RyxiraAmyGinger komentáře u knih

No, kdybych nejdřív neviděla film, asi bych se v tom trošku ztrácela. Takhle jsem se ale mohla míň soustředit na děj a víc na jednotlivé pasáže, což bylo určitě ku prospěchu věci.

1 22.02.2017

Nevím, nevím, mně to celé připadalo takové moc šedé a šedavé, děj se podle mě pořádně rozproudil až na posledních stránkách... Přiznávám ale, že valnou část knihy jsem nebyla moc soustředěná, takže možná dám autorovi ještě jednu šanci.

1 03.02.2017

Nicolas Sparks asi nikdy nebude můj favorit.

1 17.01.2017

Připadalo mi to hodně rozvleklé - spousta postav a příliš patosu, postavy až moc jasně rozdělené na "ty hodné" a "ty zlé". Možná je to tím, že jsem četla knihu pomalu, po malých částech a hrozně dlouho, ale stejně... pokud jde o historický román, měla jsem v rukou už mnohem lepší věci. Od autora se mi daleko víc líbila Katedrála moře - i když i k ní jsem měla výhrady. Trochu kostrbaté mi přišlo i přeskakování v ději, Falconés teprve zpětně vysvětluje, jak došlo k situacím, které popsal o pár řádků výš... Tahle knížka mi moc nesedla.

1 12.01.2017

Sice na můj vkus trochu moc homosexuálních seminaristů (fakt si nemyslím, že většina knězů jsou gayové), ale jinak se mi to líbilo.

1 12.12.2016

Jsem asi už příliš moderní čtenářkou, některé pasáže mi připadaly poněkud rozvleklé, nicméně dílo velmi oceňuji. Zázrak s Julčou měl pro mě poněkud překvapivé, nicméně vtipné rozuzlení (rozuměj: vysvětlení názvu povídky), Událost v mikve rovněž pobavila a pokud jde o smutné oči Hany Karadžičové, srdce se mi svíralo.

1 06.11.2016

Mně se to líbilo, v podstatě je to ale pohádka. Isabel Allende je moje oblíbená spisovatelka a především skvělá vypravěčka, některé trochu ironické pasáže mi připomínaly Pýchu a předsudek. Dobrodružná romantická kniha, někomu by se možná chtělo říct přeplácaná/překombinovaná/příliš fantastická/naivní... ale já jsem prostě byla naladěná na tu správnou vlnu.

1 30.09.2016

Come on, na to, že jsem původně očekávala, že to bude žvást (lepší knížku od A jsem do Knižní výzvy prostě nesehnala), jsem byla nakonec docela příjemně překvapená. Na večer do postele jsem si ho teda nevzala, ale na ukrácení dlouhé pracovní doby počteníčko slušné.

1 12.08.2016

Tak tohle byla docela slabota. Jasně že King je čtivý, mám ho moc ráda, ale tohle se teda moc nepovedlo.... Nevím teda, jak kvalitu knihy ovlivnilo spoluautorství, ale za mě tentokrát fakt nic moc.

1 09.07.2016

Nechávám bez hodnocení, protože moc nevím, co si o tom mám myslet. Je to příšerný příběh (založený na skutečných událostech? brrr...), v jednu chvíli jsem knihu musela dokonce odložit, protože jsem slabší povaha a udělalo se mi z toho na nic. Nicméně přečteno během několika hodin za dva dny... a konec dává naději (i když mám maličičko obavy, aby se Martin ještě nepotatil...).

Epochální freska, ale celkově mi to všechno přišlo malinko nepravděpodobné. Nicméně čtivé, líbilo se.

1 07.04.2016

Příliš "ukecané".

1 05.12.2015

Tohle nebylo moc dobrý (o to obdivuhodnější je ale cesta, kterou autorka urazila, Stvůru, a především Vesnici, považuju za hodně dobré detektivky). Vlastně to spíš bylo dost špatný a četla jsem hlavně z nějaké setrvačnosti. Robert Herman je neslaný nemastný chlápek, do kterého je těžké se vžít, třebaže si prošel učebnicovým traumatem. Postavy podezřelých a vůbec všechny, které se kolem něj motají, se vyjadřují, jak kdyby přečetly příručku "Jak vést toporné dialogy." Institut soukromého detektiva je pohybuje v právním vakuu, až je to do očí bijící a Erin tráví celý den fakturováním, třebaže Herman nemá kromě vyšetřování vraždy soudce nic na práci. Jejich oťukávání je spíš trapné.

Je prostě vidět, že je to prvotina a opravdu mě nepřestává udivovat, co jsou někdy nakladatelé ochotní vydat. Znovu říkám, další autorčiny knihy jsou o parník lepší. Ale tohle se opravdu nepovedlo.

19.11.2024

Haha, no... Od Danielle Steel jsem nic jiného nečetla a ani to neplánuju, ale prostě jsem neměla nic jiného po ruce, tak jsem si v nemocniční červené knihovně vybrala knihu s tím nejpitomějším názvem a pustila se do čtení. První polovina ok, druhá už byla celkem křeč a ke konci se to jenom zhoršovalo. Ale hodnotit nebudu, fakt nejsem cílovka.

Tahle kniha pro mě byla docela zvláštní zážitek. Bavila mě číst a byla jsem zvědavá, jak dopadne, zároveň si ale myslím, že z objektivního hlediska je prostě špatně napsaná a dočetla jsem ji jen z důvodů nějakého podivného rozpoložení.

Hlavní hrdina Konrad to měl v životě těžké, zároveň ale na můj vkus až moc ve smyslu toho, že autor v líčení jeho osudu docela tlačil na pilu. Zároveň mi připadal trochu jako poseroutka a ve spoustě chvil jsem si říkala "omg, tak přestaň fňukat, ne?" S dalšími postavami navazuje vztahy až neuvěřitelně snadno (na to, že byl desítky let pryč), přičemž ho všechny buď nekriticky přijímají (bezdůvodně) a nebo naopak animálně nenávidí (skoro bezdůvodně). Nic mezi tím. Je asi zvláštní říct, že mi text připadal nekonzistentní, když mě to subjektivně bavilo, ale tak to je - a nepomáhaly tomu ani vhledy vedlejších postav psané v první osobě, které na několika místech vpadly na stránku v podstatě odnikud a stejně náhle se vytratily.

Hvězdičku dávám za zápletku, která mi připadala celkem zajímavá, a za překvapení z toho, že jsem to dočetla. Jménu Olle Lönnaeus se v žánru severské krimi nicméně hodlám pro příště vyhnout.

P. S. Myslím, že ani ta kniha mě neměla ráda. Půjčila jsem si ji z knihovny, ztratila, nenašla, zaplatila a pak mi padla do ruky při prvním sáhnutí do poličky. Dává mi vesmír nějaké znamení?

13.01.2023

Dostala jsem k téhle knize před podcast Do slov Báry Votavové a Ondřeje Lipára, kteří mě pěkně namlsali. Ale teď jsem z toho trochu rozpačitá. Možná mi úplně nesedl autorčin styl (podobné věci podle mého lépe píše třeba Delphine de Vigan), ale příběh mi asi prostě přišel málo uvěřitelný. Postava Louisy pro mě zůstává asi málo "vysvětlená", což nejspíš byl autorčin záměr, ale vzhledem k tomu, co udělala, bych přesto očekávala nějaké uspokojivější objasnění. Celkově se mi zkrátka zdálo, že jsou všechny postavy trochu jako skleněné panenky, odlidštěné a zrobotizované, aby mohly dojít tam, kde je autorka chce mít. Silnější tři hvězdy, nemohu jinak.

23.05.2022

Kniha měla dobrý rozjezd, ale některé pasáže byly trochu nudné a nějak zvlášť mě neupoutaly. Rozhodně to nebylo tak, že bych se nemohla od čtení odtrhnout, až ke konci to zase nabralo trochu spád a poslední desítky stránek jsem zvládla v podstatě v kuse... i když možná taky kvůli tomu, abych to už měla za sebou. Kniha byla ve své době revoluční svým přístupem, ale připadá mi, že literatury na pomezí beletrie a dokumentaristiky je dnes už hodně. Nicméně Capote píše dobře, má cit pro detail a přesně ví, na co upozornit, aby scéna vyzněla tak, jak vyznít má. Jsou to lepší 3 hvězdy.

20.09.2021

Pročetla jsem si tady komentáře, které Nezaplatitelnému nejčastěji vytýkají překombinovanost a roztříštěnost. S tím vlastně souhlasím, ale zároveň mě to nějak nerušilo. Knížka pro mě byla neuvěřitelně čtivá (srovnání se Šifrou mistra Leonarda je naprosto na místě), hlavní postavy jsou zábavné a děj nemá hluchá místa. Určitě to není učebnice dějepisu, ale prostě špionážní, potažmo detektivní román, který funguje - a víc jsem ani nečekala. Jen ke konci mi připadalo, že autorovi trochu docházel dech, to ale s lehkým srdcem odpouštím.

03.08.2021

SPOILER!! No, za začátku to byla parádní jízda, ale konec už mi přišel dost překombinovaný. Chápu, že autor chtěl dát Teovi ťafku tak velkou, aby s ním už nikdy nic nemusel vymýšlet, ale skoro si říkám, že by bylo lepší, kdyby ho prostě nechal umřít, než to takhle zamotat. Paradoxní je, že hlavní podezřelí, jakkoli nepravděpodobní, se mi začali rýsovat poměrně rychle, a to se nepovažuji za úplně důvtipnou čtenářku detektivek. No... můj pocit z knihy by se asi dal popsat jako lehká až střední rozmrzelost. Na druhou stranu Zygmunt Miłoszewski píše perfektně, takže od jeho dalších knih (s Teem mi chybí ještě ta prostřední) mě Hněv nějak neodradil. I když mě teda štve to neustálé nadávání na všechno polské a není mi to sympatické, zvlášť od Poláka.

09.07.2021

Kniha mi přišla vcelku o ničem. Je psaná formou poměrně zkratkovitě vedeného deníku, takže než jsem se zorientovala, byla tak třetina pryč. Nechci tím říct, že to je špatné čtení, naopak jsem se vždy docela těšila, až ji zase otevřu, ale čím víc jsem se blížila ke konci, tím víc mi docházelo, že mi příběh nenabídne nic víc než... příběh. Nevytvořila jsem si k hlavní postavě žádný vztah a k ostatním získat nějaké pouto prakticky nelze vzhledem k tomu, jak zkratkovitě jsou popsány. Jednotlivé scény na sebe pořádně nenavazují, je tam plno útržkovitých "záběrů", které ale vyšumí do ztracena a nemají (podle mého) žádný jiný smysl, než aby dokreslovaly atmosféru místa, o kterém se ale stejně nedozvíme prakticky nic. Po celou dobu vládne spíše pochmurná a neveselá atmosféra,
konečný "zvrat" je pak jako pěst na oko.

21.08.2019