schuplik komentáře u knih

Jedna z nejlepších knih, co jsem za tenhle rok nebo kdy vůbec přečetla. Těch 500 stránek jsem přelouskala překvapivě rychle a to díky tomu, že kniha byla velmi čtivá, vtipná a napínavá. Jsem sice trochu mladší generace a 80. léta jsem na vlastní kůži nezažila, ale přes to mi spousta odkazů na tehdejší popkulturu a hry byla blízká.

Kniha mi více než Erebos připomněla knížku, co jsem četla hodně dávno - Epic od Conora Kosticka. I když je už několik knih, které mají podobný nápad s pohlcením všech lidí do VR, tak Ready Player One je dobře zpracovaný a ve výsledku i tak hodně originální. Osobnost Hallidaye mi byla velmi sympatická, i když se o něm dozvídáme jen z odkazů...

Po dočtení si hned knihu přidávám do seznamu re-read, protože takhle mě knížka nevcucla do sebe už nějaký ten pátek.

7 21.06.2016

Nevím proč, ale měla jsem v hlavě utkvělou představu jiného příběhu. I když byl nakonec příběh úplně jiný, mně to nevadilo. Četlo se to velmi dobře.

Bohužel mi celý zážitek z knihy kazili všechny postavy. Některé byli kruté a prostě povahově odporné a jiné naopak neskutečně hloupé a naivní. Nad některými částmi knihy jsem kroutila hlavou, u jiných jsem musela zavřít knihu a jít dělat něco jiného, protože mě to hrozně rozčilovalo.

5 18.06.2016

Četlo se to pěkně, ale prostřední část 'Příběh o lékaři a lodním kufru' se mi moc nelíbila. Touhle knížkou jsem si chtěla zkusit přečíst něco od Stevensona ještě předtím, než se pustím do něčeho většího. Těším se až se pustím do slavného Podivuhodného příběhu doktora Jekylla a pana Hyda. :)

05.06.2016

Krása. Oproti Romeu a Julii se mi to opravdu líbilo. Krásný překlad od pana Hilského, hříčky se slovy, všechno se to četlo jedna báseň. Po dni stráveném s Hamletem se určitě chystám pustit do dalších Shakespearů, ale budu se radši držet v jeho pozdější tvorbě. Přece jen dialogy byly zajímavější a příběh mnohem promyšlenější než u Romea a Julie. Opravdu jsem si užívala promluvy 'bláznivého' Hamleta. Jednoznačně doporučuji a pomalu se chystám na Othella nebo Macbetha. :)

2 04.06.2016

Moje první setkání s tvorbou Virginie Woolfové. Některé povídky se mi líbily a pár jsem jich naopak vůbec nepochopila. :D Ale můžu říct, že mě přece jenom její psaní zaujalo a asi se časem zkusím pustit do nějakého jejího románu. :)

31.05.2016

Nepředpokládala jsem, že mě to bude bavit, ale naopak jsem si čtení povídek moc užívala. I přes to, že nejsem zrovna milovník sci-fi, se těším až si přečtu nějakou další 'robotí' knihu od Asimova. :)

3 12.05.2016

Knihu jsem si vybrala jako povinnou četbu k maturitě. Příběh byl vleklý, postavy ve výsledku každá nějak otravná, neustálé popisování zbytečností. Nejhorší na tom bylo použité nářečí, které kolikrát ani nebylo vysvětleno a německé věty, kvůli kterým člověk musel listovat na konec knihy, aby vůbec věděl, o čem je zrovna řeč. Navíc jsem měla jakýsi odpor ke čtení téhle knihy, vzhledem k tomu, že autorka byla aktivně se angažující komunistka. Vím, že politický a literární život je trochu něco jiného, ale mně tyhle věci přijdou důležité, a kazí mi pohled na určité lidi i jejich tvorbu, ač to spolu více méně nesouvisí.

A jedna vtipná perlička na konec. V téhle knize jsem poprvé v životě (a možná i naposledy) viděla slovo kusý (viz. Didakťák z češtiny 2016). :D

1 05.05.2016

Některé povídky jsou úžasné (např. Černý kocour) a některé mě naopak vůbec nebavily (třeba Maska červené smrti). Styl psaní Poea je skvělý, a rozhodně si chci někdy přečíst víc jeho povídek. Líbí se mi, že pohled na horor je úplně jiný v dnešní době a v povídkách zakladatele hororu. Poe se obejde bez motorových pil a zombíků, a stejně ve vás může vyvolat strach.

4 05.05.2016

Ač filmy jsem docela protrpěla, tak jsem se s jistotou, že kniha je docela něco jiného, pustila do čtení. Knížka byla krásně čtivá, občas i vtipná. Styl psaní se mi opravdu moc líbil. A upřímně, kdyby člověk četl bez přestávky, tak knížku přečte pomalu dvakrát, než zkoukne všechny filmy. :D

2 05.05.2016

Neříkám, že to je špatné drama, ale mě to prostě číst nebavilo. Přišlo mi, že se tam pořád nic neděje a veskrze všechny postavy naprosto bezpáteřní (i když to byl účel).

1 04.05.2016

Tak tohle docela zklamání... anotace vypadala opravdu zajímavě, ale kniha mě nijak neoslovila. Ten nápad psaní dopisů odsouzenému vrahovi se mi opravdu líbil, ale... Tak nějak jsem čekala, že se dočkáme i Stuartovi odpovědi i ve formě neodeslaného dopisu, protože to by se mi na konec hodilo opravdu mnohem víc než to co tam ve skutečnosti bylo.

Také jsem nějak nečekala, že se to obrátí v přeslazenou romanťárnu a poslední věc, co bych mohla vytknout bylo to, že spousta věcí, na které se pořád naráželo ani vysvětlena nebyla.

Zasmála jsem se jenom jednou, takže ani knížka na pobavení to nebyla.

No bylo to takové od všeho trochu a dohromady nic.

2 30.03.2016

Možná tu budu vypadat jako blázen, ale mě to jako tragédie nepřišlo. Tragédie byla hlavně chůva, která ve mně vyvolávala agresi. Jinak jsem se docela pobavila a párkrát se i nahlas zasmála (ne ironicky, ale že mi to opravdu přišlo vtipné). Láska nebyla ani náhodou realistická, během pěti minut se do nikoho nezamiluju tak, abych pro něj za pár dní zemřela. Ale dalo se to přečíst bez problému a zkusím od Shakespeare nějaké další drama, ale zabrouzdám spíš do jeho 'vyspělejších' děl.

3 03.03.2016

Od Greena se mi tahle kniha asi líbila nejvíc. :) Netrčelo to na místě jako ostatní, nebyla tam nějaká 'srdcervoucí' scéna, jaká se u greenovek většinou objevuje. :) Bylo to takové pozitivní, lehké čtení na jeden večer. :)

03.02.2016

Kniha se mi líbila, ale četla se mi docela špatně. Popisné pasáže na mě byly někdy až moc detailní a zdlouhavé. Jednou bych si jí chtěla přečíst znovu, ale asi v jiném období mého života, kdy na knihu budu mít klid a čistou hlavu. :)

1 03.02.2016

Pokud hledáte čtivý příběh o hledání sebe sama, tak tohle je skvělá volba. Kniha splnila má očekávání na 120%.

Na téhle knize se mi líbila spousta věcí, na začátek určitě to, že šestnáctiletí kluci se chovali opravdu na šestnáct a ne jako v jiných amerických knihách - aneb teenageři, kteří jako by už všechno zkusili a chovali se na 20. Další věcí byl výběr jmen, Aristoteles bylo to nejlepší jméno, co autor mohl vybrat.

Překvapilo mě, jak moc dobře se mi kniha četla, pořád jsem chtěla číst dál a dál. A to navzdory tomu, že je to opravdu klidně plynoucí kniha a ne nějaké akční drama.

Asi to není kniha, kterou bych doporučovala na potkání, protože to určitě nesedne každému, ale mě neuvěřitelně oslovila a čtení jsem si moc užívala. :)

4 01.01.2016

Tak toto je šílenost, už jenom prvních pár stránek mi stačilo, abych v Kopfrkinglovi viděla psychopata. Ono je to vůbec celkově napsané divně. Opakující se věty a fráze, mně vadili, i když vím, že to byl autorův záměr. To samé platí pro nesmyslně dlouhé monology.

No tohle je zatím druhá kniha z povinné četby, co mě vůbec neoslovila a upřímně nedoporučuji těm, kteří knihu chtějí číst jenom kvůli maturitě. Fakt se to čte blbě. Pokusím se knihu dočíst, protože kouknout se na film si netroufám. Nemám na to dost silný žaludek. Ale pro ty, co to mají k povinné je filmová verze velmi věrná knize, takže pokud máte silnější žaludek, směle do toho.

edit: Ironií osudu jsem si tuto knihu vytáhla u maturity a málem na ní vyletěla. :D Paní učitelka si mě u zkoušení pěkně vychutnala. Takže radši si jí fakt k té matuře nedávejte. :D

Příběh byl docela obyčejný, ale myšlenka a provedení bylo nádherné. Kresby se mi opravdu moc líbily. Každou stránkou jsem se přímo kochala. Jednoduché kresby se mísili se složitými, perfektní s bláznivými... prostě krása. :)

1 05.11.2015

Příběh se mi líbil, ale první půlka téhle útlé knížky se mi docela špatně četla. I tak jsem Krysaře přečetla na jeden zátah. Hodnotím 'jenom' třemi hvězdami kvůli stylu psaní, který mi nesedl, ale taky kvůli pocitu, že původní pověst o Krysaři s Hammelnu by se mi líbila víc. Dyk vlastně příběh obohatil jenom o romantickou linku, která mě ani tak nezaujala.

2 02.11.2015

Ve škole jsme ho poslouchali jako audioknihu a hlas Jiřiny Jiráskové mě tak nehorázně iritoval, že jsem měla chuť pokaždé, když se princ 'zasmál', třísknout hlavou o lavici. Příběh mě vůbec neoslovil, asi nejsem filosofická duše, ale nevidím v tom nic úžasného. Malý princ je podle mě docela přeceňované dílo, ale nejsem žádný odborník. Po poslechu jsem knihu rázně vyškrtla ze svého seznamu k maturitě. Nelíbilo se mi to a ani si nemyslím, že do příběhu někdy 'vyrostu'.

11 02.11.2015

Autorka poslední knihu zpracovala opravdu nejlépe, jak mohla. Čtvrtý i pátý díl jsem si pořád říkala, že by bylo lepší, kdyby tahle série skončila třetím dílem, ale Město nebeského ohně zvedlo druhou polovinu Nástrojů smrti z bláta.

Příběh se celou dobu udržoval v běhu, nebyly tu žádné části, které by byly moc roztahané. Vyřešily se tu snad všechny otazníky, co se mohli nad sérií vznášet. Jediné, co mi na celé sérii nesedělo, byl věk postav. Clary, Jace a další hlavní postavy (hlavně Isabella) se prostě nechovali jako šestnáctiletí, ale spíš jako by jim bylo kolem dvaceti.

Jinak docela vážně přemýšlím, že si někdy přečtu i Pekelné stroje, ale určitě se v nejbližší době pustím do Bane Chronicles, protože přece jenom byl Magnus jeden z mých oblíbenců. :)

2 18.10.2015