Rou komentáře u knih
Jako první jsem četla druhou knihu ze série, ta byla super. Proto jsem si rychle sehnala Stvůru, taky proto, abych se dozvěděla, co v soukromém životě Laury a Adama předcházelo situaci v druhé knize. Stvůra mě nenadchla tolik jako Vesnice, děj se víc táhl, ale nutilo mě číst dál. Závěr se mi líbil, těším se na Vetřelce :)
Neurazí, nenadchne. Od autora už jsem četla lepší. Taková oddychovka, nic, co by mě nutilo číst dál, ani jsem se nijak zvlášť nepobavila. Hrdinky knihy, ač téměř mé vrstevnice, mi připadaly úplně někde jinde. Je vidět, že Patrik Hartl je chlap, takže do postav Prvoka, Šampóna, Karla a Tečky se vžil daleko lépe.
Protože se chystám na třetí díl, přečetla jsem si znovu Medvědín pro připomenutí. A zase jsem si to užívala. To, jak pan Backman popisuje jednotlivé postavy, je prostě super.
Ocenila bych přehled postav, třeba graficky zpracovaný. Občas jsem se ztrácela, postavy měly většinou běžná česká jména a pletly se mi. Jinak byla kniha moc hezká, příběh poutavý.
Kniha se četla dobře, zajímavé prostředí, ale přišlo mi, že Blumové vše vycházelo až moc dobře a jednoduše.
První knížka od Dominika Dána, ale bohužel jsem nedočetla. Vůbec mě nebavilo popisování propojení s bývalými kamarády z dětství, mafiánské praktiky, únosy politiků atd. Většinou knihy neodkládám, ale s tímhle jsem nechtěla ztrácet čas.
Čekala jsem spíš příběh, než jen fakta. Chápu, že se jedná o skutečné události a skutečné rodiny, takže je psáno s ohledem na ně, autorka nechtěla přibarvovat nebo upravovat realitu. Ale čekala jsem asi více, nebo něco jiného.
Tuto knihu jsem dostala už v květnu 2016, 2x jsem ji začala číst a pokaždé jsem ji odložila. Nemohla jsem se začíst. Dala jsem jí třetí šanci, jako poslední knize roku 2022 a konečně ji dočetla. Případ 'Serrano' mi tam vyloženě vadil celou dobu, zachránil to až konec. Kniha mě bavila až tak od půlky, ale Deaver má daleko lepší kousky :)
Pěkná kniha, v níž se děti seznámí s abecedou. Vhodná pro genetickou metodu čtení (čtení nejprve velkých písmen). Hezké ilustrace, básničky o zvířátkách. Na konci jsou šablony, které si děti mohou vystřihnout a vybarvit.
V knize se prolínají dva příběhy, líbily se mi oba, knížka tím měla spád a dobře se četla. Knihu řadím na druhé místo za Zoufalce, ale rozhodně před knihu Bezmocný.
Nebavil mě začátek, ale pak už se kniha četla dobře, žádná nuda a hluchá místa. Doporučuji nenechat se odradit začátkem a knížku přečíst.
Knihu doporučuji přečíst. I přes to, že je děj plný bolestných vzpomínek a situací, čte se dobře. Autor se vrací ve vzpomínkách do svého dětství, takže jsou těžké chvíle popisovány s lehkým humorem, někdy nadsázkou a takovou dětskou naivitou. Autor čtenáři přibližuje pocity a myšlenky uprchlíků, kteří přišli nejen o všechen majetek, osobní věci, ale i o sebevědomí, svou minulost a někteří i o budoucnost. V dnešní době je příběh opět aktuální a někomu může přinést nový pohled na současné uprchlíky.
Kniha se mi moc líbila, krásně se četla, popis prostředí i houbaření se mi líbil - už se těším, až porostou :) Střídání děje s minulostí taky bezva. Celou dobu jsem to viděla na pět hvězdiček, ale zklamal mě konec, otevřené konce knih nemám ráda.
Nečekala jsem, že hned v lednu nasadím knihám laťku tak vysoko románovou prvotinou této spisovatelky. Příběh, který vás vtáhne, lidé, které si zamilujete, příroda, kterou budete chtít vidět na vlastní oči. V této knížce je kus romantiky, kriminálky i přírodopisného dokumentu. Děj vám běží v mysli jako film vykreslený do nejmenších detailů. Všem doporučuji :)
Útlá knížečka povídání a postřehů ze života. Párkrát jsem tam toho svého Backmana našla, ale není to ono. Není to prostě příběh, ve kterém si podivínské nebo protivné osoby postupně zamilujete a litujete, že knížka končí. Přečetla jsem ji jako odpočinkovou knihu mezi náročnějšími.
Tento žánr běžně nečtu, ale knížky mi byly doporučeny a jsem nadšená. Moc mě oba díly bavily a nemůžu se dočkat dalšího. Naslouchače jsem měla půjčeného od kamarádky a Faju jako e-knihu, ale myslím, že je potřebuji mít fyzicky v knihovně, tak kdyby náhodou někdo prodával... :D
O téhle knížce mi vyprávěla moje mamka, měla ji jako dítě a moc se jí líbila. Jenže se někam zatoulala a já jako dítě jsem si ji neměla možnost přečíst. Takže jsem ji přečetla teď jako dospělá a moc se mi líbila. Pohádkový příběh plný nadpřirozených bytostí přepracoval pro dnešní děti Ondřej Müller. Líbí se mi občasné vtipné narážky určené spíš pro rodiče, kteří knihu dětem čtou. Určitě tedy doporučuji rodičům, kteří čtou svým dětem, ale i už samostatným čtenárům.
Ze začátku se mi styl psaní vůbec nelíbil, přišlo mi to jak slohová práce na téma Vyprávění o mém zpackaném životě. Navíc mi vadilo, že autorka vše zajímavé tak nějak prozrazovala dopředu. Část o Ondřejovi se mi zdála mnohem lepší, tu jsem měla přečtenou rychle, byla zajímavá. Hodnotím jako průměr.
Na knížku jsem se moc těšila, ale bohužel pro mě byla zklamáním. První část o Emilce se mi ještě líbila, ale další generace už byly nudné, nic moc se tam nedělo, hodně věcí bylo jen nastíněno, ale nedotaženo. Dočetla jsem do konce, ale nijak mě nenutilo číst dál, spíš už jsem ji chtěla mít za sebou.
Na tohle téma už jsem pár knížek přečetla, tahle se mi oproti jiným zdála taková povrchnější, nedotažená. Četla se dobře, hlavně první část, druhá část jak píšu výše, nedotažená, ne moc propracovaná.