Satyrka komentáře u knih

Tak toto... Po delší době zase kniha, která mě neskutečně nadchla! Vtáhla mě hned na první straně a nechtěla mě vůbec pustit. Od začátku do konce děj jede, plyne bez nudných pasáží. Zároveň si řeknete, že můžete být rádi za to, kde jste a vážit si toho. Střídání pasáží D.D., Flory z minulosti a Flory ze součastnosti jen dodávalo příběhu napětí.
Knihu jsem kdysi dávno koupila v nějaké akci, kdy jsem ještě nebyla zkušená ohledně sérií a hledání knih zde na Databázi, takže tohle je má první kniha od autorky a taky první kniha ze série, i když, přiznám se, že jsem trochu zmatená v tom, jak to jde popořadě. Určitě si ale pořídím i další knihy od Lisy Gardnerové, protože se trefila přímo do mého vkusu. Pokud se to tak dá napsat. Zkrátka tenhle styl čtu nejraději. Připomněl mi nedávno objevenou Kim Stoneovou (kterou jsem si zamilovala) v tom, jak děj plynul, šokoval a obsahoval dost překvapení.

Já rozhodně naprosto doporučuju! Ale pozor, je zde únos, sexuální násilí, násilí obecně a následky z toho všeho... Což je na druhou stranu dost zajímavé, dostat se do myšlení a přemýšlení někoho, kdo tohle zažil a přežil, dozvídat se, jaké následky to zanechá (přestože se jedná o fiktivní postavu).
Aneb Přežitím to nekončí... "Přežití není cíl, nýbrž cesta."

3 19.11.2022

(SPOILER) Po díle Duch domu Ashburnů, Tajemství sídla Craven Manor a Duchové rodiny Folcroftů, mi přišlo, že Přízraky domu Carrowů jsou temnější, zlověstnější a tentokrát tu umírají i postavy. Stejně jako u prvního dílu, který ve mně stále zůstává, jsem jen tajila dech, bušilo mi srdce a byla jsem velmi napjatá. Taky jsem ji nedokázala odložit. Celou knihu jsem vše jasně viděla jako film, a slyšela vlny, moře nebo praskání ohně (je možné že dost napomáhalo chrápání buldočka vedle mě...). Někdy mi příběh připomněl knihu Nevítaný host od Shari Lapeny, jen s prvky duchařiny navíc. Je pravda, že s námětem "všichni trčíme na jednom místě a někdo z nás je vrah" nepřišla ona, ale byla to první kniha, kterou jsem s tímhle námětem přečetla.
Kniha je napsána tak, že jsem si několikrát řekla, zda to stále píše stejná spisovatelka. Je tak nějak více propracovaná a detailnější. Nicméně, na první díl to stejně nemá, aspoň u mě.
Miluju happyendy. Pomáhá mi to věřit, že vždy existuje nějaká naděje a nikdy není vše ztraceno. Líp se mi pak i po přečtení spí, a pocitem, že vše dobře dopadlo. Ovšem to "znovuzrození" Lucille, Pierse a Marjorie mi přišlo trochu přehnané, vlastně i to, že Taj přežil, ale za to jsem se vlastně modlila, takže jsem ve výsledku s tímhle "přehnaným" happyendem spokojená.
Rozhodně chci přečíst všechny díly, baví mě to, ale Darcy Coates bych za Královnu hororu rozhodně neoznačila.

3 26.10.2022

Tuhle knížku jsem si koupila jen proto, protože jsem si všimla, že na Netflixu mi v doporučení běhá seriál, pak ji někdo prodával v bazaru a já se podívala na její hodnocení a řekla si, proč ne.
(Protože radši kniha než filmová verze, že :D).
A udělala jsem dobře. Pravda, ze začátku jsem se do toho musela trochu nutit, protože mi Cooper a Addy nebyli sympatičtí, říkala jsem si, že se spíš řeší, kdo s kým, ale pak se to rozjelo a já knihu nedala z ruky. Opravdu.
Za celou dobu jsem nepodezírala ani jednoho ze čtveřice, koukala jsem všude kolem, na jiné postavy, jak už mi říkali zkušenosti, ale odhalení bylo stejně nečekané. Vše má svůj smysl. Co se týče postav, líbí se mi, jak se rozvíjí, jak se mění, že jsem si pak oblíbila i Coopera a Addy. Bronwyn a Nate taky super, ty jsem asi měla společně s Maeve nejradši. Jsem ráda, že jsem si téhle knihy nakonec všimla.

3 04.04.2022

(SPOILER) Na tuto sérii jsem narazila omylem, když jsem třetí díl dostala od své kamarádky. Přečetla jsem ho a teprve teď po několika letech jsem si dokoupila předchozí díly a nakonec i tento čtvrtý.
Autorka mě moc baví, od začátku do konce napínavé a nevím, jak dokáže vždy udělat tak překvapivé odhalení.
Beatrice by se měla s Florinem konečně domluvit na nějakém znamení, signálu (i když v tomto díle to nemohla tak ovlivnit), protože to už je počtvrté, co se dostala do spárů vraha. Ano, je pravda,tento případ se jí týká víc než předešlé. Konečně se vysvětlí případ Evelyn, o kterém se mluví už od prvního dílu. Musím přiznat, protože mi vrah nikdy nepřišel nesympatický jako Beatrice, že jsem ho moc nepodezřívala, ale čekala jsem, že půjde o někoho, kdo se v příběhu už objevil, protože to udělá závěr ještě víc šokující. Zajímalo by mě, zda autorka tohle plánovala od prvního nebo aspoň od třetího dílu nebo zápletku tak skvěle vymyslela až po dopsání třetího dílu.
Líbilo se mi, že konečně taky vidíme případ víc z Florinova pohledu a bylo mi sympatické jeho jednání , co se týče dětí Beatrice a taky jak vynadal Achimovi.
Doufám, že bude další díl!

3 29.03.2022

K této knize bych se asi nikdy nedostala, nebýt mé svědkyně a macešky v jednom, které knihy od této autorky vyhledávám a kupuji, protože ji má velmi ráda. Tentokrát mě zvědavost přemohla a řekla jsem si, že si aspoň jednu knihu přečíst musím.
Poslední dobou mě hodně bavily knihy, kde se prolínala minulost s přítomností, takže jsem se docela těšila.
Trvalo mi dlouho než jsem se začetla. Přestože mě baví číst o příbězích lidí z minulosti, tak jsem zvyklá spíš na 18. a 19. století. Historie není vůbec má silná stránka, takže musím přiznat, že mě Isobelina dějová linka místy nudila. Zkrátka prvních asi 150 stran jsem se spíš oťukávala. Potom už to ale bylo zajímavější. Hodně se mi to potom střídalo - jednou jsem se těšila na vyprávění z přítomnosti, jindy jsem zase toužila poslouchat příběh Isobel. Každopádně u obou vyprávění se ve mně odehrávalo mnoho pocitů. Bála jsem se o obě hrdinky, litovala Isobel a nadávala na rodinu Clare a často i na ni samotnou, že sebou nechá tak smýkat. Některé postavy mi přišly hodně naivní a zmanipulovatelné, jiné naopak manipulativní. Matka Clare mě šíleně štvala speciálně, o Paulovi ani nemluvím. Na Clare jsem v duchu věčně křičela "nedělej to" nebo "udělej něco" a podobně. Naopak Isobel byla hodně silná a nezlomná osobnost. "Posledních" 200 stran jsem knihu už hltala. Zajímalo mě, jak to vše skončí anebo začne.
Ve finále jsem ráda, že jsem knihu přečetla, hlavně mě překvapilo, že dost z Isobelina příběhu se opravdu stalo. Roberta Bruce jsem si sama vyhledala na wiki, ale o Isobel jsem zmínku v jeho životě nenašla. Z knihy jsem se dozvěděla něco nového a poprvé víc nahlédla i do dějin Skotska a Anglie.
Možná si tedy přečtu i další knihu od autorky, kterou pro macešku seženu.

2 20.01.2025

Od téhle knihy jsem mnoho nečekala, tušila jsem jen nějaký náznak detektivky, a o to víc mě překvapilo, jak skvěle se četla a jak neskutečně mě bavila. Zvlášť, když se ukázalo, že to detektivka spíš není, a že to vlastně není žádný můj preferovaný žánr, že je to prostě román o jedné urozené rodině, která je dosti nesnesitelná a povýšená, zasazený ve dvacátém století, kde zrovna řádí něco jako covid. A že se autorka inspirovala covidem je jasné i kdybych si nepřečetla poděkování. Nejen tím, jak rodina nemoc zlehčovala, zprávy zase nebyly skoro o ničem jiném, a jak se nedala sehnat mouka, protože se jí všichni snažili zásobit...
Absurdní a úsměvné situace, propletené vztahy a plno, plno tajemství. Mě to fakt bavilo a nedokázala jsem se od knihy odtrhnout. Opět ukázka toho, že to, co máme není samozřejmostí a měli bychom si toho vážit, a pozorovat, dá se říct úpadek, rodiny se šlechtickými tituly, je prostě zajímavé. Postupně snižovat své nároky je těžké, ale když si čtěte, jaké nároky musela snižovat tahle rodina... tak se mnohdy fakt pobavíte. Zároveň zajímavá ukázka toho, že být nevšímavý vůči nejen své rodině, jde bezpečně i bez závislosti na mobilech.
Rozkrývání záhad, tajemství a pletich jsem si užívala a konec se mi moc líbil, i když mě zároveň rozesmutnilo, že je konec. (Kniha, co chci dočíst, ale nechci...) Hlavně mě hodně překvapil doslov, kde se dozvíte, jak celá rodina nakonec dopadla.
(Možný SPOILER: Hlavně mi za celou dobu vůbec nedošlo to s Angusem a Hughem... Zrovna mně... Nečekala jsem to.)
Zkrátka za mě velmi povedená kniha, a ráda bych si zase někdy podobnou přečetla.
PS: A Loch Down - Lockdown... Hm...

2 12.10.2024

Protože jsem si dost zamilovala knihu Zahrada kostí od Tess Gerritsen, řekla jsem si, že je čas sáhnout po Královně mrtvol. Obě knihy totiž mají podobnou atmosféru, obě se odehrávají ve skoro stejné době (rozdíl asi 20 let a Zahrada kostí má tedy i přítomnost) , v obou jsou zmíněny porody a celkově lékaři a medicína a velkým pojítkem je také vykrádání hrobů. Za mě ale Zahrada kostí byla mnohem lepší, ovšem zase Královna mrtvol je YA, takže se to nedá zase úplně srovnávat. Zahrada kostí je pro mě prostě takový vyšší level Královny mrtvol.

Atmosféra knihy se perfektně hodila k podzimu a připomínala mi již několikrát zmíněnou knihu. Tajemná, temná atmosféra, cítila jsem při čtení chlad, bezmoc, ale zároveň naději lepších zítřků a kniha a její postavy a příběhy mě bavily, četla se velmi dobře. Měla jsem určitá tušení a někdy jsem něco uhodla, někdy ne, ničemu to ale nevadilo. Když jsem chtěla knihu odložit a jít spát, poslední věty kapitoly mě donutily pokračovat. Nicméně jsem jaksi čekala mnohem víc. Tohle byl zajímavý příběh, ale pro mě lepší průměr. Na zadek jsem si z knihy nesedla. Ale já to beru tak, že jsem si čtení užila, něco mi dalo, a ne každá kniha musí čtenáře srazit ze židlí. Takhle to mnohdy úplně stačí. Každopádně mi tahle kniha znovu potvrdila, že příběhy zasazené v této době mě nějak baví a fascinují.
Poznámky obsahující spoilery:
Vztah Molly a Toma byl takový nenásilný, příjemný. To cením.
Ginny jsem si docela oblíbila, že bude obětí mi došlo, když se z jejího pokoje vyvalila ta vůně peprmintu. A doufala jsem, že přežije!
U Uršuly se mi líbil ten malý posun.
Že je Ava přímo matka Molly mi vůbec nedoteklo, přestože na druhý pokus jsem uhodla, že dívka z těch částí z minulosti bude Ava (můj první tip byla Kitty). Jsem občas trochu detailista a tak jsem neměla pochybnosti, že otec Molly je opravdu její otec, vzhledem k barvě vlasů.
Že Kitty opravdu mohla spáchat sebevraždu, to jsem si stejně jako Molly nepřipouštěla. Přestože může být jasné, že ten několikrát zmiňovaný "ocásek" mohl přece někdo odříznout až po jejím úmrtí.

2 07.10.2024

(SPOILER) Tak jsem se po několika týdnech rozhodla pokračovat ve znovu přečtení série Stmívání. Řekla jsem si, že už jsem připravená na další dávku sebetyranie. A světe, div se, tenhle díl mě bavil mnohem mnohem víc a utrpením byl pro mě až na konci. A bavil mě víc určitě díky Jacobovi. Čtvrtý díl jsem totiž nikdy nedočetla. Důvod? Protože jsem byla "tým Jacob". Tímhle dílem jsem si připomněla proč. A tak jsem nadále "tým Jacob". Ovšem už trochu jinak.
Edwarda nemám ráda a upřímně mi přijde hrozně nudný. Taky proto se mi tenhle díl četl tak dobře oproti prvnímu. Nudný Edward je aspoň na dlouhou dobu ze hry. Zkrátka scény s Bellou a Edwardem mě tak hrozně nebaví a jsou pro mě spíš depresivní - prostě spolu jsou, ale je z toho cítit ta nesmrtelnost - ale hrozná nuda. S Jacobem je všechno takové radostnější a... živější. Jak Bella sama zmiňuje - on je takové slunce. Jenže ani Bella není moje oblíbená postava, takže "tým Jacob" jsem v tom smyslu, že ho mám mnohem raději, ale Belle bych ho stejně nepřála, nebo spíš Bellu jemu. Každopádně Bella je s Jacobem a bez Edwarda taková víc samostatnější a víc umí přemýšlet sama za sebe než když je s Edwardem. Já prostě ten jejich vztah nebaštím. Tu velkou nepřekonatelnou lásku tam prostě necítím. A kor když to Bella totálně zabije tím (po tom, co tam kvílela a umírala po Edwardovi, jak ji hrozně chybí a nedokáže bez něj žít), že odmítá svatbu? To jako vážně? Vzhledem k tomu, jak bez něj byla nešťastná bych čekala, že tohle je jeden z jejích největších snů (jasně, nudit se do nekonečna je ten největší sen)? Takže cože?
Ale zase jak ty dva nemám ráda, myslím si, že se k sobě i hodí a vlastně chápu ty jejich pocity. Nejdřív jsem si říkala, jak je to přehnané a kýčovité, ale ono je to vlastně dost pravdivé. I já se cítila takhle bezmocně a zoufale u své velké první lásky. A teď, kdybych nějak ztratila svého manžela, bych se taky cítila jako tělo bez duše a asi by mě jen tak někdo nedokázal vrátit zpět do života. Jen tedy nevím, jestli je tohle čtení úplně dobré pro právě teenagery, co se s bolestí z první nebo z velké lásky, potýkají. Přece jenom, Bella dělá vše možné, aby jen slyšela Edwardův hlas...
Ke konci jsem zas byla hora zuřivých blesků. No prostě Edward a jeho chování mě dokáže vytočit... Myslela jsem, že se hned vrhnu na další díl, protože si upřímně vůbec nepamatuji, o čem vlastně je, ale... Musím si dát asi trochu pauzu, jestliže mě zase čeká velká dávka Edwarda a Belly. Nevím, proč mi tak strašné vadí a nudí, ostatní Cullenovi mám ráda... Prostě mi na jejich vztahu něco nesedí... Ale chci sérii dočíst do konce, protože ta část, co jsem nedočetla před těmi víc jak deseti lety, mě momentálně dost zajímá, třeba mi to i ukáže, že být upírem není zas tak nudná záležitost.
Minule jsem myslím dala tři hvězdičky, proto teď dávám čtyři, tenhle díl se mi četl o dost lépe, rychleji, bavil mě, pořád mě zajímalo, jak to bude pokračovat, takže jsem knihu přečetla na dvě zhltnutí.

2 04.10.2024

20. AUDIOKNIHA
Hra, o které jsme se často učili a já ji, v tomto případě poslechla, až teď. Je škoda, že ve škole si mnohdy neuvědomujeme, jak povinná četba a známá literární díla mohou být zábavná a jak by nám přečtení díla to dílo přiblížilo. Pod názvem Sluha dvou pánů jsem si nic moc představit nedokázala. Teď už ale vím, o co se jedná.
Chviličku mi to trvalo, ale pak jsem se do komedie zaposlouchala a začala mě bavit. Postava Beatrice mě bavila asi nejvíc, nevím, jestli to bylo dabingem, nebo je tak tahle postava napsaná, ale to "přehrávání" mě fakt bavilo. Rozhodně tohle dílo řadím mezi ty, které bych ráda viděla i v divadle.

18. AUDIOKNIHA
Tuhle knihu - hru jsem četla pár let zpátky k maturitě, dokonce jsem ji i viděla, a tak jsem si řekla, když jsem ji uviděla na Audiotéce, proč si ji neobnovit a neposlechnout.
Musím říct, že dneska už ji tak nějak lépe chápu a i charakteristické nářečí se mi, v tomto případě poslouchalo, lépe než před těmi cca sedmi lety. Chápu i důležitost díla, ale...
Musím říct, že jsem z toho celého měla nepříjemné pocity a jsem ráda, že dneska už se u nás tohle nedělá - že ženicha vyberou rodiče. Jak strašně těžké to kdysi muselo být... Maryša mě každopádně nenadchla, ale to jsem od ní ani nečekala. Je to prostě klasika, v podstatě krátký, ale těžký příběh.

17. AUDIOKNIHA
Oscara Wildea já můžu. Dovedla mě k němu škola, a začal mě bavit asi díky babičce, která pracovala v divadle a tenkrát nás se sestřenkou poslala na divadelní hru Jak je důležité míti Filipa. Tu jsme si šíleně oblíbily a já už ji několikrát viděla, četla i slyšela. Když jsem na Audiotéce, kterou poslouchám v práci, objevila jeho další hru Vějíř lady Windemerové, chtěla jsem znát i tu.
Čas s Vějířem mi utekl velmi rychle, ale zas ne tak, abych si ho nestihla užít, komedie mě opravdu bavila a ten Wildeův styl mě prostě baví taky. Poznala jsem i některé slovní obraty, spojení a slova právě z mé nejoblíbenější hry. Rozhodně bych ráda tuhle komedii viděla i v divadle.

2 22.09.2024

Chce se mi řvát!! Ale ne tak moc jako kdybych neměla už dopředu koupený třetí díl. Protože po dočtení poslední věty knihy jsem ho okamžitě otevřela.
Jak už jsem psala u prvního dílu, tahle knížka mě šíleně překvapila. Pořídila jsem si ji jen na popud tenkrát mé oblíbené ženy z Instagramu, otevřela ji, přečetla dvě stránky a pak zavřela. Otevřela jsem ji znovu po několika letech, to jest asi před týdnem, a tentokrát na to byla správná chuť a zabralo to. Smrtící vzdělání a celý jeho originální příběh a nápad a postavy jsem si moc oblíbila, zamilovala se. Někdo psal, že po tom, co se stalo v prvním díle se mu do druhého nechce, protože když bomba - největší boss - byla už v prvním díle, co by asi tak mohlo být v druhém. Já budu upřímná - já tuhle knihu chtěla číst, i kdyby se podobala prvnímu dílu.
Ale dost změna tam je. El už není neviditelná nula, Orion není jediný hrdina, už jde o něco jiného a dej mě tím překvapil. Celý autorčin nápad jde víc do hloubky, a já si bláhově myslela, že půjde jen o to, dostat se ven při promoci, ale není to tak. V minulém díle jsme se seznámili s fungováním školy, a chodili s El na výuky, v tomto už se to neopakuje, všechny čeká velká změna, jde o vyšší cíl. Vůbec jsem netušila, co by autorka ještě mohla vymyslet a kam to posunout, což samozřejmě ani není můj úkol a děkuji za takové spisovatele, takže jsem byla mile překvapená. A vztah El a Oriona? Proboha, já je miluju. Není to typická kýčovská romance, El i Orion jsou jiní a spolu mě baví. Dokonce jsem si i vložila speciální záložku na místo, kde je skvělá scéna jich dvou, která ve mě rozlila přesně ty pocity, kvůli kterým knihy čtu - intenzivní, opojné. Byla to ta scéna, která se tlačí do reálného světa a já jsem z ní pak okouzlená. Takovéhle knihy pak ve mně zůstávají. Navíc mým dalším koníčkem je kreslení a když cítím nutkání si nějaké postavy, scény nakreslit, vím, že jsem v tom až po uši, že mě autorka svázala a dostala. Což se stalo. PS: Myslím tu první scénu z těch dvou, ta druhá byla třešničkou na dortu.
A co se týče konce... No jsem dost ráda, že jsem měla připravený další díl. Částečně jsem něco takového možná čekala, ale i tak...
Sérii, přestože poslední díl ještě nemám dočtený, rozhodně doporučuji, a už jsem ji stihla doporučit i v práci :D
Trefná poznámka Galadriel:
"Nezaskřípala jsem zuby, protože to ve skutečnosti nedělá nikdo, ale měla jsem pocit, jako bych to dělala." (Což je vlastně poznámka těsně před tou první skvělou scénou)
Další skvělá věta: "(Orion) Jen si povzdechl, zasadil mřížku na místo a vrátil se ke hře, protože nemohl zabíjet nic jiného než čas."
A tahle další už obsahuje SPOILER, takže pozor, a jedná se o tu druhou scénu!:
"Orion o krok couvl, prudce rozepnul pásek a vykroutil se z kalhot - vysvobodil svého ochočeného mala a tentokrát jsem se opravdu začal smát..." Což se El absolutně nedivím. První scéna - to když odešla Liesel z pokoje a El začala Oriona líbat, ta byla hodně emotivní pro mě. Přestože se nic nestalo, byla taková víc naléhavá, toužebná. CÍTILA jsem ty emoce, to napětí. Tahle druhá scéna, kde už došlo na milování, byla skvělá zase jinak. Líbilo se mi, jak je popsaná a nepotřebuje žádné specifikované názvy partií. Navíc to proběhlo ve stylu Galadriel a Oriona, najednou se z nich nestal přesladký páreček, který si štěbetá. Konec hlášení

2 30.08.2024

Moje trochu vystoupení z komfortní zóny, nebo jsem si to aspoň myslela. Potřebovala jsem si odpočinout od krimi.
Po téhle knize bych nesáhla, protože obálky tohohle typu nesnáším, nelíbí se mi, ale po přečtení recenze na knihu ve skupině Knižních závisláků jsem udělala výjimku.
Podle hodnocení jak ve skupině knihomolů, tak tady, jsem čekala nějaký velmi silný dojemný příběh. No já to vidím trochu jinak...
Kniha byla hodně čtivá, asi mi pomohla se dostat z pomalého tempa, které už jsem chtěla začít pokládat za čtecí krizi. Čekala jsem ovšem něco trochu jiného, něco originálnějšího (konec se mi ale originálnější zdál...) a asi i realističtějšího, ale chápu, že někteří čtenáři vyloženě baží po takové romanci plné dokonalosti. (Teda... Ona zas nebyla plná dokonalosti, protože velký AU byly ty hrubky, já mávnu rukou nad drobnými překlepy i chybami, sama je dělám, ale (ne)slovo "JEJÝM" se nedá omluvit.)
Žhavé scény za mě byly popsány velmi dobře a asi bych i použila slovo něžně, neměly chybu.
Viníka jsem neuhodla do poslední chvíle.
Čekala jsem ale epesnější odhalení. Konec to totálně zabil a k celé knize mi moc neseděl.
SPOILER:
Navíc je tu opět hlavní hrdinka, kterou chtějí prostě všichni kluci, protože je boží a dokonalá. Pak tu máme dalšího hlavního hrdinu, a to sexy bohatého týpka. Ono vůbec je všude plno sexy bohatých týpků.
Myslela jsem, že láska mezi nimi bude vzkvétat pomalu, že vztahy budou trošku propletenější, ale už od začátku to bylo jasné. Jen mě překvapilo a moc mi nedávalo smysl jednání Avy na začátku. Ona přijde s tím, že nesnáší Žraloky a hned jak si vedle jednoho sedne, tak na něj mluví a žvaní a žvaní. Taky jsem nečekala, že Knox už do ní blázen je. Myslela jsem, že to půjde postupně, od nenávisti k lásce.
Konec to ale zabil. Já miluju šťastné konce, ale tohle na mě bylo moc sladké a hlavně rychlé. Je hezké, že se Knox ukázal jako rodinný typ, to sice ano, to já jenom podporuji a mám to ráda, ale mně ten konec k celé té knize nějak neseděl. Pro mě by to bylo efektnější a asi bych si i pobrečela, kdyby se prostě po letech nějak dojemně sešli a konec. Maximálně nějaké naznačení, co se bude dít dál.
Ale nenechte se mýlit, i přesto, že to asi zní, že nejsem z knihy vůbec nadšená, není to pravda, dost mě bavila a četla se sama.

2 26.06.2024

6. AUDIOKNIHA
Vlastně jsem ani nevěděla, co přesně čekat, když jsem knihu začala číst (poslouchat), věděla jsem jen to, že na celou sérii často někde narážím a že si chci první díl určitě přečíst.
Zprvu to vypadalo slibně, znělo to zajímavě, mě zajímalo, kam se David v pátrání dostane. Do určité části to bylo i velmi napínavé a já se nemohla odtrhnout. Jenže pak se to začalo hroutit. Přestalo mě to bavit, začalo to být ve stylu, který moc nevyhledávám a David mi začínal být nesympatický. Na mě tam bylo příliš mnoho akce, začalo se to opakovat a nic šokujícího jsem taky nenašla. Celé to ve mně vyvolávalo podivný pocit.
Další díly zkusím, protože vypadají, že by mohly být lepší. Uvidíme.

2 21.05.2024

Oproti předchozímu dílu byl tenhle na mnohem mnohem vyšším levelu! Narozdíl od Vdovy jsem se začetla poměrně rychle. Kniha byla velmi čtivá, těšila jsem se na každou další kapitolu, příběh byl srdcervoucí a měla jsem i slzy v očích. Příběh byl i krásně zamotaný, a to já ráda. Co mám ale velmi ráda taky, je to, když je i skvěle rozmotaný, což je! Měla jsem určitá tušení, jedno jsem odhadla přesně, ale ostatní jsem odhalila až postupně s Kate. Musela jsem se i zamyslet nad tím, jaký velký příběh se skrývá za skutečností, která se dá popsat jednou větou. Odkrytá kostra malého dítěte. Hrozné. Ale co vše tomu předcházelo, co se stalo, jaký obrovský příběh se za tím vším skrývá, co vše se může odhalit. Je to stejné jako životy nás všech. Dá se shrnout v několika větách, ale jaký příběh v tom celém je. Nejednou si řeknete, jak by se o vašem životě dala napsat kniha. Asi proto máme tak rádi knihy, potažmo příběhy...
Kniha mě hodně pohltila, hodně zasáhla, vím, že o ní budu ještě dlouho přemýšlet, takže proto nemůžu jinak než dát plný počet hvězd a doporučit!

2 11.04.2024

3,5/5
.
.
.
2. Audiokniha
A zároveň druhá detektivka psaná českou autorkou. A opět jako u první - hlavní vyšetřovatelé Hana a David mi nesedli. Hana byla za mě dost na prd přítelkyně, která měla očividně radši Davida než vlastního přítele a David mě vůbec neokouzlil tou svou povahou.
Ze začátku se mi kniha spíše nelíbila, ale nakonec mě to, paradoxně díky vztahům Hany a Davida a i ostatních postav, začalo bavit. Kniha se zabývá nejen případem, ale i životem postav, a nakonec jsem si v tom to kouzlo našla. Jen mi pak vyšetřování přišlo táhlé a jako by opakující se. Už jsem chtěla vědět, jak to tedy celé bylo! A jak to celé bylo, mě trklo v jedné části a nakonec se mi potvrdilo, že to tak opravdu bylo. Části s Anetou mě bavili a asi jsem si ji i oblíbila nejvíc. A hned po ní jsem si docela oblíbila Patrika.
A nakonec už si pouštím i další díl.
Poznámky obsahující spoilery:
- Klára mi přišla podle chování mladší než byla, ale možná jen můj dojem.
- Snažila jsem se být strašně nezaujatá, fakt, ale Hana se mi nejvíc zprotivila tím chováním k Patrikovi, čekala jsem, kdy ho pošle k vodě, lépe on jí. Možná je to tím, že na mě "špatní chlápci" neplatí, já radši ty "nudné" hodné... Proto mi asi ani nesedí David... Téma alkohol a závislost mě nikdy nebavilo a ani moc nezajímalo , ale dám tomu samozřejmě šanci.
- A proč mi přijde, že čeští autoři mají v knihách nevěru víc než ostatní?

2 18.03.2024

Pěkný příběh s řadou hezkých mouder. Absolutně ale ne můj žánr, můj styl. Pro mě to bylo v některých chvílích docela předvídatelné, někdy až trapně, i když chápu, že tahle kniha nebo tento žánr asi nemá zrovna šokovat a vytvářet šílené zvraty (jak já to mám ráda), známost a sláva Caliiny rodiny a Gérarda mi přišla větší jak naší české největší celebrity, tomu mi prostě nešlo věřit, a přišlo mi, že něco takového už jsem někdy četla. Navíc jak všichni byli slavní nebo měli úspěch, tomu se mi taky nechtělo věřit, i když jsem člověk, co miluje šťastné konce. Doslov autora jsem četla, to vždycky, a jak jsem napsala, pěkný příběh. Toť vše pro mě. Myslím, že mi příběh brzy někam zapadne a nevím, zda si ho budu pamatovat. Pro mě je to 2/5, i když se kniha četla docela svižně, nicméně nechci být tak krutá jen protože to není můj žánr, takže 3/5. Ale kdoví - mému náctiletému já by se to třeba líbilo víc, určitě jsem kdysi takové knihy četla.
"..... Aby člověk miloval, nepotřebuje důvody....."

2 16.03.2024

Tak další díl, na který jsem nedokázala čekat a objednala si ho už teď (normálně kupuju jenom knihy z bazaru a v akcích).
Série rozhodně nejde číst na přeskáčku, spíš než jednotlivými případy se zabývá spíš Kettem a tím větším zlem, které není moc uchopitelné. Tohle je další díl, kde to prostě nemůže skončit dopadením jednoho padoucha, protože je v tom něco víc. Já osobně radši detektivky, kde se každý díl zabývá jiným případem, ale i tak jsem si tuhle sérii zamilovala. Tento díl už byl na mě ale trochu moc. Ano, je zajímavý tím, že tentokrát to celé vidíme spíš z pohledu podezřelého než z pohledu policisty, ale jinak autor Robertovi hrozně nakládá, tohle všechno se jednomu člověku jen tak nestane. I tak určitě půjdu do dalšího dílu, tahle série si mě svými postavami dost získala, hlavně protože postavy jsou pro mě velmi důležité. Pokud si s nimi nepadnu, nedokážu si ani pořádně užít příběh.
Zlouna jsem tentokrát opravdu neodhadla, a je pravda, že jsem byla dost z celého případu zamotaná.
PS (SPOILER):
Jsem čtenář, co rád šťastnější konce, takže jsem ráda, že autor nechává své hlavní postavy žít a přežívat vše možné i nemožné. Ani chvíli mě neobalamutil přes Billie a její kupování květin. Jen jsem trochu čekala, že podle toho, jak Billie "mluvila", že od Ketta radši odejde, ale naštěstí zůstala.
Co se týče "duchů", mám takový pocit, že jsem to už někde četla, takže mi to nepřijde jako přitažené za vlasy.

2 11.03.2024

Taková krátká knížečka, viktoriánská jednohubka o jednom děsivém příběhu. Kdo má rád barvitější popisy a větší hru se slovními spojeními a slovy celkově, ten nesáhne vedle. Pro mě příběh nebyl nic úplně nového (ano, jsem si vědoma toho, kdy byla kniha napsána), řada věcí se dala předvídat a vlastně jsem tam nenašla nic, co by mě postavilo ze židle. Já rozhodně nemusím mít v knize zabijačku, takže to nemyslím tak, že tam bylo málo krve nebo podobně. Zkrátka to byla taková klasika, což byl nejspíš i záměr. Děj je za mě přímočarý a hodně rychle ukončený. Určitě by se s tím dalo pracovat dál, ale to je jen můj názor a pohled, autorka to chtěla takto, a tak to tak je. Tečka. Zkrátka je to taková hororová historka.
Co se týče hvězdičkového hodnocení, nevím. Slohově a jazykově je kniha určitě skvělá, příběh je klasika. Nějak výrazně mě to však nenadchlo. Ale na druhou stranu si příběh budu určitě pamatovat.

Povedlo se mi ukořistit W.I.T.C.H. romány a teď i komiksy. Nadšení - jeden komiks odpovídá jedné knize W.I.T.C.H., takže to nejen čtu jako román, ale zároveň čtu i jako komiks. Pecka! SRDCOVKA!

2 18.11.2023