SabioneGranger komentáře u knih
Přečteno v češtině i němčině. Příběh Howarda Cartera je ohromující. Hltala jsem jeho život, objevy, lásky... Z historických knih mě baví pouze Egypt a Philipp píše fantasticky!
Moje srdcovka. Kvůli referátům jsem ji musela číst dokonce několikrát, protože se profesor v mých komentářích pěkně šťoural, ale nevadilo mi to. Hrabala můžu číst pořád. Miluju ten jeho jedinečný pábitelský styl, ten ohromný tok myšlenek, ta dokonale dlouhá souvětí! Jak je čeština krásná! Jak si s ní Hrabal ohromně pohrál! Úžasně začíná vypravovat každou kapitolu s: ,,Dávejte pozor, co vám teďka řeknu.'' A to jeho líčení, že se v hospodě všichni mezi sebou hádají, ale přesto se mají rádi. A jak je svět krásný.
Moje první kniha Agáty! A naprosto ohromná. Četla jsem ji jedním dechem a přečetla za dvě odpoledne. Spoiler: Vraha jsem neuhádla, pořád jsem si myslela, že to musí být někdo z rodiny, vždyť v domě nikdo kromě rodinných příslušníků motiv neměl! A při odhalení vraha jsem si myslela, že mě to přeci jen mohlo napadnout, když už jsem se nad tím v průběhu knihy pozastavila. Ale o tom to je, že tě to nenapadne! :) Mojí oblíbenou postavou byl syn Harry, takový neposedný světácký chlapec, údajně prý hezký. Nebo divoká Španělka. Tak dlouho jsem Agátu odkládala a teď nechci číst z detektivek nic jiného, jenom ji!
Tohle mě až tak moc nenadchlo. Nápad sice dobrý, ano, bulvár je hnusný a nejen Kateřině ničí život, ale styl psaní mě nijak neoslovil. Celý ten novinářský styl typu dám vám vědět, co se kdy každou hodinu a minutu stalo, mě docela rušil.
Svatoplukova Broučkiáda je povedená satira, ale tenhle Brouček se bohužel nepovedl. Výlet do Měsíce a do 15. století jsou fajn, ovšem zde nebyl žádný výlet a za nic moc to nestálo, ač parodie na básně se chytily...
Knihu jsem spíš brala jako humornou. Protože po přečtení takové knihy rozhodně nebudete rozumět všem protějškům, jelikož každý jsme jiný a to je na světě krásné. I když někdy hodně těžké ;) Ale jako vtipný návod je to rozhodně roztomilé a hodně případů je opravdu ze života. Co je ale pravda pravdoucí, že muži fakt neposlouchají a já neumím číst v mapách. To je pro mě prostě nadživotní výkon, i když žijeme v době Google map :D
Ach, slepá krásná Esmeralda... Jak krásně sladký příběh. Už jsem naštěstí dospěla a změnila názor a hodnotím knihu z mého současného pohledu. Ano, i můj úlet dětství to byl ;)
Četla jsem to v době, kdy jsme byli poblázněni právě probíhajícími telenovelami. Dívala jsem se na to jako malá z recese a stejně pojala i knihu. Hodnotím stejně, jako bych ji hodnotila před 15 lety. Stupidní děj o ničem, při kterém nemusíte vůbec přemýšlet. To taková ''telenovela'' Jane Eyrová je alespoň na úrovni ;)
Ach ten Casanova... Být tak chlapem a oblbnout tolik děvčat!
Otřesné, že se něco takového opravdu stalo! Kniha je jen pro odvážné jedince, protože popisování sexuálních praktik mezi otcem, bratry a dcerou jsou opravdu odporné. I když příběhy podle skutečné události typu vraždy nebo války jsou všechny brutální, tohle je největší brutalita z brutalit. Napsáno dobře, ale nikdy v životě bych se k ní už nevrátila.
Ke knize jsem se dostala jen díky referátu v hodině češtiny. A musím říct, že jsem byla docela překvapena. Kniha nemá nijak závratný děj, spíš líčí osudy dvou herců, kteří se od sebe naprosto odlišují. Na jedné straně stojí herec Jiří Jesenius - hodný a obětavý člověk a na druhé herec Jan Veselý - dobrodruh a pobuřovatel. Kniha se v pozadí zabývá taky herectvím a později vypuknutou válkou. Tato část se mnou významně pohnula. Netradičně smutné a krásné dílo s patetickým závěrem.
Ke knize jsem se dostala jen proto, že byla v rodinné knihovně. Čekala jsem od knihy o slavných detektivech víc napětí, víc zajímavostí... Nápad to byl dobrý, ale nejsem si jistá, jestli se autorovi podařilo vystihnout to, cos si původně naplánoval. V průběhu čtení jsem si trošku připadala, že čtu nějakého začátečnického autora, který se teprve učí psát. V jedné povídce dokonce vložil jen vzájemné dialogy mezi ním a detektivovým asistentem! No nevím teda :)
''Užasna'' (psano kratce) sbírka básní. V dialektu ''Ponašemu'' - v našem krasnem nařeči! I mojí nejoblíbenější básničkou je Neštěstí. O hromske kuře, která snesla vajica, ale stara Chmurka s chlopem je ne a ne najít. Že by byly u sušeda? No nakonec je našly, ale z vajec byla smaženica! A jak jim ty plány zgably... :)
První jsem viděla divadelní přestavení na Vinohradech, které bylo skvělé v podání Vydry a spol. Jádrem hry je antisemitismus a líčí příběh chlapce Andriho, kterého všichni považují za žida. Je to příběh o chloubě své vlasti, nenávisti vůči židům a zbabělosti.
(Andorra je malá, ale svobodná země. Která je ještě taková? Žádná vlast na světě nemá tak krásné jméno jako Andorra a žádný národ na zemi není tak svobodný.)...
Zajímavé je, že každá kapitola/dějství začíná svědectvím u soudu. Postavy se k něčemu přiznávají, dosvědčují, že si za to mohl Andri sám, a že oni nejsou vinni. Čtenář/Divák zprvu netuší, o co jde. Je to strhující drama, i v divadle jsem měla husí kůži. Antisemitismus je stále aktuální téma a Frisch jej skvěle zpracoval.
Naprosto dokonalé, musím říct, že se mi líbila ještě víc než Sběratel kostí. Nápad s písmoznalcem byl skvělý a zanechal ve mě něco. Když zkoumám písmo, vždycky myslím na Kincaida!