Rup komentáře u knih
Na rozdíl od níže uvedeného si myslím, že je to pořád to samé, nicméně v daném žánru vyniká. Výborně napsané.
Je obdivuhodné, jak autorka (o spisovatelce nemůže být řeč) dokáže z jakkoli závažného tématu, za zdárného sekundování našich překladatelů, udělat frašku. Zavřu-li obě oči a hluboce se zamyslím nad něčím zcela jiným, dám jednu hvězdu.
Osobně bych uvítal hutnější, kratší, prolog i epilog. Bez přečtení obojího však nelze text zcela pochopit. Poněvadž nepovažuji toto dílko za učebnici, nýbrž oddechovou literaturu, připadají mi zbytečně rozsáhlé. Osobně mám raději jeho vlastní tvorbu na dané téma.
Slabé, velmi slabé, naivní a předvídatelné už po pár stránkách. Maximálně za tři. A naivní, až hloupý překlad to dorazil. S bídou za jedna.
Jako obžaloba zrůdných, byť tradičních, praktik je to hodně slabé. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale jedna zmínka o tématu asi tak v jedné třetině, druhá na konci, je zcela nedostačující. Jako cestopis by to ušlo. Za mě tři.
Autor je znám svou hlubokou znalostí lidí, vztahů, prostředí. Zde se mi jevili figury poněkud vágní, bod dolů. Ale jinak svěží počteníčko. Doporučuji.
První část cyklu Dětí země (Klan velkého medvěda) považuji za čtivou pohádku a jako takovou jsem ji hodnotil. V pohádkách, jak lze očekávat, nehrají roli empirická fakta, nýbrž fantazie, básnická licence a většinou i nějaké to morální ponaučení. V této druhé části se vytratilo vše výše zmíněné a zbyla jen nudná slátanina holých nesmyslů. Jen jediný příklad. Představa, že jeskynní lidé v době ledové za celou zimu (ta v onom období mohla trvat i osm měsíců) nevytáhli paty z jeskyně, je do nebe volající nesmysl. V tomto duchu se táhnou i ostatní, byť velmi sporadické, autorčiny nápady. Obdobnému kvalitativnímu "sešupu" se, želbohu, ve všech směrech dostalo i překladu. Mé slohové práce z páté třídy jsou proti tomu literární lahůdkou. A to jsem za ně dostával poměrně pravidelně za pět. Zkrátka nedočteno a v dohledné době se na tom asi nic nezmění. Totální znechucení. Zlatý, a ještě dvakrát zlatem potažený, Štorch.
Dílko je v české verzi rozděleno na dvě části - buď aby jej uneslo dítko (četba) nebo vydavatel (finance). Nebudu se tedy k druhému dílu prvního dílu vyjadřovat.
Řekl bych, že už si autorka vydělala dost, tak proč si proboha nenajme nějakého spisovatele, který by těm blábolům dal alespoň trochu inteligentní literární formu.
Napsáno je to, jak už je u autorky pravidlem, otřesně: bez nápadu, vtipu, hloubky, myšlenky. Je-li tatáž věta v mírných obměnách na jedné stránce osmkrát, jistě to o něčem svědčí, a chvála to rozhodně nebude.
Nejsem si jist, chtěl-li autor zprostředkovat čtenářům velkou lásku na pozadí velkého moru nebo velký mor na pozadí velké lásky. Různé popisy, tak příznačné pro romantický žánr, zde zdánlivě vyskakují na naprosto nevhodných místech, historická fakta děj neuvádějí ani nedoplňují, ale stojí zcela mimo. Forma je rozháraná, nekompaktní, jakoby chaotická. Ač romantiku miluji, tento román mě v nadšení neuvedl.
Na rozdíl od zde uvedené nesmyslné anotace patří příběh k tomu nejlepšímu z „anglické detektivky“. Dávám plný počet a doporučuji.
Velmi, ale opravdu velmi rozdílná kvalita. Od úplného braku po vynikající povídky. A panu Petiškovi (v knize Eduard Martin) bych rád sdělil: pokud si budu chtít zaluštit, vezmu si k ruce křížovky nebo něco podobného. Komy, odstavce a pod. byly vymyšleny kvůli lepší čitelnosti textu, nikoli naopak. A na závěr: pan Železný zde, jako výše uvedený autor, nenapsal ani čárku. To se zde bohužel opakuje i u jiných sbírek. Dávám zlatý střed, tj. 3*, ale doporučit se mi nechce.
Řadím k těm méně povedeným „Franciskám“. Osobně bych z bratrance vraha udělal. Nic naplat, není vždycky posvícení - to je poznámka ke knize, ne k osobě vraha.
tomvall: Nelze srovnávat Forsytha s Francisem. Prvý ničí, druhý hladí, prvý je chirurg, druhý léčitel.
Nemohu si pomoci, ale je to slabé, nedotažené a často velmi zřetelně poplatné tehdejší straně a vládě, ačkoli od začátku 60. let, kdy tyto povídky psal, již toho nebylo třeba. Že by to ovšem bylo z přesvědčení mi nepřipadá. Je tam pár dobrých nápadů, ale myšlenky vyznívají do prázdna, pointy jsou snadno předvídatelné a nepřekvapivé. Doporučit nemohu.
Je to slabé. Se sirem Doylem, Agathou Christie a především E. A. Poem, k jejichž stylům bych si troufnul to přirovnat, se nemůže měřit. Spíše autorův exhibicionismus, co vše zná a jak rozsáhlý má přehled.
Ač bych se měl asi s autorem ztotožnit, neboť jsem onu dobu žil, prožil a přežil, nějak mi to nejde. Kdysi se mi Páralova tvorba líbila, i když jiná (Profesionální žena, Muka obraznosti), dnes se mně do jeho stylu psaní a myšlení jen velmi těžko vpravuje. Hold jsme, dílo i já, zestárli. Potřetí bych to už nečetl. Ani bych se o to nesnažil.
Asi nejhorší z celé trilogie Tři ze ZOO. V podstatě o ničem.
Klasika. Kdo má rád pohádky, ten si své najde. Ovšem nejzajímavější je rok vydání 1941 vzhledem ke jménu autorky a aktuálnímu politickému stavu v české kotlině.
Ačkoli již tato literatura ztratila onu dráždivou příchuť zakázaného ovoce, stále se jedná o velmi vtipné podobenství ze smutného období našich dějin. I když je to spíše už jen "nastavovaná kaše", stále vřele doporučuju.