sakyvanity komentáře u knih
Na druhou knihu Holly Bourne jsem se moc těšila, protože její prvotina "Už jsem normální?!" byla skvělá, příběh Evie trpící OCD mi hodně dal. Příběh Amber byl slabší, ale i zde nám autorka představila silné téma - alkoholismus. Děj byl velmi svižný a já se bavila. Místy mě chování Amber vytáčelo, ale na druhou stranu se dalo pochopit. Moc se mi líbily feministické vsuvky, přestože já sama žádná velká feministka nejsem (nebo alespoň ne aktivně). Doufám, že se v příběhu věnovanému Lottie dozvíme, jak to s Amber bylo dál, jelikož kniha neskončila úplně uzavřeně.
Takže za mě slabší než příběh Evie, ale i tak doporučuji a Holly Bourne mě baví čím dál tím víc.
Kniha Láska & Štěstí je velmi milá. Nenajdete v ní žádný zdlouhavý úvod - naopak je čtenář okamžitě vhozen do děje, což nepředstavuje problém, pokud si přečtete anotaci, na níž začátek knihy navazuje. Příběh je celkem předvídatelný, ale přítomnost kapitol z průvodce je celkem originální. Knížka je krátká a děj celkem rychle ubíhá. Já osobně nepatřím do věkově cílové skupiny, což je jeden z důvodu, proč knihu hodnotím 3,5*. Předchozí autorčina kniha se mi líbila trošku víc, ale i přesto mohu i tuto knížku doporučit, zvlášť pokud máte rádi oddechové YA romance.
Kniha je sice nádherně graficky zpracovaná, ale obsah už tolik nezaujal. Hlavní postavy byly sympatické, ale bohužel děj celkem předvídatelný. Podobná témata se objevila v mnoha knihách a byla zpracovaná lépe (Warcross, Need,..) - tyto knihy samozřejmě nelze úplně porovnávat, každá se věnovala něčemu trochu jinému, ale základní prvky mají velmi podobné.
Za mě průměr, ale bude to asi i tím, že jsem starší než cílová skupina. Knihu bych si již znovu nepřečetla, ale do druhého dílu se pustím, pokud u nás vyjde.
V porovnání s autorčinými předchozími knihami byla tato slabší. Anotace a první kapitola mně nalákaly a kniha se četla celkem dobře (nebo alespoň druhá polovina, kterou jsem přečetla za necelou hodinku). Zklamal mě závěr, který jsem tak trošku očekávala a upřímně mi nepřišel příliš realistický. Nicméně B. A. Paris opět napsala velmi čtivou knihu, kterou nelze odložit a může překvapit. Za mě můžu doporučit, ale předchozí knihy se mi líbily mnohem víc.
Kniha Dopisy ztraceným mi neskutečně sedla. Postavy byly sympatické (i když i zde se najdou momenty, kdy máte chuť oba protagonisty zabít) a forma psaní dopisů/emailů se mi moc líbila. Příběh byl velmi silný, ale autorka si s ním poradila velmi dobře a byl i celkem uvěřitelný. Konec mě celkem překvapil, což je za mě další plus - sice je příběh celkem předvídatelný, ale i přesto autorka překvapí.
Za mě mohu vřele doporučit, zvlášť pokud jste sami utrpěli ztrátu blízkého člověka - pomůže to vžít se do postav.
Sara Raasch mě příjemně překvapila. U její první série - Sníh nebo popel - jsem se stále nedostala ani přes druhý díl, její styl psaní mě nechytl. Kniha Rebelové vln mě naopak bavila. Jak už zde bylo psáno, v první části se spíše seznamujeme s postavami, což mě místy nebavilo, ale to se opravdu stávalo málo. Nejlépe se mi četly kapitoly z pohledu Bena (celkově mám ráda knihy, které jsou psány z pohledu více postav). V druhé půlce bylo celkem dost akce, která bude pokračovat v druhém díle (instantní ukončení v půlce akce, které zde najdeme, mi přijde jako příliš očividné tlačení čtenáře ke koupit dalšího dílu a to nemám ráda, ale nevadí, dělá to dost autorů). Téma pirátů bylo celkem originální a svět se dle mého názoru též povedl. Kniha se mi tedy líbila, v žádné části jsem se vyloženě nenudila a určitě doporučuji i těm, kteří - stejně jako já - mají problém se čtením série Sníh nebo popel.
Kniha se četla velmi dobře. Líbila se mi neotřelá tématika masového útoku ve škole. V knize mi chyběl obšírnější popis Nicka - autorka se mohla zaměřit více na jeho psychiku a celkovou problematiku šikany a naopak ubrat u popisu Valeriiných sezení a podobně.
Je ale rozhodně fajn, že se někdo zaměřil ba problematiku, která je (nejen) v Americe velice rozšířená, a takto nám více vykreslil důvody, proč k masovým útokům může docházet. Dalším plusem je, že kniha je psaná jako "young adult", díky čemuž osloví čtenáře spíše, než kdyby byla psaná odborně (ale samozřejmě i odborné knihy si najdou své příznivce). Jako poslední bych ještě uvedla, že je dobře, že autorka neuváděla úplně detailní popis útoku - v Americe nalezneme mnoho případů, když útoky byly detailně popsány a poté měly své napodobitele.
Za mě 3,5* a celkem i mohu doporučit.
Kniha se mi líbila. Jak zaznívá v jiných komentářích - některé pobídky byly velmi dobré, některé slabší. Kniha by si možná zasloužila jen 4*, ale já ji přečetla za odpoledne a myslím, že některé z povídek ve mě zanechají stopu.
Jednotlivé povídky bych hodnotila následovně:
Krev Imuriv - 3*, ale na to, jak konkrétní téma autorka dostala, se s tím poprala celkem obstojně
Jack - 2* - tato povídka se mi zdála asi nejhorší
Gwen a Art a Lance - 4* - líbilo se mi spojení krále Artuše s řeckou mytologií a psaní ve stylu SMS konverzace
Shirley & Jim - 3,5* - nápad velmi dobrý, ale něco mi v povídce chybělo
Chvála drobných radostí - 3* - u této povídky mě zmátl konec a musela jsem několik minut přemýšlet, jak to vlastně skončilo, ale jinak se povídka četla dobře a nápad byl zajímavý
Mořská čarodějnice - 4,5* - i přestože člověk nechce soudit povídku dle autora, jméno M. Meyerová samo o sobě nastavuje laťtku, velice povedená povídka
Krásný jed - 4,5* - výborné zpracování medúzy z asijského prostředí a skvěle vykreslené pocity hlavní postavy
Umíráček - 5* - Victoria Schwab je skvělá, tát povídka je akorát další ukázkou jejího talentu
Marigold - 5* - spojení viktoriánské Anglie a elfů zde utvořilo zajímavé pozadí a S. Shannon dodala příběh, který měl rychlý spád, moc povedené
Ty, ty, pořád jen ty - 5* - tuto povídku bych si klidně dokázala představit jen jako kapitolu v celé knize, která by pojednávala o Slate, velice mě zaujal nápad s různými drogami a syrovost příběhu
Julian proti všem pravidlům - 5* - tato povídka mi jako jediná připadala humorná (viz ujetá paní se psy) a docela jsem se u ní i zasmála, navíc mi byl Julian i velmi sympatický
Indigo a stín - 3* - hlavní hrdina se měl jmenovat spíše egoista, zklamal mě konec příběhu a, což je nejdůležitější, zápletka byla hned na začátku velice průhledná
Sera - 4,5* - u této povídky bylo také zadané striktní téma a autorka si s ním poradila výborně
Kniha se prakticky nedá hodnotit jako celek, protože každá povídka byla něčím jedinečná. Povídky rozepisovat nebudu, jen ohodnotím.
Hlava, šupiny, jazyk, ocas - 3,5*
Konec lásky - 3*
Poslední bitva v krváku - 3*
Zvrácená rozkoš - 2*
Za devadesát minut zabočte na sever - 4,5*
Suvenýry - 4*
Setrvačnost - 4,5*
Milostný labyrint - 5*
Hodně štěstí a na shledanou - 4*
Zbrusu nová atrakce - 5*
Tisíc způsobů, jak by se to všechno mohlo pokazit - 5*
Mapa perfektních maličkostí - 5*
Ani jedna ze "slabších" povídek mě vyloženě nenudila a tato sbírka dle mého stojí za přečtení.
Pravděpodobně jsem na četbu tohoto typu už příliš stará. Hlavní hrdinka mi přišla přehnaně hysterická a děj byl vcelku předvídatelný.
Oceňuju ale rychlý spád, zajímavý konec a nenáročnost. Kniha se četla velmi dobře.