Rup komentáře u knih
Božena Němcová byla nepochybně velkou vlastenkou se silným sociálním cítěním, a rovněž úspěšnou sběratelkou bájí, pověstí a pohádek. To vše se do tohoto díla nepochybně promítlo. I přes idealizaci a jistou pohádkovost, probleskuje v detailech skutečný život venkovského lidu a místní šlechty. Pohodová a uklidňující četba na dlouhé zimní večery. Doporučuji po přečtení zhlédnutí jakéhokoli soudobého thrilleru.
Kdysi to byla moje první post-apokalypsa. Byl jsem zcela uchvácen, až na obvyklý happy-end. Zase se odněkud vynoří skvělá civilizace, která spasí svět, resp. lidstvo. Nicméně vřele doporučuji.
Co se týče poznámky hankapimi, pak bych rád věděl, jak dlouho by asi příroda přežila, kdybychom se na ní všichni vrhli, topili dřevem, lovili v lesích (pokud by přežily první zimu). Řešení je opravdu jen ta skládka :-) Ovšem teď jdou do módy spalovny :-(
To neustálé opakování - to je IDEOLOGIE. Sem to patří víc, než kamkoli jinam.
Napsáno s vtipem a lehkostí, bohužel, pro mě spíše taková lepší červená knihovna.
Krystalicky čistý humor. Nic víc, nic míň. Mám-li splín, propadám-li se rychlostí expresu do pekla, zatáhnu za některou ze záchranných brzd. Toto je jedna z nich.
Bradbury je prostě PAN SPISOVATEL. Nemám co bych dodal.
I kydž se nejedná o stěžejní autorovo dílo, je příběh podán svižně a s vtipem. Popisné scény neodmyslitelně k romantismu patří a nemohou být tudíž považovány za závadu, ale spíš za charakteristiku díla. Připočtu-li výborný překlad, mám pouze jedinou výtku - Červený a černý je prostě lepší.
Bohužel jsem zklamán. Ani ne tak kvůli obsahu, pan Sedláček má nepochybně enormní znalosti a neotřelé postoje, jako kvůli formě. Ty tisíce poznámek pod čarou by vydaly na samostatnou knihu, ale spíše by jim slušelo stát se součástí běžného textu, neboť jím bezpochyby jsou. Plynulosti by to určitě prospělo. I když s některými jeho závěry se neztotožňuji, vždy budu hájit jeho právo je svobodně vyjadřovat (tuším Voltaire).
Jestli to někdo nepochopil, tak kniha není o milionářské soutěži, ale o současné Indii zhuštěné do několika stránek a podané na zlatém podnosu. Podle mého není co vytknout. Skvělé.
Nemám rád umění (nerozumím mu), kdy musí autor vyčkat vyjádření kritiků aby se dozvěděl, co vlastně stvořil, a nemám rád realistické pohádky, báje a pověsti. A tak knihu hodnotím jako disertační práci na historické téma průměrem a dodávám: nesahejte mi na trpajzlíky, nechť zůstanou mrňaví.
Tedy upřímně, vyjma výronu fantazie, stále ke mně nedolehla ústřední myšlenka. A ještě dvě výhrady. První dva díly jsou, zdá se, úmyslně nedokončené (pevně doufám, že u třetího tomu tak nebude). Slušelo by tomu vydání v jednom svazku, leč rozhodující jsou zřejmě peníze. Za druhé, konec tohoto dílu výrazně sklouzl do smartphonového stylu vyjadřování a to mně osobně vadí. Ubírám tedy další hvězdu, nicméně doporučuji.
Napsáno lehkým perem, vtipně, kultivovaně. Kdyby se nejednalo o literaturu typu přečti a zapomeň a přísně se této linie autorka nedržela, dal bych plný počet. Nicméně musím uznat, že je to v daném žánru u nás více než kladný zjev a rozhodně se další autorčině tvorbě vyhýbat nebudu. Kdo má rád krimi, nechť se potěší, jim doporučuji.
Vskutku neortodoxní přístup k danému žánru. Ač mám raději klasické detektivky, horory, etc., docela se mi to zamlouvalo.
Slátanina všech možných žánrů bez logiky a fantazie. Jedna hvězda za občasné náznaky čtivosti. Navíc jsem přesvědčen, že literatura jakéhokoli typu by měla povznášet ducha a kultivovat jazyk. Dílko však ducha ubíjí a jazyk degraduje (byť nevím, zda originál, či až překlad), což už se vlastně stává pravidlem.
Velmi, velmi slabé, velmi, velmi, velmi naivní a v podstatě o ničem. Spíše antireklama na tabákové výrobky a Pavel Zeman coby kontra Marlboro Man. Kdyby zde nebylo uvedeno datum vydání v roce 1939, odhadoval bych výtvor tak na rok 1920. Souvislosti si račte spočítat sami.
Pokud neočekáváte duchaplný, popřípadě estetický zážitek, dokážete odpustit pár nelogičností a prachmizerný jazyk, je to jako četba na usnutí použitelné.
Samozřejmě klišé, ale profesionálně odvedené řemeslo. Přirovnáno např. k instalatéřině, nehledejte krásu ani hloubku ducha, ale aspoň to nikde nekape.
Klasická detektivka, byť se v ní motají dva na sobě nezávislí detektivové, což nebývá zvykem. Občas jsem byl zaskočen chaotickou větou, která mi ani po několika přečteních nedávala smysl, několikrát i zcela nesmyslným tvrzením. Nevím však, zda to nebylo ztraceno v překladu. Za mě slušný průměr, nicméně typ přečíst a zapomenout.
Musím říct, že mě naprosto iritovala naprostá rezignace na elementární stylistiku. Patrně tím autor sledoval nějaký záměr, leč hloubka jeho myšlenky ke mně nedorazila. Snad, že ústřední postavou je teenager, leč on není vypravěčem. Tedy za mě hvězda dolů, a to jsem rozmýšlel nad dvěma dolů. Nuže, vážení komentátoři, přesvědčili jste mě. Co se týče stesků na absenci vysvětlení na závěr, pak věru není třeba, táhne se příběhem jako Ariadnina nit. Stačí se lehce zamyslet; opustit linku oběť - vyšetřování - pachatel. Jedná se o psychologické drama, nikoli o klasickou krimi. Víc nedodám, mohlo by se už jednat o spoiler a to bych nerad.
Vzhledem k inteligenci obou autorů je povětšinou humor dosti hloupý a jednostranný. Závěrečná filmová povídka tomu pak nasazuje příslovečnou korunu. Ještě štěstí, že nikoho nenapadlo použít povídku coby scénář a film skutečně podle ní nenatočil. Použité ilustrace úrovni humoru zdárně sekundují. Víc jak dvě hvězdy nedám.