RyonMathrin komentáře u knih

První návštěva ve světě Středozemě... když ještě byl samotý název Středozemě a její idea jen hudba budoucnosti. Příběh je v zásadě jednoduchý, ale je v něm toho tolik... statečnost, odhodlání, boj dobra proti zlu, cesta, která člověka (hobita) změní...a hlavně dobrodružství! V neposlední řadě mnoho kouzelných bytostí, které jsou tak pěkně napsané, že z nich fantasy vychází dodnes (elfové, orkové, trpaslíci, zlobři, vrrci...).
Pro ty, kteří se chystají na četbu trilogie Pán prstenů téměř nutný předkrm :-)
(mimochodem, zapomeňte na filmového Hobita, kterého by bylo potřeba hodně, hodně sestříhat, aby to alespoň trochu stálo za to)

34 03.08.2018

„Meč osudu má dvě ostří. Jedním z nich jsi ty.“

Druhá sbírka se mi líbí skoro víc než Zaklínač I. - Poslední přání. Hlavně povídky Hranice možností a Meč osudu, to je prostě paráda. Borch Tři Kavky, zerrikánky... brokilonské dryády ... Za mě nejoblíbenější záležitosti, jednoduše nemají chybu.

... „Jak se vlastně jmenuješ?“ otázal se Geralt té, která zůstala u stolu. Vea blýskla bílými zuby. Košili měla hluboko rozepnutou – k hranici možností. ...

„Potom se říkalo, že ten člověk přišel od severu. Provaznickou branou. Šel pěšky, osedlaného koně vedl za uzdu ...“

Takhle začínají příběhy o postavě , která se tak hluboko zaryla do srdcí čtenářů. Sapkowski krásně namíchal akci, romantiku, sex, surovost, moralizování o lidskosti a dokonce prvek rasové nesnášenlivosti.
Navíc hrdina, který vládne mečem i magií, si okamžitě získal i mě. Není to žádný superman a o to víc je sympatický. Dost často vítězí, ale občas dostane trochu nakládačku.
Také se mi líbí středověku podobný fantasy svět, plný zvláštních neokoukaných (většinou zjevně originálních) tvorů a netvorů.
Daly by se na tom všem najít nedostatky, ale já je ignoruji. Pro mě je to srdcová záležitost. A asi nejen moje. Už je to hodně let, když jsme s bráchou vymýšleli, jak si udělat na záda závěs na meč. (Po letech jsem na to přišel. Jde to s klasickým gotickým závěsem na dvou opascích, i když to tak není původně zamýšleno. Kdo by chtěl, pošlu mu fotku nebo odkaz na sedláře, který to dělal.)

Tohle dílo také inspirovalo vývojáře počítačových her a nedávno vznikl už třetí počin s názvem Zaklínač ... to svědčí nejen o šikovnosti programátorů, ale i o kvalitě a oblíbenosti díla, jehož se vývojáři docela drželi – mám na mysli té vybalancované směsi násilí, romantiky, středověku, sexu a moralizování (mimochodem, za sebe doporučuji zejména prvního Zaklínače – je vážně povedený, hlavně atmosférou. A dá se hrát i v polském znění, pak to má ty správné grády :-) )

39 31.07.2018

Jedna z mnoha ukázek Čapkovy geniality… další je ta, že slovo robot se přesunulo ze sfér sci-fi do reálného světa a stalo se naším denním chlebem.
Vzpoura strojů, nadčasová úvaha o lidstvu a ještě perfektní vizionářská sci-fi... A to jen na několika desítkách stránek.
I ten konec je dokonalý. Právě proto, jaký je. Nevím, jak to napsat – prostě to perfektně sedne.

31 22.07.2018

Líbil se mi ten styl, kdy se zpětně dohledávají souvislosti třemi různými "pozorovateli". První chvíli po dočtení jsem z nejasného konce toho byl trochu rozpačitý. Postupně však na knihu vzpomínám docela kladně. Ta určitá nevyhnutelnost osudu, za který si může tím, jak v určitý okamžik něco zvolil, a zpětně to hodnotí, v zajímavém poměru s nejistotou... a s nejistotou, jestli to tak opravdu bylo.
Právě to neurčité dodává někdy příběhům to správné koření…

12 22.07.2018

Cesta může být cíl.
Někdo hledá v knihách právě potvrzení, že život má nějaký smysl, něco optimistického. Každý z nás je jiný, každý má svou životní cestu (osobní příběh). Každý z nás si přece vybírá různé knihy a z různých důvodů.
Alchymista obsahuje několik jednoduchých poselství (ano, evidentně přeceďuje již známá moudra, ale to je přece jedno. O jednom tématu bývají stovky knih a stále se vydávají nové... ). Pro někoho to je ztráta času, někdo to naopak ocení (třeba ten, kdo má v osobním příběhu přečíst si tuto nebo podobnou knihu :-) ). Podle mne je to vidět i na hodnocení – často je hodnocena buď vysoko, nebo naopak nízko. Asi to souvisí i s tím, že se o knize hodně mluvilo – určitá část čtenářů pak může zažít zklamání...
Mě se kniha líbila, ale že by si z toho sedl na zadek, to bych neřekl. Jednoduché, moudré, trochu zabalené do pohádkového hávu. Tečka.

Podle mě se dá shrnout do pár slov a to shrnutí už jsem četl. Nečekaně v dětské knížce - „Obrázkové říkanky“. Paní Jelínková možná Alchymistu četla, protože tohle je podle mne v několika řádkách celá kniha (pozor, v podstatě je to trochu spoiler) :

Hloupý Honza
Hloupý Honza na své peci
cítil se jak ptáček v kleci.
Úspory si vybral v bance,
vzal si buchet čtyři rance.
I kdyby měl umřít hladem,
vypraví se za pokladem.
Opustil svou rodnou hroudu,
trmácel se na velbloudu.
Uprostřed té světa bídy
spatřil Honza pyramidy.
Marně zkoušel přijít na to,
kde by mohl najít zlato.
Pak uslyšel od mudrce,
unavený, ušlý:
To se skrývá v hloubi srdce,
jako perla v mušli.
Honza řekl: U sta hromů!
Podíval se do srdce.
Na zpáteční cestě domů
proměnil se v mudrce.

29 20.07.2018

Perfektní praktická kniha. Poskytuje cvičení a návody, jak se zlepšit v mluveném projevu. Jakožto plachý jedinec jsem publikaci velmi ocenil.
Základní předpoklad pro zlepšení se je trénování. Mluvit, zkoušet si i jen tak pro sebe, "nasucho".
Myslím, že se může hodit každému.

6 20.07.2018

Konečně jsem se dostal k Lovecraftovi. Mrazí z toho, ale je to fascinující - to příšerné, hluboké a bezbřehé tajemno. Žádné nechuťárny... Takhle má podle mne vypadat horror.
Některé nápady bych označil i za sci-fi prvky. A je to psáno tak výstižným, bohatým jazykem, dokonale popíše atmosféru... člověk tuší, jak to asi skončí, ale nutí jej to číst dál...
Dagon - 90%
Hudba Ericha Zanna - 100%
Strom - 80%
Vyděděnec - 80%
V kryptě - 90%
Šepot v temnotách – 100%
Proměna Juana Romera – 80%

10 19.07.2018

"... protože okarína je nástroj tichých hudebníků..."

3 19.07.2018

Čteno snad stokrát. Nádherný komiks pro děti.
Pamatuji si "Courkův mlékovod" :-)

6 19.07.2018

Nádhera... Nejprve jsem viděl zfilmované dílo, četl jsem až pak. Líbí se mi však obojí. Napínavé, pohádkové, dobrodružné, láska zvítězí... co dodat?
Od jisté doby vítáme každoročně léto v lese a co nejhlasitějším křikem...

21 19.07.2018

Po přečtení si děti začaly oblékat triko na nohy - "naopak". Jako inspirace pro zlobení dokonalé :-)

8 19.07.2018

Zajímavé povídky, každá trochu z jiného soudku. Bohužel většinu z nich jsem po dočtení rychle zapomněl. Jako jednorázové odregování a výlet do dalších neznámých světů však obstojí.

4 18.07.2018

Neotřelý hrdina s mimořádnými schopnostmi posazený do drsného světa skrznaskrz prosáklého magií.
Zlá kouzla se s normálním světem obyčejných lidí sice střetává neustále, ale jsou schopny vedle sebe koexistovat. Charakter Xina se mi líbil - jednoduše, ale zároveň skvěle vymyšlený , někde na pomezí protipólů zmíněných světů. Jeho schopnosti mi přišly místy trochu přehnané (...drápy rvaly ocel...), ale má i své slabé stránky a musí jim čelit. A ten jazyk, kterým je kniha psaná:

„Výsosti, to bylo politováníhodné nedorozumění...“ Bero se domníval, že uspěl a proto se rozhodl promluvit.
„Opravdu?“ Redren si znovu promnul krk. „Takže tě nechám narazit na kůl hned potom prohlásím, že došlo k nemilému nedorozumění. Dám tě sundat a nejlepší chirurgové udělají všechno, aby ti zachránili život. Co ty na to? Po tom zákroku ti každý z tvých věrných zaklínačů a přívrženců bez problému vleze do zadku celou hlavou. To sis vždycky přál, ne?“

A samozřejmě perfektní scény plné zvířecí i lidské vášně.
Vše dohromady se krásně doplňuje. Je zde plno známých prvků, ale neokoukaně zpracovaných, má to spád.
Za mě jednoznačných 5*.

10 17.07.2018

Slyšel jsem, že Wetemaa je výborná kniha a tak jsem přečetl první svazek, který se mi dostal do rukou. Až pak jsem zjistil, že se jedná o volné pokračování. Přesto se jedná o samostatný příběh.
Nápad s vlastním příběhem jednotlivých postav družiny je dobrý a perfektně zpracovaný. Čím vším museli hrdinové projít... (mimo mnoho jiných situací mám na mysli zvlášť jednoho družiníka, který byl od mala zvyklý snášet bolest a jen proto byl schopen se dostat ze zajetí, kde měl ruce svázané trnitými šlahouny)
Druhá část knihy již pojednává o společném dobrodružství. Ocenil jsem zvláštní kouzlo a zároveň syrovou krutost popisovaného světa, který patří mezi ty jedinečné, ty, které si zapamatujete. Navíc líčení dobrodružství skupinky schopných, kteří se vydávají za téměř nesplnitelným úkolem - úplně si dokážu představit partu lidí u mapy a kostek...
Jen konec a poslední přání vladaře mi dojem z knihy trochu zkazil. Od té chvíle to pro mne byl jen takový hořký "dojezd". Celkově se mi však kniha líbila a chystám se na předchozí díly.

10 16.07.2018

Zajímavá sbírka povídek, i když bych to rozhodně neoznačil za "To nejlepší..." Kdysi jsem dostal jako dárek a darující se nechal oklamat názvem. I když jsou každá povídka z trochu jiného soudku, celkově slabota. Jediné dvě, která se mi líbily, jsou Stříbro nebo zlato a Paní kostí. Zbytek tak nějak prošel a nezanechal žádný výrazný dojem, už si je nepamatuji. Ovšem až na nechutnost pod názvem Martyrium, vydávající se za povídku, která zanechala dojem velmi záporný.

"Co je víc, stříbro nebo zlato? Slunce nebo Měsíc?"
"Ani jedno není lepší než to druhé. Jsou si rovny."

7 15.07.2018

Bylo to docela dobrodružné, ale mezi ostatními Verneovkami trochu slabota. Nepřimělo mne to číst víc než jednou.

9 13.07.2018

Verneovská klasika. Za mě jeden z nejoblíbenějších kousků. Hodně zajímavá vize.

17 13.07.2018

Ukázka geniálního humoru dvojice Š + G. Perfektní je, jak mnohé hlášky zlidověly. Asi celý národ zná "Nechci slevu zadarmo..." a podobné perly.
Kdo nezná, doporučuji všemi deseti.

16 13.07.2018

Tohle jsem četl jako malý, ale nepamatuji si, že by mě to nějak extra chytlo. Zato teď, když to občas čtu dětem, tam vidím věci, které jsem jako malý nemohl chápat, a to jak výslovně, tak mezi řádky. Nemohu se zbavit pocitu, že tak to možná i autor zamýšlel - že dospělí si z knihy vezmou ještě víc.
Unikátní záležitost.

23 13.07.2018