Rowana komentáře u knih
Knížka se četla moc pěkně, příběh opravdu ocejpal a nemohu říct, že bych se u něj byť jen chvilku nudila. Jen jsem měla krapánek potíže přijmout hlavní hrdinku "za svou" a fandit jí. Vzhledem k její podvratné činnosti a tak...
Ale nuda to tedy rozhodně nebyla, to ne.
To byla dřina - byla moje první myšlenka, když jsem knihu konečně dočetla. Příběh nebyl špatný, Thrawn je velice zajímavá postava, kterou jsem se zájmem sledovala, a Eliho jsem měla ráda. Pryce mě dost žrala, což byl nejspíš záměr. Potud dobré.
Jenže to byla neskutečná nuda. Ne děj. Spíš podání. Nemohla jsem se začíst. Knížku jsem neodložila jen s velkým sebezapřením, že takové věci VĚTŠINOU zkrátka nedělám, a také s ohledem na vzpomínku, jak byla trilogie "Dědic imperia - Temná síla na vzestupu - Poslední povel" prostě skvělá.
Vyrozuměla jsem, že má mít Thrawn další pokračování - ještě si hodně rozmyslím, jestli do nich půjdu. Možná, když nebudu mít opravdu co číst, v nějaké té okurkové sezóně.
Pátrání po knihách, napětí, zrada, touha ani tajemství tomuto pokračování rozhodně nechybí. Hlavně těch tajemství se nám tu otevřelo poměrně dost. Když to užuž vypadalo, že čtenář dostane odpověď na některou ze svých otázek, šup, a zvrhlo se to v záhadu. Knížka se mi četla pěkně a určitě se těším na další. Jen jsem zvědavá, kolik dílů z toho nakonec ještě bude a jestli se dobereme i nějakých těch odpovědí.
Zajímavý nápad i provedení. Hlavní hrdina mi občas trochu lezl na nervy, ale i to je způsob jak postavě dodat na opravdovosti. Příběh má vtip, docela plyne, občas jsem si přišla malinko ztracená. Ale neodradilo mě to, časem sáhnu po dalším dílu.
Míra chaosu mi přišla opravdu dost vysoká. Ale zas na druhou stranu, co čekat v tak extrémně chaotickém světě, do něhož se oba knihovníci ne zcela dobrovolně vypravili?
Další díl už mi leží na stole, takže dobrý, ve skutečnosti se mi to líbilo a těším se na pokračování příběhu.
Druhý díl mě neupoutal tolik jako ten první. Což ovšem neznamená, že se mi nelíbil. Jen jsem nebyla tak uchvácená, přesto jsem spokojená a určitě se už moc těším na pokračování. Jsem zvědavá, co nového se o Kellenově světě dozvíme. A kočkoveverčák prostě nemá chybu!
Je to třetí kniha, kterou jsem od autora četla a zatím se mi líbila nejvíc. Opravdu velice zajímavá zápletka, kdy jsem téměř do poslední chvíle nevěděla, na čem tedy sem. Podezření jsem měla, ale to se nepotvrdilo. V poslední třetině jsem nebyla schopná knížku odložit.
Přišla mi o trochu slabší než Dívka v ledu, přesto se četla stále moc pěkně a dokázala mě udržet v napětí. Jeden drobný prvek v ději mě v ní trochu iritoval, protože stejný byl použitý i v předchozí knize. Pokud by se měl opakovat stále znova i v dalších příbězích autora, mohl by brzy působit dost nudně. Tady mi už třeba trochu vadil. Konkrétnější nebudu. :-)
Hned první knížka Roberta Bryndzy se mi opravdu moc líbila. Napínavá, pro mě nijak předvídatelná. Vyšetřovatelka nikomu neleze do zadku a taky si to pěkně odnáší. Po další sáhnu ráda.
Knihu jsem poslouchala jako načtenou a je to první, po které jsem od Petra Maye zatím sáhla. Pravděpodobně si postupně přečtu nebo poslechnu minimálně ještě další dvě, které by měly volně navazovat. Styl vyprávění se mi líbil. Hrdina má rozhodně své mouchy a minulost, a v příběhu se toho děje o něco víc, než jen samotné vyšetřování. Trošičku jsem byla zklamaná tím rozuzlením, ale ne natolik, aby mě to odradilo od dalších knih autora.
Dávám šest hvězdiček z pěti! Když nad tím tak přemýšlím, tak se na začátku vlastně nic moc neděje. Ale je to jeden z nejčivěji napsaných začátků o ničem, s jakým jsem se setkala. Ale pak se to "nic" začíná proplétat a zamotávat a co se tam může pokazit, to se samozřejmě pokazí, jak už to v dobrých příbězích bývá. Spousta zajímavých zvratů, překvapivých odhalení, pro mě neotřelé pojetí magie. A pojem sarkasmus dostal zase nový rozměr - v podobě parťáka hlavního hrdiny.
Knížku jsem zhltla za necelé dva dny a už jsem jak na trní, kdy vyjde druhý díl.
Příběh jsem přečetla skoro jedním dechem. Vylíčený je velice barvitě a poutavě, je i napínavý. Romantické duše si rovněž přijdou na své. Jen ten závěr mi zanechal takovou hořkou pachuť. Což je nejspíš dobře, protože počítám, že přesně takový dojem chtěl pana Vondruška ve svých čtenářích vyvolat. A povedlo se mu to bravurně.
Tak tentokrát se mi konečně u detektivky stalo, že jsem měla určitá podezření, která se mi na konci příběhu i potvrdila. :-D Nevím, jestli je to dobře nebo ne, protože bývám vnímavá jak pařez, když přijde na detektivní příběhy, ale měla jsem z toho radost.
Příběh je čtivý, než dojde k vysvětlení na konci příběhu, působí uspokojivě zmateně a závěr knížky mě rozsekal.
Amélii Peabody prostě zbožňuji. Ovšem za příbuznou bych ji mít nechtěla. :-D
Je vtipná, rozhodná, rázná, sarkastická a neskutečně paličatá a dotěrná. Příběh má jiskru, vhodnou dávku napětí i romantiky. Příležitostně se k této knížce ráda vracím.
Možná úplně nenadchne, ale rozhodně neurazí. Chvilku mi trvalo, než jsem se zorientovala a zvykla si na určitou přeplácanost, ale pak už se mi to vyprávění docela líbilo. Zvlášť když se tam objevil jeden element, který pochopitelně nebudu prozrazovat. :-)
Už číhám na druhý díl a určitě si ho příležitostně také přečtu.
Trochu mě iritovaly ty chyby v textu.
Velice čtivé, napínavé. Jen ty chyby v textu působily dost rušivě, škoda. V každém případě si druhý díl nenechám ujít.
Nenáročná, oddechová romantika, která je jako dělaná pro čtení se slamákem na hlavě někde u vody.
Aidena i Briana mám opravdu moc ráda. Příběh jsem četla už několikrát a nevylučuji, že se k němu zase časem vrátím.
Každá z těch povídek má rozhodně svůj originální nápad. Až s překvapením jsem si při čtení uvědomovala, na jak obyčejná a všední témata se dá sci-fi našroubovat. Fantazie těm příběhům v žádném případě nechybí. Ale někdy pro mě byla zprostředkovaná až příliš náznakově, až tak moc, že se mi nepovedlo autorce do hlavy nahlédnout, abych pochopila.
Četla jsem od Jany Rečkové už jiné knížky a ty se mi líbily moc. Možná proto, že měly daleko více prostoru, na kterém se mohl příběh rozvinout a zároveň mohlo dojít k vysvětlení. Možná nejsem tak úplně povídkový typ. I když povídky běžně čtu, takže možná nejsem jen ten správný člověk na čtení povídek od paní Rečkové. Zkusím se držet knížek.
Poslouchala jsem knížku jakou audioknihu. Absolutně mě nelákají jakékoliv zombie příběhy, ale tenhle mě zaujal svým popisem. Pustila jsem si to spíš ze zvědavosti, pak jsem zdráhavě poslouchala dál a dál, až jsem zjistila, že mě vyprávění pohltilo.
Pořád nemám ráda téma zombie, určitě nezačnu vyhledávat další knížky na toto téma, ani pátrat po filmech či dávat šanci jednomu konkrétnímu seriálu. Ale tahle knížka se mi v důsledku líbila. Zapůsobilo na mě i to, jakého se jí dostalo rozuzlení.