RoseDadas
komentáře u knih
Madly
Ava Reed (p)
Autorčin styl je podmanivý, do romantického příběhu se snaží dosadit i nějakou problematiku nejen mladých lidí, její dílo je tak poutavé a díky romantice také odpočinkové. Navíc, autorka své ženské hrdinky nepopisuje vůbec hloupě, jsou chytré, cílevědomé a milující.
Obě postavy mě neskutečně bavily. Jak June, tak i Masona jsem si oblíbila už v Truly a neskutečně moc jsem jim fandila. Nemusíte se bát, že budete ochuzeni o Andie, Coopera nebo Dylana, mají sice logicky méně prostoru, ale jsou tu.
Svět podle Agnes - Život s mnichem
Agnes Pechová
3,5*
Svět podle Agnes: Život s Mnichem je druhým titulem spisovatelky, která píše pod pseudonymem Agnes Pechová. Předchozí knihu Svět podle Agnes jsem nečetla a vůbec ničemu to nevadilo. Návaznost je volná, čtenář prostě skočí do nějakého životního období a na chvilku se usídlí v domě jedné bláznivé rodiny, u které není o úsměvné situace nouze.
Uprostřed knihy se nachází zhruba 40 stránek na křídovém papíře, zde jsou fotografie Agnes, její rodiny a zvířecích společníků, přičemž každá fotka má vtipný komentář a velice dobře ilustruje prostředí, do kterého kniha čtenáře zavádí. Agnes se nebere vážně, umí si ze sebe udělat legraci a světu sděluje své zážitky bezprostředně, takže má čtenář pocit, jako by se bavil se svou kamarádkou.
Člověk nemůže mít všechno
Simona Paulišinová
Kniha Člověk nemůže mít všechno je rozdělena do deseti kapitol, přičemž v rámci kapitol jsou vždy tři podkapitoly věnované vždy jedné z žen, každá má specifický pohled na život a díky ich-formě se jim čtenář mnohem lépe dostane pod kůži... Myšlenkové pochody hlavních protagonistek působí upřímně, bezprostředně a lidsky. Jejich problémy jsou věci, které za život potkají skoro každého z nás, a tak je snadné se do jejich situace vcítit.
Shiny Broken Pieces
Dhonielle Clayton
Shiny Broken Pieces je velice vydařeným zakončením série. V tomto případě rozhodně neplatí, že druhý díl nemůže překonat ten první, zde je tomu přesně naopak. V knize jsou vykreslena trápení dívek, pro které je balet úplně vším, obětovaly mu veškerý svůj čas, přátelství a vztahy, neúspěch tak pro ně neexistuje. I Natalie Portman, hlavní představitelka snímku Černá labuť, by byla v šoku z toho, jaké temné myšlenky jsou ukryty pod zdobenou tiárou.
Balet není jen pozlátko v růžových šatičkách, především je to dřina a obrovský tlak na psychiku, zejména u mladých lidí. Pobyt v baletním světě jsem si užila, dozvěděla jsem se zas něco nového a rozhodně mě text neodradil od obdivování tohoto druhu tance. Sympatické na sérii je, že se jedná o duologii, tudíž žádné natahování, pořád se něco děje a nakousávají se vážná témata jako šikana, bulimie, drogy apod.
Ztracená Bílá kniha
Cassandra Clare (p)
4,5*
Ztracená Bílá kniha za mě rozhodně není titul, který by měl číst čtenář neznalý světa lovců stínů. Příběh je zasazen do určitého kontextu, a přestože se u knihy jedná o volnou návaznost, je třeba mít určité povědomí o vystupujících postavách, o rasách a vzájemných vztazích mezi všemi.
Prostředí exotické Šanghaje nabízí čtenáři něco zcela jiného, kulturně pestrého a netradičního. Není to však Šanghaj, kde se odehrává většina dobrodružství, nýbrž peklo, které je rozděleno do několika kruhů, podobně jako to Danteho. Tato pasáž mě neskutečně bavila, nechyběla dynamika, humor a dojemné scény.
Evina iluze
Tom Fletcher
Svět vytvořený autorskou dvojicí nepřestává překvapovat. V Evině iluzi do něj nahlížíme zas z o něco jiné perspektivy (Michael), poznáváme jeho temná zákoutí, jeho funkčnost a v tomto díle i jeho "nejspodnější" obyvatele. Čtenář je svědkem vnitřního uspořádání OPZ, jejich drsných vyslýchacích metod a tajemství, jež jsou před zraky všech skryta. Velice se mi líbila celková propracovanost příběhu, kterou má na starost bezbřehá fantazie jeho stvořitelů, a poselství, které je součástí každého dystopického příběhu, což je, jak by se lidé rozhodně neměli chovat.
Slečny
Anne-Gaëlle Huon
Vyprávění je v ich-formě z pohledu už starší Rosy, která se dopisem adresovaným Liz vrací vzpomínkami do minulosti. Čtenář se tak postupně dozvídá, jak se vše odehrálo. Příběh ke konci graduje a je napínavý. Po většinu času se však jedná o odpočinkový román o lásce, naději, přátelství i bolesti. To vše v kulisách francouzského městečka, v době charlestonu a bujarých večírků. V příběhu může čtenář vidět dvě strany mince - smetánku a bujarý život na jedné straně a tvrdě pracující ženy na straně druhé. Slečny se rozhodly vyjet ze zajetých kolejí, vymanit se ze společenských konvencí, žít svobodně a nezávazně. Co jim tento život přinesl? A byly opravdu šťastné?
Nevlastní sestra
Sandie Jones
3,5*
Autorka má velmi chytlavý styl psaní, díky němuž si dokáže udržet čtenářovu pozornost. Od poloviny knihy děj plyne svižně kupředu a zamotané nitky se postupně rozplétají. Škoda, že si většina autorů nechává rozřešení na posledních cca 10-20 stránek příběhu, stejně i tady je vše ponecháno až na samotný konec, který má šokovat, avšak z mé strany byl docela předvídatelný. Některé věci by si zasloužily trochu více dovysvětlení, ale i tak se domnívám, že se autorce opět podařilo napsat skvělý příběh, a přestože si Matčina hra u mě vedla o něco lépe, tak Nevlastní sestra jí šlape na paty.
Uzemněni
Brian Michael Bendis
Komiks Uzemněni na mě působil dojmem, že se mezi jednotlivými příběhy tříštila soudržnost - časté přeskakování v ději a nelogické návaznosti. Samostatné příběhy se v závěru spojí, ale vše klouže pouze po povrchu. Na to, že se jedná o završení série, je příběh v některých věcech nedotažený. Vztahy mezi postavami jsou na vedlejší rovině a hlavní pozornost si, jako vždy, uzme Thanos, přičemž jeho boj se Strážci působí trochu jako fraška - nejmocnější nepřítel ve vesmíru dostane "držkovku" a je konec? Co chybí ději, vyvažuje kresba, jež je opravdu perfektní a která překypuje barvami. Hezky se na ni kouká.
Řev
Cecelia Ahern
Dílo má velice vydařenou obálku, jež na mě působí až nadpozemsky. I samotné příběhy uvnitř knihy jsou jako z jiného vesmíru. Obsah povídek se nedrží fyzikálních a jiných zákonitostí, překračuje jejich hranici, čímž se příběh posouvá na jinou rovinu, na které se dá moc dobře poukázat na danou problematiku, na kterou autorka chce upozornit. Spisovatelka ke sdělení poselství bravurně využívá metafor a dalších jazykových prostředků. Ani u jedné ze všech 30 žen není zmíněno jméno, díky tomu se lze snáze do vyprávění ponořit, jako kdyby písmenka na stránkách promlouvala přímo ke svému čtenáři.
Kniha Řev nebude dle mého názoru čtením úplně pro každého. I já jsem od titulu očekávala něco trošku jiného, přesto jsem se rozhodla přistoupit na autorčinu hru. I když mě nenadchly úplně všechny příběhy, našla jsem si tam některé, které mě oslovily a donutily k zamyšlení.
Ne tak úplně soukromé e-maily Coco Pinchardové
Robert Bryndza
Příběh na mě působil místy až moc překombinovaně, byla patrná snaha pobavit za každou cenu, i když to bude skřípat. Humorných scén je v knize hromada, některé pobavily více, jiné méně, některé však působily vyloženě trapně. Zde platí zlaté pravidlo, že méně je někdy více.
Zaslíbená Země Nezemě 10
Kaiu Širai
3,5*
10. svazek je nabitý akcí od začátku až do konce, jeho obsah je plný intenzivní brutality a násilí. Boji je věnován celý tento díl, a ačkoli příznivci akcí nabitých scén budou nejspíš potěšeni, mně zde chyběl nějaký výraznější posun v ději.
Kresba je opět výborná, velmi propracovaná s důrazem na detail. Posuka Demizu umí mistrně pracovat se stíny a věrohodně zachytit pohyb. Znázorněné prostředí, ať už les, úkryt, nebo městečko, působí plasticky a výborně doplňuje celý narativ. Ve tvářích postav jsou dobře čitelné jejich pocity a maskám démonů nelze nic vytknout, protože jsou naprosto dokonalé.
Štvanice
Lucy Foley
3,5*
Na to, že je Štvanice autorčiným debutem, to nebylo vůbec špatné. Ústředním námětem jsou mezilidské vztahy a pátrání po vrahovi je až na druhé koleji. Kdyby měla kniha o sto stránek méně, nic by se nestalo, aspoň by ubylo vycpávkových pasáží. Štvanice se četla dobře, ale bohužel ve mně nezanechala silný pocit. Co bych ráda vyzdvihla, je nádherná minimalistická obálka, která zaujme na první pohled.
Knihu bych doporučila všem milovníkům psychologických thrillerů a těm, které baví více vypravěčů příběhu.
Ohnivý květ
Natalie C. Parker
Složení postav mě bavilo, ale jak jich bylo hodně, nedostalo se každé z nich prostoru, který by si zasloužily, proto asi bylo pro mě dost obtížné si některou z nich více oblíbit. Je třeba mít ale na paměti, že se jedná o první díl, kde se vše teprve "rozehrává", tak snad pokračování půjde více do hloubky.
Teslův odkaz
K.K. Perez (p)
Rozjezd knihy byl poměrně pomalý a když už se začalo něco dít, tak to bylo zas moc překombinované. V první polovině se seznamujeme s Lucy a jejím dosavadním životem, zároveň s ní začínáme pátrat po dávném tajemství, které jí navždy změní život. Čtenář je pln očekávání toho, co bude následovat. Nakonec se dočká zrodu "superhrdinky", která objevuje svoje schopnosti a učí se je ovládat. Ve druhé části se o Lucy přetahují dvě strany alchymistických spolků - archimeďané a sofianisté. Žádné z nich ale nejde o její přežití, pouze o moc. Krom akce kniha nepostrádá ani romantickou linku, tu jsem bohužel autorce příliš nevěřila.
Rudé svitky magie
Cassandra Clare (p)
Při čtení jsem se neskutečně bavila, kniha nepostrádá napětí, akci, humor, romantiku a skrytá tajemství. Bavilo mě dozvědět se více o Magnusově minulosti a poznat ho zas o trochu více a z jiné perspektivy. Magnus patří mezi moje oblíbence, i díky jeho velkoleposti, vtípkům či módním trendům, a tak byla kniha pro mě nutností. Na Magnusovi a Alekovi je dobře vidět, že protiklady se skutečně přitahují. Vše je dávkováno s citem a bez zbytečného natahování, čtenář hltá a hltá, až je na konci, který přináší fantastický souboj. Vše končí otevřeně, aby byl nechán prostor pro pokračování, na které se už teď moc těším.
Neviděla jsem tě přicházet
Hayley Doyle
Britská spisovatelka původem z Liverpoolu Hayley Doyle s titulem nazvaným Neviděla jsem tě přicházet debutovala. Autorčin styl je velmi svižný, příběh je napsán čtivě, avšak je na něm znát, že není zcela dotažený a že by se na něm dalo ještě pracovat. Jedná se o romantickou oddechovou zábavu, která se řadí spíše k průměru.
Chawtonské dopisy
Jane Austen
Díky dopisům jsem mohla poznat autorčino smýšlení, její osobitý humor, který je patrný i v jejích dílech. Hodně věcí je nastíněno pouze v narážkách, které pochopí pouze adresát, a proto se velice hodil poctivě připravený průvodní komentář ke každému dopisu. Je úžasné číst o každodenních maličkostech, některých významných, jiných zcela triviálních.
Nečekejte, že se dozvíte nějaké peprné informace, autorka ze svého soukromí mnoho tajemství neprozrazuje. Nejčastějším tématem jsou společenské událostí, návštěvy, uspořádání domácnosti, cesty či nákupy. V menší míře se objevují i informace o recepci jejích románů u veřejnosti. Poznáváme jednotlivé členy její rodiny, s nimiž měla vřelé vztahy. Nejvíce si rozuměla se starší sestrou Cassandrou, které je věnovaná většina zde obsažených dopisů.
Žena, která napsala Bibli
Moacyr Scliar
3,5*
Kniha je psána s humorem, jazykově je velmi přístupná a srozumitelná. Text je velmi osobitý, vypravěčka si rozhodně nebere žádné servítky a co na srdci, to na jazyku, jde za tím, po čem touží. Na svou dobu je ženou značně emancipovanou. Děj se pořádně "rozjede" až ve druhé části, první část byla na mě trochu zdlouhavá. Je třeba upozornit na fakt, že v knize je poměrně dost vulgarismů a erotických pasáží.
25 gramů štěstí
Massimo Vacchetta
3,5*
V knize jsem se dozvěděla mnoho nových informací, které jsem o ježečcích a o jejich péči nevěděla, rozhodně je kniha přínosná pro obohacení znalostí. Na knižním trhu je mnoho knih věnujících se tematice jiných oblíbených společníků člověka, jakými jsou především psi a kočky, a tak jsem byla ráda za něco trochu jiného a 25 gramů štěstí mi poskytlo náhled do zcela odlišného světa.
Co se týče jazyka a stylistiky textu, zde jsem byla lehce na rozpacích, jelikož místy mi přišly věty dosti kostrbaté. Lze jen pouze odhadovat, zda to tak bylo i napsáno, nebo to bylo zapříčiněno překladem z italštiny.