Rossel
komentáře u knih
Bílá nemoc
Karel Čapek
Mám velmi ráda Čapkův literární styl. Je čtivý a v "jednoduchých" alegorických zápletkách přináší hluboké myšlenky.
Pavučina lží
Dan Brown
Četla jsem ji jako asi 4 v řadě. A tato kniha byla celkem osvěžující, snad proto, že nemá klasický brownovský střih. Napínavá akční oddechovka.
Ztracený symbol
Dan Brown
Popravdě si moc nepamatuji, o čem kniha byla. Lehce napínavé čtení, jako všechny Brownovky, ale kouzlou už bohužel vyprachalo.
Jako zabít ptáčka
Harper Lee
Moc se mi líbí zpracování. Kniha pojednává o velmi těžkých tématech jako je rasová diskriminace, nenávist, nespravedlnost, lidská omezenost a pokrytectví. Vyprávění z pohledu malé holčičky Čipery ale vnáší do celého příběhu jemnost, humor a nostalgii. Geniální kombinace. Vůbec se nedivím, že román byl oceněn Pulitzerovou cenou.
Medvědín
Fredrik Backman
Kniha o hokeji, která... není až tak o hokeji. Ale o rodině, přátelství, touze, zradě, pravdě, předsudcích, odvaze, lásce a morálce. Příběh je do značné míry předvídatelný. Nicméně v tomto případě to vůbec nevadí. Je skvěle vyprávěn, dává mnoho podnětů k zamyšlení a ukazuje, jak alibistické může být lidské svědomí. A postava Benjiho je prostě boží!
Na Větrné hůrce
Emily Brontë
Tedy... na knihu jsem se těšila, ale přiznám se, že jsem se místy do čtení musela nutit. Jsem ráda, že jsem si Hůrku přečetla, ale jsem také ráda, že už to mám za sebou. Mé pocity jsou rozporuplné. Román je dobře napsaný, velmi sugestivní a má atmosféru. Jenomže je to taková zdlouhavá telenovela 18. stol. s celkem nesympatickými postavami. Nějak jsem v příběhu nedokázala najít zalíbení.
Dánská dívka
David Ebershoff
Velmi citlivě a poeticky popsaný příběh. Lily měla neuvěřitelnou odvahu čelit všem osobním, společenským i medicínským nástrahám. Přístup Gerty k celé věci je opravdu obdivuhodný až neskutečný. Kdo ví, jaký byl jejich vztah doopravdy, že k tomu dokázala takto tolerantně přistupovat. Ale knižní (i filmové) vykreslení milující a přijímající ženy, která nedokáže stát v cestě touze a snům svého muže, je dojemné.
Petrolejové lampy
Jaroslav Havlíček
Mistrně vykreslený obraz maloměsta se všemi jeho obyvateli. Moc se mi líbilo, jak sugestivně a realisticky je rozebrána psychologie postav.
Chudák Štěpka, naprosto jsem jí rozuměla a dokázala se ztotožnit s jejím - nejlépe vystihujícím slovem je asi "nenaplněným"- životem. Trochu mě mrzel konec, doufala jsem že výhled hlavní hrdinky do budoucna bude trochu šťastnější a upřímnější, na druhou stranu by to k tomuhle dílu nesedělo. Jednoduše by se dala kniha shrnout větou: Tak, takový je život.
Jen taková poznámka bokem: Myslím, že původní název "Vyprahlé touhy" by knize přináležel daleko lépe :)
Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
Nádherný příběh, který skoro fataskně, ale přesto dojemně, smutně a uvěřitelně (ostatně jako život sám) spojuje tři naprosto odlišné postavy a zároveň vypráví o statečnosti, věrnosti a i hrůzách války. Velmi se mi líbila zejména linka Wernera.
Inferno
Dan Brown
Brownovy knihy mají jednu velkou bolístku. Opakuje se prakticky stále ten samý scénář, jen s trochu jinými kulisami. Jako oddechovka je ktérákoli jeho kniha stále fajn, ale ztrácí se už to kouzlo.
Božská komedie
Dante Alighieri
Neuvěřitelné propracované dílo po všech stránkách, které je těžké neobdivovat. Jak po formální a jazykové stránce (skladba veršů a nádhera mluvy), tak samozřejmě duchovní a filozofický rozměr. Každý řádek je doslova prošpikován skrytými významy, narážkami a symbolikou. Je to tedy velmi těžké čtení. Pokud chceme do textu opravdu proniknout, moc se neobejdeme bez vysvětlivek a výkladu. Ale stojí to za to :)
Romeo a Julie
William Shakespeare
Klasika, těžko se bude hledat člověk, který ji nezná. Škoda, že není moc často pochopena. Já tomu rozumím, je to těžké, když se na to pohlíží optikou dnešního člověka. Ale u tohoto díla a potažmo u celého Shakespeara je třeba porozumět mentalitě doby a tehdejších lidí. Stojí to za to trochu zapátrat, požitek je pak daleko větší!
Toto není jen naivní vyprávění o mladičkých milencích a jak jim nebylo přáno, protože patřili do dvou znesvářených rodů. Pro mě je to zejména příběh o řádu lásky (ordo amoris). Ten musí být kromě jiného ve správné míře.
Romeo a Julie pro mě představuje hlavně kritiku neuměřeného citu: Na jedné straně dvou mladých lidí, kteří mají příliš horkou hlavu, takže se bez rozmyslu vrhají do manželství a následně do náruče smrti. Na straně druhé nezkrotné a spalující nenávisti, která je opakem bláznivé lásky a díky které je dokonána tragédie.
Medvěd a Slavík
Katherine Arden
Kniha opravdu neskutečně těží z prostředí, do kterého je vyprávění zasazeno. Slovanská mytologie je zatím celkem neokoukaná. Osobitá ruská země, kde panuje zima tak třeskutá, že se lidé strachují o svůj život, zabydlená mimo jiné rozmanitými kouzelnými bytostmi. Má to magickou a tajemnou atmosféru a pomalu se probouzející hrozba tomu dodává ten správný šmrc.
Autorka je bezesporu nadaná. Zvlášť popisné pasáže a celkový poetický tón je moc příjemný. Navíc dokázala vytvořit velmi sympatické postavy, které člověk rád poznává.
Bohužel zhruba od ¾ pro mě kniha postupně ztratila dech. Nedokážu přesně postihnout čím to… Připadá mi to takové nepromyšlené. Jako kdyby autorka najednou nevěděla, kam se vrtnout. Některé věci se opakují a vyvrcholení příběhu je za mě takové na sílu. Navíc líčení akčního dění, teoreticky toho nejnapínavějšího okamžiku, napětí spíš postrádá. Na tom asi bude potřeba v psaní ještě zapracovat.
Pokračování si asi ráda přečtu a jsem zvědavá, jak se to vyvine. Ale velmi doufám, že to nebude t v duchu závěru knihy... :)
Jonathan Livingston Racek
Richard David Bach
Krátká moudrá knížečka na večer. Hezké připodobnění toho, že když něco opravdu chceme, cesta obvykle vede proti proudu v krajině "nemožného".
Kříďák
C. J. Tudor
Nebyla jsem překvapená, když jsem si přečetla, že autorka dříve hodně hltala Kinga. Inspirace, nebo spíš vykradení značné části románu TO z toho úplně kapalo. Bohužel.
Knize se ale nedá upřít čtivost a zajímavá pointa úplně na konci. Škoda jen, že některé linky zůstaly nedotažené a nevysvětlené...
Oddechové čtení ideálně za 3,5 hvězdy. To tu nejde, tak přimhouřím oči a dám 4, protože mě i vzhledem k tomu všemu čtení docela bavilo.
Paní Bovaryová
Gustave Flaubert
Člověk má chuť Emmu přetrhnout. Chronicky nespokojená, alibistická a, chce se říct, hloupá paní Bovaryová, je bezpochyby trochu semleta dobou a upjatými konvencemi tehdejší společnosti. Na jednu stranu její touze po citu, blahobytu a vášni rozumím. Na druhou stranu jí vnímám jako, útlocitní prominou, zhýčkanou povrchní krávu, kterou pálí dobré bydlo.
Zajímavé je, že ona funguje, ke své zkáze, jako takové zvětšovací sklíčko. Zrcadlo, ve kterém se odráží malost, zkaženost a přetvářka ostatních. Říká se, že charakter člověka je průměrem 5 osob, s kterými se daná osoba stýká. Mohla být tedy vlastně Emma jiná?
Flaubert vytvořil hlavní postavu, která je jiná než klasičtí kladní a odvážní hrdinové. A i když to oceňuji, kniha si mě prostě nezískala. Vyprávění bylo rozvleklé a bohužel docela nudné. A antipatie k hlavním i vedlejším postavám limitující...
Růže bílá, černý les
Eoin Dempsey
Zajímavé vyprávění a obyčejné dívce ze 2. světové války. Umím si představit, že takových „Franek“ bylo v té době po celém Německu moc.
Příběh byl dobrý, i když bez větší hloubky, a šikovně zasazený do historických reálií (ačkoli určité výhrady bych k tomu měla).
Spíše takové oddechové čtení. Kniha neurazila, ale ani nijak extra nenadchla.
Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce
Robert Fulghum
Trochu něco jiného, než jsem čekala, ale to není chyba knihy :) Dobrý formát - krátké příběhy s moudrou pointou, vyložené s nadhledem a vtipem. To je koncept už předem odsouzený k úspěchu.
Některá vyprávění pro mě ale byla jen příběhem pro příběh. Nebyl mi úplně jasný účel (kromě demonstrace spisovatelského umu a zkušeného žertování).
Většina z nich ale byla milým pohlazením a asi dvě nebo tři se mě přímo hlouběji dotkla.
Deník
Anne Frank
Z deníku je velmi zřejmé, jak lidsky dobrá, nadaná, chytrá a dobře vychovaná dívka Anna byla. Kombinace vyspělých úvah a zároveň určité dětinskosti podtrhuje celou smutnou ironii osudu... Četbu bych doporučila v teen letech, myslím že to kniha nejvíce zasáhne. Pokud jste to ale nestihli, jako já, určitě neváhat v žádném věku. Příběh je hodnotným dobovým svědectvím.
Hordubal
Karel Čapek
Kdybych měla charakterizovat novelu jedním slovem, bylo by to "zajímavé". Příběh je podivuhodně napsaný a je zajímavou sondou do obyčejného života vesničanů. Hordubal se po letech vrací domů a očekává dosti naivně, že se od jeho odchodu nic nezměnilo. Jenže život jde vždy dál i na tom nejodlehlejším místě na světě... A s tím se někdy nedokážeme vyrovnat.