Safienka komentáře u knih
Líbilo. Moc. Obálka opravdu neodpovídá obsahu. Čtvrt knihy boží sarkasmus a vtipy a pak téma, které se táááhlo opravdu dlouho. Ale ve výsledku velké nadšení. Emoční nálož stála za to.
Jo, tak to byl skvělý bizár. Smála jsem se, brečela, pokyvovala hlavou a fascinovaně si vše skládala jako puzzle. Ani jeden kousek nechyběl. V příběhu se sešlo hned několik lidí, kteří trpí svými úzkostmi a kteří dočkají svého štěstí. Bohužel tam byli i tací, kteří takové štěstí neměli. Konců tam bylo hned několik a s každou další konečnou kapitolou jsem si říkala, že teď už to utne, ale ne. Dal šanci opravdu každé mouše dostát svého. Bravo! Každopádně mohu doporučit a jen jsem se utvrdila v tom, že Fredrik nezklame! Těším se, co vymyslí dál.
Skvělé to bylo!! A jako hej, potřebuji další díl!!! budu muset holt nakouknout do originálu, co se dá dělat! Krom toho, že mi přišlo, že už byla Charley s Reyem až moc pořezani a postříleni, tak to mělo správný spád a díl od dílu je to opravdu lepší! A vůbec nejlepší jsou nápisy na tričko a všemožné pojmenování všeho kolem :D
Dostal se ke mně úkol nesnadný, a to napsat recenzi na knihu, na kterou jsem se díky anotaci těšila, ale první polovinu jsem takřka prospala. Myšlenky mi lítaly jako zběsilé a já nebyla schopna se na děj plně soustředit.
Prvotina Roberta Londona Cesta sněžných ptáků nás zavádí do 11. století. Dle mého se autorovi podařilo toto období zobrazit velice reálně, možná až syrově. Kniha nám dává najevo už od začátku, že osud hlavních hrdinů nebude nikterak jednoduchý. Seznamujeme se s Frankem jménem Vallon, který je opředen svým tajemstvím, se kterým nás autor postupně seznamuje. Ač se jedná o hlavního hrdinu, tak až do poslední stránky jsem měla pocit, že jsem ho nepoznala dostatečně. To mě maličko zamrzelo, neboť si myslím, že počet téměř 600 stran tomu mohl dát prostor. Další postavou, která provází Franka již od začátku a je mu jakýmsi rádcem, léčitelem a překladatelem je mladý student Hero. Autor si s tímto hrdinou vyhrál a celým příběhem je nám tak podáván jako velice spravedlivá a sympatická postava. Další pro mě možná i nejzajímavější postavou je prostý venkovan a sokolník Wayland. Mladý a němý muž, který má za svého nejvěrnějšího přítele bojového psa. Skoro celou knihou jsou jako jedna duše, jedno tělo. V ději se pohybuje spousta dalších zajímavých postav. Všem je bohužel dán pouze malý prostor k představení. Autor se spíše zaobírá probíhajícím dějem a okolními vlivy než vykreslováním postav.
Hlavním námětem knihy, stěžejním dějem a příběhem je, jak už jsem psala výše, válečná výprava dobrodruhů, která se vydává napříč světem směrem na sever pro dva páry bílých sokolů, kteří mají sloužit jako výkupné za zajatého normanského rytíře drženého v Konstantinopoli.
Cestu spolu s posádkou začínáme v Anglii v roce 1072, kde je počátek nejen celé výpravy, ale i knihy. Máme možnost ocitnout se hned od počátku v bojích na život a na smrt, do kterých se hlavní hrdinové v průběhu dostávají poměrně často. Přestože jich je v knize opravdu požehnaně, tak jí tím dodávají spád a čtivost.
V první polovině příběhu se autor zaobírá spíše vyprávěním, vzpomínáním a dialogy mezi hrdiny, což mi nepřišlo tak čtivé a chvilkami jsem se přistihla, že nevnímám děj a nudím se. Všimnout si můžeme střídání hlavního vypravěče, což může maličko zmást, ale není to tak časté, aby to bylo na škodu. Jakmile byla do děje zasazena nějaká akce, vše se sunulo rychleji a pocit z příběhu byl o mnohem lepší. Musím uznat, že autor se snažil zapojit do děje spoustu válečných strategií, které nám umožňovali poznat alespoň trochu psychologii postav.
Společně s hrdiny se plavíme na lodích, přesunujeme na koních, brodíme bažinami, lezeme po horách a sjíždíme nebezpečné peřeje. Celá výprava začíná ve velkém počtu, ale nakonec se do finále dostávají pouze někteří. Touha po přežití a obživě dává spravedlivosti na frak. O romantiku v díle taktéž není nouze, přesto je jí dán prostor pouze střídmý.
Doba, do které je děj zasazen si žádá své daně a my tak máme možnost nahlédnout do situací, které se tomu v té době nabízely. Setkáváme se s nevybíravými Vikingy, nahlížíme do špíny, hladomoru a naopak zámožnosti některých bohatých panovníků a kupců.
Kniha je rozdělena na hlavní kapitoly, které udávají směr celého putování a následně i podkapitoly, které čtenáři umožňují oddych a zastavení.
Ač vypadá, že hlavním tématem je výprava za vzácnými sokoly, tak v pozadí toho všeho je i tajemství ukryté v hledání a objevení pátého evangelia. Zde jsem našla maličké nepřesnosti, které ale nejsou podstatné. Podstatné je to, že se hned na začátku objevuje umírající Kosmas, který předává důležitou zprávu jednomu z hrdinů, který ji má donést až na úplný konec. Tak tomu i je a i když se jedná o další motivaci k celé výpravě, tak je autorem maličko zastíněna a její vyřešení se objevuje skoro až na poslední stránce.
Přestože je autor velkým obdivovatelem dravců, tak jim je věnováno na můj vkus málo. Možná by byla kniha o to čtivější, kdyby bylo tomuto tématu věnováno více stran.
Z hlediska historického nejsem natolik kovaná, abych mohla posoudit, zdali jsou všechny údaje pravdivé. V díle je jich až možná nepřeberné množství a pokud se o ně čtenář cíleně nezajímá, tak se možná tak jako já občas ztratí. Stejně tak v bitvách, šarvátkách a probíhajících akcích jsem se zamotávala a nevěděla jsem, kde jsem.
Abych to shrnula, tak kniha na mě ve finální fázi zapůsobila. Ač jsem se první polovinou prokousávala, tak druhá to vynahradila. Celkově jsem se spolu s výpravou dočkala zdárného konce i já. Obsah na mě působil jako velice hutný a z vlastního pohledu bych ho někde i osekala a nahradila něčím jiným. Což nejde, tudíž se musím spokojit pouze s kritikou.
Věřím, že toto dílo udělá čtenářům, kteří mají rádi historické válečné romány, velikou radost. Dle závěrečného sloupku se chystá i pokračování, tentokrát zasazené do Číny. Tož se můžeme těšit.
Mám štěstí na neotřelá témata knih :) spolubydlící, co sdílejí jednu postel, nevidí se vůbec a ještě si píši vzkazy na lístečky? Boží! Chci víc o Tiffy a Leonovi!
Colleen to prostě umí. Při střídání TEHDY a TEĎ se mé pocity střídaly. Nejprve jsem hltala to pozitivum TEHDY a nakonec jsem byla lapena do situace TEĎ. Téma jako vždy skvělé, aktuální a takové, že někdy to člověk prostě jen tak plácne... Tu mocnou otázku, TAK KDY UŽ KONEČNĚ I VY? a ani si vlastně neuvědomí, jak hodně to může bolet.
Skvělá stejně tak, jak o ní čtenáři básní :) Líbilo se mi to napětí až téměř do konce a ta protkaná mlčenlivost. Vůbec bych to u dcery nečekala a docela mě to vlastně i z pohledu otce překvapilo :)
Skvělé dechberoucí napínavé dílo, které ukazuje na to, co by se tak mohlo klidně dít... Ač to bylo hodně přikrášlené jiným světem, tak jsem si při čtení říkala, že ten náš svět je vlastně stejné sci-fi jako v Gileadě, kterou si autorka vytvořila. Kritika společnosti, neplodnost, vyhlazování nevhodných... Bohatí, chudí... Myšlenkové pochody jedné služebné, která nemá nic, neznamená nic, jejiž posláním je roztahovat nohy veliteli a být součástí trojky, která možná i prahne po dítěti... Jsem hodně zvědavá na seriál :)
Moc pěkná obálka a příběh, který nám ukazuje, jak člověk dokáže ve vteřině ztratit všechno, co miluje. Kniha o vztazích a o lásce a o hledání důvěry. O tom, že každý má své tajemství a že se dá vše vyřešit. Čtivé a chytlavé :-)
"Jestliže někoho miluješ, může se stát, že ho musíš nechat běžět, zvlášť, jeslti nejsi právě ten, kterého potřebuje."
Tak ta byla skvělá! Autorka vybrala styl psaní, který mě nutil přemýšlet o konci... Jen jsem začala číst a už jsem potřebovala konec a líbil se mi. Dvě paralelní situace, které by mohly nastat, kdybychom se nějak rozhodli. V různých bodech stejná, v dalších rozdílná a prostě úžasné! Doporučuji:)
Markus Zusak, mladý australský autor, který se začlenil do světa literatury pomocí prvotiny nazvané Posel (2002,2012).
Dílo bylo právem ohodnoceno několika cenami (The Children´s Book Council of Australia 2003 a Německou cenu za literaturu pro mládež 2007).
Příběh na první pohled zcela obyčejného devatenáctiletého taxikáře, který si žije svůj skromný život – pracuje, hraje karty se svými třemi kamarády a zbožňuje svého smradlavého psa. Jednoho dne se ale stane něco nečekaného, Ed Kennedy – hlavní hrdina příběhu, dostane do schránky popsanou hrací kartu v podobě poselství. A do té doby stereotypní život nabírá nenadálý spád.
Po přečtení anotace mi Posel připomínal Sofiin svět od Josteina Gaardera. Jednalo se ale opravdu jen o první dojem. Téma určitého předání karty s informacemi je stejný, ale následný děj je úplně jiný. U Sofiina světa se jedná o předání informací týkající se historie filozofie u Posla se jedná o aktuální řešení situací, pomáhání ostatním a možnosti vytvořit štěstí alespoň u pár jedinců. Tak málo stačí a udělá to tak hodně. Kousek postrčit, něco pěkného říct, něco věnovat či být pouze na správném místě ve správnou dobu a vše je jinak. Člověk má pořád o čem přemýšlet.
Obsahem mě kniha zaujala, od první stránky pohltila, pustila až na poslední stránce a nutila mě pořád číst a číst a hlavně neodkládat. Takhle dobře a vtipně napsané dílo jsem dlouho nečetla. Těším se na Zlodějku knih.
Zkusila jsem si představit sebe, co bych dělala, kdybych ve schránce našla hrací kartu s určitým poselstvím. Byla bych určitě zvědavá a plna očekávání, co to dalšího přinese. Proč mi jí někdo dodal a co mi tím chce říct. Tzn. stejně jako Ed bych začala luštit šifru, snažila se najít souvislosti a stoprocentně by mi zvědavost nedala a šla bych do toho. Akorát s tím rozdílem, že bych nevěděla jak to skončí – u života Eda Kennedyho to aspoň z části vím a jsem tomu ráda. Konec bych maličko změnila, ale celkový pocit z knihy je naprosto luxusní:-)
Krásná práce! Byla jsem zvědavá víc a víc, co budou mít ženy společného a mile mě to překvapilo.
Naprostá pecka! Líbilo moc. Jsem vlastně ráda, že jsem knihu četla dýl než je zvykem, mám pocit, že jsem si ji pěkně užila! Moc se mi líbil styl psaní a příběh snad ještě víc. Něčím mi to připomínalo mou oblíbenou Jodi Picoult. Musím si pořídit i to první dílo!
Po prvních stránkách jsem z knihy byla maličko rozpačitá. Možná spíš tím že se tam vyskytovalo spoustu ženských jmen na K a já se v nich ztrácela. Ale hned po několika stránkách mě to pustilo. Moc se mi líbila ta provázanost místa a postav. Ač vlastně charaktery byly jen v nástinu, tak bych je moc ráda potkala a poznala. A žena v bílých šatech, tak byla super! Krásná myšlenka! Jsem ráda, že jsem si mohla knihu přečíst.
Hutný příběh o jednom neapolském dívčím přátelství. Čekala jsem to čtivější, naštěstí druhá polovina byla pro mě v tomto směru lepší. Každopádně moc hezky zobrazená Neapol po válce, italský nádech, který dával jasně najevo, jak to tam funguje a jaký je to horkokrevný a vášnivý národ.
Kromě pěkné obálky má kniha i pěkný příběh. Motá se v přítomnosti, minulosti a budoucnosti a je oddychový, čtivý a určitě poutavý. Příběh se odehrává během několika dní, kdy se Gwendolyn propadne nechtěně do minulosti a párkrát i vyvázne z životu nebezpečných situací.Nabízí nám několik otázek, které nás určitě přinutí přečíst si další díly. I když to není četba cíleně pro moji věkovou skupinu, tak se mi to líbilo a určitě bych doporučila dál.
Jsem zvědavá na film a další díly :-)
Po prvním autobiografickém díle Andělé v mých vlasech se na pultech objevilo pokračování s názvem Schody do nebe.
Lorna Byrne – žena, která komunikuje s anděly už od svého útlého věku. Žije na irském venkově spolu s dcerou a snaží se pomoci všem prostřednictvím slov, písmen a činů.
Tento druh literatury určitě nezaujme všechny. Stejně tak i ten fakt, že ne všichni věří, Ať je to jakákoliv víra. Ač se to nezdá, tak málokdo věří alespoň v sebe. Ne všichni mají schopnost vidět a vnímat anděly. Přesto slyšet je mohou kdykoliv. Jen musí chtít a věřit v to.
Je paradoxní, že lidé v anděly nevěří až do té doby, než se ocitnou na dně a dovolí si požádat o pomoc a nebo v tu chvíli, když to nejméně očekávají a nějaký zázrak se jim ukáže.
Schody do nebe – pokračování života Lorny a jejich přátel, andělů a archandělů. Bůh tomu tak chtěl, aby Lorna byla prostředníkem v poznání a předávala informace dalším lidem. Už od jejího dětství jí pomocí andělů udává směr života. Dává ji možnost nahlédnout do jiných sfér než je ta naše. Ač chce, či nechce, tak se jí to děje. Své tajemství nemůže vyzradit celé. Přesto je jí dovoleno předat alespoň část.
Každý člověk má svého strážného anděla, který je u něho od narození až do smrti. Nikam neodchází a je vždy připraven pomoci. Dále je kolem každého z nás spousta dalších andělů – léčitelů, učitelů, lásky, vzdělání, přírody. Všichni jsou připraveni Vám a celé planetě pomoci. Stačí jen poprosit. Andělé jsou tu pro nás a jsou celí šťastní, když je o pomoc poprosíme. Sledují Vaše činy, jednání, myšlenky a snaží se Vám cestu životem co nejvíce usnadnit. Bohužel celé lidstvo nemá v sobě tolik pokory, a proto se děje to, co se děje – živelné pohromy, lidské utrpení, ztráty. Andělé našeptávají a snaží se tomu zabránit, bohužel někdy to nestačí, lidé neposlouchají a podléhají materiálním statkům.
Lorna působí jako léčitelka, pomáhá všem, snaží se předávat co nejvíce toho, co ví. Seznamuje nás v knize s tím, jaký úděl mají děti v našem životě, jak bychom je měli poslouchat, vnímat. Děti jsou mnohem otevřenější než dospělí. Dále nám dovolí nahlédnout do duší zemřelých, které jsou nyní v nebi. Jakou roli sehrávají v našem životě. Snaží se čtenářům vysvětlit vztah lidského těla k lidské duši. Ke konci knihy hodně probírá záměry Boha a andělů s lidstvem a celou planetou. Každopádně je toho ještě hodně, více o Lorně se můžete dočíst na www.lornabyrne.com.
Po přečtení tohoto díla se mi zdá, že Andělé v mých vlasech byli napsáni jednodušeji. Četli se mi snáz. Tento díl obsahuje podrobnější a náročnější informace, které nejsou všichni schopni skousnout.
Ač není Lorna studovaný člověk, tak jí andělé a životní příležitosti naučily hodně. Možná víc, jak kterákoliv škola. Řádky Vás pohlcují, stejně tak jako příběh Lorny a její rodiny. Necelých 280 stran rozdělených na kapitoly. Vše napsané srozumitelně pro každého. Pokud Vás téma zaujalo a chtěli byste si o andělích přečíst něco víc, určitě tuto knihu vezměte do ruky a pusťte se do jejího příběhu.
Psychické narušení a láska jsou dvě věci, které člověka dostanou na kolena, natož pak když se spojí dohromady. A o tom tato kniha přesně je. O dvou lidech, kteří mají společné téma – bláznovství a lásku.
Matthew Quick, mladý americký autor několika děl, z nichž tomuto bylo uděleno čestné uznání Hemingwayovy nadace. Fiktivní romány, které si určitě stojí za to přečíst.
Toto dílo, tento příběh, vypráví o třicátníkovi, který se díky nám neznámé situaci ocitá v psychiatrické léčebně. Čtyři roky, doba za kterou se změnilo spoustu věcí. Díky zlepšení stavu se hlavní hrdina Pat Peoples dostává do domácího ošetřování. Aby se dalo vše zvládnout a zapojení do „nového“ světa bylo jednodušší, Pat své dny zaplňuje posilováním a běháním v igelitovém pytli. Chce se stát lepším, krásnějším a přitažlivějším jen pro to, aby se k němu vrátila jeho žena, se kterou je v odloučení. Vše má svůj řád dokud Patovi nevběhne do života Tiffany. Na první pohled bláznivá ženská, která se taktéž léčí ze svých životních traumat.
Kromě Tiffany nás autor seznamuje i s dalšími postavami. Nejtajuplnější osobou je otec Pata, který je zarytým fanouškem fotbalového klubu. Díky tomu je alespoň polovina příběhu věnována fandění, skandování a událostem, které se motají kolem oblíbených Orlů.
Postupně se nám příběh otvírá a ukazuje nám svá zákoutí. Ústřední téma je skryto až do poslední chvíle. O jistou formu napětí není nouze. Takže otázky typu: Proč se Pat dostal do léčebny? Proč ho jeho žena opustila? Proč mu všichni skrývají pravdu? Co je to vlastně zač ta Tiffany a co se skrývá za jejím příběhem? To vše nám je dopřáno až v úplném finále.
Dílo je rozděleno do kapitol, které jsou svým rozsahem úderné a tématické, je protkán dialogy a v závěru i dopisy.
Kniha, která Vás každopádně nudit nebude. Vše v jednom – humor, soucit, pravda a láska.
Příběh, který zaujal vícero čtenářů a díky tomu byl i zfilmován.
Sexuálními výboji protkaný ženský román o stavění domu.... Jo, pohodové čtení, které mě bavilo.
No, zase tak nadšená jako všichni nejsem. Čtení se mi nějak sunulo a zjistila jsem, že se mi občas ani nechtělo číst. Začátek dobrý, prostředek takový dlouhý a konec najednou
bum strašně akce a zlom. Každopádně jsem zvědavá na třetí díl.