sagasir komentáře u knih

Zákazníci perlí


Tato kniha má jen 120 stran, ale bohatě to stačí. Stačí na to, aby vám zvedla náladu, nasmáli jste se u ní a řekli si, takové to klasické „ tak jsem ještě normální“. Prozrazovat samotné hlášky z knihy vám samozřejmě nebudu, ale prozradím, že stojí za to. Myslím, že je ocení nejenom milovníci knih, ale vlastně kdokoliv. Celá kniha je psaná jednoduchým jazykem a opravdu je to taková knižní jednohubka na zlepšení nálady a nebo na potvrzení té nálady dobré. Vtipem se tu rozhodně nešetří a vtipné to opravdu je. Mnohdy opravdu nepochopíte, že to dotyčný myslel opravdu vážně. Byť se to nemusí zdát, tak skvěle funguje i jako takový literární posel. Nebo alespoň v naší rodině tomu tak bylo. Nejprve jsem si ji přečetl já a po častých chvílích se smáním při četbě této literatury nakonec kniha putovala do rukou mámy, babičky, tety a bratrance. Nakonec jsme se o ní i všichni pobavili a uvědomili si, jak moc vlastně máme rádi humornou literaturu a humor jako takový. Pak jsme si i všichni přečetli nějakou další humorně laděnou literaturu. Velkou výhodou je i její skladný formát a lehkost. Tudíž ji můžete brát i sebou ven a netahat nic těžkého. Při čtení si pak vlastně uvědomíte, že povolání knihkupce může být mnohdy dosti vtipné, ale i náročné. Hlavně je, ale krásné a pro knihomily jako dělané a to mluvím z vlastní zkušenosti. Tak se začtěte do tohoto krásného krátkého literárního kousku a zjistěte, že otázka na knihkupce zda má v knihkupectví nějaké knihy, tak že je vlastně ještě docela normální, oproti ostatním otázkám. Zároveň si možná uvědomíte, jak málo stačí aby jste se stali slavnými a nebo jste o sobě alespoň trochu dali vědět světu. Například, že nějak vtipně sepíšete otázky zákazníků z vaší práce. Na závěr ještě dodám, že brzo vyjde i druhý díl a že tomuto titulu uděluju plných 100 %.

4 09.10.2017

A máme tu další krimi sérii

Jak už bývá zvykem objeví se dřív nebo později nějaký ten skandinávský autor detektivních příběhů a zahltí nás knihami ze série, kterou spojuje postava hlavního komisaře či komisařky.
Zde se nám objevila série s kriminální inspektorkou Malin Forsovou.

Za sebe musím napsat, že postava hlavního hrdiny tady tedy hrdinky ve mně už dlouho nevyvolala tak rozporuplné pocity. Stále se nemohu rozhodnout, zda mám rád či naopak nemám rád Malin Forsovou. A zároveň nevím, jestli toto tvrzení mám brát jako plus, že autor dokázal vykreslit tuto postavu tak, že si čtenář láme hlavu, jaké k ní vlastně zaujímá stanovisko či jestli mně tato skutečnost vadí. Nicméně se asi raději přikláním k té druhé variantě. Musím také napsat, že děj opět nějak zvlášť nevázne, napětí se vám v knize opět dostane, ostatní postavy jsou sepsány také kvalitně a se zakončením knihy se myslím také smíříte. K rozsahu bych napsal asi jen to, že to je rozsahově klasická severská detektivka, zde konkrétně o 448 stranách. Netvrdím, že někomu se nemůže zalíbit zrovna tato kriminální série a také na rovinu přiznávám, že jsem z ní zatím přečetl pouze tento první díl, přesto si však dovolím tvrdit, že se na našich čtenářských pultech najdou lepší kriminální série. I přes toto tvrzení, si myslím, že se k této kriminální sérii vrátím a minimálně si přečtu její druhý díl už jenom proto, že jsem asi už věčný milovník krimi literatury konkrétně té soudobé severské a taky proto, že první díl první série prostě špatný nebyl, ale nebyl ani nijak zvlášť okouzlující abych kvůli němu pomalu hned běžel sehnat si druhý díl, což se mně u jiných sérií stává. Za mě 75%.

4 10.12.2016

Staré dobré vražedné Skotsko

Nejprve bych rád napsal pár slov k nadpisu této recenze. Ten prosím berte v potaz pouze z literárního hlediska. Toto dílo totiž silně připomíná ty staré dobré detektivky z Anglie, Skotska atd. Teď už přejděme k samotnému recenzování. Na nijak nevybočujícím rozsahu (397 stran) se nám rozvijí příběh, který by opravdu dokonale zapadl a vlastně i zapadá mezi detektivky Agathy Christie a Arthura Conana Doyla. Dalším spojujícím prvkem mezi nimi je pak to, že i Vražedné struny jsou povedeným literárním dílem. Pochmurné prostředí Skotska opět dokazuje, že detektivkám vyloženě svědčí a je nedílnou součástí té správné pochmurné atmosféry u detektivek. Muriel to nejspíš moc dobře věděl, tudíž pro svoji prvotinu vybral zrovna tohle prostředí a zpracoval ho na výbornou. Samotné orientování děje do minulosti jsem bral s nadšením, jelikož knih odehrávajících se v současnosti čtu víc než dost. Tuto oblast pak autor zvládl sepsat bez problému a do celého příběhu opět skvěle zapadá. Velice se mi líbil i motiv hudby a s ním spojený případ. Takovéto spojení u detektivek není moc běžné. Z příběhu bylo jasně patrné, že autor je i houslistou a tedy ví, o čem píše. Muriel je však i chemikem a i z této oblasti určitě čerpal pro svou knihu a je to na ní znát. Samotný příběh pak nijak nevázne, mnohdy je i úsměvný a v jiných částech děsivý a hlavně je celkově skvěle propracovaný. Dalším velkým plusem u této knihy jsou postavy. Ústřední dvojice vyšetřovatelů je takovou tou dvojicí co na první pohled absolutně k sobě nepasují, ale postupem času jak oni tak i vy zjišťujete, že se vlastně skvěle doplňující, funguje jim to spolu a vy jim nakonec i fandíte. Vzájemné špičkování dvou vyšetřovatelů a poté i sluhů pak už jen dodalo větší stupeň oblíbenosti těchto postav. Muriel pak ještě dokázal sepsat i postavu vraha, kterou jsem dokázal i z části litovat. Takže slušná práce pane autore.

Slušnou práci od autora očekávám i při dalších dílech. Vražedné struny jsou totiž prvním dílem připravované trilogie. Tahle prvotina se autorovi povedla a já ji hodnotím 90 %.

4 02.11.2016

Detektivka po francouzsku aneb dejme si víno

Po přečtení několika knih od tohoto autora kdy jsem byl neustále zklamán a zklamán jsem se konečně dostal k sérii Akta Enzo a zde se do mého vkusu naopak autor naprosto trefil. Kritik je druhým počinem z této série a oproti skvělým Výjimečným lidem o něco horší, ale stále skvělá detektivka.

Já jednoduše to francouzské prostředí miluju. Díky autorovi skvělému popisu okolí máte úplně pocit, že se v té Francii opravdu nacházíte a snad i pijete na nějaké té vinici to jejich skvělé víno. Ostatně víno v této knize hraje obrovskou roli. Místy si sice připadáte, že čtete spíše nějakou odbornou literaturu než krimi. Pojmy jako homogeneze, vysokotlaková mikrovlnná digesce pomocí koncentrovaného HNO3 vám asi moc neřeknou, ale nijak zvlášť to nevadí. Text to obzvláštní a vy si můžete případně někde vyhledat, co se za těmito pojmy skrývá. I samotné ochutnávání vína je vcelku věda a nutno dodat, že autor ji sepsal skvěle a čtenář se dozví mnoho zajímavých informací. Jen si tedy moc nedokážu představit, že bych ucítil při ochutnávání vína třeba masový podtón či lékořici atd. Dosti originální je i uchování mrtvol. Ty se marinovali ve víně. Holt někdo marinuje ve víně třeba maso či hrušky a někdo do nich nakládá své oběti. Opět dosti originální způsob jak čtenáře zaujmout a radím vám si jej nepředstavovat jako já. Z oblasti ne zrovna hezkých obrazů pak ještě jmenujme třeba i samotnou pitvu oběti, která už tak evokuje dost nehezkých věcí, ale autor právě zde ještě víc přitlačí na pilu. Naštěstí do textu vepsal i vyloženě úsměvné věci na odlehčení děje, jako třeba psisko rozvazující lidem tkaničky. Jen si tedy autor mohl odpustit to, že tento pes nakonec skončí rozpárán. Kniha je jinak nejvíc napínavá až na závěr, ale nebojte i v průběhu čtení na vás nějaké to napětí přece jenom čeká. Když už jsme u toho konce, tak se k němu dostanete docela rychle, jelikož ani Kritik nemá moc stran (312 stran). Úplný závěr je nám pak podán otázkou. Na případnou odpověď na ni si budeme muset případně počkat, ale hlavní děj je jinak v knize uzavřen. Za plus se rovněž dají považovat i postavy. Nejvíc prostoru dostává samozřejmě s každým okem jinak barevným, vlasy do ohonu a se šedými pramínky v nich vyšetřující Enzo. Tento hrdina mě jednoduše baví a je to obrovský sympaťák. V ději se pak postupně objevují nám už známé další postavy z prvního dílu této série. Mně osobně pak nejvíc zaujali a líbí se mi dvě z nich. Přítel Enzovi dcery Bertrand, který neustále nepřestává pozitivně překvapovat a prsatá Enzova studentka Nicole. Kritik je krimi, díky níž se přenesete do Francie a napomáhá tomu i hodně francouzských slov v ději použitých. Spojení Francie a krimi k sobě jednoduše jde, alespoň v tomto případě. I když je Kritik skvělý, tak více se mně líbil první díl série. Jeho příběh mně přišel takový celkově propracovanější a víc mě i bavilo to hledání odpovědí na nalezené indicie. Kritikovi pak uděluji 85 %.

Poznámka na závěr: Kdo by to byl řekl, že se díky kriminálce rozhodnu začít pít a vařit. Když se však v ději neustále objevuje víno, tak vám to nedá a nějaké si koupíte. Obzvlášť když ta francouzská jsou výtečná. K dobrému vínu pak samozřejmě patří i dobré jídlo. Jelikož velice rád vařím a zkouším nové recepty, tak o programu na jedno odpoledne bylo jasno. Uvařte si tedy třeba jako já takové francouzské menu. K předkrmu jsem si upekl Quiche s krémem z pečených paprik, provensálskými bylinkami a kozím sýrem. Následovala pro Francii typická cibulačka. Hlavní chod byl ve znamení Korsického hovězího s francouzskou kaší a nebo cuketovými bramboráčky. A sladká tečka na závěr se nesla ve znamení pomerančovo - čokoládových koláčků. Sice zaplatíte poněkud více za suroviny, ale za ten pocit sedmého nebe v puse při konzumaci a radosti při vaření těchto delikates to rozhodně stojí. Za čtení stejně tak stojí i série Akta Enzo od Petera Maye.

4 02.11.2016

Konečně se objevilo zalíbení

Trpělivost se vyplácí. Mně se v tomto případě zrovna vyplatila. Opravdu jsem nedoufal, že to někdy vyřknu, ale mně se líbí detektivka od Maye. Co líbí, já jsem z ní vyloženě nadšený a rovnou ji označuji za jednu z nejlepších, co jsem kdy četl. Přesto jedno dílo nedělá celek a tak zůstaňme v mém případě s Mayem stále u toho, že obecně detektivky tohoto autora opravdu nemusím, tedy až na tuhle.

Tato detektivka rozhodně dělá čest svému jménu, jelikož je opravdu výjimečná a opravdu v ní najdeme výjimečné lidi a to v jakémkoliv smyslu. Právě postupné vykreslování charakteru či celkového jednání postav je jedním z mnoha skvělých částí, která činí toto dílo natolik výjimečným. Vůbec mně nevadí, že Enzo není vyloženě nějaký ten detektiv, kolikrát je to i plus, jelikož přece jenom v detektivkách se to obecně detektivy jen a jen hemží a tak tu hned máme novou perspektivní postavu. Nutno dodat, že autor ji vůbec nezkazil. Samozřejmě má nějaké to všeobecné klišé co se hlavních postav v detektivkách týče, ale na stranu druhou nemít je a být to postava bez problémů, tak by to byla nuda a hlavně bychom snad i tiše záviděli. Povedlo se i samotné zasazení děje do úchvatného prostředí Francie a nápad s katakombami, tak tomu jenom říkám, že tento nápad byl nápadem za milión. Čtením knihy máte nutkání pochutnat si na nějakém to víně (svádí vás to nejenom tou Francií, ale celkově právě vínem, které tu má také svou danou úlohu). Tomu říkám úchvatná propojenost. Dalším nesmírně povedeným kouskem v tomto příběhu je pak samotný akt hledání ostatků oběti za pomocí indicií. Tohle jsem si nesmírně užíval a i díky tomu věřím, že se mně zalíbila zrovna tato detektivka Petera Maye. Na závěr už doplním jen pár informací. Rozsah knihy je (351 stran), za druhé, že se samozřejmě dočkáte napětí a to hlavně na konci knihy a samotný závěr je pak úchvatný. Pomyslnou třešničkou na dortu je pak i to, že v ději se najdou i místa způsobující minimálně pousmání pokud nejsou vyloženě i vtipné.

May mě prvním dílem série Akta Enzo naprosto dostal. Výjimeční lidé je opravdu výjimečná detektivka a já ji uděluji 100 %.

4 02.11.2016

Mankell a Wallander podruhé a podruhé úspěšně

Druhý případ s Kurtem Wallanderem je opět skvělá severská detektivka a dokazuje tak, že Číňan a Vrazi bez tváře nejsou u Mankella jen oddělené zářivé hvězdy od celku. Opět budete hltat příběh stranu po straně a zamilovávat se či nenávidět do postav v knize a nebo k nim zastávat neutrální názor. Někoho možná zklame, že knihu bude mít přečtenou raz dva, ale na druhou stranu si o to dřív může přečíst další Mankellova skvělá díla. Samozřejmě nechybí typický prvek u Mankella a to cizina. Nyní se v příběhu podíváme do Lotyšské Rigy. Nevím jak u vás, ale pro mě právě tento prvek ciziny dělá Mankella Mankellem, jelikož málokteré detektivní série či knihy od jednoho autora s vámi projdou takový kus světa jako ty od Mankella a mně to rozhodně nevadí. Zajímalo by mně zda se to děje jenom mně a nebo i vám, ale poprvé jsem si všiml, že si s další a další knihou čím dál tím víc uvědomuju, že mám daného komisaře z knihy či knižní série raději a raději. Kurt Wallander pak není výjimkou.

Byť opět mrazivá detektivka z mrazivého severu a východu, tak vám rozhodně vykouzlí příjemný teplý pocit v čtenářské duši z další skvěle napsané detektivky. Za mě 92%. A to není málo, nebo snad ano?

4 02.11.2016

Fenomén pokračuje

Co říci k této knize. Snad jen to, že i zde vás čeká opravdu skvěle vystupňované napětí, precizně zpracované detaily, kvalitně napsané postavy a zajímavý děj, který vás opět nebude nudit, i když má kniha rovných 608 stran.

Samotný příběh se možná zdá na první pohled jako poutavý thriller, ale při čtení získáváte pocit, jako byste byli na výpravě za hledáním morálky, která je bohužel, či bohudík zasazena do reálného prostředí a že si přejete, aby takových Blomkvistů a Salanderových bylo v našem světě více.

Jednoduše vás musí postava Lisbeth uchvátit. Jedná se totiž o směsici skvělé hackerky, pohrdavé dvacítky, dívky, která to neměla v životě jednoduché, Lary Croft, drsňačky, chytré ženy a ženy bojující za spravedlnost. Uchvátit vás také může postava Mikaela Blomkvista, novináře, člověka s dobrým srdcem, neustále si jdoucím za svým cílem a člověka bojujícího za spravedlnost.

4 02.11.2016

Kdo umí, ten umí

Kdo umí, ten umí. Tohle tvrzení jasně dokazuje už sedmým dílem ze série s detektivem Wallanderem její autor Henning Mankell.

Jak už u mých recenzí na tuto sérii bývá zvykem, tak i zde napíšu pár věcí u kterých se budu opakovat. Konkrétně tedy píšu, že jsou zde opět skvěle sepsané postavy, děj nenudí a nemá hluchá místa ani zbytečné odbočky. Najde se zde i pár překvapivých míst. Rozsahově je možná krapet delší, než bývá obvyklé (567 stran). Nechybí ani obvyklý motiv ciziny. V tomto díle se, ale autor poněkud udomácnil. Podíváme se totiž na chvíli jen do Dánska, co se ciziny týče. Mně osobně pak překvapil samotný motiv vraždění pachatele. Vadili mu prostě momentálně šťastní lidé (plus policista co se věnoval případu). Originální, řekl bych. V tom případě jsem rád, že tento vrah byl jen na papíře, jelikož s takovou by mohl mít vraždící hody.

Pokud by existovala nějaká knižní síň slávy, tak by v ní určitě měl být právě Henning Mankell. Kupříkladu v kategoriích (krimi román a síň slávy, tedy alespoň dle mého). Samotná postava komisaře Wallandera se pak stala již nyní naprosto ikonickou a oblíbenou a poznávají ji čtenáři na celém světě. Nevím, jak vy, ale já už se těším, až si přečtu další díl z této skvělé série. Bohužel si budu muset počkat až do jara 2016. Čtu totiž tuto knižní sérii podle data napsání od autora a ne podle data vydání od nakladatelství Host. Nicméně věřím, že za to čekání to určitě bude stát. K závěru pak opět mé hodnocení vyjádření procenty. Zde dávám 90%.

4 02.11.2016

Zrozené fenoménu

Může se zdát, jakoby ani severská krimi literatura na českém knižním trhu nebyla, ale ona tu skutečně byla. Po vydání Milénia od Stiega Larrsona se z ní však stal fenomén. Čím to, že zrovna tato trilogie se stala tak úspěšnou a nastartovala tuto éru? Možnou odpověd skýtá už samotný první díl této skvělé trilogie.

Někoho zaujal třeba samotný obsah knihy. Tady tedy je. Novinář Mikael Blomkvist má za úkol vyšetřit starý kriminální případ: Harriet Vangerová, vnučka průmyslníka Vangera, zmizela beze stopy téměř před čtyřiceti lety. Blomkvist se seznámí s Lisbeth Salanderovou, mladou svéhlavou ženou, nepřekonatelnou hackerkou, která se stane pro jeho pátrání nepostradatelnou. Blomkvist a Salanderová tvoří neobvyklý pár, ale dokonalý tým. Společně začnou brzy rozkrývat temnou a krvavou rodinnou historii.

Musím také vyzdvihnout skvěle napsané postavy. Jak z Mikaela Blomkvista, tak i z Lisbeth Salanderové vyloženě sálá charisma a navzájem se skvěle doplňují. Vcelku brzo si zamilujete Lisbethinu drzost a její mnohdy nevšední metody a i když si hraje na drsňačku, vy zjistíte, že je to v podstatě hodná čistá duše. A samotný Mikael Blomkwist je jako Stieg Larsson, aneb člověk bojující za slušnost, rovnost a člověk bojující proti tyranii, rasismu, bezpráví atd.

V knize jistě oceníte také dobře stupňované napětí a najdete v ní také plno detailů. Zároveň máte po přečtení knihy pocit (nebo já ho aspoň měl), že nakonec ta Skandinávie přece jenom nebude, co se společnosti týče, bez chybičky a že i tady se najdou různé skupiny lidí, kteří zneužívají, týrají a záměrně likvidují druhé, či že i tady ve velkém bují obchod se ženami atd.

Sečteno podtrženo. V této knize se nachází kvalitní detektivní příběh, který má skvěle napsané postavy, děj vás nebude nudit, napětí je v něm tak akorát a jediné, co vás může odratit, je to, že kniha má 529 stran, ale za to potěšení z kvalitní literatury to rozhodně stojí.

4 02.11.2016

Dobře se potatila

Wallander stále skvěle válí. I když Wallander. Tady to není úplná pravda. Kniha je označována jako případ komisaře Wallandera a Lindy Wallanderové. Mělo by to být však spíše naopak. Hlavní slovo tu totiž má komisařova dcera a její otec zde hraje až druhé housle. Ne však nějaké bezvýznamné. Doufám, že se Linda objeví alespoň v posledních dvou zbývajících dílech této skvělé série s komisařem. Když už nedostane samostatný knižní prostor (myslím si to, ale nevím, zda třeba náhodou není postavou v nějakých dalších autorových knihách). Její postava je totiž úžasná. Opravdu výborně se potatila a je skvostně vypsaná, naprosto uvěřitelná, charakterní, hodná obdivu a skvěle fungující sama, v tandemu s otcem či v celém policejním týmu. Celkově mě velice bavila ta rodinná dynamika. Klidně by z ní mohl vzniknout takový rodinný policejní klan. Otec komisař, dcera posléze komisařka a dítě jejich vnouče a zároveň jejich nástupce. To by byla paráda. Nicméně vraťme se opět k rozsahově (456 stran) nijak nevybočující kriminálce. Autor si zde pro nás znovu připravil skvělé všechny postavy, napínavý děj, kvalitní závěr, propracovanou zápletku, pár překvapení. Celkově vzato prostě zase typicky dobrý Mankell.Rozhodně nechybí ani typický motiv ciziny. V tomto díle se s knou podíváme i do USA, Dánska či do Guany. Do knihy se ponoříte hned ze začátku a nutno dodat, že začíná vcelku děsivě. Konkrétně mnohonásobnou smrtí několika lidí v guyanské džungli. Myslím, že takový případ se i skutečně stal. Nejsem si však jist zda přímo na stejném místě. Každopádně je to hrozné. Pak se objeví zapálené zvířecí oběti a základ pro dobrý začátek je položen. Naštěstí ani zbytek knihy není ničím zkažen. Líbilo se mi i vykreslení postavy Lindiny kamarádky Anny, u níž čtenář vlastně do poslední chvíle neví na čem je. Zajímavé je i nazývaní její druhé kamarádky Zebrou. Samozřejmě to není její skutečné jméno, ale celkově to působí tak úsměvně a člověk si při tom opravdu vzpomene na zebru.

Chtě nechtě většina čtenářů s komisařem sympatizuje a tak si oblíbí i jeho dceru a hned jejich první případ dokazuje, že tvoří a nadále by tvořili dobrý tandem. Touto knihou Mankell opět dokázal, že dokáže zaujmout, sepsat skvělý případ a výborně vypsat postavy i prostředí. Jediné mínus na této knize je pak to, že by neuškodilo trochu více rozepsat pravý důvod těch nekalostí, které ti nábožní lidé konali. To už je však maličký detail. Knihu hodnotím 95 %. Jedna z nejlepších knih ze série s komisařem Wallanderem. I když já ji trochu hodnotím bokem. Přece jenom komisař v něm hraje tzv. druhé housle. Přečtěte si i tento díl. Mohu ho jen doporučit. Stejně jako celého Mankella.

4 30.10.2016

Mezi obyčejností luxus a nevšednost

Některé knihy si užívají pozornosti až až a o některých se pomalu ani neví a přitom je to velká škoda. Město světla je zrovna ten druhý případ. Už jenom obálka titulu ladí k samotnému příběhu a krásně ho doplňuje. Autor mě touto knihou rozhodně zaujal a plánuji si od něj přečíst něco dalšího. Rozsahově máte přečtený příběh velmi rychle. Přece jenom 164 stran není nějaký velespis. Naštěstí ne až tak rychle od vás odejdou pocity z tohoto dílka. Dítka dokážou být pěkně nevinná, ale i pěkné potvory. Mnohdy jim neporozumíme, ale to ani oni nám dospělým. Dospěláckým dojmem na mne působí i popis pralesa a městečka San Cristóbal kde se děj odehrává. Je vidět, že to nepsalo právě jen nějaké dítko, ale už nějaký pan spisovatel. Chvílemi až máte nutkání se tam podívat. Stejně jako bývá v pralese dusno, tak stejně dusivá je samotná atmosféra Města světel. Kdo jsou vlastně ty děti? Proč tu jsou? Co chtějí? Co s nimi? Proč se ztrácejí naše děti? Plno otázek,ale ne na všechny dostaneme odpovědi,ale to vůbec nevadí. Postavy jsou uvěřitelné a to i ty zvířecí. Cítíte z těchto všech postav při čtení jakoby jejich duši a dokážete se s nimi sžít. Samotné prolínání světa dětí i dospělých se tu myslím povedlo na výbornou. Stejně jako postupná gradace příběhu. Stejně tak jak je prales plný barevných květů rostlin, tak je krásně barevný a květnatý samotný jazyk v knize použitý. Najdete zde krásná přirovnání, popisy atd.

Město světla rozhodně dokáže zaujmout a stejně jako dětský svět, který nám všem rychle uteče, tak Vám uteče i četba tohoto krátkého dílka a pak nezbývá nic jiného než vzpomínat. Na naše dětství a na samotnou knihu. Za mě jednoznačně výborné dílko a občas je prostě potřeba sáhnout i někam vedle než na ty knihy s označením best... Město světla má za mě 100 %.

3 02.08.2020

Životní terno ani omylem

I mistr tesař se někdy utne. Bohužel tady se tedy utnul pořádně. Rozhodně touto knihou s autorem nezačínejte, jelikož by vás to akorát odradilo od jeho dalšího čtení a to by byla věčná škoda. Já jen doufám, že tohle byla výjimka v jeho tvorbě a další kniha bude zase ten starý dobrý fenomenální Fredrik Backman. Myslím, že toto dílko si své čtenáře najde, protože prostě slavný autor jej napsal, ale stejně pořád se za mě jedná o zbytečnou knihu. To je to hlavní mínus u mě. Nedokážu totiž říct smysl této knihy. Možná jsem špatný čtenář, ale mně prostě uniká. Na navázání vztahu s postavami vám moc času nezbývá, protože kniha je rozsahem opravdu kratičká. Konkrétně 100 stran, ale to není nějaký velký problém. Problém je jak jsem psal v tom, že nějak postrádám pointu daného příběhu, který vlastně i docela nudí. Měl by ve čtenáři vyvolat nějaké emoce. No bohužel se nestalo, tedy kromě zmatenosti. To si však myslím, že autor nezamýšlel. Abych však nebyl jen za neustálého škarohlída, tak kniha má i své tři pozitiva. Za prvé se jedná o onen zmíněný krátký rozsah, takže se nemusíte bát, že čtením Životní terna strávíte nějaké dlouhé chvíle, ale naopak do hodiny můžete sáhnout po jiné knize. Druhým pozitivem je opět hezky udělaná obálka knihy a třetím pozitivem jsou pak doprovodné hezky zpracované ilustrace v textu. Tím však pozitiva končí i když vlastně ne. Ještě jedno pozitivum tato kniha má a to, že po jejím přečtení ji máte za sebou a můžete se začíst do nějaké jiné. Jak se říká, že chybami se člověk učí, tak snad to bude pravda a z této za mě chyby se pan spisovatel Backman poučí a jeho další kniha popřípadě knihy už budou opět ve stylu těch jeho předešlých a pokud budou stejně tak dobré, tak to bude více než dobré. Životní terno je kniha, se kterou se bohužel žádné terno nedostavuje a ač velmi nerad tak knize uděluju 40 % a to jen za ta pozitiva vypsaná výše. I přes tuto hodně negativní recenzi se stále její autor řadí mezi mé nejoblíbenější autory a jak se tvrdí, že chybovat je lidské, tak něco na tom bude a vy Backmana vezměte případně na milost, protože jeho ostatní díla jsou skvostná.

3 10.11.2019

Až na dřeň

Po solidním začátku se Ženou v kleci nám skrz Zabijáky představuje Olsen pokračovaní jeho série z oddělení Q. A co na v pořadí druhý díl říkám já? Já říkám, že za mě byla Žena v kleci lepší.

Jako první mně už úplně nesedlo samotné téma příběhu. Máme tu totiž opět několikrát použitý vzorec a to konkrétně kdy bohatí a mocní provádějí zlo, kolikrát jen pro své potěšení a zábavu a beztrestně jim to prochází. Proti nim pak stojí strážci zákona. Kdo nakonec vyhraje? Prostě nic originálního. Na druhou stranu i věčně omílané téma, pokud je zpracováno kvalitně, originálně tak může překvapit. To se však dle mého soudu Olsenovi tady tak úplně nepovedlo. Někomu možná může vadit, že pachatele známe už pomalu ze začátku knihy, ale Olsen dokázal příběh sepsat tak aby se na dalších stránkách čtenář dozvídal, proč to vlastně pachatelé udělali a proč tomu tak je. Tudíž čtenář o nic ochuzen nebude, jen se to dozví v obráceném pořadí. Musím se bohužel přiznat, že mi trvalo pár kapitol, než jsem se do knihy skutečně pořádně začetl a také s nelibostí musím napsat, že oproti Ženě v kleci jsem v ní objevil pár hluchých míst. Úplně nesourodě hodnotím pak i úroveň napětí v celé knize. Zatímco poslední třetina je napínavá velmi, tak zbytek knihy v tomto odvětví poněkud pokulhává. Za negativum pokládám i určité pasáže, které působí tak nějak nuceně či neuvěřitelně, jako třeba, že si liška se vzteklinou najednou lehne k nohám komisaře a je krotká jako beránek. Plus i mínus si pak u mě vysloužilo samotné násilí a zločiny v knize popisované. Na jednu stranu oboje přidávalo příběhu tzv. grády, ale na stranu druhou mi přišlo, jakoby autor chtěl až moc urputně ukázat to, jak jsou ti lidé zlí a co všechno hnusného dovedou udělat, jakoby v tom popisu chtěl zajít až na samotné dno všeho. Nakonec to na mě místy působilo až moc nuceně. Největší plus u Zabijáků pak vidím v postavách. Duo vyšetřovatel Mørck a a jeho asistent Asad prostě skvěle fungují a jsou vám sympatičtější čím dál tím více. Velké sympatie si u mě získala i nová postava v podobě Rose, která je jejich novou kolegyní. Zapůsobila na mě jako nový svěží a zábavný element v rámci oddělení Q. Další postavy jsou sepsány opět dosti věrohodně a vy tak opět nemáte problém zločince nenávidět atd. Plusové body si pak Zabijáci ještě určitě zaslouží i za humorné části z textu. Na to si asi u Olsena budeme muset zvyknout a je to určitě dobře. Dodám ještě dvě věci. Tou první je, že tato kniha má 429 stran, takže tu zase máme takový ten dejme tomu klasický rozsah a tou druhou je samotné hodnocení knihy. Zabijáci si u mě vysloužili 75 %.

Zabijáci nejsou špatní, ale Žena v kleci byla lepší a už teď jsem jinak zvědavý, jak se mi bude líbit Olsenův Vzkaz v láhvi. Pokud je kniha tak dobrá jako film, tak budu myslím velice spokojený.

3 28.03.2018

Jednou to stačilo

Tato kniha rozhodně pojednává o zajímavém tématu a tak jak se s ním autorka popasovala? Dalo by se napsat, že dobře, ale nějaké své mouchy to určitě také má. Hlavní a stále se mi v hlavě objevující problém ve spojitosti s touto knihou je její uvěřitelnost. Samozřejmě věřím, že někdo mohl dívku zdrogovat a pod vlivem omamných látek donutit ke stejné věci jako Su. Věřím, že tuto hroznou událost někdo natočil a poté dal na internet a zde se z videa stal virál. Nechápu, však už proč pak Su utíkala od rodiny a nechtěla s ní mít nic společného a to i když je to v knize vysvětleno. Důvod mi však přišel přinejmenším podivný a zastávám názor, že když se něco takového stane, tak se jako první s prosbou o pomoc obrátím přece na svou rodinu. Samozřejmě mimo policii. Beru také, že někteří lidé se třeba nikdy v životě nikomu nesvěří, že prožili něco takového, ale to je zase věc druhá. Ze samotné knihy pak čiší strach. Rodiče aby pomalu snad to své dítko ani na ten internet nepouštěli, ale stejně je to jedno. Ono by se na něj totiž dostalo kdekoliv jinde. Dále tu pak v samotné knize máme strach o samotnou Su. Co vlastně dělá? Jak se s tím vším vypořádává? Proč odmítá kontakt s rodinou. Víc než příběh samotné Su či její sestry Ley se mi líbil ten jejich matky. Psychologická sonda do jejího nitra a vypořádání se s tím, že někdo nechutně ublížil její dceři se myslím autorce povedlo a je to asi to nejlepší na celé knize. Samotné postavy by si pak zasloužili větší hloubku a nepochopil jsem jejich leckdy nelogické chování. Prostředí by nějaké úpravy také sneslo. Místy je sepsané až moc popisně a jindy jakoby bylo autorkou odfláknuté. Samotný děj pak bohužel někdy i nudí a někdy je i zbytečně moc popisný. Jazykově také nečekejte žádné zázraky. Text je jazykově prostě normální. Najdete zde jak spisovný, tak i nespisovný jazyk. Místy se objeví i vulgarity. Počtem stran se pak kniha zařazuje spíše k těm kratším. Má totiž jen 255 stran. Virál není úplně špatné literární dílo, ale stačilo si ho přečíst jednou. Knihy, jenž si chci ještě někdy přečíst znovu mám prostě jiné. Nedá se ani brát jako taková sonda do života rodiny, kterou něco tak špatného zasáhlo. Každá rodina by se totiž s takovýmto problémem v určitých částech vypořádala jinak. Tohle dílo pak hodnotím 70 %.

3 03.02.2017

Minulost jen tak nezmizí

Skvělá a rovněž zajímavá prvotina autora. Je plná bolestivých vzpomínek na válku i dobu po ní. Traumata jsou v knize jasně patrná a i když se skrývají tak mnozí stále nevědí jak se s nimi vyrovnat, jak s nimi naložit. Batthyany si v příběhu odpovídá na celou řadu otázek. Kupříkladu proč se stále cítí ve Švýcarsku jako cizinec, i když se tam narodil. Proč má pocit, že za sebou nic nezanechává, atd. Bloudí, tápe, nestylizuje se a místy je až krutě upřímný. Daná kniha je vlastně z části i takový existenciální román, ale to vůbec nevadí. Je to i knížka o odvaze pohlédnout do zrcadla a přiznat si, že v něm neuvidíme jen to lichotivé. Celým příběhem pak tak nějak zvláštně rezonuje blízkost a vzdálenost postav. Ty k sobě mají blízko a zároveň i mnohdy velice daleko a je zajímavé to číst. Velice kladně hodnotím i postupné cestování v příběhu a všechna místa jsou zde vykreslena věrohodně, čtivě. Součástí knihy jsou i vyňaté přepracované výňatky z textů dvou žen. Jmenovitě texty autorovy babičky Maritty a její kamarádky Agnes. Byť jsou tyto texty nesmírně zajímavé, tak tím nejzajímavějším rozhodně nejsou. Nejzajímavějším je dopad osudů na rodiny s válečnou a poválečnou historii. Do kdy na nich bude ležet stín těchto událostí? Jak dlouho je případně budou popírat, jak je vlastně mají přijmout atd. Hodně silná pasáž je i ta kdy si sám autor odpovídá na otázku: Zda by dokázal ukrývat Židy. Odpověděl si, že by to nedokázal. I když se to nezdá, tak v knize najdeme i střípky naděje. Ta tu místy trochu prosvítá. Třeba tím, že když se odvážně podívám minulosti zpříma do očí, pomůže to mně i mým blízkým.

Tíha minulosti, propojování období, morální dilemata, onen masakr to vše dělá ze čtení této knihy nevšední zážitek. Čeká vás tak 256 stránek hlubokých myšlenek, které já hodnotím 85 %. Jinak hlavní myšlenka moje po přečtení knihy? Minulost jen tak nezmizí a jen tak lehce se jí nezbavíme.

3 21.12.2016

Jedna přenádherná česká kniha

Občas se to poštěstí a vy z naprosto obyčejné záležitosti získáte neskutečný zážitek. Přesně tak to mám já s touhle knihou. Koupil jsem ji tehdy za směšných 50 korun na knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě a vlastně jsem si ji koupil jen proto, aby mě s ní už neotravovala neodbytná prodavačka. Kupodivu jsem při jejím čtení prožil nebývale skvělý kulturní zážitek.

Sečteno podtrženo tato kniha mě naprosto dostala. Při čtení jsem z ní cítil tolik lidskosti, pravdy a boje za pravdu až jsem tomu nemohl uvěřit. Neskutečně precizně sepsaná kniha na které je vidět, že si na ní autor dal záležet. Je na ní prostě vidět, že si s ní autor vyhrál a neplácal slova jedno vedlo druhého, jen aby měl prostě nějaký text. Na knize je zároveň krásné a mrazivé právě ta její uvěřitelnost. Co také velice rád kvituji jsou skvěle popsané postavy.

V dnešní době čteme převážně cizí autory a možná je to škoda a tak někdy zkuste i českého autora. Já to takhle zkusil s panem Stránským a z Tiché pošty se vyklubala jedna z mých nejoblíbenějších knih.

3 10.12.2016

Historie ožívá

Stejně jak je rozsáhlá a krásná země jménem Španělsko, tak stejně tak krásná a rozsáhlá je i tato publikace zabývající se jejími dějinami. Mohu ji doporučit všem milovníkům historie a Španělska, ale i ostatním, kteří si zde jistě vyberou nějakou zajímavou kapitolu.

Na 911 stránkách (ano rozsah opravdu obrovský a na dlouhodobé nošení knihy např. v baťohu či kabelce opravdu nijak zvlášť výhodné) se postupně prokousáte španělskou historií od prehistorie po současnost této přenádherné země. Namátkou generál Franko, doba monarchie, mořeplavecké objevy. No je toho spousta. Já osobně mám edici Dějiny Národa od nakladatelství Lidové noviny velmi rád. Nabízí totiž ještě něco extra, jako například chronologické tabulky, přehledy významných událostí, nástin vztahů naší krajiny s danou jinou zemí atd. Sečteno podtrženo vždy se jedná o velice kvalitní práci. Po přečtení celé knihy, ale i některých jejich částí (troufám si totiž říct, že ne každý knihu přečte už jenom kvůli rozsahu či toho čím se zabývá) na vás dýchne historie a před vámi „ožijí“ takové postavy jako Juan Carlos I. či Isabela Kastilská. Španělská historie rozhodně není nudná a tato kniha to jen dokazuje a vy se tak díky ní dozvíte plno nových informací a třeba se tak jako já do této země a její historie bezhlavě zamilujete.

Občas není na škodu vrátit se do minulosti a když se jedná o španělskou historii tak tu rozhodně berte všemi deseti. Nebudete litovat. Zkuste to pak jako já a pusťte si nějaký španělský film a po něm se začtěte do této knihy klidně za zvuků nějaké té překrásné španělské hudby a nechte historii ožít. K dokonalému zážitku pak schází asi jen barevné fotografie a ilustrace v knize místo černobílých a pro milovníky vína nějaké to jejich španělské tekuté zlato.

3 10.12.2016

Seghers německý král detektivek

Autoři severských detektivek by se s tímto autorem a jeho knihami rozhodně měli seznámit, jelikož jim v nich vyrostla nebývalá konkurence. Dokonce si troufám říct, že kdyby si několik čtenářů co přečetli i nějaké severské detektivky přečetlo Seghersovu knižní sérii s komisařem Marthalerem nejeden by neváhal říct, že Seghersovi knihy jsou minimálně stejně tak kvalitní jako ty ze severu. A to už je co říct.

Co dodat? Snad jen to, že děj se nezasekává, knihu máte přečtenou raz dva, postavy opět sepsané kvalitně, po dočtení knihy se nemůžete dočkat dalšího dílu, nechybí napětí či klidnější postavy, příběh je uvěřitelný, Marthalera prostě musíte mít rádi a některé možná zklame konec, který vám však nevyzradím. Co vám, ale klidně vyzradím, je to, že přečtením této detektivky rozhodně neprohloupíte ba naopak. Za mě 90%.

3 10.12.2016

Detektivky ze Skandinávie máte konkurenci


Pro jednou jsem se opět rozhodl, že si koupím nějakou novou knížku. Jak je u mě poslední dobou zvykem, opět jsem zapátral mezi detektivkami. Kupodivu jsem si však nevybral žádnou od severského autora, ale sáhl jsem po autorovi z Německa. Tohoto výběru jsem naštěstí nakonec nemusel litovat. Naopak jsem za něj velmi rád. Objevil jsem totiž dalšího skvělého autora, který se kvalitou minimálně této knížky vyrovná těm skvělým severským detektivkám.

Tato kniha mě chytla hned ze začátku a až do konce mě nadšení z ní neopustilo. Co na ní nesmírně obdivuju je její lehkost a to, že je naprosto v celé své škále uvěřitelná. Mimoto se mně opět potvrdilo, že nepotřebuju nevím kolik obětí a nevím jak drastické scény, abych byl s danou knihou spokojen. Jediné co mně v knize vadilo, byl ten skok z roku 1966 do roku 2005. Obrovským kladem této knihy jsou i její postavy, které jsou tak reálné až je to někdy k neuvěření. Bravurně je tu také sepsán vztah viny a trestu a celkově je kniha velice dobře psychologicky propracovaná. Děj sice nekvapí nějakým obrovským tempem na druhou stranu ani nenudí. Nenalezl jsem zde ani žádné zbytečné pasáže a děj se drží svého a zbytečně neodbíhá od příběhu, který je v knize vyprávěn.


Sečteno podtrženo, tato kniha se v klidu vyrovná bravurním severským detektivkám a dá se směle prohlásit jako konkurence pro ně. Já se již nemohu dočkat, až si přečtu další knihu tohoto autora a než se tak stane, tak tuto knihu doporučuju všem milovníkům čtení a obdivovatelům kriminálek a zvláště pak severských aby si mohli udělat případné srovnání.

3 10.12.2016

Žádný zázrak

Znáte to když vám někdo pořád vychvaluje jednu věc až neodoláte a zkusíte ji taky. V lepším případě ji zkusíte také a zalíbí se vám a v opačném případě se vám nebude líbit. Bohužel u Alchymisty se jedná o ten druhý případ. Jednu dobu jste skoro vždy jako odpověď na otázku zda se vám nějaká kniha líbí či jakou knihu čtete dostávali, že se dotyčnému líbí či čte Alchymistu. I mně se to stávalo a tak jsem si říkal, že si tento dle oblíbenosti a čtivosti knižní „zázrak“ také přečtu. Nakonec jsem čtení litoval. Kniha se mně jednoduše nelíbila.

Což o to příběh je to určitě zajímavý a s obrovským potencionálem, ale jakmile přijde jeho knižní zpracování jeho úroveň už pokulhává. Klidně se mnou nesouhlaste, ale mně to přišlo chvílemi až moc magické, podivné a hlavně takové přeslazené. Nemohu se ubránit srovnání s Malým princem od Exupéryho. Ve své podstatě i zde je hlavní hrdina vtažen do magického víru poznání sebe samotného a nových věcí či světů. Na rozdíl od Alchymisty mně, ale přijde Malý princ nenásilně, jednoduše a za to o to krásněji sepsán. U Alchymisty tomu tak není, tedy alespoň podle mě. Jinak jsem bohužel ten typ čtenáře, který musí mít hlavně kvalitně sepsaný příběh a až pak se zabývá věcmi jako jsou třeba postavy a jelikož tady kvalitně sepsaný příběh nebyl ani jsem se postavami v knize nějak zvlášť nezabýval. Přesto mně přišli takové hrozně idealistické, kýčovité, prvoplánové a jako reklama na dobré skutky.

Závěrem tedy dodám, že knížka se určitě přečíst dá ,ale nijak zvlášť z ní odvaření nebudete, nebo alespoň já nebyl.

3 10.12.2016