Rup komentáře u knih
Ačkoli psáno v předvečer druhé světové, stále ještě vyvolává reminiscence na „Belle Époque‟. Autorka je výborná iluzionistka, vše vypadá jako živé. I ti mrtví. Nezbývá mi, než dát opět absolutorium a doporučit.
Myslím si, že se autorka nestala proslulou jen díky zajímavým rozuzlením příběhů, ale především využitím své fenomenální pozorovací schopnosti a inteligentnímu způsobu psaní. Všechny její figury i zápletky jsou vždy do detailu promyšlené a odmyslíme-li si určitou, povinnou, dávku básnické licence, pak zcela logické, uvěřitelné a životné. Nejen tímto románem to zas a znovu dokazuje.
Poněkud mi chybí propracovanější psychologie postav i společnosti. Inu, nemůže být každý Orwellem. I pro tuto jednoduchost jde o velmi čtivý kousek. Do zlaté pokladnice si knihu sice nedám, ale rozhodně nezavrhuji, naopak, doporučuji.
Nemůžu si pomoci, ale velmi silně mi to připomíná moderní nízkonákladové televizní seriály, i když, pravda, inteligentnější. Vůbec se nejedná o nějaký ucelený příběh, ale pomocí několika postav, jejichž osudové cesty se někdy někde proťaly nebo jen dotkly, nám autor prezentuje svůj pohled na obecné životní otázky (odpovědi jsem nenašel). Celek však, bohužel, vyznívá poněkud nekonzistentně a chaoticky. Jako bestseler bych to rozhodně neprezentoval, ovšem reklama dokáže zázraky.
Zní to jako nostalgie, ale nostalgií to není, zní to jako filosofie a tou to také není, zní to jako poetika, ani ta to není... Je to všechno - je to Hrabal. Doporučuji všem poetickým duším, všem "krasomilům", všem, všem, všem, ... všem.
"A ano, NYX, slisoval se. Slisoval se ve svém milovaném prostředí, svým milovaným lisem, prostřednictvím své milované práce." Krásná smrt.
I když se asi tyto přívlastky na krátkou výseč popisu "Absurdistánu" nehodí, musím konstatovat: krásné a nevšední. Kdyby povinná četba neměla na sečtělost školního národa tak devastující vliv, určitě bych doporučoval tuto knížečku tam zařadit. A teď si dám něco veselejšího, třeba Stephena Kinga.
Nádherně poetická a lidská knížka autobiografických povídek Oty Pavla. Zpověď a vyznání z lásky k přírodě, rodnému kraji, rodině, lidem a životu vůbec. Když si člověk navíc uvědomí, že to byl především sporťák (sportovní redaktor), nezbývá než smeknout.
Vřele doporučuji.
Opravdu dost obtížné čtení. V podstatě se jedná o soudničku, ovšem s hlubokou sondou do lidské duše, do poměrů panujících na chudém venkově a v neposlední řadě i pohled na staletími prověřenou (ne)vyváženost vztahu mezi majetkem a lidským životem, nepochybně v zájmu zachování rodu. Doporučuji literárním fajnšmekrům.
V době, kdy si velmoci tlapkali po ramenou jak mají vše pevně v rukou, kdy si světoví státníci mysleli, že Hitler je jen neškodný kašpar, dokázal K. Čapek napsat toto vizionářské drama. Mě osobně však nezaujal přímo konec děje, ale scény, kdy i sám "velký diktátor" je zobrazen jako obyčejný člověk, milující otec a - smrtelný jedinec. A nemysleme si, že je to vymřelý druh. Takovýchto spasitelů nabízejících jednoduché řešení "silnou rukou" je kolem nás spousty a ještě více vysoce morální a pořádkumilovných lidí jim s obdivem naslouchá, čímž se drama K. Čapka stalo, bohužel, nadčasové. Vřele doporučuji.
Výborně napsané, ačkoli na obehrané téma (apokalypsa). Co mě však u románů tohoto typu irituje, je rozuzlení. Jednou to kdosi vymyslel, a od té doby... Antičtí autoři, když nevěděli jak ukončit zápletku, pomohli si "deus ex machina". Novodobí autoři odkudsi vykouzlí pokročilou, spravedlivou a dokonalou společnost, která všechny hodné zachrání. Přes všechny výhrady doporučuji. A jen tak mimochodem, Malevil (Robert Merle) je podle mého lepší.
Až na to, že nevím co je to kolektivní drama - vždy jsem žil v domnění, že dílo napsal Karel Čapek sám (kromě slova robot, jež navrhnul jeho bratr Josef). Jinak jsem přesvědčen, že dokonalost nepotřebuje komentáře.
Jestliže byl první díl lehce humorná satira, ironizující pražský měšťanský živel své doby, jestliže bylo možno mezi řádky vyčíst leccos o životě tehdejší městské smetánky, pak druhý díl bych zařadil spíše do kategorie červené knihovny či podobného žánru. Obsahovou chudobu žel nedokáže zachránit ani autorův exkluzivní jazykový projev. S čistým svědomím dát doporučení nemohu a hodnotím průměrem.
Až jsem se lekl, že jsem konečně narazil na skvěle napsanou severskou krimi. Závěr bohužel sklouzl do průměru jak formou, tak obsahem. Nicméně pro nepříliš náročné fanoušky krimi doporučuji.
Je až zarážející, kolik lidí v momentě, kdy rozeznají písmenka na klávesnici, nabyde přesvědčení, že jsou vyvoleni stát se spisovateli. Velká škoda, že si autorka, po prostudování historických pramenů, nenašla čas seznámit se rovněž s literaturou a s rodným jazykem. Postavy bez života, děj plytký, příběhy těžko uvěřitelné, jazyk bezduchý; bez invence, nápadu, vtipu, myšlenky. Proč dávám jednu hvězdu, jen bozi vědí. Snad, že mám slabost pro něžné pohlaví.
Socialistické ideje prezentované snůškou nesmyslů a nelogičností. Pakliže se dle zdejšího hodnocení jedná o jedno z vrcholných autorových děl, kde se musí nacházet dno? Jeden příklad za všechny: Jak nechat uniknout nejšpičkovějšího agenta a zabijáka v celém vesmíru ze spárů zločinců, kteří jsou schopni ho usmažit pouhým pohledem na kilometry daleko? No přece naložit mu na záda padesátikilovou babu a poslat ho naprosto bezbranného po hlavní silnici. Takových pitomostí, krom toho, že se hlavní hrdina celou dobu chová jako úplný trotl, přestože je nadupán vědomostmi několika galaxií, celá řada. Nuže, komu nevadí "literatura", v níž namaštěné muskulatury pobíjí celé armády vybavené nejmodernějšími zbraněmi, snad si v tom něco najde.
Povídka téměř žádná, spíše jen eseje poplatné extrémně logickému autorovu myšlení. Pro mě bohužel vskutku nepovedený výběr. Byly-li by povídky / eseje / rozbory roztroušeny např. ve výboru z díla "Zrádné srdce", patrně by se tam ztratily, aniž by kvalitě ubraly, leč takto…
Modernější verze Žabího bratrstva či Černé ruky na mě působí obsahem i stylem spíše jako parodie. Psáno s vtipem, nadhledem a zjevně s radostí. Ctěný čtenář by měl postupovat stejně. Škoda jen, že se překladatelka ve druhé části začetla spíše do předlohy než do vlastní práce. Naštěstí se stupiditě překladu stejné autorky "Nakonec přijde smrt" v podání Lenky Uhlířové ani nepřiblížila. Hodnotím tudíž nanejvýš pozitivně, dávám plný počet a doporučuji.
Čtení vskutku pohodové. Doporučuji kupříkladu na dlouhé zimní večery.
I napodruhé skvělé. Určitě patří do zlatého fondu světové literatury a na čestné místo v knihovně. Doporučuji.
Má vše, co má správný dobrodružný příběh mít: švih, vtip, lásku, akci, bitky i bitvy, odvahu, čest, fantazii... Všichni ti soudobí upíři, vlkodlaci a jiné příšery, včetně jejich autorů mu nesahají ani po kotníky.