salexice komentáře u knih
asi půjdu proti proudu, ale mě Sattler zkrátka baví. I v předchozí knize Smrt má vůni inkoustu, i nyní. Dokonce i pochybnosti, které během vyšetřování ES vyjadřuje mu neubližují, jen ho ukazují jako každého z nás, který má občas pochybnosti, zda to či ono udělal dobře nebo zda to nešlo ještě lépe. Skvostné jsou popisy míst a atmosféry, ty jdou autorovi na jedničku. Někde níže v hodnoceních mě pobavila myšlenka, zda vůně neservírovat ke knize obdobně jako v kosmetických katalozích, že by možná prožitek byl ještě hlubší :-). Osobně se ráda vrátím.
poslední díl trilogie Hectora Crosse. Protože jsem přečetla oba předchozí díly, které mě bavily, na pokračování jsem se těšila. Bohužel po přečtení se cítím ošizená. Sdílím názory níže (např. Elapheg) - kniha na mě působí nedotaženým dojmem, zvláštně zkratkou ukončena. I přes to mě čtení bavilo, popisy míst, postav, děj příjemně plynul. Ale na plný počet hvězd to pro mě není.
Kniha poklidně plyne až doplyne do logického závěru. Sympatické je, že hlavní hrdinka Alice není jenom černá nebo jenom bílá, čímž je uvěřitelnější. Autorka nás ušetřila zdlouhavého líčení pohádkového konce a pouze ho naznačila. Kriminální zápletka děj oživila. Příjemné odpočinkové čtení. Díky z ně.
tak tohle byla jízda. poměrně komorní příběh s několika aktéry vypráví z pohledu hlavní hrdinky o nehodě, po níž upadla do kómatu. Hlavní hrdinka sice nevidí, nemůže se hýbat, ale bohužel slyší a chápe. Takže její blízcí se jí představí ve světle, ve kterém by je raději neznala. Pocity ženy upoutané na lůžko, její bezmoc, myšlenky a kriminální zápletka z této knihy dělají super kriminálku s psychologickým nádechem. Závěr sice není překvapivý, ale je dobře vypointovaný a celé knize nechybí napětí a spád. Od téhle knihy se nejde odrhnout aniž by u ní člověk myšlenkou nezůstal.
Autor je výborný "řemeslník" - psát zkrátka umí. Postavy jsou uvěřitelné, dějová linka jasná. Děj plyne, nedrncá, oceňuji, že nás autor nedrásá pleonasmy ani nadužíváním citoslovců a zdrobnělin. Román o osudu dvojice zamilovaných mladých lidí - Tomáše a Denisy během počátku druhé světové války. Konec je překvapující i když logický. Myslím, že se ráda vrátím.
Knihu jsem dočetla s rozporuplnými pocity. Příběh rodiny, jež z válečného Sarajeva uprchla do Srbska a následně do Prahy. Každý ze členů rodiny odvypráví svůj part, postřehy členů rodiny ohledně rozdílů kultur jsou místy úsměvné, místy smutné a nebezpečně trefné. Silný námět, který mi však připadá nedokončený, ošizený, nedotažený. Nicméně Máj - ten si zopakuji také celý :-). V každém případě je kniha zajímavá a k zamyšlení mě donutila. Tudíž díky za ni.
myslím, že tohle je výborná knížka na dovolenou nebo oddychový víkend. Téma otcovské lásky v naší literatuře není úplně časté, natož aby mapovalo 16 letý životní úsek dvojčat. Někde jsem v recenzích zahlédla, že někdo označil Aleše jako ufňukance - to mi přijde nespravedlivě tvrdé. Spíše mi přijde dobře vystižené rodičovství se všemi vzlety i pády, kdy jeden den se člověk pochválí, jak jsou ty děti úžasné, vychované a dny, kdy si zoufáte, co děláte sakra špatně :-). Za mě patří tahle kniha k nejlepším od autora. Prvok, Šampón a další mi snad prominou.
knihu jsem brala do ruky bez většího očekávání s nálepkou oddechovky. Chyba lávky, tahle kniha se klasickým "steelovkám" vymyká. Hlavní hrdinkou je Pax, která coby začínající novinářka odjede jako zahraniční dopisovatelka do Vietnamu v době druhé války v Indočíně. Imponovala mi touha hrdinky pochopit celou šířku konfliktu, vojáky i civilisty a přinést ten příběh ostatním doma. Pro mě dobře namixována akce i romantika.
že uměla paní Šmahelová psát je všeobecně známo. Postava Růženy je neuvěřitelná - odolností, statečností, nadáním. Bohužel doba v níž žije jí úplně nepřála, přesto se Růžena statečně pere a snaží se získat své místo na slunci. Román pro dívky, slečny i dámy, které si uvědomují při čtení více než kdy jindy, že emancipace není sprosté slovo a že se někdo hodně nadřel, abychom mohli žít po svém. Díky za ni.
autorka má dar výstižné charakteristiky. Dobře vykreslí charaktery, prostředí. Manželky po letech jsou volným pokračováním Manželek. Na pokračování jsem se moc těšila, pro zvýšení prožitku jsem si je raději přečetla obě a možná jsem dobře udělala. Přece jen mi leccos z paměti již vypadlo a nemusela jsem tudíž pracně lovit souvislosti v paměti. Pokud je vaším cílem u četby si odpočinout, zasmát se, dojmout se a neřešit při tom globalizaci, inflaci, migraci a jiná zvěrstva, máte v ruce to pravé.
v rámci vydání dalšího pokračování série s Michaelem Plavby do nenávratna jsem si všechny díly s velkou chutí zrekapitulovala. Nesdílím názor, že jde o nejslabší kus v sérii, spíše jen nejvíce romantický, protože i na Michaela konečně došlo a zamiloval se. Naštěstí tím neutrpěla jeho akceschopnost profesní ani smysl pro humor. Za mě prima čtení plné napětí a akce. I když za sebe přiznávám, že bych se nerada dočkala Michaelovi svatby :-). I přes to, že je Joan sympaťačka ...
asi mi to není ke cti, ale napoprvé jsem po přečtení knihy řekla hmmm, dobrý. Dneska patří k mým nejoblíbenějším a cestu si ke mě našla. Paradoxně přes doslovy, které byly autorčinou vášní :-). Teprve nad nimi jsem pochopila, že autorčiným záměrem zřejmě bylo vykreslení Karryho a Barryho jako produktů doby. Shrnuto do Barryho povzdechnutí, kde já mohl být, kdyby mě ta zatracená epocha nezk .....rvila. Postavy jsou propracované mistrně - matinka, Lojza Kašpar, Karry a Barry s rodinami. Prokládání Barryho vzpomínkami dodává během vyprávění vysvětlivky ke konání, děj frčí jako dobře promazaný stroj. Rozuzlení je překvapivé a vlastně smutné, protože se přistihuji, že v širším kontextu jsem si ty dva prevíty celkem oblíbila. Protože když nic jiného, šarm jim upřít nelze :-) Za zmínku stojí i způsoby obohacování se za dob minulých, na které byl mistr Barry. Za mě je tahle kniha dobře zpracovaným humoristickým románem s hořkou tečkou.
u čtení knihy mě ne poprvé napadlo, že autorka je unavená a vlastně přemýšlí, co ještě napsat. Mám pochopení pro lidi z gastronomie, že se při čtení zřejmě ježili (viz. reakce níže). Ale přes to všechno se knize nedá upřít, že postavy jsou mistrně vykreslené, děj propracovaný s jasným směřováním. Autorka řemeslo prostě ovládá. Laura mi byla nesympatická od počátku (fakt má takové jednání na svědomí jeden chlap?) a během knihy se na tom nic nezměnilo. Ani Bohdan v mých očích úplně nezářil (imponující chlap to fakt není), zajímavou postavou pro měl byl strýček Arnošt a Jitka. Oba mě těšili dravostí a životaschopností. V konečném důsledku mě kniha bavila a byl to pro mě prima strávený čas.
Románový příběh z dob odsunu. I když je příběh fikcí, není pochyb, že obdobné příběhy se stávaly. Po Chaloupkách již mistrně zpracovaný příběh obyčejných lidí, německé a české rodiny, kterým život zašmodrchaly historické události. Nejprve jsou nuceni žít v jednom domě - původní a noví obyvatelé, což s sebou nese spoustu emocí, které mají trošku předpokládatelný vývoj. Počáteční nenávist ke všemu německému vystřídá opatrný respekt a sympatie a nakonec i láska. Kniha se zařadila mezi mé oblíbené, ráda se k ní vrátím. Díky za ni.
v rámci návratů ke knihám dětství a dospívání jsem se v knihovně dostala i k této knize. Již to zde několikrát zaznělo, tahle je odlišná od těch ostatních. V ostatních knihách je hrdinkou více či méně sympatická a pochopitelná slečna. Daniela tohle pravidlo rozbíjí, je mladá, zbrklá a dravá. A protože příslušně mladí chce všechno a hned, nemá nakonec nic. V dobách mého dospívání, patřila tahle kniha k méně oblíbeným, dneska mě bavila mnohem více, protože jsem ji četla s nadhledem.
Tenhle Michael Dabert se mě líbí, skoro stejně jako Pavel Vencl. Oba mají nekorektní humor, ale oba jsou bez diskuze odvážní, velkorysí, vynalézaví. Děj knihy se odehrává na výletní lodi, která je unesena, takže Michael má o všem výše uvedeném možnost přesvědčit i některé pasažéry. Za mě kniha nezklamala očekávání. Takže doporučuji a nepochybuji, že autorovi fanoušci budou stejně jako já v extázi.
Na úvod mě pobavila anotace a napadla parafráze: Karel First je politik, jež si myslí, že převyšuje vzděláním a inteligencí své okolí. Občas je v odborné problematice dokonce tak chytrý a odborný, že mu nerozumí ani ostatní odborníci. Nicméně kdo by to přiznal v téhle branži nahlas :-). Hlavní postava je ješitná, bezesporu inteligentní, ale tak přesvědčená o své neomylnosti a dokonalosti, že rád ji člověk zkrátka mít nemůže. Naštěstí i Karla běh života přesvědčí, že nemůže mít pod kontrolu úplně vše a všechny a jeho aureola dokonalého utrpí nějaký ten šrám.
Tahle kniha opravdu ladí k podzimním plískanicím, praskajícímu krbu a horkému čaji. Děj knihy se rozjíždí v žánru duchařského thrilleru, kdy vila Klejinka zdatně škodí své nové obyvatelce, ač ta ji má ráda. Sondy do historie jsou příjemné. Rozuzlení je překvapivě realistické, pohnutky a motiv k činu standardní. Kniha mi zpestřila několik večerů, potěšila a díky za ni.
Hlavní hrdinkou románu je Žofie, herečka. Atraktivní prostředí, v němž se děj románu odehrává. Osobně mi Žofie byla sympatická dravostí, cílevědomostí a nechutí se vzdávat a podřizovat. Ale není jen prvoplánově kladná - před péči o dceru upřednostnila kariéru, byť k tomu měla důvod. Román o lásce, složitých mezilidských vztazích, kariéře a chuti něco dokázat i o následcích, která za svá rozhodnutí musíme nést. Perfektně vykreslené postavy, popsané vztahy, prostředí. Prima čtení, paní Váňová společenské romány zkrátka umí.
Nostalgický závan dospívání. Hlavní hrdina knihy závodně plave. I přes to, že je v oddíle jeden z nejlepších, jede místo něj reprezentovat chlapec jiný. Ještě dneska si pamatuji, jak jsem tu zradu s hlavním hrdinou prožívala, vč. hořké pachutě na jazyku :-)