salexice komentáře u knih

Myslela jsem si, jak dobře přírůstky oblíbených autorů střežím. No, tak tahle mi málem utekla a byla by to věčná škoda. Tato mi připomněla další knihu téhle autorky - Modrý dům. I tady je hlavní hrdinka moudrá, laskavá a krásná. Vtáhne vás do svých vzpomínek a několik večerů nepustí a i bez knihy (fakt se nedá všude číst :-)) přemýšlíte, jak ono to bude vlastně dál. Krásně a smutně.

3 31.12.2024

Mám ráda detektivky, napětí a akci. To všechno mi tahle série nadělila vrchovatě. Líbí se mi zápletky a tahle se obzvlášť povedla. Jen ten konec mi připadal příliš ... nereálný? Překombinovaný? Ale postava Martina mě neuvěřitelně baví, takže se určitě ráda vrátím. K celé sérii.

6 31.12.2024

Také mě napadl příběh Simony Monyové. I pokud to tak není, je to důstojné poselství všem týraným. A vzkaz, že už za měsíc, zítra nebo za hodinu může být na odchod pozdě. Co napsat ke knize - množství vulgarit tam má své místo (bohužel), konec byl předvídatelný (aby ne s takovým agresorem), precizní popis stupňované agrese i pocitů oběti. Knihu jsem dočetla s pocitem prohry z konce, i když celou tu dobu doutnala ta jiskřička naděje, že třeba konec odhaduji špatně.

2 31.12.2024

Asi se mi knihy autorky staly závislostí. Pokaždé si každou novou přečtu takřka hned, kdy se dostane na pult. Ano, je to pohádka pro dospělé, spíše dámy a holky, pánové by zívali nudou. Tentokráte chybělo proslavené ach jo, ale jinak láska, vztahy v rodině, mezi přáteli, moře a jídlo jsou zastoupeny hojně. Takže prima kniha k odpočinku.

2 05.03.2024

mám rada knihy autorky, ráda se k nim vracím. Přidávám k nim další, kterou jsem určitě nečetla naposledy. Příběh, který se mohl stát (a určitě i někde někomu stal), vyprávěný ústy Hedviky - poválečný návrat domů, pocit odtržení, politický vývoj v poválečném Československu, který nepotěší. Deziluze, že za tohle nebojovali ... A láska. Citlivý, ženský pohled. Nesmírně oceňuji, že s každou další knihou jsou autorčiny knihy propracovanější, postavy zajímavější a nikdy černobílé.

2 24.11.2023

tak tahle kniha mě úplně zbořila - nadchla, rozesmutnila, potěšila - vše najednou. Dospělý, mladý muž, který se vrátí z koncentračního tábora domů, aby zjistil, že nemá nic - rodinu, domov, přátele. A že ten život, který běžel mimo ostnaté dráty nechápe. A že to kam běží se mu nelíbí. A že mu během pobytu v lágru hodně uteklo a je otázka, zda se to dá dohnat a zacelit ... A když najdeš lásku a smysl, musíš se kvůli ní poprat s částí světa. Pane Beneši díky, tohle byl čtenářský ZÁŹITEK.
A jestli ten komentář zní sentimentálně, tak kniha si to nezaslouží a taková není - prostě tohle si musíte přečíst, na to slova nestačí.

8 24.11.2023

Nápad - to je dle mého klíčové slovo téhle knihy. Zaznamenat válku jinak. A spousta mravenčí práce za nápadem. Mohou se lišit vzpomínky z pohledu muže a ženy na stejné události? Mohou a diametrálně. Ženský pohled plný detailů - střípků vůní a pachů, barev. Nelidská dřina pradlen, kuchařek, zbrojířek - o těch se filmy netočí, knihy moc nepíší. Škoda, protože pro mě to bylo čtení objevné, smutné a burcující. Díky za něj.

5 23.10.2023

Jako malá holka jsem dostala darem Potopu. Bez znalosti toho, že existují předchozí díly jsem jí přečetla a odložila. Vrátila jsem si k ní po letech a naprosto mě nadchla a já teprve ocenila mistrovství autorky - bez propagandy, poplatnosti době a zbytečného hrdinství a sentimentu popsaný příběh z pohledu dětí na pozadí druhé světové války. A díky té fascinaci jsem sehnala i díly předchozí. Vysoko hodnotím nápad - historické události na pozadí všedních dní dětí, nádhernou češtinu a brilantní vyprávěčský um. Dětské historky i pohled baví. Za mě jedna z nejlepších českých knih na toto téma - rozhodně ne pouze pro děti, své v ní najdou i dospělí.

1 23.10.2023

tak mě ta Gábina s Klárou baví. Nevím, zda by mě bavily i v životě, protože drbny jsou to par excellence. Náměstí včetně přilehlého okolí mají zmapované mistrně a ani se tím netají :-). S tím jak se tato série rozrůstá, rozrůstá se i počet vedlejších postav - a ty mě baví velice. Spousta dalších charakterů, příběhů, osudů. Zkrátka takové příběhy malého města se svými zvraty, pády i radostmi okořeněné špetkou detektivní zápletky. Milé čtení.

15.09.2023

Vlastním přesně toto vydání, v tomto obalu. Knihu jsem nenápadně zcizila z rodičovské knihovny a od té doby putuje se mnou a ráda se k ní vracím. No ráda - pokaždé, když potřebuji vrátit zpět do pokory. Od prvního vydání v roce 1952 nezestárla kniha ani o minutu a její svědectví považuji za cenné - autor nehodnotí, suše popisuje - boj o život, naději, kus jídla, zbývající důstojnost. To vše těsně před koncem války, kdy vězni cítí, že teď přijde ta změna - osvobození, život. Možná. Děkuji za tuto knihu a doporučuji.

15 07.09.2023

Pro mě je autorka královnou kontroverze a nebojí se toho. Je obdivuhodné, jak předloží dva názory a čtenáři per se sám se s sebou - co bys dělal na místě syna či dcery Luke Warrena? Jak by to otec chtěl? Kdo ho znáš lépe? A aby to nebyla "nuda" přidáme spoustu zajímavostí o vlčích smečkách. Za mě výborný psyhologický román, o kterém přemýšlím i po přečtení - a o to vlastně jde. Román, který předal myšlenku, téma a čtenáři přemýšlej. Tak přemýšlím a moc mě to baví.

8 28.08.2023

po přečtení se to ve mě pere. Standardně jsem cílovou skupinou válečných románů, ale tady jsem se prala o každou stránku a četlo se mi přetěžce. Hlavní myšlenka určitě od roku 1948 nezestárla, ale spíše způsob psaní. Paradoxně více než příběhy jednotlivých vojáků zaujme samotná psychologie postav. Z knihy dýchne ponurost, syrovost, bezmoc a beznaděj.

1 28.08.2023

Protože jsem tuto knihu četla od p. Havlík jako druhou po knize Horkou jehlou, čekala jsem, zda mě způsob psaní a humor nebude lehce nudit, protože téma je obdobné. Nenudilo. Oceňuji sarkastický až cynický humor, téma (i po druhé), způsob vyprávění. Všichni realitu více či méně tušíme - ale představit si ji v reálu neumíme. Takže důležité přiblížení a poselství. Po přečtení se mě zmocnila i obrovská pokora a štěstí, že žijeme na místě, kde je vlastně více než dobře.

5 28.08.2023

Vlastně si autorky vážím za tu poctivost, se kterou k tématu přistoupila, že se snaží o nestrannost a předkládá příběh. Jednoduchý - dvě rodiny, dva názory ovlivněné prostředím, v němž se pohybují či vyrostli. A jedna epidemie, které se neptá. Protože mám na očkování svůj názor, trochu jsem čekala, že mi ty sympatie předem nasměřuje a já nestranná nebudu. Nestalo se tak a vlastně jsem litovala a chápala svým způsobem všechny. Za mě opravdu nenápadně provokující čtení, nutící k zamyšlení.

1 20.06.2023

ty jo, tohle Goffa? Fakt? Bylo to jiné, než od autora čtu a vlastně i čekám. Ale rozhodně nikoliv špatné. Na pozadí psychologických pochodů a konfliktu jen tak mimochodem proběhne detektivní zápletka (většinou to má autor obráceně). Přestože mě to donutilo přemýšlet o covidu v linii pachatelovy mysli, vrátilo mě to spolehlivě zpět do doby omezení, restrikcí a všudypřítomného stresu a tak nějak jsem si udělala rekapitulaci. Takže to bylo smutné čtení - možná znovu před volbami? :-).

5 20.06.2023

váhám, jak hodnotit, protože kniha je - rozporuplná. Námět je skvostný - jak využít dětskou hru k vraždám a pomstě. Závěr je překvapivý. Oč je námět, závěr a popis práce kriminalistů zajímavější, o to jsou dialogy a popisy postav pekelnější - některé obraty vložené do úst 10 letých kamarádů byly sami o sobě úsměvné i přes to, že jimi autor určitě bavit nechtěl. Ale - autor je kriminalista a už dlouho mě žádná česká detektivka tak nevtáhla do děje, nepřekvapila a nedonutila o ní přemýšlet i po dočtení. Navíc je tam evidentní znalost lidských motivací, pohnutek a myšlení. Takže i přes tu šroubovanost dialogů a "placaté" postavy to bylo prima čtení.

13.06.2023

Úžasné, z žánru postapo jsem toho moc nepřečetla, troufám si tvrdit, že jsem v téhle literární disciplíně nováčkem. Tahle kniha mě zkrátka dostala - atmosférou, vtažením do děje i uvěřitelnými postavami (mimochodem Willem Storm byl sakra imponující osobnost :-)). S většinou postav jsem se radovala, stresovala, smutnila - byly uvěřitelné, uchopitelné. Závěr mě překvapil a myslím, že bez něj by mé nadšení bylo větší. Já vlastně vysvětlení nepotřebovala, více jsem si užila ten příběh jako takový. Ale i přes to, pro mě je to zkrátka na 5*.

8 16.05.2023

u knih Táni Vasilkové odpočívám. Tak jako mě v reálu baví příběhy všech lidí okolo, baví mě i tyto. Jen ty konce jsou zde většinou hezčí než v životě a tak nějak lépe lze odlišit zlo od dobra :-).
Ale trochu vážně, manželství Violy a Viktora se jeví být ideálním do doby, než oba manželé zjistí, že svůj vztah vystavěli na lži. V té chvíli děj nabere na obrátkách, lži se vynořují postupně a knize to přidává na tempu. Některé zvraty jsou překvapivé, ale konec vlastně pohádkově milý.

Mám ráda knihy, kde se střídají historická a současná linka a v určitém místě se spojí. Většinou mám jednu mírně oblíbenější, zde se jen těžko rozhodnout - na jednu stranu milý smolař a Jess v současnosti, na druhou stranu Dan a Stella z dob minulých (2. světová válka). Příběh možná ne originální, ale rozhodně poctivě zpracovaný, napínavý a místy s překvapivými zvraty. Romantické i napínavé čtení v tom nejlepším slova smyslu.

16 17.04.2023

mám ráda Kate Burkholderovou, která mě těší svou civilností, ale i pracovní houževnatostí. Není to žádný James Bond (občas končí se zraněním i v nemocnici a zřejmě není neprůstřelná:-)), má i své slabosti - je netrpělivá, zbrklá. Ale vyšetřované případy jsou zajímavé, nestává se mi, že bych od 5 stránky tušila vraha. Pro mě prima klasická detektivka z atraktivního prostředí amišské komunity. Celá tahle série Kate Burkholderové je za mě velmi povedená (byť má svá slabší místa) a jednotlivé knihy jsem dost neochotně pouštěla z ruky.

8 28.03.2023