SBH komentáře u knih

(SPOILER) Kniha měla dvojnásobně ztíženou startovací pozici. Samozřejmě jsem se nemohla ubránit srovnání s Domem v blankytně modrém moři a moje očekávání byla opravdu vysoká. A potom neblahou souhrou okolností jsem ji otevřela v obtížné životní situaci.
Ačkoli jsem hned na počátku propadla skepsi, protože Wallace nebyl vykreslen jako hrdina mých snů (oproti zlatíčku Linusovi), četlo se to dobře a ani tíživé a znepokojující myšlenky, které text vyvolával, mě nedonutily sáhnout po něčem jiném.
Jak dobře jsem udělala! O autorovi už nebudu nikdy pochybovat, získal si opět mé srdce. Nejen že se mu podařil majstrštyk a napsal něco úplně jiného, než byl předchozí příběh, ale v důsledku to vlastně zachovalo vše, co jsem očekávala. Především nezměrnou porci humanity, laskavosti a bez ohledu na pochmurné téma i naděje. Samozřejmě lásky. Při té příležitosti si neodpustím rýpnutí do všech rádoby romantických knih, v nichž jde pouze o chtíč a sex. Na stránkách, no dobře, nakonec k několika polibkům došlo, ale ta všeobjímající láska, která čišela ze stránek, nepotřebovala žádné explicitní pornografické scény.
A hlavně moudrost. Ne se vším souhlasím, ale to je v pořádku. Ne vždy jsem autorovy myšlenkové pochody beze zbytku dekódovala, ale i to je v pořádku. Mnoho vět jsem si musela číst několikrát, abych si je vychutnala, abych je pobrala.
Vývoj hlavní postavy byl excelentní a naprosto uvěřitelný. Všichni ostatní měli potřebnou hloubku včetně psa Apollóna. Dialogy možná byly šroubované, nicméně do dané situace se hodily. Samotný příběh? Pro mě lahůdka. Samozřejmě mi v průběhu došlo, že autor zpracoval vlastní bolestnou zkušenost a vyrovnání se ztrátou milované osoby. Takže kromě Wallace (a Huga) jsem litovala i jeho a pár slz ukáplo i pro něj. Zároveň ale nastotisíckrát děkuji za jiskrné záblesky humoru. Při scéně s médiem Desdemonou („Jsem Satan a sežeru ti patra.“) jsem se smála tak, až mi tekly slzy.
Opět plný počet, doporučuji a autora přidávám k oblíbeným.

8 07.02.2023

(SPOILER) Po dlouhé době mě tato kniha přinutila číst bez ohledu na místo a čas (a jiné povinnosti). Což samo o sobě značí, že pro mě se jednalo o skvost.
Jak by to vypadalo, kdyby Elizabeth Bennettová a pan Darcy vyšetřovali vraždu? Zpočátku pýcha a předsudek na obou stranách, přesto oboustranný zájem na zajištění spravedlnosti, jiskrné slovní přestřelky mezi oběma hlavními hrdiny, vyšetřování přesně v duchu britské vyšší společnosti počátku 19. století.
Klady jsem víceméně zmínila – na detektivku nevšední zápletka, klasické vyšetřování bez násilí a hektolitrů prolité krve, zajímaví trojrozměrní hrdinové, vtipné dialogy, uvěřitelná zápletka, žádná extrémní logická nesrovnalost. A hlavně povedené vtípky a suchý humor ústřední dvojice, za to rozhodně palec nahoru.
Na druhou stranu sem tam chybička se vloudila. Ne všechny postavy měly hloubku, takový Noneaton mi splýval se vzorem tapety na pozadí. Z téhož důvodu jsem měla potíže tipovat vraha – podezřelí se málo vyprofilovali (i když uhodnout bych ho měla, a to podle klasických detektivních klišé). Beatriciny úvahy mě bavily, ale bylo jich prostě moc. Dialogy či akce proložené celými odstavci doplňujícího textu ztrácely na plynulosti (na druhou stranu díky parádní čtivosti jsem nad tím vesele mávala rukou).
Logické nesrovnalosti. Asi nejhorší byla krádež kompromitujícího dopisu. To se po něm nikdo nesháněl? To mi připadne divné. A ledový klid pachatele rovněž. Ale jak jsem uvedla výš, zas taková tragédie to nebyla.
Nejvíc se mi líbila scéna, v níž byla Beatrice obviněna z vraždy, tedy nikoli to, že se tak stalo, nýbrž jak se k ní zachovali všichni kolem. Bylo to velmi konzistentní a v důsledku příjemné.
Konec? Čekala jsem trochu víc posunu ve vztahu hlavních hrdinů, i když závěrečná scéna byla dost přirozená a odpovídala době a prostředí. Snad se dočkám dalších dílů, protože – jako detektivku bych knihu podruhé nepřečetla (koneckonců už vím, kdo je vrah), nicméně jako zábavný společenský román ji určitě znovu otevřu.
Vřele doporučuji.

8 18.01.2023

Tak tohle byla výzva! Domnívám se, že kniha je chybně zařazena mezi sci-fi. Ve vědeckých otázkách se autor beznadějně ztrácel a fantazie neprojevil ani za mák. Naivitu prokazoval jak v oblasti technického pokroku, tak společenského vývoje.
Těžko říci, která složka díla byla horší. Asi začnu dějem, který nebyl… žádný. Na dvou stech stránkách se jalově žvanilo a pokuřovalo z doutníku. Politické intriky jednotlivých „státníků“ odpovídaly rafinovanosti žáka třetí třídy ZŠ. Všichni ti mudrcové měli jasno jenom v jedné věci: „Něco tady smrdí.“ O tom čtenáře informovali věru často.
Zhruba v půli jsem dospěla k závěru, že se jedná o dílo humoristické ve stylu: Najdi všechny logické nesmysly. Státní útvar, který ovládá pětadvacet planetárních systémů, má elektřinu zavedenou pouze na jedné planetě? Jako opravdu? Borec si přečte depeši, aniž by přestal mluvit? O pochutnávání na 200 let starém lokriském víně si také myslím svoje, blehuhe. Vypadne jim elektřina a další borec volá: „Přineste pochodně!“ Prostě jeden vtip za druhým.
Takže po věcné stránce stál text za starou bačkoru. Bohužel ani spisovatelské řemeslo dojem nezachránilo. Postavy byly schématické, papírové, bez propracovaného charakteru, nevyvolávaly žádné emoce, ani jejich vzájemné interakce nepůsobily přirozeně. Dialogy šroubované, všechny na jedno brdo, stále stejné hlášky a obraty. Nějakými popisy se autor vůbec nezdržoval.
A morální poselství? Principem celé Nadace je fatalismus (jediné správné jednání je slepá stádnost) a manipulace. Kromě mocichtivých uchvatitelů starostovského křesla neměl nikdo jiný nárok na projev důvtipu, selského rozumu a nějaké aktivity. S tím souvisí poměrně šovinistický duch díla – v knize se vyskytuje jediná ženská postava, protivná komdorova manželka. Jinak pro autora ženy vůbec neexistovaly.
Ne že bych já v jeho světě chtěla žít.
Jedná se o rodokaps velmi nízké úrovně a je mi opravdovou záhadou, jak se něco takového mohlo stát oceňovanou klasikou.

(SPOILER) Přečíst si další knihu od B. Kemmerer je pro mě prakticky povinností stejně jako retelling krásky a zvířete. Vlastně nevím, proč jsem knihu tak dlouho odkládala.
Obálka je krásná, ačkoli si ji ve čtečce moc nevychutnám (škoda), název působí tajuplně a lákavě. Hned první scéna mě vtáhla do děje a příjemně mě překvapilo, jak netradičně autorka uchopila námět. Tentokrát je nebohý princ jednoznačně obětí a padouchem zlá víla. A pravda je, že i v původní verzi je potrestání pyšného šlechtice (a celého království) neúměrné míře provinění.
Vyprávění se opět střídá z pohledu Rhena a Harper. Je to módní, má to něco do sebe, ale přiznám se, že ke konci už se mi pletlo, kdo vlastně momentálně „hovoří“. Oba hlavní hrdinové byli sympaťáci se zdravou sebereflexí (ano, i princ), ovšem jak jsem zvyklá, že autorka vykreslí naprosto dokonalé psychologické profily postav, tentokrát jsem jí chladně kalkulujícího stratéga prostě nevěřila. Na to se Rhen přespříliš zabýval důsledky svých činů, vinou a lítostí.
Nevím, kterou složku vyzdvihnout výš, zajímavé zpracování námětu, skvělé postavy, střípky hlubokých myšlenek, účelné dialogy. A chytil mě i popis prostředí, ačkoli zpočátku mi pohádková říše připadla hodně plakátová. Postupem ale ožila a já se do Uhlíkova přenesla.
Čtivost jako obvykle výtečná, akorát uprostřed mě přemohla tragická bezvýchodnost předestřených osudů. K tomu dodám, že jsem celou dobu dumala, proč všichni společně nešli po krku ústřední padoušce Lilith, místo aby se snažili zlomit komplikované prokletí.
Nejsem příznivcem bojových scén, ale závěrečná bitva byla jednoznačně epická, naprosto boží a kdyby byla v knize jenom ona, tak by stálo za to ji číst.
Nemám mnoho výhrad, nicméně na pět hvězd to není. Důvod? Výše jmenované závady jsou banální a rozhodně mi nezabrání knihu přečíst znovu. Ale opravdu musí mít dnes každá kniha x pokračování? Vážně je to nutné? Ne, další díly číst nebudu a neuzavřenost děje mě otrávila.
Ale jinak se jedná o skvělé pohádkové fantasy.

8 04.12.2022

Nalákala mě anotace a vysoké hodnocení na Databázi, ačkoli vím, jak je toto měřítko ošidné.
Ze začátku všechno vycházelo. Eden mi byla sympatická svým lehkým cynismem a skepsí, zaujala mě zápletka, dokonce mi přišlo, že autorka příjemně ohýbá zajetá schémata. Kierana jsem podezírala hned a přišlo mi to vtipné. Jo, sem tam humorná hláška a „moudro“ mě taky bavily.
Bohužel od scény v restauraci, kdy Paul odhalí svou identitu, se dobrý dojem začal vytrácet, a to švihem. Následovaly stovky stran, kdy se Eden chovala jako kráva a řešila pouze své rozhárané emoce. Jak je v tomto typu literatury více než běžné, vůbec nebrala v úvahu city nebo dobro svého partnera, ne, muž je vykreslen vždy jako padouch a musí se setsakra snažit, aby tuto nálepku smyl, zato jakkoli sobecká a bezohledná žena je automaticky královnou. Uf.
Ke konci jsem už tloukla hlavou o zeď. Eden mi vůbec nepřipadla jako osoba, která pracuje osm hodin denně, v průběhu cirka měsíce vypotila s bídou jednu reportáž, jo, možná geniální, ale jednu? Jako fakt? A to jí bude stačit do konce dní? Přičemž by stačilo, aby ve velkorysé časové dotaci, kterou jí šéf umožnil, napsala něco jiného a Paula tak ochránila.
Jen na okraj, Nannabethina promluva o škodlivosti single života, kdy tvrdí, že si člověk sice připadá v pohodě a je spokojený, ovšem jedná se o něco povrchního a umělého, mi silně připomněla agitační kecy totalitních politiků, kteří tvrdili, že svoboda cestování a plné obchody v kapitalistické cizině jsou pouhým pozlátkem a vlastně se tu máme mnohem lépe. Asi tak.
Ale co se rozčiluju. Do toho samozřejmě všichni srkali a usrkávali od polévky až po šampaňské, paní Ludvíková zjevně vůbec nezná sloveso "pít“, bohužel opět nic nového či překvapivého.
Jo, a abych nezapomněla, ty „žhavé“ situace, kdy stačilo, aby se hrdinové dotkli pravítkem a už jim vzplanuly spoďáry/boxerky, mi lezly příšerně na nervy, snižovaly hodnotu jakékoli romance a láska se v těch záchvatech chtíče dočista vytratila. Erotické scény (které jindy fakt miluju) byly upocené a kýčovité.
Tohle se vážně nepovedlo.

8 13.06.2022

Tak ráda bych se zamilovala, ale není mi přáno.
Včela, klíč, meč? Odpověď zní: koruna, srdce, pero. Jo, jo, přesně tak praštěné to je.
Mám ráda surrealismus, přečetla jsem Aragona i Nezvala a líbilo se mi to. Tak v čem je v případě tohoto díla problém?
Autorka skvěle zvládá dvě věci, které miluju – popisy tak barvité, že čtenáře okamžitě vtáhnou do newyorské kavárny stejně jako do fantaskní krajiny. A následně tkaní pavučin mysteriózních záhad.
Jenže na druhou stranu selhává v jiných důležitých věcech. Dějová linka byla roztříštěná mezi spousty pochybně souvisejících odnoží, navíc servírovaných ve formě povídek. Celý obraz se skládal k uzoufání pomalu a kostrbatě. Hádám, že kdybych se vzchopila a přečetla si těch téměř šest stovek stránek znovu, možná by mi to dalo i smysl. Jenže děkuji, nechci.
Rozhodně mě neláká znovu absolvovat nudnou a škobrtavou cestu s bezkrevnými, papírovými postavami. Autorka je dokázala skvěle popsat, nezvládla jim už ale vdechnout život. Jejich osudy mě nezajímaly, když jsem je opustila, nic mě nelákalo se vrátit, když už jsem se vrátila, kvůli zmatené struktuře děje jsem vždycky zapomněla a zpětně pátrala, jak se kde kdo ocitl, co tam vůbec pohledává a kam směřuje. BTW Kat několik let marně hledala Zacharyho, ovšem ten si na ni jedinkrát nevzpomněl. Takže přátelství velmi pomýlené a nevyvážené. Proklamovanou lásku jsem ani jedné z mileneckých dvojic nevěřila. A tak dál.
Bylo to dlouhé, příliš zamotané, všude se povalovaly usekané ruce, fujtajbl, ale nejhorší závadou pro mě byla emocionální prázdnota. Do toho mišmaše by se ani nic hlubšího nejspíš nedostalo, efekt byl pro autorku zjevně důležitější než hloubka. On totiž dojem hloubky se dá vyvolat i zrcadly postavenými proti sobě, víme? Ale tady mi všichni hrdinové zůstali ukradení, dramatické situace, které měly vyvolat nějaké citové záchvěvy, vyzněly do ztracena.
Nakonec jsem u toho obludně dlouhého textu vydržela jen kvůli poetickým obrazům a opravdu krásnému jazyku – poklona paní Lexové. I když i ona miluje srkání a usrkávání, ach jo.
Takže vítězí zmatenost a tajuplnost, která si úspěšně hraje na hloubku a smysl. Jako by laskaví čtenáři zapomněli, že opravdu geniální věci jsou… jednoduché.

8 03.06.2022

(SPOILER) Kniha je naprosto skvělá, až na to, že ne na sto procent.
Začnu tou nejlepší věcí – humor, který mi úžasně sedl. Nad každou stránkou jsem se chechtala nahlas, Charley je vtipná, sebekritická a ironická stylem, který se mi líbí. Jako druhá, překvapivá věc, mě zaujaly střípky životních mouder, které text příjemně okořenily – například definice zla a podobně.
Připadá mi, že dvojka vyšla lépe než jednička, děj byl kompaktnější, charaktery postav ucelenější. Vyšetřování zmizení Mimi a dvacet let starého případu mělo švih i logiku, vyřešení zásluhou duchů v kavárně i patřičný šmrnc. Co mi trochu oproti prvnímu dílu chybělo, byl rozsáhlejší kontakt se všetečnými duchy. Tentokrát Charley interagovala podstatně víc se živými protějšky, a mnohdy to byly aktivity víc než nebezpečné. Ovšem scéna s přepadovým komandem nad ranní kávou byla lahůdková.
Co mi pro změnu nechybělo vůbec, byly pasáže žhavého sexu s Reyesem.
Protože Reyes a hlavně vztah hlavní hrdinky k tomuto homme fatale byl tou nejslabší složkou díla. Zatímco za ostatních okolností se Charley chová a profiluje jako zdravě sebevědomá, emancipovaná žena, jakmile jí Reyes zkříží cestu, přepne do módu přiblbé pipiny. Je to syn Ďáblův? Ale on není zlý, ne ne ne! Potřebuje se zbavit lidského těla, aby zabránil apokalypse? Ale to já nedovolím, protože ho chcíííí. Kdyby to autorka nepodala s takovou dávkou humoru a šarmu, asi by kniha letěla jak holubice.
Takhle jsem si ovšem zabukovala v knihovně další díl.
I přes hrdinčiny výpadky v soudnosti vřele doporučuji.

8 06.12.2021

(SPOILER) Kniha pro mě představovala pohlazení po duši, bylinkový čaj na stres. Zhltla jsem ji za dva dny, s chutí jsem se k Francesce a Fabiovi vracela. Klasický romantický příběh s temným tajemstvím z minulosti, okořeněný mafiány. Dokonce ani překlad mi neskřípal. Jo, jedna dvě chybičky na vrub korektur, ale budiž, stávají se horší věci.
Francesca byla báječná. V některých situacích bych si sice přála, aby reagovala výbušněji, než mi došlo, že se jedná o naprosto konzistentní postavu včetně poslušnosti a podřízenosti, z níž se teprve musela vymanit.
Fabio alias Wolfe, tam je to jiné. Jak většinou mužům v romantice fandím, protože jejich protějšky bývají manipulativní mrchy, skrývající své špatné já za zdánlivou slabost a křehkost, tak v Ukradeném polibku byl hlavní hrdina prostě buran nejhoršího kalibru. Ještě že šel nakonec do sebe, jinak jsem měla tisíc chutí ho pověsit za uši do průvanu.
Plus. Mafie nebyla prezentována jako cool organizace a její členové jako ti správní hoši. Děkuji.
Mínus. Raketový vzestup Wolfeho. Jak bylo možné, že toho kluka z ulice adoptovali Keatonovi, jak bylo možné, že člověk tak impulzivní získal ve třiceti letech senátorské křeslo, a tak dál.
Líbila se mi linka s Angelem, byl mi sympatický jak on, tak Francesčina rozpolcenost, chápala jsem ji a řešení mi připadlo správné.
Na pět hvězd to není, knize chyběla jiskra navíc, ale určitě ji v ruce nedržím naposledy, a jak už jsem zmínila, v této době mě nejspíš zachránila. Doporučuji.

8 17.03.2021

Ze všech bratrů Slováků je mi Svetozár Olovrant nejmilejší :-). Konečně jsem jednou díky reklamě padla na skvělou knihu. Inteligentní, zábavnou, vtipnou. Některé scény zasáhly přímo mé srdce, například když zbojníkům k popíjení kořalky hrálo Charpentierovo Te Deum. Nebo fakt, že autor udělal českým králem mého milovaného Antonína Šporka. Juro je tak úžasným superhrdinou, že strčí do kapsy všechny Avengery. Mírně nesourodý děj odpovídá žánru, ovšem dávkou vtipu jej text výrazně převyšuje. Krátké kapitoly mi vyhovovaly, ilustrace v komiksovém duchu byly úžasné. Barvité popisy navodily atmosféru (například zmrzlé jezero v ranním slunci přirovnává autor k jahodové zmrzlině :-)), zdlouhavé vyjmenovávání všech složek polní výstroje/ Vatelovy kuchyně atp. by možná byly úmorné, kdyby člověk přesně uprostřed seznamu nenarazil na perlu typu Uho mezi věhlasnými francouzskými omáčkami.
Kniha je prostě skvělá a Olovrant slovenský Pratchett. Vřele doporučuji.
P.S. Zapomněla jsem zmínit skvělý překlad, který se s malebnými slovenskými úslovími nepáral a prostě je ponechal v původním znění. Jen nechápu použití slova "kaštel" - česky naprosto plnohodnotně zámek.

8 31.03.2019

Začnu boží obálkou, která mě přiměla si knihu koupit. A rozhodně nelituju. Nesouhlasím s tvrzením, že co člověka nezabije, to ho posílí. Sam se svým trápením bojoval statečně a sympatickým způsobem. Vzniklé potíže si sice vykoledoval, na druhou stranu bez nich by možná už nežil vůbec.
Takže - krásný jazyk, moudré myšlenky, silné emoce, propracované charaktery, zajímavý děj bez logických nesrovnalostí, uvěřitelné dialogy, zajímavé popisy. Dokonalá kniha.
Jediná závada - trochu jsem čekala, že do závěrečné skrumáže zasáhne i milá farářka z vánočního kostela.

8 28.03.2019

Zaujal mě obal, i když... obouruční meč slouží pouze pro obřadní záležitosti. A ty nohy? První stojím na rantlu a tou druhou v hrobě? Nebo jsem v té díře už oběma nohama? Nějak nevím.
Styl mluvy pana Bočka mi byl sympatický, na začátku jsem se válela smíchy. Ovšem sarkasmus funguje jako ostré koření - v malé dávce zvýší přitažlivost, nadměrné množství změní jídlo v nepoživatelný blaf. A přesně to se stalo s románem pana Nedomy. Od půli čtení klopýtalo a na konci mi bylo už úplně jedno, jak příběh dopadne. To je u detektivky hodně špatné. Takže dvě hvězdy dávám za některé opravdu povedené hlášky. Po druhém dílu nesáhnu, nepředpokládám, že se hlavní hrdina (autor) začne víc soustředit na děj a vyšetřování, a méně na jízlivé hodnocení pana Víta.
Jo, to jsem zapomněla - absolutní absence popisů způsobila, že děj i postavy plavaly v jakémsi podivném vzduchoprázdnu. A to nejsem milovník Aloise Jiráska.

8 09.11.2018

Konečně romantika, jak má být. Sympatická hrdinka, hrdina k sežrání, vzájemné jiskření, vtipné dialogy. I závěrečná rozchodová zápletka byla uvěřitelná a smysluplně vyřešená, navíc osvěžujícím způsobem netradičně.
Opravdu mi vadilo, jak bylo čtenáři o hlavu otloukáno Hannino znásilnění prakticky v každém druhém odstavci. Tak silné drama by potřebovalo tajuplné náznaky a důrazné odhalení. A opravdu by se mi líbilo, kdyby na konci došlo k potrestání padouchů, tedy víc než se stalo, ačkoli to by už zavánělo afektovaným klišé.
Co se týče stylistiky, vzdávám boj. Tvar "bysme" mi drásá oči, zdůrazňování způsobem, kdy Každé. Slovo. Tvoří. Větu. je pro češtinu netypické a nefunkční (kapitálky? pomlčky?). A tak dál.
Ale celkově fakt dobrý.

8 12.10.2018

Kniha se mi nečetla snadno, na druhou stranu byla vynikající. Jako Pražákovi zamilovanému do svého města mi trochu vadilo, že autorka udělala z Prahy historický skanzen. Ovšem jen do té doby, než popsala, jak se Karou ztratila na Starém Městě - a získala si mé srdce.
Popsat ústřední motiv jako lásku anděla k ďáblovi je mírně vychýlené. Ani jedna strana není vyloženě špatná či dobrá. Spíš se jedná o moderní verzi tématu z Romea a Julie, ovšem mnohem sofistikovanější, hlubší a romantičtější. Kde Shakespeare oslavuje čistý chtíč, tam Taylorová trousí hluboké myšlenky.
Ano, čekala jsem slaboduchou YA fantasy, a místo toho si vypisovala citáty. Hlavní hrdinka má mozek a nebojí se ho používat. Motivace všech postav jsou logické, byť mírně kontroverzní. Smršť tajuplností je smysluplně vysvětlena. Co mě naprosto uchvátilo, bylo prolínání současného a minulého děje - elegantní, zábavné a úderné.
Obálka působí na první pohled lacině, ale tak nějak dává smysl. Akorát typ písma bych pro příště sjednotila. Kupodivu se nekonalo ani obludné množství pravopisných a stylistických chyb, pochvala Petře Klůfové.
V mém oblíbeném rajónu logických nesrovnalostí poblikává slabě kontrolka nad dvěma věcmi - kdo živil obyvatelstvo válkou zmítané planety a proč se do tohoto světa chtěl Razgut tam úporně vrátit.
Celkové vyznění příběhu je kupodivu optimističtější, než jak to vypadá pouhých pár desítek stránek před koncem. Vřele doporučuji.

8 13.02.2018

Samozřejmě srdcovka, takže plný počet bodů. Sam brilantní, Sibyla impozantní jako noční obloha, Karotka kupodivu lehce natvrdlý (snad z toho "vyroste"), Vetinari v první půli dokonce chvílemi žoviální (ten se pochlapí zcela jistě). Děj má spád, podobenství mě chytlo za srdce, filozofická úvaha o tom, že VŠICHNI lidé jsou špatní mi úplně neseděla, ale odpouštím autorovi. Jo, opakování matka moudrosti, nečíst na veřejných prostranstvích!

8 06.12.2016

Při čtení jsem nabyla dojmu, že knihu napsala nikoli autorka, ale její dílna tvůrčího psaní. Slabý odvar z Nástrojů smrti. Hlavní hrdinka nejasného původu a exkluzivních schopností, o kterých nemá tušení, se octne v Institutu, ačkoli tam nemá co dělat. Clary? Ne, Tess, ale jméno je jediný rozdíl. O její srdce bojují dva borci, opět nehodící se jména škrtněte. Hlavní hrdina rozervaný tragéd s temným tajemstvím. Dokonce ani klíčový večírek se neobjede bez Magnuse Banea - uáááááá! Ani jsem to nemohla dočíst. Zásadním způsobem mi chyběly vtipné hipsterské hlášky. Když je zvládá Austinová, proč ne paní Clareová? A závěr? Ukončit třistastránkový román otázkou je jedna z nejhorších autorských chyb, bohužel v současnosti proklatě módních.
Tak nevím, zda mám odvahu číst pokračování, ale kupovat si knihu rozhodně nebudu.

8 15.02.2016

(SPOILER) Milé, dojemné, kapku víc afektované, než bylo nutné. S romantickými příběhy zasazenými do období Vánoc mám neblahou zkušenost. Většinou jsou ještě praštěnější a hloupější, než ty odehrávající se v jiných částech roku. Autorky si zřejmě představují, že stačí do oken navěšet barevná světýlka, hrdinům do rukou vložit svařené víno, ideálně krajinu posypat sněhem, a úspěch je zaručen.
Kniha mě upoutala něžnou a vkusnou obálkou a uvnitř jsem překvapivě našla odpovídající obsah. Vztah Madity a Viktora v první kapitole mi přišel až příliš křečovitý, ovšem poté došlo ke strašné tragédii a příběh nabral nečekaný směr.
Dějovou linku chválím. Ano, dostala jsem tajnou identitu jednoho z hrdinů, vztah vybudovaný na základě dopisů, několik omylů, ovšem všechno působilo uvěřitelně, logicky, navíc nedorozumění byla vyřešena přirozeně a smysluplně, to je za mě největším plusem díla. Opravdu se mi líbila čajovna hlavní hrdinky.
V těch blikajících žárovičkách, zpěvu koled a vůni čaje se skrývala brutální nálož emocí. Třetinu knihy jsem proslzela, naštěstí víc dojetím než smutkem. Hlavní hrdinové jsou sympaticky vtipní a rozumní, dialogy se mi líbily.
Jediné, co musím vytknout a kvůli čemu ubírám jednu hvězdu, jsou charaktery postav. Autorka jim určitě vdechla život a zajistila jim hloubku. Bohužel byli ale všichni stejní, a sice milí, laskaví, srdeční. Ani jeden sobec, pomlouvačná drbna, chamtivec či zákeřný kariérista. To mi k životu na vesnici nesedí, nebo přesněji k životu vůbec. Bylo příjemné, že sok hlavního hrdiny byl atraktivní, nicméně aspoň jednoho zlouna/zlounku bych uvítala.
Celkově se ale jedná o špici v daném typu literatury. Vánoční atmosféru kniha zachytila báječně, nad Maditiným osudem jsem si pobrečela, chování hrdinů mělo logiku, text byl čtivý a zábavný. Rozhodně doporučuji.

7 10.12.2024

(SPOILER) „Výraz sestry Vránové měl pH přesně 5,5 – byl přísně neutrální.“
Líbila se mi obálka, a i originální téma knihy. Dostala jsem velmi osvěžující, zábavnou novelu o zdravotní sestřičce středního věku, která trpí prazvláštní superschopností. Mimochodem způsob, jak Linda ke své vlastnosti přišla, se mi z celé knihy líbil snad nejvíc – neopatrné, avšak o to upřímnější přání; touha po svobodě tak nezměrná, že dala dotyčné křídla.
Bohužel doslova. Kolotoč proměn, které lze ovlivnit jen s velkými výhradami, přinášel spoustu groteskních situací, občas i těch k zamyšlení. Všechny byly jako korálky navlečeny na niť detektivního pátrání po útočníkovi na jistou dívčinu. A že se při tom poletování a zjišťování stihne Linda i zamilovat, to už pro mě představovalo jen šťavnatou třešničku na dortu.
Na tak jednoduchý a zábavný text mě velmi příjemně překvapila řemeslná úroveň textu, v první řadě absence pravopisných chyb, za což opravdu děkuji. Postavy se vyznačovaly svérázem a přiměřenou plasticitou charakteru, přičemž mým oblíbencem byla samozřejmě Linda. V mnoha ohledech jsem tu ženu chápala. A pak mi k srdci přirostl policista Houdini, protože trpím slabostí pro roztomilé nešiky.
Ve vyprávění se střídaly obě formy. Většinu příběhu odvyprávěla Linda ze svého úhlu pohledu, ovšem části děje vykládal nezúčastněný vypravěč, což bylo za mě velmi šťastné řešení. Jednak osvěžilo děj a zvýšilo napětí, a potom přineslo trochu odlišný náhled na Lindiny problémy.
Čeho si také považuju, je dotažení linie se zlodějkou spotřební elektroniky. Tak trochu jsem se obávala, že její přítomnost na stránkách sloužila jenom k další zábavné proměně, ale naštěstí jsem se mýlila.
Nejedná se o žádnou hlubokomyslnou literaturu, ovšem jako zábava slouží perfektně. Vřele doporučuji.

7 28.06.2024

(SPOILER) Po dočtení se mi motá v hlavě: to bylo skvělý! Chci další díl! Ehm, ale vždyť Peter se vrací do Stockholmu.
Ano, právě jsem prozradila konec detektivky. Na druhou stranu se jedná o tak pěknou knihu, že by se dala číst jako plnohodnotný román, i kdyby člověk znal pachatele. Vlastně myslím, že bych si to užila víc, všechny ty kličky, falešné stopy, bizarní náhody.
Dobrá, v té chvále mám i jednu připomínku – jak zloduch zjistil, kde se nachází vzácný předmět? Vždyť Peterovi to došlo souvislostmi z různých podnětů, které ale pachatel nemohl znát. Nicméně odpouštím.
Obálka je moc pěkná, výstižná, pohodová, letní. Příběh mě zaujal od první řádky, měla jsem potíže knihu odložit, takže čtivost za jedna. Po krátkém úvodu dojde k vraždě, navíc je zamordován ten nejprotivnější člověk široko daleko, to se mi taky líbí. Tentokrát Tove s Peterem spolupracuje poměrně ochotně z důvodu, který je důvěryhodně vysvětlen. Zároveň s vyšetřováním probíhají další peripetie Peterova života, k nimž řeknu jediné – jeho vkus na ženy je problematický.
V polovině dojde k překvapivému obratu. Ačkoli jsem přečetla spousty detektivek, tahle byla zvláštní a neotřelá, navíc se obešla bez hektolitrů krve a brachiálního násilí. Ano, v jednom místě se mi zastavilo srdce hrůzou, o to vtipnější bylo vysvětlení situace.
Perfektně vykreslené postavy, zábavný děj s nečekanými zvraty, inteligentní humor, přirozené, jiskrné dialogy. Malebné popisy mne vtáhly do letní krajiny jižního Švédska, octla jsem se v útulné chatce obležené vychytralými kočkami, na přeplněném jarmarku i v honosném zámku. Co víc si přát?
Jedna drobná výtka k překladu. Je možné, že Švédové trousí v běžném rozhovoru věty pronesené čistou angličtinou, ale v českém textu mi to skřípalo.
Ovšem celkově skvělá věc, doporučuji.

7 06.06.2024

(SPOILER) Mám ráda detektivní příběhy A. Christie, ačkoli nedokážu zdůvodnit proč. Třeba u tohoto případu jsem si na začátku prakticky rvala vlasy, a to sice nad pasáží, kde si Elinor a Roddy „vyprávějí“ o svém dětství a vztahu k tetičce. Ve skutečnosti by si nikdy nic takového nevykládali, jednalo se o školáckou chybu, jak s danými informacemi seznámit čtenáře.
Přesto mě to chytilo a za jediný večer jsem knihu slupla jako malinu. Autorka posouvá děj téměř výhradně skrz dialogy, téměř nikde nenajdeme vlastní popis probíhajících událostí. Navzdory výše uvedenému kiksu má tento způsob jednu velkou výhodu, a sice osobní přístup vypravěče a částečný náhled do jeho myšlenek. To mělo samozřejmě největší význam u hlavní podezřelé, navíc z dobrého důvodu.
Popisy se královna detektivek příliš nezdržuje, na druhou stranu stručná charakteristika jak postav, tak prostředí je tak úderná a výstižná, že jsem neměla pocit vzduchoprázdna, naopak jsem se octla na anglickém venkově uprostřed parného léta.
Slavný detektiv se objevuje až v druhé půlce knihy, což je pro mě jako fanynku trochu na závadu. Do té doby mě poháněla jenom zvědavost, kdy a jak vlastně dojde k vraždě, o níž víme od prvních stránek. Ovšem ve chvíli, kdy k tomu dojde, se už události řítí nezadržitelně vpřed. Autorka toho dosáhne kratinkými kapitolami, úryvky dopisů či vzkazů, pak samozřejmě výslechy, které vede Poirot. Tentokrát naprosto netypicky je případ uzavřen přímo u soudu.
Jako obvykle jsem v celém spletitém případu nenašla žádný logický zádrhel, což je pro mě naprosto zásadní požadavek. Duševní vyšinutí hlavní hrdinky bylo zobrazeno věrohodně a zároveň neokázale.
Bavila jsem se. Naprostá spokojenost.
P. S. Tentokrát je anotace nesmírně trefná a výstižná. Bravo.

7 02.06.2024

(SPOILER) Severské thrillery nemusím, zato klasické detektivky mám ráda. V této knize jsem tedy v souladu s anotací (překvapivě) dostala to, co jsem chtěla.
Vůči pátrání po pachateli nemám nejmenších připomínek. Klaustrofobické prostředí uzavřené skupiny lidí uprostřed téměř pustého pralesa, z nichž jeden musí být pachatelem, přičemž motiv mají víceméně všichni, je vděčné a zde naplno využité. Nápovědy jsou roztroušené v průběhu celého příběhu, takže se necítím ošizena. Ne, vraha jsem neuhodla, ale vlastně jsem se ani nesnažila, protože na oběť měl spadeno kde kdo. Konečná dedukce vyšetřovatelky Julie měla šmrnc Poirotových spektáklů, další palec nahoru.
Postavy byly charakterizované výstižně a svébytně, ačkoli nakonec působili všichni dost stejně, a sice jako rozháraní amorální jedinci, pro něž jsou praštěné tradice a společenské postavení důležitější než život, o mezilidských vztazích nemluvě. Přičemž frustraci z tohoto světového názoru vesměs utápějí v hektolitrech tvrdého alkoholu.
Stručný způsob zápisu není můj oblíbený, na druhou stranu i v této strohé formě jsem dostala příslušné množství popisů, takže jsem se nepotácela ve vzduchoprázdnu. K poeticky barvitému textu to mělo daleko, což ale odpovídalo žánru i příběhu.
Nicméně nedávám plný počet a po dalších dílech s touto (možná) dvojicí detektivů už nesáhnu. Juliino trauma bylo tak velké a omezující, že mě rozčilovalo. Setrvalé zmínky o něčem, kvůli čemu ji Sid už nemiluje, ačkoli ji podle všeho pořád miluje, mi přišlo dosti paranoidní a uměle natahované.
A Švédsko je, aspoň podle literatury, naprosto příšerná země. Neláká mě ani jako turistu.
Ovšem pro lehce otrlé milovníky klasických detektivek se jedná o lahůdku.

7 28.03.2024