Sarri komentáře u knih
Obrovské zklamání. Trvalo mi několik měsíců, než se mi podařilo knihu dočíst. Hrozně nudné, zdlouhavé, naprosto nezvládnuté unylé charaktery postav. Nerozumím všem těm nadšeným komentům, protože tohle je opravdu mizerná kniha se vším všudy, co si může jen čtenář představit.
POZOR, MOŽNÝ SPOILER!
Hluboký a dojemný příběh plný něčeho, co dost dobře nedokážu převést do psané formy. Moc se mi to líbilo. Prozatím je ,Než jsem tě potkala´ nejlepší knihou, kterou jsem letos přečetl. Mám rád tu fatálnost, která je protkaná skrze vztah Willa a Lou. Bolí mě představa, že když konečně najdete někoho, koho můžete milovat, tak ho ztrácíte. Vím, že je to celé vymyšlený příběh, ale... obdivuju Lou za její statečnost, líbilo se mi že dělala chyby, lidské chyby. Líbil se mi náhled na celé téma eutanazie, i když to nebylo tak úplně dotažené - s přihlédnutím k tomu, že hlavní dějová linka se táhne okolo vztahu a ne okolo tohoto těžkého tématu. Líbily se mi náhledy ostatních vedlejších postav. A konec mě dostal, jedno z nejromantičtějších, nejsmutnějších a nejhlubších loučení vůbec. Ten příběh bolí, ale dává smysl. Děkuju Moyesová, za ten emotivní zážitek, nezapomenu na něj...
Ještě dlouho po přečtení, někde hluboko ve mě doznívá hudba ticha, kterou rozezněly záhadné struny tajemného nástroje. Pokud mi rozumíte, budete vědět o čem příběh zpívá. A pokud ne, nic se neděje, tak to má totiž být =)
.
.
.
A už se moc moc moc těším na The Doors of Stone! Tahle kniha mě pěkně navnadila =)
Neskutečný příběh, mystický, plný hlubokých mouder a prastarého učení o pochopení Bytí. Musím přemýšlet nad tím, co všechno je v této knize skutečné, co všechno se opravdu stalo. Jsem na pochybách, ovšem někde uvnitř vím, že takové věci se dějí, ať už k jim zaujímáme jakékoli stanovisko, jakýkoli postoj. Je to fascinující kniha, určitě doporučuju přečíst a hluboce dumat nad tím, co se snaží autorka předat lidem. Elisabeth Haich musela být vážně zajímavá žena =)
Nevěra se od Coelhovy původní tvorby trochu liší. Podle mého je to nejspíše asi pojetím tématu a tím, že je ten příběh až děsivě aktuální. Myslím, že mistrně skloubil styl vyprávění s mentalitou a vnímáním světa hlavní hrdinky a to nejspíš dokáže čtenáře odradit, protože Linda není úplná sympaťanda. Jenomže ať už je jakákoliv, ať už dělá cokoliv, v jistém smyslu jsem jí pochopil a myslím, že jsem dal i to, co tím chtěl básník říci. Kniha se taky četla docela pěkně, i když některé pasáže působily rozvlekle a trochu i zbytečně. Nevěra mě nenatchnula tak jako jiné Coelhovy knihy, ale nemám ani velké výtky a ani mě nějak výrazněji nezklamala. 4/5
Tak mě si Ove naprosto získal. Hezká knížka, v níž hlavní hrdina projde pohádkovou proměnou a na konci si člověk i pobrečí... Můžu jedině doporučit =)
Velice zneklidňující dílo. Nechci psát něco o sexuálním tématu téhle knihy, ale spíše o sociopatickém chování hlavní hrdinky. To je podle mého hodně zvrhlé samo o sobě. Celeste je evidentně závislá na sexu, ale ještě k tomu je schopna dosáhnout orgasmu pouze s dospívajícími chlapci - dobře, proč ne. Horší mi ovšem přijde, co všechno je schopná a ochotná udělat, aby dosáhla svých cílů. Jde doslova přes mrtvoly. Je nanejvýš sobecká, neempatická, ambiciózní, umanutá a krutá. Nebere ohled na druhé, o nějakém citu z její strany nelze ani mluvit. Teď si však představte, že by Celeste místo sexu toužila třeba po bohatství. Čeho všeho by byla schopná udělat pro to? Už se mi v hlavě honí dost hororový scénář. Tohle je podle mého poselství téhle knihy - uvědomit si vnímání a počínání chladnokrevného sociopata. Další věcí je už samo o sobě americké soudnictví, kdy je všechno jenom o show a ne o nějaké skutečné spravedlnosti - zkrátka ten, kdo předvede věrohodnější divadlo, ten vyhrává. Neuvěřitelné pokrytectví a přetvářka. A pravděpodobně nelze mluvit jen o tom americkém, dnes je to tak asi už všude. Avšak Američani pořád vedou, tam už z toho mají lukrativní a veřejně uznávaný sport.
Všeobecně mám fantasy literaturu velmi rád a neustále hledám nové tipy na čtení. Tak jsem se dostal k Tetovanému - přilákalo mě k němu velice kladné a pozitivní hodnocení a nadšené komentáře zde i na jiných serverech. A že má tato kniha co nabídnout je zřejmé už z obsahu, a také díky vyvedené obálce.
Bohužel pro mě to je to jediné, co na této knize po přečtení lákavé zůstalo. Postavy nejsou špatné, člověk jim rozumí, ale Brett neumí podle mě pracovat s dějem a informacemi. Jak jinak vysvětlit můj pocit, že čtu chvílemi něco velmi hloupého a neuspořádaného? Postavy leckdy jednají velmi divně a jejich činy a rozhodnutí jsou často špatně načasované. Při čtení jsem měl opravdu pocit, že čtu hodně plytké dílko, které si vůbec nezaslouží takovou pozornost a takovou chválu. A skutečně se divím tomu, že má Tetovaný tak vysoké hodnocení. Pro mě méně než průměrná fantasy a i docela hloupá. Omlouvám se autorovi, třeba jsem jen něco nepochopil, ale mě se to prostě nelíbilo.
Kniha se hezky četla, ale pointa mi někam uprchla. V ději se celou dobu něco vznáší ve vzduchu, jakoby se mělo stát něco příšerného, ale to nejhorší se v podstatě stalo už na začátku knihy. A konec je rychle utnutý, bez dramatu a bez výrazného vyústění, jen takové nic. Kniha mě zklamala, čekal jsem od ní něco víc. To co děti provedly mi nepřišlo ani tak šokující, jako spíš naivní. Celkově vzato průměrný příběh.
Tak tahle kniha je odpad. Větší hrůza mi už dlouho nepřišla pod nos. Nejenže je celý příběh naprosto sprostou a nechutnou kopií Stmívání, pomalu slovo od slova, ale tohle s prominutím je na úrovni školní slohové práce žákyně sedmé třídy. Kdyby to napsala taková Šebestová, tak prosím, ještě je v mentálním vývinu a moc toho sama nevymyslí, ale autorka je dospělá a zralá žena a podle mého se nenapravitelně ztrapnila. Opravdu málokdy mě nějaká kniha tak moc negativně emočně rozhodí, ale tady nemůžu jinak. Další věcí, která mě děsí je fakt, že si titul vysloužil od čtenářů celých 69%. To mě vyloženě uráží. Já vím, je to jen moje subjektivní hodnocení, ale potom, co se tu člověk dočte v komentářích, jak to lidi zaujalo a nedejbože se to i líbilo, tak to je vážení opravdu konec. Tahle kniha si zaslouží jediné - demonstrativně upálit na hranici.
Marta Foučková je zajímavá žena. A je zajímavější o to, že se k něčemu takovému dobrala ještě dávno v minulém století, kdy tato témata zdaleka nebyla tak otevřená. Za to jí patří můj obdiv.
Nesmírně zdlouhavé a nudné dílko. Jsem za stranou 200, ale při pomyšlení na to, že jich je bezmála 800, mě berou mdloby. A už vůbec nechápu komentáře, které tvrdí, že každé slovo v knize má správné místo a hlubší význam - prozatím se spíš Zimní příběh podobá grafomanskému, neochucenému vývaru bez špetky citu. Sem tam se sice objeví nějaký rozhovor, ale je jich zoufale málo a děj se vůbec neposouvá kupředu a čtenáře spíše ubije zdlouhavými, leckdy určitě zbytečnými popisy krajiny, města, či nudných zkušeností hlavních/vedlejších postav. Nejzajímavější postavou je pro mě prozatím Beverly, i když se trochu topí v příliš andělských dimenzích a nepůsobí příliš realisticky. Jednoduše prozatím nerozumím tomu, co tím chtěl básník říci. Jestliže chtěl vyprávět příběh o nešťastné lásce, bohatě by si mohl vystačit s klasickými třemi stovkami stránek. Tohle je v hodně směrech katastrofické =(. Nevím zda-li dočtu, ale třeba svůj komentář poupravím později, pokud se změní můj názor.
Krásná a inspirativní a povzbuzující kniha. Vřele doporučuji =)
Měl jsem za to, že Malého prince neznám, ale při čtení jsem si vzpomněl, jak matoucí příběh to pro mě byl, když mi ho předčítali jako dítěti - vůbec se mi tehdy nelíbil. Nemůžu říct, že teď je mi milejší, jen chápu důvody, kvůli kterým se mi kdysi nelíbil. Tahle kniha není totiž pohádkou, nýbrž filozofickou úvahou s neskutečně hlubokým poselstvím. Trochu mě to až děsí, kdy člověk pochopí Malého prince úplně?
Skvělý příběh. Je o lásce, která vás drží nad vodou v těch nejtemnějších chvílích (a že jich má hlavně Eleanor opravdu dost, o tom není pochyb). Mě to dojalo a chytlo za srdce, a to především díky sladkobolnému konci, jenž může být happyendem, ale i nemusí... asi záleží na úhlu pohledu =)
Seriál se mi nelíbil a po třech dílech mě omrzel. Kniha mě naproti tomu úplně dostala. Hra o trůny mě uhranula a já se těším na druhý díl. Hodně dobrá záležitost, tyhle Písně ledu a ohně. Gratuluji G.R.R. Martine, získals dalšího čtenáře =P
Podle mě nudné, zdlouhavé a zase nudné. Podobně by se dala napsat dvousetstránková knížka o přípravě napoleonských špaget. Neupírám Davidu Whitehouseovi určitý literární um, jeho sloh je okořeněný lehkou poetikou, kterou se snaží vmáčknout hlavním protagonistům, ale nefunguje to. Silné momenty příběhu vyšumí a ten všechen balast kraluje. Ani pointa se autorovi nevyvedla vhodně načasovat. Celé knize by spíše seděla verze povídky, prostě to více jak o polovinu zkrátit a mohlo by to pak být i smysluplnější. Četba téhle knihy mě prostě hrozně nudila.
Pro mě osobně poměrně zklamání. Nechápu, že je to takový bestseller. Humorné a lehké čtivo, ale něčím obohacující? Ne. Nepřináší vůbec nic nového. Pro mě trochu lepší průměr...
Nemám slov. Ani se mi nechce tuto knihu knihou nazývat - nejde to. Je to přítomný okamžik, vhled do světa, ve kterém žijeme a přesto ho nevnímáme. Jsme slepí, jsme spící, jsme nevědomí - sníme... Úsvit přichází, je čas se probudit.