sakyvanity komentáře u knih
S autorkou jsem doposud neměla moc zkušeností - četla jsem pouze Kosti pod mechem, které se mi velmi líbily. Na sérii Krysy apokalypsy jsem byla zvědavá, jelikož anotace zní naprosto perfektně a i obálka knihy okamžitě naláká ke čtení.
Hned na začátku knihy je čtenář vhozen do děje, což osobně nemám ráda. Dlouho mi trvalo, než jsem se zorientovala v jednotlivých postavách, jménech a světu jako takovém. Prvních šedesát stran jsem tak z knihy moc neměla a místy se maličko do čtení i nutila. Naštěstí si to následně takříkajíc sedlo a následně jsem se chytila.
Doteď si u některých postav nejsem jistá, zda jsem si je oblíbila či nikoli, nicméně oceňuji, že má každá postava specifický charakter a není nutně čistě kladná či záporná.
Svět je vymyšlený opravdu velmi dobře - originální bytosti, výborně vykreslené fungování magie a popis historie světa jako takového.
Kniha je rozhodně čistokrevně fantasy a nemusí sednout každému, avšak já se už teď těším na další díl a jsem se čtením spokojena. Doporučuji.
Když jsem se do knihy pouštěla, nevěděla jsem, že se jedná již o třetí díl, nicméně zastávám názor, že není třeba knihy číst za sebou, jelikož na sebe nenavazují. Je však možné, že mi unikly nějaké drobné souvislosti či detaily.
Autor nás hned v úvodu knihy rychle uvede do děje a seznámí s větším množstvím postav. Abych se přiznala, zpočátku se mi hlavní protagonisté trošku pletli - naštěstí nicméně byli natolik rozdílní a specifičtí, že jsem se brzy zorientovala a celkem nesourodou skupinu si rychle oblíbila.
Ačkoli nejsem úplně příznivcem brutálních popisů, musím uznat, že mi v této knize až tolik nevadily, na naopak mi k příběhu i vcelku sedly. Autor výborně popisuje bojové scény - je z nich vidno, že ví, o čem píše.
Moc mě bavila nevědomost, která mě provázela celým příběhem. Probíhá zde jistá hra na kočku a myš, ale do poslední chvíle jsem hádala, kdo je vlastně myší. I samotný konec mě velmi mile překvapil a utvrdil v tom, že si rozhodně musím přečíst předchozí knihy.
Skvělá čistokrevná fantasy se zajímavými hrdiny a barvitými popisy. Nebýt místy přehnané tendence šokovat, nebála bych se dát plný počet hvězd. Doporučuji.
V první řadě chci moc poděkovat @humbook_blogeri a @humbook za poskytnutí recenzního výtisku .
Kniha slibuje zážitek ve stylu Šesti vran. Přiznám se, že jsem tuto duologii stále nečetla, takže jsem moc netušila, do čeho jdu. Beru to nicméně tak, že jsem ke knize přistupovala bez jakýchkoli očekávání či předsudků. Věděla jsem jen, že se v knize střídají pohledy vyprávění jednotlivých postav, což mě hodně baví, takže jsem se těšila.
Autorka nás prakticky hned hází do světa a děje, přičemž mi chvilku trvalo se zorientovat. Celkem jsem postrádala vysvětlení historie světa či jeho detailnější fungování. Naopak nechybělo relativně obsáhlé představení hlavních postav, Arthie a Jina, které jsem si oblíbila.
Nápad na čajovnu, která se v noci mění v něco temnějšího, je velmi originální a neotřelý. Jakmile se přidaly další postavy, příběh nabral dobré grády. Nechyběly intriky, lži a mnoho podvodů. Leč kniha není úplně krátká, přišlo mi, že je zde zbytečně moc omáčky a kniha naopak místy postrádá logiku, což je škoda.
Kniha má rozhodně dobré zvraty, jen mně osobně se povedlo většinu odhadnout relativně dopředu, a připravit se tak o moment překvapení . Ocenila bych tedy, kdyby autorka volila trošku méně předvídatelnou zápletku - nicméně to je hlavně můj subjektivní pohled, protože mám v žánru už něco načteno. Příběh končí dost otevřeně, což mě nalákalo na další díl, do nějž se s největší pravděpodobností pustím. Doufám, že dostanou více prostoru vedlejší postavy a jejich minulost.
Za sebe doporučuji spíše nenáročným čtenářům, kteří tolik nebazírují na world buildingu.
(SPOILER) V první řadě ještě jednou děkuji autorce za poskytnutí výtisku na recenzi a za důvěru, moc si toho vážím. Kniha Adam mě zaujala již syrovou anotací slibující nepřikrášlený příběh ze života. Kniha předčila má očekávání, čtení jsem si užila.
Adam se potýká s nelehkou situací. Většina z nás se již setkala s nějakou formou ztráty, takže není tak obtížné se do hlavního protagonisty vcítit, nicméně jeho situace byla obtížnější kvůli výchově malého syna, který se se ztrátou vyrovnával též. Musím říci, že mě překvapilo, s jakou lehkostí a autentičností dokázala autorka psát z pohledu muže. Vystihnout všechny myšlenky, pocity, a to vážně povedeně. Velký obdiv.
Moc mě bavilo, jakým směrem se příběh ubíral. Rychle jsem si oblíbila vedlejší postavy, hlavně tedy Broňu, Adinu a Mariána. S Adamem jsem se zpočátku nemohla ztotožnit, jakožto chatakter mi nebyl úplně sympatický, nicméně s postupem času jsem jeho myšlenkové pochody a motivaci začala chápat a nakonec si ho i celkem oblíbila. O lgbt lince jsem věděla a sedla mi zde, za mě vítané zpestření. Líbilo se mi, že se jí autorka nesnažila do knihy napasovat násilím, naopak vyplynula celkem přirozeně a do knihy mi sedla.
Osobně oceňuji také popisy školského prostředí - jakožto učitelka jsem se s Adamem místy dost ztotožňovala - ať už vyloženě při pasážích ze třídy či při popisech kolektivu. I když já teda tak zajímavé kolegy nemám :-).
Vyzdvihla bych také osobní růst jednotlivých postav - někdo by mohl namítnout, že je příběh příliš pozitivní a sluníčkový, nicméně mně k němu právě příjemné plynutí sedlo. Nechybí zde situace ze života, prakticky vše je velmi autentické a reálné, což mě bavilo.
Jediné, co mi úplně nesedlo, je styl psaní jako takový, na nějž jsem si prvních sto stran zvykala. Čtení mě bavilo, avšak zpočátku se mi kniha četla dost těžkopádně. A za co ubírám půl hvězdy - čistě ze subjektivního hlediska - je zvrat na konci, který se mi úplně nelíbil a nepřišel mi moc pravděpodobný. Neříkám, že se něco takového stát nemůže, avšak mně to pro příběh nepřišlo nezbytné. Adam mohl být klidně ještě delší a věřím, že by mě bavil úplně stejně. Knihu moc doporučuji, těším se na autorčinu další tvorbu. 4,5/5*
Ke knihám z Pointy se snažím přistupovat bez předsudků, leč některé celkem postrádají korekturu. Čarodějky se to naštěstí netýkalo - anebo jsem si toho při čtení aspoň nevšímala .
Zpočátku mi chvilku trvalo se zorientovat v příběhovém světě a postavách. K hlavní hrdince Malvíně jsem si hledala cestu déle, zatímco Frederica jsem si oblíbila hned. Obecně mi v knize sedlo hodně postav - jak už anotace zmiňuje, některé postavy jsou dost nejednoznačné, což mě v knihách vážně baví.
Na příběhu asi nejvíce doceňuji, že má minimum hluchých míst, plno akce a zvratů. Navíc celý fantasy svět je velmi propracovaný a originální. Trošku mi nicméně chybělo vysvětlení fungování magie, pravidla jejího používání - může se udělat xy kouzel za sebou nebo čarodějové mají limitovaný počet? Ale je pravda, že já mám ráda, když je vše jasně vysvětlené.
Na konci knihy autorka vysvětluje inspiraci v renesanční Florencii, což mi přijde naprosto geniální. Jakožto milovník historie oceňuji, jak se podařilo provázat reálné události a osoby s příběhem. Možná by se mi příběh líbil ještě víc, kdybych si tuto část přečetla ještě před samotným příběhem. Takhle jsem se pak musela mentálně trošku vracet k postavám, které nedostaly tolik prostoru a já na ně stačila zapomenout.
Jako poslední bych napsala, že se mi konec knihy líbil, leč mě úplně nepřekvapil. Příběh určitě doporučuji, jedná se o skvělé fantasy, které mě moc bavilo. Moje výhrady ke knize jsou spíše subjektivního rázu a věřím, že k dalším knihám autorky - a já doufám, že další budou - už výhrady mít nebudu.
U knihy mě zaujalo, že je srovnávána s úžasnou knihou "Kde zpívají raci". Volba byla tedy jasná, tímto mě kniha velmi nalákala.
Jelikož jsem zvyklá spíše na oddechovější styl psaní a žánry, chvilku mi trvalo se začíst do poetického stylu psaní autorky. Nakonec ale krásu jejího psaného projevu dokážu docenit.
Hlavní hrdinka Torie je neuvěřitelně silná žena a já ji v průběhu příběhu vice a více obdivovala, leč mi některá její rozhodnutí moc nešla do hlavy a věřila jsem, že by šly věci udělat i jinak, logičtěji.
Autorka fenomenálně vystihla jednotlivá časová období, leč bych klidně ocenila více kulturních vsuvek - to je ale jen moje subjektivní přání, o kultuře a proměně USA napříč časem kniha samozřejmě ani být neměla. Hodně mě bavil i Victoriin vztah k přírodě a broskvoně jako takové.
Nemohu si bohužel pomoct a musím vytknout, že prostřední část příběhu se mi dost táhla a dej mi připadal velmi plytký, nezáživný. Doufala jsem, že konec tento můj dojem vylepší, což se stalo tak napůl. Samotný konec jako takový se mi líbil moc, avšak asi bych chtěla pár kapitol navíc. Přišlo mi to celé takové useknuté, nedokončené. Nicméně to je opět můj subjektivní problém s otevřenými konci, které já obecně nemám ráda. Knihu určitě doporučuji, je velice silná a netradiční.
Obrovské díky patří autorce @zuzana_hartmanova za poskytnutí e-knihy v rámci #spoluprace. Moc si vážím projevené důvěry a velmi příjemné spolupráce .
Minotauři jsou narozdíl od jiných mytologických postav zpracované v současné literatuře minimálně, a tudíž jsem si knihu nemohla nechat ujít - moc mě zajímalo, jak autorka danou tématiku zpracuje.
Kniha je rozdělena na několik částí a vyprávěna z pohledů několika postav, přičemž se zpočátku čtenář seznamuje s jednotlivými postavami a ke konci se příběh velmi příjemně propojuje. Doporučuji jen od začátku sledovat, v jaké době se daná část odehrává - já četla celkem přerušovaně a musela jsem se v knize vracet.
Hlavní postavy Una a Nerghan byly skvělé. Hlavně Unu jsem si prakticky hned velmi oblíbila - už jen proto, že jsem se jejím prostřednictvím dozvěděla mnoho vlastností charakteristických pro minotaury.
Autorka skvěle propracovala i vedlejší postavy, jejichž chování bylo nejen logické, ale i autentické - bez klišé a zbytečných rozhodnutí, která se v knihách mnohdy objevují.
Příběh je prakticky čistá hrdinská fantasy jen s minimem romantické linky, což mě moc bavilo. Ne, že bych romantiku ve fantasy nevyhledávala, ale mnohem více se mi líbí, když si dá autor záležet na zpracování postav a fantasy světa, což jde často mimo právě kvůli romantické lince.
Příběh je vážně skvělý, svět minotaurů mě moc bavil a čtení jsem si užila. Umím si představit i další knihy z daného světa. Osobně by se mi kniha asi líbila víc, kdyby byla delší, jelikož jsem se úplně nestačila sžít s postavami a s daným světem se mi těžko loučilo. Velké doporučení.
Dle anotace může čtenář očekávat zdánlivě běžnou detektivní knihu. Opak je nicméně pravdou. Autor vytvořil postavu rozporuplného vyšetřovatele a fiktivní anglické městečko s úžasnou mysteriózní atmosférou. Navíc mi stylem psaní připomínal Agathu Christie a jejího Hercula Poirota - už jen kvůli prostředí, v němž se příběh odehrává.
Kapitoly v knize jsou děleny na hlavní kapitolu a podkapitoly. Zpočátku je příběh pomalejší, čtenář se seznamuje s postavami prostředím. Akce na sebe nicméně nenechává dlouho čekat, což mě na celé knize velmi bavilo. Příběh má spád a minimum hluchých míst.
Okultismus v knihách mě běžně velmi baví, nicméně zde jsem měla pocit, že jeho potenciál mohl být více naplněn a téma rozvinutější. I tak si autor s touto problematikou poradil skvěle.
Postava hlavního vyšetřovatele je rozporuplná - relativně výstižný se mi zdá anglický popis "morally grey". Místy mi v knize vadilo, že je jeho postava prakticky všehoschopná, což už mi přišlo lehce přitažené za vlasy. Navíc i jeho vyjadřování bych popsala jako - někdy až - přehnaně vulgární. A některé jeho akce mi přišly nereálné.
Samotné vyšetřování mě bavilo, přestože jsem hlavní zápletku absolutně neodhadla a mile mě překvapila. Autor má rozhodně co nabídnout a já doufám, že se dočkáme dalších knih s vyšetřovatelem Carlem.
Autorovi tímto moc děkuji za důvěru a poskytnutí e-knihy. Velmi si toho vážím. Kniha by měla brzy vyjít i ve fyzické podobě u nakladatelství Solis. Doporučuji.
Vzhledem k anotaci a dosavadním recenzím jsem zpočátku přemýšlela, jestli se do knihy vůbec pouštět. Dalo by se říci, že Anima je celkem mimo mou komfortní zónu. Jsem nicméně moc ráda, že jsem se nenechala těmito faktory ovlivnit a knihu přečetla.
Autor si umí neuvěřitelně krásně pohrát s každým slovem. Každá věta má v příběhu svůj smysl, což jsem zjistila a dokázala docenit až na samém konci příběhu. Zpočátku mi trvalo si na styl psaní zvyknout, popisy zde jsou dlouhé a čtenář se musí opravdu plně soustředit. I proto mě mrzí, že jsem na knihu neměla nakonec tolik času, kolik bych potřebovala - doporučuji si čtení dávkovat, aby byla uměleckost textu plně doceněna.
Příběh mi atmosférou připomínal film Počátek. Zprvu jsem se bála, že se v příběhu a pojmech ztratím, avšak autor si dal záležet na tom, aby průběžně všechny další pojmy připomenul a dovysvětlil. Velkou roli v knize mimo umění hraje také propaganda, což je téma, jehož potenciál je zde plně využit - to jsem ale zjistila až po dočtení, když se vše perfektně propojilo.
Postavy jsem si rychle oblíbila. Hlavní protagonista Nolan je od začátku velmi sympatický, jeho kolegyně Amélia mi doslovně přirostla k srdci. Líbily se mi i vedlejší postavy, které v knize dostaly méně prostoru, nicméně měly jasně danou roli.
Konec pro mě byl lehce neuchopitelný, abstraktní. Asi bych potřebovala explicitnější zakončení, abych byla plně spokojena, nicméně kniha je opravdu skvělá, leč se nejedná o čtení, jež by bavilo každého. Autor má velký talent a já se těším, co dalšího nás čeká.
4,5/5*
Kniha se ke mně dostala v rámci autorské štafety, za což jsem moc ráda, jelikož se obávám, že bych si jí jinak ani nevšimla.
Zaujala mě již anotace - kniha českého autora zasazená do netradičního prostředí Estonska se moc často nevidí. Navíc řešící nelehká témata formou deníkových záznamů. Třešničkou na dortu je krásná grafická podoba knihy.
Autorka vykresluje veškerá citlivá témata velmi empaticky, leč hlavní postavy rozhodně nešetří. Erikovo chování mi přišlo - vzhledem k jeho dosavadním zkušenostem - naprosto adekvátní. Erika i Natalii jsem si vcelku oblíbila, přestože mi zde romantická linka úplně neseděla.
Jak již bylo zmíněno v předchozích recenzích, příběh se hodně detailně věnuje psychickým problémům a závislostem. Naprosto chápu, že se autorka nechtěla této problematice věnovat jen povrchově, avšak na mě bylo toho zkoumání pocitů a analyzování nálad v knize hodně - musela jsem si čtení dávkovat a tu a tam jsem se přistihla, že se mi do knihy úplně nechce. Rozhodně bych knihu nedoporučovala nikomu, kdo zrovna prožívá náročné životní období.
Ruské konverzace mi nevadily, spíše naopak mi čtení ozvláštňovaly. Ocenila bych více akce a méně předvídatelný konec, nicméně příběh i tak hodnotím velmi pozitivně - jedná se o autentický příběh plný bolesti a empatie.
Zpočátku mě trošku mátly skoky v čase, nicméně brzy jsem si zvykla. Styl psaní je velmi čtivý a kniha krátká, takže není problém ji přečíst za jeden den. Kniha je příběhem dvou sester a jedné, zpočátku malé, holčičky. Naprosto uvěřitelné, realistické a úžasně autentické chování hlavních hrdinů se prolíná s postupným uvědomováním si důležitých věcí.
Starší sestra Linda má v knize sice méně prostoru, ale přesto velmi důležitou roli. Mladší Natálie mi zpočátku nebyla příliš sympatická, nicméně postupem času a objevováním dalších detailů, jsem začala její chování vcelku chápat. Třetí hlavní postavou je malá Míša, které mi bylo celou knihu líto.
Jelikož je kniha útlá, nechci psát nic dalšího k ději, abych nevědomky něco nevyspoilerovala. Kniha ukazuje, jak moc dokáže výchova a chování rodičů k dítěti ovlivnit jeho povahu a budoucí směřování. Ukazuje, že nemůžeme nikoho soudit na základě jednání, pokud o daném člověku nevíme vše podstatné. A v neposlední řadě, jak je důležitá rodina.
Knihu jsem četla v rámci štafety, přičemž tímto moc děkuji za možnost se účastnit.
Kniha mě nejprve trošku vyděsila rozsahem, jelikož má skoro 500 stran, ale nakonec byla tak čtivá, že mě mrzelo, že není delší. Jak už napovídá anotace, hlavní postava Lilien je propojena s hady. Tento koncept mi přišel originální a velmi dobře zpracovaný. Lilien je sympatická hrdinka, která se chová racionálně a reálně, což oceňuji.
Hlavní mužská postava - Tomas - mi sedl trošku méně. Přišel mi sympatický, nicméně něco mi na něm nesedělo. Když se objevil Rugguer, měla jsem radost, protože se mi líbil více než Tomas, avšak nakonec musím konstatovat, že ani jeden si mě úplně nezískal. Rugguer se místy choval neuvěřitelně buransky, a to mě štvalo.
Postavy druhé dějové linky - Derl a Kemyr - mě bavily skoro více než Lilien a Tomas/Rugguer. Obecně mi druhá dějová linka přišla akčnější a vždy jsem se na ni těšila.
Autorce se povedlo vytvořit hezké, přirozené romantické linky, jenž se líbily i mně - přestože ve fantasy romantiku úplně nepotřebuju.
Samotný příběh je skvělý, - nechybí historie světa, v němž se příběh odehrává a vysvětlení magie. Sice je celý koncept celkem jednoduchý, ale o to spíše vše pohromadě funguje. Konec jasně naznačil, že se (doufám! ) můžeme těšit na pokračování. A samotný konec bych knize asi vytkla nejvíce - klidně bych ubrala trošku "omáčky" ze začátku knihy a její závěr více rozepsala, jelikož byl dost rychle uťatý a za mě i nedostatečně popsaný.
Knihu rozhodně doporučuji, a pokud bude další díl, určitě se do něj pustím.
(SPOILER) Upozornění - MINI spoilery u povídek
Od knihy jsem neměla žádná očekávání - sáhla jsem po ní hlavně proto, že jsem trpěla solidní čtecí krizí a říkala jsem si, že sbírka různorodých povídek by mohla být to pravé, co mě z krize vytáhne.
Zpracování knihy je nádherné, i když za mě je plná zbytečných prázdných stran. Ilustrace jsou jedinečné a myslím, že každý si mezi nimi najde své oblíbené - stejně jako u samotných povídek.
K samotným povídkám - ke každé napíši jen svůj subjektivní názor a hodnocení, ať není tato "recenze" nekonečná.
2,5/5* Devět věcí - Sára Topinková
Jako soubor myšlenek fajn, ale celkový dojem ve mně text nezanechal.. bohužel věřím, že za týden si nevzpomenu ani na téma dané povídky, natož na nějaké konkrétní myšlenky. Chápu, že první rozchod je těžký, obzvláště je-li přes SMS nebo podaný jinou, neosobní formou. Bohužel mi celé smíření přišlo prostě moc uspěchané a hlavní hrdinka mi byla svým chováním nesympatická.
4/5* Roztáhnout křídla - Alena Štraubová
Tohle bylo již mnohem lepší. Cirkusové prostředí mě bavilo, leč nejsem příznivcem tohoto typu zábavy/atrakce. Autorce se i přes velmi krátký rozsah povídky podařilo popsat vztah hlavních protagonistů relativně věrně, což obdivuji. Moc se mi líbilo hlavní poselství, jelikož problémy, s nimiž se Fabián potýkal, jsou velmi běžné. Oceňuji i otevřený konec ponechávající prostor představivosti.
1/5* Co když to (ne)vadí - Karolína Skácelová
Káju jakožto "influencerku" mám moc ráda, líbí se mi její recenze a mluvený projev. Její styl psaní a samotná povídka mě bohužel vůbec nezaujala. Hlavní postava Bibi mi přišla na svůj věk ukňouraná, hysterická a nesympatická. Zbytečně věci hrotila a dramatizovala. Její řešení problémů mi taky přišlo vcelku zvláštní. Konverzace z Tinderu se povedly, byly výstižné a autentické, ale opět - Bibi reagovala přehnaně citlivě - za mě tedy, jedná se pouze o můj subjektivní pohled. A ten konec? Asi mi něco uniklo.
5/5* [Elen]a - Adéla Rozsípalová
Jsem moc ráda, že kniha otevřela i vážnější témata zahrnující problematiku LGBT. Měla jsem obavy, jak autorka tématiku zpracuje, ale byly zbytečné. Výborně, autenticky a realisticky popsané chování postav a popis jejich pocitů. Povídka by určitě zasloužila delší rozsah, jelikož konec mi přišel trošku useknutý, ale za mě se jedná rozhodně o nejlepší dílko z knihy.
4,5/5* Uvidíme se v pekle - Michaela Rodová
Skvěle zvolené prostředí hradu s úžasnou gotickou atmosférou a zmínkami o mém oblíbeném E. A. Poe-ovi. Originální příběh s mnoha zajímavými nápady. Hlavní "pointu" - dá-li se to tak nazývat - jsem odhadla již na začátku, ale i tak jsem si Míši styl psaní užívala až do konce. Vážně super, pro mě jedna z nejlepších.
Bez hodnocení - Konečně sbohem - Natálie "Sol" Jalovcová
Tuto povídku si nedovolím hodnotit, jelikož jsem ji asi vůbec nepochopila :-D. Za mě zmatené, zvláštní a s divnými skoky v ději. Určitě si najde své příznivce, ale já se mezi ně neřadím.
2,5/5* Neklidné duše - Zuzana Žáčková
Zajímavý nápad, ale jinak mě samotná povídka ničím nezaujala. Řeší sice důležité a velmi běžné problémy, avšak postavy mi přišly ploché a děj nijaký. Autorka nepíše vůbec špatně, nicméně bohužel mi její dílo nesedlo.
4/5* Květ ze všech nejkrásnější - Lea Stehelová
Tleskám za náročný výběr tématu, které se autorce povedlo zpracovat na výbornou. Jakožto milovník mytologie oceňuji věrné popisy hlavních postav a samotného děje. Na málo stranách se autorce zdařilo vytvořit autentický vztah a postavy, jimž čtenář fandí a snad si k nim najde cestu. Povídka mohla být klidně další, možná by jí to jen prospělo.
3/5* Všechna moje pluska - Marie Vystrčilová
Hezky zpracované téma body positivity, avšak za mě dost ošemetná problematika. Nejsem úplně jejím příznivcem, tudíž i tato recenze je čistě subjektivní. Oceňuji, že autorka zdůraznila, že extrémní obezita už s body positivity nesouvisí. Líbil se mi i milý konec. Povídka určitě pomůže mnoha lidem s vnímáním vlastního těla.
3,5/5* Uvidíme se - Evie Ilková
Tento krátký příběh se mi líbil, ale mám k němu své výhrady. Autorka krásně popsala sesterský vztah, avšak chyběl mi popis vztahu s rodiči, na něž si ani jedna ze sester pomalu za celou dobu nevzpomněla, což mi přijde vážně zvláštní. Samotné pojetí "nebe" je velmi specifické a mně se úplně nelíbilo, ale to je opět těžce subjektivní dojem. Nejlepší se mi zdál konec, který byl dojemný a příběhu dodal na vážnosti.
3,5/5* Něco mnohem lepšího - Eliška Hronová
Extrémně předvídatelný a přeslazený příběh, ale mně se celkem líbil. Autorka píše jednoduše, ale čtivě. Hlavní postavy byly fajn, přestože nebyl prostor pro vytvoření si užšího vztahu. Nejedná se o žádné převratné dílo, nicméně pojetí rozchodu se mi líbilo více než u první povídky a jakožto zakončení celé knihy se tato velmi roztomilá záležitost hodila. Nedoporučuji číst, aniž byste měli po ruce nějakou sladkost.
Od knihy jsem neměla velká očekávání, a jak je mým zvykem v poslední době, nečetla jsem anotaci, tudíž i děj samotný pro mě měl být překvapením. Zpočátku mě kniha úplně nezaujala a trvalo mi se začíst, jelikož ani příběh není zpočátku úplně akční, seznamujeme se s hlavními protagonisty. Plusem je, že si autorka poradila s popisem postav a vytvořila uvěřitelné a celkem sympatické hlavní hrdiny. Jakmile se příběh rozjede, stává se velmi čtivým, i přestože mi některé zvraty přišly velice předvídatelné a nepřekvapivé. Závěr knihy se mi líbil, samotné vyústění mi přišlo uvěřitelné a uspokojivé. Samozřejmě i zde byly situace, které nejsou úplně věrohodné, ale v celkově je kniha zvládnutá dobře.
Moc nerozumím negativním komentářům - kdyby byla přítomna konstruktivní kritika, neřeknu ani slovo, ale zde mi výtky přišly nevysvětlené a neopodstatněné. Kritizovat obálku je taky celkem bezpředmětné - vkus je subjektivní. Ale chápu, že starším čtenářům může připadat velmi explicitní a používané výrazy mohou být matoucí.
Poslouchám podcast a souhlasím s tím, že se v knize pravidelný posluchač nedozví moc nového, tudíž je kniha spíše doplněk pro osoby preferující psaný text. Nicméně věřím, že jak podcast, tak kniha mohou pomoci mnoha mladým lidem. Já bych takový zdroj před deseti lety ocenila - člověk by se alespoň do jisté míry vyhnul porovnávání se s nějakým sezónním ideálem krásy, měl lepší dispozice k přijetí vlastního těla a naučil se vyžadovat konsent, aniž by se nechal do něčeho nutit.
Komentář radící pustit si film pro dospělé ve mně evokuje pocit, že komentující knihu ani neprolistoval.
Mně se knížka jako doplněk k podcastu líbila. Oceňuji, že holky přidaly kus sebe navíc v podobě esejí a jsem ráda, že se někdo na české scéně nebojí otevřeně mluvit o dosud tabuizovaných tématech.
Stejně jako první díl Navždycky, i knihu Miluju tě. Já vím jsem se rozhodla přečíst v rámci odpočinku mezi učením. Musím říct, že se opět nejedná o žádný zázrak, ale pokračování je rozhodně mnohem lepší než Navždycky.
Příběh je velice předvídatelný - jak zde již v komentářích padlo, hned po přečtení anotace je prakticky jasné, kdo se skrývá pod přezdívkou Will. Přestože oceňuji playlisty, texty písniček na začátku/v prostředku kapitoly mě celkem rušily a měla jsem tendence je přeskakovat.
Postavy jsou celkem ploché, jejich jednání místy naprosto nelogické - chvilkami až otravné, ale i tak jsem Avu měla mnohem raději než Mei v prvním díle.
Musím opětně pochválit SMS konverzace a tentokrát i Cosplay fotky, to bylo skvělé zpestření. Knihu jsem opět četla jako ebook, takže nemůžu hodnotit její fyzickou formu, která dle ostatních komentářů není z nejpovedenějších.
3* - máme zde naprosto předvídatelný a průměrný příběh s nevykreslenými postavami, ale pokud se do čtení pustíte bez očekávání, určitě nebudete vyloženě zklamaní.
Málokterá kniha je tak kontroverzně hodnocena právě jako Navždycky. Moje hodnocení se odvíjí hlavně od přečtených komentářů a faktu, že neznám autorku, jelikož i já jsem postřehla naprosto nadhodnocené reakce "bookstagramerů", kteří s autorkou spolupracují.
Jak již bylo zmíněno v mnoha komentářích, postavy jsou ploché, hlavní hrdinka nesympatická, příběh neskutečně předvídatelný a přeslazený. Nicméně s tím jsem knihu začala číst, tudíž jsem neměla žádná vysoká očekávání. Navíc jsem měla možnost číst knihu v elektronické podobě, takže jsem se vyvarovala vazbě, kterou tu kdosi označoval za dost nepříjemnou na držení.
Já osobně dávám knize 2,5* (přikláním se zde ke 3* kvůli postavě Avy a obálce), protože to byla menší katastrofa, než jsem dle komentářů čekala a jako odpočinková kniha, u níž opravdu nemusíte vůbec přemýšlet, obstála perfektně. Pokračování si přečtu, ale - stejně jako v tomto případě - si knihu přečtu elektronicky z knihovny, jelikož se nejedná o nic, co bych chtěla mít doma v knihovně.
Rozhodně nemůžu říci, že by kniha byla vyloženě špatná, ale asi jsem od ní čekala něco trošku jiného. Některé pasáže mi přišly až zbytečně ironické - když vezmeme v potaz, že se kniha zabývá velmi závažným tématem. Musím vyzdvihnout, že se autor zabýval i méně známými vrahy, přestože si neodpustil zmínku o těch "kultovních".
Knihu bych hodnotila jako lepší průměr (3,5), ale už bych se k ní nevracela a jedničkou v publikacích podobného rázu jsou pro mě i nadále knihy Andreje Drbohlava.
Tento komentář bude pravděpodobně ovlivněn tím, že Holly Bourne a její knihy začínám zbožňovat, ale tohle bylo skvělé. Kniha není cílena na mou věkovou kategorii, ale i přesto jsem v ní částečně viděla sebe a celkem dost i dnešní společnost - ženy opravdu mnohdy mívají strach, že zůstanou po třicítce samy/nikdo lepší než stávající patrně už se nenajde/nebude dostatek času se seznamovat s někým dalším, pokud chci dítě do čtyřiceti. K sociálním sítím se ani není třeba zmiňovat, všichni chceme vypadat šťastně a tvořit dojem, že náš život je záviděníhodný. Mně se kniha moc líbila, četla se velmi rychle a i tématika mi perfektně sedla. Mohu s klidem doporučit.
Slabší než první díl, který mě bavil víc. Nemůžu ale říct, že by mě příběh nebavil, ba naopak se mi četl lépe než první díl (pravděpodobně proto, že jsem si na psaní autora již stačila zvyknout). Líbilo se mi rozdělení kapitol podle zemí a potěšilo mě, že ne všechny kapitoly se zaměřují jen na hlavní postavy - pomohlo to vykreslit situaci a okolnosti. Rozhodně můžu doporučit, ale o rok mladší Alan a jeho dobrodružství v prvním díle se mi líbilo víc.