sarekaslukova komentáře u knih
Paráda, příběh mě opět skvěle odtrhl od reality. Probudil ve mě pocity jako při čtení minulých dílů. Závěr byl pro mě trochu slabý, ale vyplývá z něj, že by mohlo být další pokračování.
Jelikož jsem neviděla zatím film Zelená míle, tak jsem pouze tušila o čem by kniha mohla být o velkém černém vrahovi. Styl psaní mi velmi vyhovoval, kdy na začátku každé části bylo krátké shrnutí, takže i když jsem si a chvíli dala pauzu od čtení, tak mě to dostalo znova tam, kde jsem měla být.
Zajímavě napsaná kniha, moc jsem nechápala proč běží pozadu, ze začátku mě to i rozčilovalo, že jsem neměla rychle přehled kolik jsem toho už přečetla, ale zase jsem věděla kolik chybí do konce. Děj byl opravdu napínavý hlavně v posledních minutách. Trochu mě zklamal poslední dopis sběratele očí a poslední/první kapitola. Moc mi to nedávalo smysl, proč je to prostě pozadu.
Pro mě kniha byla velkým překvapením. Domnívala jsem se, že to má být nějaká válečná literatura, proto mě mile překvapil tak trochu milostný román, tak trochu válečný román tak trochu román o všem. Obdivovala jsem Olžinu lásku a vytrvalost, její chladnou hlavu a milou povahu. Jediné co mi trochu zkazilo celkový dojem z knížky byl poslední Olgy dopis, ten tam neměl být.
Tak tento díl byl pro mě velký boj, kdyby to nebyl úplně poslední z série tak bych ho snad ani nedočetla, takhle mě hnalo do konce to, že je to poslední příběh z Průvodce. Nevím čím to bylo, chyběly mi obrázky a celkově mi to přišlo nudné. Jinak celá série byla pro mě taková sestupná, do třetího dílu to bylo vážně dobré zbytek už tolik ne.
Za mě možná nejlepší z celé série. Sice začáteční pocity plně vyjadřoval poslední obrázek knihy, ale po dalším pokračování ve čtení jsem měla už jiný názor.
Knížka mě v knihovně zaujala svým názvem, vůbec jsem neměla tušení do čeho jdu. Ale začátek se mi docela i líbil bylo to dobře psané, sice mi hrdinka lezla svou povahou na nervy ale bylo to čtivé, ale druhá půlka kdy už se tam začal míchat jakoby zlý Richard mě už tolik nebavila a konec mi přišel takový narychlo a docela předvídatelný.
Musím říci, že od knížky jsem čekala zcela něco jiného než jsem dostala. Zarazilo mě už to že v knihovně to bylo v sekci naučná literatura. Ale to co jsem nakonec obdržela bylo velmi ale velmi krásné. Nejhezčí z knížky pro mě byl závěrečný příběh a také bajka o želvě a zajícovi.
No nemůžu říci, že to bylo celé špatné, opravdu jsem se místy bavila, hlavně přemrštěnými scény, které by se měli brát s nadsázkou, ale přímo můj šálek kávy to nebyl.
Opravdu jsem hodně přemýšlela jak tuto knížku ohodnotit. Nakonec jsem se rozhodla proto horší a to díky konci který byl pro mě stejně divný jako celý příběh, podle mě totiž nebyl žádný nebo aspoň mi to jako konec nepřišlo. Všechno bylo takové zmatené a nelogické.
Taková kraťoučká blbina, po přečtení pár stránek a zjištění jmen hlavních postav jsem si řekla, že tato kniha se musí číst trochu s nadsázkou. Jsem zvědavá co přinesou další díly, doufám jen že budou lepší a trošku promyšlenější.
Podle názvu knihy jsem očekávala humorné, oddechové povídky, ale musím uznat, že přestože jsem se u některých velmi nasmála ( třeba při spláchnutí babičky do záchodu), tak to vůbec oddechové povídky pro mě nebyly. Každá měla nějakou svou hloubku, o které se dalo přemýšlet.
Konečně, po dlouhých letech stání v mé knihovničce a čtení vždy jen prvních 100 stran, jsem se odhodlala k dočtení této knihy až do konce. Jsem opravdu ráda, že jsem si ji nemusela vybrat k povinné četbě k maturitě, protože kniha mě opravdu velmi nebavila, měla jsem problém s porozuměním některých slangových výrazů a hlavně mě vždy naštvalo, když jsem si myslela, že už je vše v pořádku a pak najednou zase skok a už Oliverovi zase někdo ubližuje. Ale co se mi na knížce líbilo, byl konec, posledních asi 70 stran jsem opravdu hltala, škoda že takto to nebylo od začátku.
Pěkné doplňkové čtení. Dozvěděla jsem se maličko více o rodu Draků a čestnosti rytířů.
Svým hodnocením si nejsem moc jistá, škoda že nejsou dávat půlky, protože od knihy jsem čekala trošku něco jiného, než jsem dostala, ale to co jsem dostala se mi líbilo. Sice začátek byl pro mě vcelku nudný, že jsem si říkala do čeho jsem se to pustila a kdy začne nějaký humor. Ale na konci knížky jsem byla nadšena jednak rozjetím příběhu a hlavně vývojem postav. Takže po shrnutí se mi knížka líbila.
Po předešlém díle mi to přišlo o trochu horší, myslím že dost udělalo, že Amaia podvedla svého manžela, což jsem myslela, že pokušení odolá. A hlavně konec se mi moc nelíbil, prostě taková náhoda no. Ale jinak to bylo opět velmi čtivé.
Díl byl o dost lepší než první díl. Když jsem se začetla tak šla stránka za stránkou, dokonce jsem se i místy trochu bála a ke konci jsem byla napnutá jako struna. Docela jsem po tomhle díle zvědavá na ten poslední.
Knížka se četla hezky. Taková oddechovka když je venku ošklivo. Ale pár věcí mi vadilo. To že Jenny pořád opakovala jaké se jí stali tragédie a že o všechno přišla. A druhá, že vždy když něco bylo tak napjaté že jste potřebovali číst dál, tak najednou konec kapitoly, recept a začátek jiného úhlu pohledu. Z toho důvodu jsem byl tak zvědavá že mě to hnalo k dalšímu čtení. Co mi přišlo jako super nápad byli přiložené recepty a doufám, že alespoň jeden z nich vyzkouším.
Tak trochu jsem myslela, že to bude o něčem jiném, v popisku stálo psychologický román, tak jsem očekávala nějaké duchaplné zamyšlení nad světem a místo toho jsem dostala kluka, který uvažoval místy jak starý pán a místy se choval naprosto přihlouple. Za jeho já jen jako jsem vždy málem vyletěla z kůže. Přišlo mi že ho nic nebaví a s každým vydržel být chvilku a pak si na něm něco našel proč ho nemá rád. Jediný co se mi líbilo byl proslov do duše od pana profesora Antoliniho. Ale zase jsem se i místy dobře zasmála jako třeba výrazu panimanda, který jsem slyšela poprvé a musela jsem si hledat co to znamená, abych si nemyslela bůhví kam jí štípl.
Určitě zajímavá hra, na jevišti by se mi třeba líbila o maličko více, protože tady jsem se vůbec nemohla začíst, ale ve finále to bylo pěkně vydařené.