SanDonk komentáře u knih

Tohle je výpověď o svojí době. Kniha je stará přes 150 let a řadí se mezi realistickou literaturu, kdy se psalo jinak - hlavní nebyl děj ani postavy, ale zachycení prostředí, společnosti, sociálních procesů (Zola by mohl vyprávět). Když autorka knihu napsala, nevěděla, jak rychle otroctví skončí a přestane být aktuální. Také se říká, že se stala něco jako "biblí" boje proti otroctví a pomohla přispět k jeho pádu.
Souhlasím s předchozími komentujícími, že je zaměřená asi spíše na mladší čtenáře nebo minimálně je pro ně přístupná. Myslím, že doporučený věk byl uvedený od 12 let, což asi sedí, protože přeci jen se věnuje závažnějším tématům. Sám jsem tuto knihu přečetl o rok dříve než byl doporučený minimální věk. Trvalo mi to asi půl roku. Pamatuji si ji doteď a hodně mě tehdy poznamenala. Podruhé ji číst neplánuji. Jednou to stačí a nevím, jak bych na ni reagoval po tolika letech jako dospělý.

1 07.01.2024

Někteří říkají, že ta kniha je "fejk", neboli smyšlená - částečně, teda aspoň ty zážitky z fronty v Eritreji. Nechci to soudit. Je pravda, že na jednu stranu je zarážející a skoro až nerealistické, že by z toho všeho dokázala žena vyrůst, prosadit se v Německu a podat takto ucelené svědectví. Pokud je ale kniha pravá ve všech ohledech, jsou podobná obvinění nechutná a musí být traumatizující. Proto se k nim neuchyluji. I kdyby to ale bylo částečně smyšlené, a šlo o něco jako fikci v první osobě na základě skutečných událostí, pořád by šlo o úžasné a unikátní svědectví z oblasti světa, kterou nikdo z nás nejspíš nikdy nenavštíví a ani nechce, a autorka v ní žila a všechno viděla z první ruky (i pokud by to nebyly všechno její zážitky - což dost pravděpodobně i jsou). Nikdo z nás si nedokáže představit, jak hrozná musela být Eritrejská válka za nezávislost, život v Eritreji v době etiopské okupace, ani život v dnešní Eritreji. Země je takovou africkou "Severní Koreou", která bohužel tolik netáhne pozornost, byť je nám geograficky blíž (a mimo jiné jednou ze zemí, odkud pocházelo nejvíc uprchlíků do Evropy v migračních vlnách, což pochopíme, pokud si knihu přečteme), protože celá Afrika bývá občas - nesprávně - stereotypizována jako jedno velké místo válek, totality a hladomorů.
Kniha vypráví o peklu na zemi a neméně zajímavá je i část, která pojednává o životě chudé imigrantky v Německu, která přežívala mezi bezdomovci a nemohla se přizpůsobit.

Ve finále je reálně opravdu jedno, jestli autorka zažila 100 % z toho v první osobě nebo zbytek jenom viděla a slyšela o něm ve svém okolí. Tak jako tak se jedná o důležité svědectví o dnešním světě, které nám pomůže reálně pochopit problémy integrace v Evropě i to, odkud se ti lidé berou, a měl by si ho přečíst každý. Je škoda, že je tato kniha neznámá.

07.01.2024

Ani po druhém přečtení po letech v dospělosti jsem doteď nepochopil, proč jsme vlastně tuto knihu od Kundery měli na střední jako povinnou četbu. Postavy zřejmě odpovídají době, kdy autor psal. Všechny jsou nesympatické a těžko se s nimi nějak ztotožňuje. Dílo je do značné míry sexistické, muži jezdí autem, vyhlížejí si potenciální nápadnice, ženy jsou spíše jako objekty bez výraznějšího charakteru. Když se v povídce objeví silnější ženská postava, jedná se o parodii a ukázku zoufalosti jejího mužského protějšku. K zajímavějším povídkám patřili Symposion a Falešný autostop, ale ani jejich postavy nejednaly příliš logicky a nebyly sympatické.

6 07.01.2024

V rámci poctivosti je nutné zmínit, že na této knize jsem s autorkou spolupracoval a četl draft ještě před vydáním (proto jsem taky nechtěl napsat první recenzi). V době své původní verze byla za 4* - plný počet za děj, téma, netradičně zvolené místo děje (Estonsko), postavy, realističnost vyobrazení drastického světa kolem (drogy, mafie, domácí násilí, psychické problémy). Autorka si opravdu nebere servítky a nezastaví se před žádným tabu. Neznamená to ale, že by kniha snad měla snahu šokovat. Právě naopak! Autorka oplývá ohromnou mírou empatie a ukazuje nám odvrácenou tvář světa, který nechceme vidět, ale který je všude kolem nás i v našich vyspělých společnostech. Na svět kouká lidskýma očima pohledem postav, které navzdory všemu dovedou rozlišit mezi dobrem a zlem, chápou, co je to to láska, přátelství. Drastičnost a těžká témata jsou tu spíše jaksi na pozadí v ostrém kontrastu k životu postav, které navzdory všemu chtějí žít "normální život". Postavy Petry Fido jsou "oběti", ale samy by mě za tento pojem nenáviděly, protože v sobě nemají ani trochu pasivity, ale naopak jsou aktivními hybateli děje, kteří bojují se svým osudem poznamenaným mafií, drogami, domácím násilím, a z toho všeho plynoucími psychickými problémy.

Po vydání této knihy jsem víc než hrdý, že jsem mohl přispět k jejímu vzniku, a ohromený, jak obrovský kus práce byl udělán na někdejších nedostatcích (stylistika, práce s textem, prolnutí deníkových záznamů s vyprávěním vypravěče, vypointování začátků a konců jednotlivých kapitol). Dnes by mi nikdo ani nemohl věřit, že tyto silné stránky knihy na tom mohly být někdy jinak, a knihu nelze ohodnotit jinak než jako 5*.

Jedna z nejlepších českých knih dnešní produkce, jaká se mi vůbec dostala do rukou. Už teď vím, že z pera autorky - kterou mám to štěstí znát - není poslední, a já se moc těším na další díla.

Krásná sazba graficky odděluje deníkové zápisy od hlavního textu vypravěče a nakladatelka Rosana stvořila pro knížku nádhernou obálku. Canc je zkrátka parta bláznů, kteří se nebojí napsat i vydat cokoli, a ještě do toho dají srdíčko a v pár lidech "svépomocí" vyplivnou výsledek, který předčí zavedená nakladatelství.

4 07.01.2024