sakro
komentáře u knih
Stíny nad Krušnými horami 2
Renata Šindelářová
Před pár dny jsem hodnotil první díl této povídkové knihy a v podstatě bych byl nucen opsat to hodnocení beze změny. Nenáročné a příjemné čtení, které si nemůžete nechat ujít, pokud jsou Krušné hory alespoň trochu blízké vašemu srdci.
Nikdy nevíš
Rozmar Kopecká (p)
Oprosím-li se od faktu zařazení této knihy ke kriminálním příběhům, zůstanou mi jen samá pozitiva. Není to detektivka, tudíž neočekávám drama, napětí a nečekané rozuzlení. Je to příjemná knihy jejíž děj se odehrává v příjemném prostředí a je z ní cítit vztah ke Krušným horám. Nečekejte moc a to víc dostanete.
Vraždy mezi koly
Naďa Kverková
Mám rád detektivky, mám rád české detektivky. Proto jsem si celkem oblíbil řadu Původní česká datektivka od nakladatelství MOBA. Vraždy mezi koly mě ale dost zklamaly. Po velmi slušném začátku se začalo nabalovat stále víc a víc dost nepravděpodobných dějů, zahraniční agenti, tajné služby, židovské válečné zlato a nevím co ještě. To mi vždycky sedělo k megalomanské americké detektivce. Já mám raději tu obyčejnou, českou, kde je vražda a její motiv nakonec velmi jednoduchá a v podstatě nešťastná a smutná událost. Dočetl jsem v podstatě jen z povinnosti a vím s jistotou, že po žádné další knize od této autorky nesáhnu.
Vlaková loupež po česku
Petr Študent
Nenápadná kniha na kterou jsem narazil v podstatě náhodou. Přestože mi jméno autora neříkalo nic, příběh mě chytil od prvních stránek. Jednoduchý a přitom čtivý vypravěčský jazyk ve spojení s výborným námětem funguje skvěle. Detektivní příběhy v současné době zaplavují náš knižní trh, ale těch opravdu dobrých je málo. A tahle pro mě jěště i z těch dobrých vyčuhuje. Za příjemně strávené chvíle u knihy panu Študentovi děkuji a chci doufat, že to nebyl jeho poslední literární počin.
Oni
Mark E. Pocha (p)
Zavřel jsem dočtenou knihu a vlastně nevím, co si mám myslet. Rozporuplné. Rozhodně bych ji nevychvaloval do nebe, ale odpad se mi zdá také nespravedlivý vůči autorovi. Sáhl jsem po hororu, dostal jsem ho. Ani literární formu nemohu úplně odsoudit. Každopádně už jsem četl horory, které mi byly bližší. Řekněme, že na mě trochu moc naturalistické. Ale pokud někdo právě tohle vyhledává, budiž mu přáno. Ale asi už po další knize tohoto autora nesáhnu.
Sedm dní do pohřbu
Ján Rozner
Smutná, ale nesmírně silná kniha. Jelikož se nejedná o fikci, ale realitu, musím přiznat, že jsem nic podobného nečetl. Vzpomínky na sedm dnů od smrti milované bytosti do pohřbu a to vše orámované počátkem 70.let. Ta doba je důležitá, neboť nebožka byla v nemilosti stranických špiček a o to bylo vše s přípravou pohřbu složitější. Ta dusivá atmosféra je nepřenositelná, takže nezbývá než otevřít knihu a začíst se ....
K horským velikánům zub za zubem
Petr Vokáč
Jsem celoživotní fanda na vlaky a na lanovky, horské a ozubnicové dráhy obzvlášť. Takže to hodnocení asi nebude moc objektivní, ale obrázek si stejně musí udělat každý sám. Podobných knih není zas tak moc a při cestách v alpách jsem ji použil i jako inspiraci. Nádherné fotografie, kvalitní popisy, i když někdy snad až moc odborné. Ale ty se dají jednoduše přeskočit. Pro fandy a tuláky po horách skvělá kniha a ti, kteří hory nemusí, po knize stejně nesáhnou.
Řeka, po níž připlul jazz
Ivan Koreček
Jazz a New Orleans patří neodmyslitelně k sobě. Když jsem to město navštívil, procházel se uličkami Francouzské čtvrti a vcházel do jednoho klubu vedle druhého, uvědomil jsem si plný dosah tohoto rčení. A to jsem navštívil jen malou část klubů. Kdybych je chtěl jen projít všechny, musel bych si vyhradit mnohem více času. Dnes už je možno v neworleánských klubech slyšet samozřejmě i jinou hudbu, ale jazz pořád vladne. Knihu Řeka, po níž připlul jazz doporučuji doporučuji každému, kdo se tam chystá. Krásné fotografie a příjemné čtení vás navnadí ....
Herec k nepřežití
Albert Čuba
Herec k nepřežití je místy k nepřečtení. Že právě Albert Čuba napsal knihu z hereckého prostření právě tak, jak to udělal, mě zklamalo. Mám doma skutečně velké množství knih a rád se k těm dobrým vracím, třeba jen přečtením některých pasáží. Prostě si je oživím, osahám. Ale tuhle knihu jsem okamžitě po dočtení bez lítosti pustil do oběhu. Pokud se u vás zastaví, zkuste do ní kouknout. Třeba je chyba ve mně a vás osloví.
Zlatá jáma
Pavel Hejcman
Já to mám od dvou předešlých hodnotitelů jinak. Když jsem po knize sahal, vůbec jsem netušil, co očekávat. A nakonec jsem byl mile překvapen. Jednoduchý, ale logicky vystavený děj se slušnou gradací, k tomu trošu zajímavých informací z oblasti geologie - za mě velmi slušný počin.
Horní města Krušných hor - Karlovarský kraj
kolektiv autorů
Nádherná kniha, perfektní text, skvělé fotky. Prostě bez vad a mé plné doporučení. Kniha má však jeden velký nedostatek - je naprosto nesehnatelná. Ani přes trh knih, ani v Knihobotu, ani přes antikvariáty. Kontaktoval jsem vydavatele a bylo mi řečeno, že ani přes vyšší poptávku nemají v plánu dotisk. Je to škoda .....
33 mužů, 69 dní, 688 metrů pod zemí
Jonathan Franklin
Tuhle knihu jsem vyhledal až na základě shlédnutí filmu. Zůstat v dole pár set metrů od povrchu je hrůza sama o sobě. Navíc když postižení velice dobře ví, že důl je v nejsušší poušti na zemi poměrně dokonale odřezán od okolního světa. Je jim jasné, že možnosti záchrany budou tedy velmi omezené. Přesto se rozhodli bojovat a udělat snad i nemožné. Ti dole i ti nahoře. Film mě zaujal, ale přesto z něj byla cítit amerika. Kniha je mnohem syrovější. Je ale nutné si uvědomit, že nejde o příběh, nebo slušný scénář. To všechno se opravdu stalo, to všechno ti lidé museli prožít a zvládnout. Myslím si, že kniha to zachytila velmi věrně.
Destrukce
Stanislav Biler
Někteří čtenáři ve svých recenzích uvádí, že není jednoduché knihu Destrukce číst. Určitě mají pravdu. Já si ale myslím, že bylo hlavně hodně těžké, ji napsat. Pochopení či nepochopení druhého, úvahy nad smyslem života, nulová důvěra v sebe samotného, porovnávání jednotlivých existencí zdánlivě bez ladu a skladu. To vše občas proloženo byť drobnou, ale přesto hlubokou poznámkou nebo zajímavým poznatkem. Prostě trocha sarkasmu, trocha nadsázky, podobenství a spousta pravdy. Kousek té pravdy nebo realistický poznatek najdete téměř na každé stránce. Jen je nutno číst pozorně a soustředěně, jinak se vám kouzlo té knihy vytratí. Já jsem si ten čas udělal, při čtení jsem se nenechal rozptylovat ničím jiným. Občas jsem se i kousek vrátil, abych si daný postřeh vychutnal. Možná i to je ten důvod, proč mě Destrukce tak zaujala. Přesto se však neodvažuji generalizovat doporučení k přečtení. U této knihy totiž platí mnohem víc než jinde, že je třeba k ní dospět (a tím nemyslím jen odžité roky).
Podzimu neutečeš
František Uher
Kladně hodnotím pouze dějovou linku, a i ta byla dost násilná a kostrbatá. S čím jsem měl ale opravdu velký problém, to byl jazyk, který autor pro své vyprávění zvolil. Děj je neustále tříštěn někdy i vtipnými poznámkami, kterých je však tolik, že jsem prakticky každou stránku musel číst vícekrát, abych vůbec pochopil, kam děj spěje. Každý policista a vyšetřovatel, každý delikvent i každý svědek je natolik vtipný a pohotový, že je to v absolutním rozporu s reálným světem kolem nás. Mám prostě u kriminálních případů raději jednodušší, čistší a tedy uvěřitelnější příběh a jeho postupné řešení než překombinovaný, složitý a málo uvěřitelný děj, který je ještě navíc válcovaný ohromujícími literárními ambiceni autora. Bylo to mé první literární setkání s panem Uherem, bojím se však, že i poslední.
Nejchytřejší národ na světě
Ivan Kraus
Moc jsem nepochopil, proč je tato kniha vydána v rusko české dvojjazyčné verzi. Myslím si, že rusové mají jiný styl humoru a tento je pro ně cizí. Buhužel, já jsem obyvatelem české (nebo spíš moravské) kotliny a patriot a přesto ani já jsem tento styl humoru moc nepochopil. Snad jen povídka Návod k použití je výjimkou. Četl jsem od pana Ivana Krause už více knih a moc se mi líbily. Ale tato se opravdu nepovedla.
Opavský uličník: Historie a současnost ulic a náměstí
Jaromíra Knapíková
Naprosto skvělá a jedinečná kniha, samozřejmě však pouze pro toho, kdo má k Opavě nějaký vztah.
Mexikán
Francisco Pérez López
Skvělé, skvělé, skvělé. Nevím, jakými jinými slovy bych tuhle knihu lépe vystihl. Jen podtrhuji to, co přede mnou napsal v komentáři "Sirkajirka" - strhující, napínavé děsivé. Román s velkým R. Pokud knihu seženete, neváhejte a začtěte se. Kdyby bylo k dispopzici více hvězdiček, tady neváhám.
Patálie v Panonii
Achille Gregor
Trojice přátel cestujících po Maďarsku jsou pro mě českou paralelou Třech mužů ve člunu od Jerome Klapky Jeroma. Jen anglický humor nahradil ten český. Už jen pohybovat se křížem krážem po Maďarsku při neznalosti jediného maďarského slova lze nazvat odvahou. Situace, které z toho vznikají mě často nutily k hlasitému smíchu a pokud to bylo třeba v dopravním prostředku, pozorovali mě spolucestující podezřele. Kniha je to hodně stará, četl jsem ji od té doby několikrát a na stejných místech se směju pořád. Jen knihu nedoporučuji jako průvodce do země kolem Balatonu, už i tam se mnohé změnilo.
Vtedy v Bratislave - Môj život s Oskarom L.
Žo Langerová
Kdo se chystáte tuto knihu číst, neváhejte. Když jsem ji doporučoval svým znáným k přečtení, nikdo o ní prozatím neslyšel. Syrové vyprávění o padesátých letech pohledem matky, která se přes všechna příkoří snaží vychovat svou dceru v duchu morálky. Její vinou bylo, že se provdala za přesvědčeného a odhodlaného, ale naprosto naivního komunistu, který zaslepeně věřil ideím a stal se tak nepohodlným nastupujícímu režimu. Měla by se stát povinnou četbou pro všechny voliče komunistů. Ale ti asi, bohužel, čtou jinou literaturu.
Lidé z kolonií vyprávějí své dějiny
Martin Jemelka
Naprosto skvělá kniha, i když uznávám, že zdaleka ne pro každého. Musíte mít vztah k regionu, k životu v něm, k historii a ještě navíc aspoň trochu k hornictví. Tímto výčtem se asi počet zájemců o přečtení hodně zúžil. Ale ti, kdo to akceptují a po knize sáhnou, budou určitě spokojeni minimálně tak, jako já. Četl jsem více knih od pana Jemelky. Většina byla odbornější a tedy v konečném důsledku pro ještě užší okruh čtenářů. Kniha Lidé z kolonií vyprávějí své dějiny je skutečně o lidech, o vzpomínká na často tvrdý život, ale také o nezdolnosti těchto lidí. Někdy prostě není na škodu mrknou se do historie a alespoň trošinku dnešní tryskový životní styl přehodnotit.
