schuplik komentáře u knih

Takže nejdříve k českému vydání: přečetla jsem asi 100 stránek a pak jsem zjistila, že hlavní hrdinka se v originále nejmenuje Lily, ani Lila, ale Blue. Ano chápu, v knize je několik narážek na její jméno představující barvu, ale stejně jako u jiných knih nechápu, proč to prostě překladatelé nevysvětlí v poznámce pod čarou jako je tomu u mnoha fantasy. Většina lidí z cílové skupiny této knihy se učí ve škole angličtinu a barvy jsou jedním ze základních slov, co se člověk naučí. Proto už jsem pokračovala čtení v angličtině.

Ale co mě neskutečně naštvalo, ne kvůli sobě ale kvůli ostatním je to, že Argo vydá první díl a pak už další ne. Chápu, kniha jim třeba tolik nevydělala, ale vydat minimálně další díl, aby viděli, jestli se situace změní a série náhodou nenabere na popularitě, to zkusit mohli. Je to strašně nefér vůči čtenářům, kteří nemají možnost sérii dočíst v AJ nebo jiném jazyce. Já kdybych tu možnost neměla, tak se do série ani nepouštím, protože bych věděla, že to nemá cenu, ale někdo jiný informace ohledně knih, které čte nedohledává, takže nepochybuji, že se najde někdo, kdo s nadšením přečetl první díl a pak zjistil, že další vydané už nejsou. A rozhodně tohle není jediná knižní série, která u nás takhle dopadla.

A teď konečně ke knize samotné. Přesto, že jsem čekala už z názvu, že se bude jednat o nějakou přeslazenou paranormální zápletku, dočkala jsem se celkem zamotaného a zajímavého příběhu. Během čtení se objevují tajemství, které se svého odhalení nedočkají ani na konci, takže očekávám, že to mě čeká v dalších dílech.

Hlavní věc, co se mi líbila, byly charaktery postav. Každý má svojí vlastní osobnost, problémy a celkově bylo zajímavé jak na sebe vzájemně působí. Vztahy (hlavně tedy zatím přátelské) v knize hrají velkou roli a do toho všeho se míchá zápletka. Občas mi přišel příběh až trochu moc zašmodrchaný a proto dávám jen 3 hvězdy, ale i tak za mě super kniha a jsem zvědavá na další díly.

2 28.01.2017

Kniha mě bavila a roztržitého Timofeje Pnina jsem si oblíbila. Některé části mě pobavily a celkově to pro mě byla taková odpočinková četba z vysokoškolského prostředí.

,,Tom si myslí, že nejlepší vyučovací metodou jakéhokoli předmětu je pěstovat ve třídě diskusi, což znamená nechat dvacet mladých pitomců a dva nafoukané neurotiky, aby rozebírali padesát minut něco, o čem ani jejich učitel, ani oni sami nemají ponětí.''

1 27.01.2017

Bavilo mě, jak v první půlce knihy má člověk stále pocit, že je něco špatně. A pak když zjistí co, tak je i tak napjatý jak to vlastně dopadne. Zvláštní příběh a skvěle napsáno.

2 25.01.2017

Kniha mě přímo nenadchla, ale musela jsem nad ní přemýšlet. Zapomínající starý člověk zápasící se samotou a nudou. Kniha by mě bavila více, kdybych měla šanci se začíst. Ono samo o sobě je to knížka malinká a navíc je proložená samotnými útržky, které si pan Geiser vystřihuje a sama kniha jsou spíše jen útržky příběhu, proto si myslím, že by se mi mnohem lépe četla (a bavila mě) v souvislejším textu.

1 25.01.2017

Knihu jsem dočetla, protože jsem musela. A bylo mi z ní akorát špatně. Ne já prostě nevidím krásu v popisech svraštěných přirození a ejakulací na sto způsobů. Pojetí filosofické myšlenky, že život nemá smysl a tak dále, která není nová ani nějak dechberoucí, nedostane nový šmrnc jen tím, že to autor proloží nechutnostmi. Některé části byly zajímavé, ale to se bavíme o odstavcích ne-li větách oproti hromadě věcí, které byly odpudivé a nutily mě knihu zavřít.

7 25.01.2017

Páni, bylo to opravdu dobré. Kresba sice nebylo přímo uchvacující, ale i tak byla pěkná. Tak nějak mi to souznělo i s tím příběhem sochaře.

Hodně mě zaujaly samotné sochy až jsem přemýšlela, jak to sakra McCloud vymyslel. I když některé pasáže v příbehu byly trochu slabší, konec to vyšvihnul. Fakt se mi konec hodně líbil a k tomu ještě dodám, že stojí za přečtení dovětek od autora. Rozhodně doporučuji dál. :)

27.11.2016

Krátká biografie poslepovaná z výroků, faktů a fotek. Rozhodně to bylo zajímavé. Upřímně nevím, co si o Warholovi myslet. Z toho, co jsem zatím posbírala za informace na mě působí jako někdo, kdo má poruchu autistického spektra a to pravděpodobně Aspergerův syndrom. Vzhledem k tomu, že nikdy nepodstoupil vyšetření se už se ale nikdo nedozví jestli trpěl poruchou nebo jestli mu bylo všechno jedno. Tak trochu tím narážím na jeho vztah nevztah k Edie Sedgwick. Rozhodně zajímavá a hlavně zvláštní osobnost.

2 26.11.2016

Četla jsem v angličtině hned po vydání a až teď jsem se dokopala k napsání komentáře i sem. Takže, bylo to v pohodě. Nemá cenu to porovnávat s Harrym Potterem, protože Rowlingová se pod to jen podepsala, ale pořád to bylo čitelné. Osobně si myslím, že by to bylo lepší kdyby to skončilo ve aktu 3, scéně 14. Potom to na mě působilo jako kupka blbostí. :D Nedomyšlené pasáže, skoky v příběhu (tj. něco potřebujeme, hop, už to máme)... Samozřejmě taky dělalo svoje že je to psáno jako scénář pro divadlo. Je jasné, že to bude vypadat lépe zahrané v divadle, než čtené. Protože v divadelní hře se opravdu nepopisuje nic tak do detailu jako v románech, protože to diváci vidí na jevišti.

Začátek hlavní dějové linky (C.D.) byl trochu divný, ale když se přes to člověk dostane, není to špatné čtení až po výše zmíněný bod. Zkrátka není to nejlepší kniha na světě, ale ani ta nejhorší. Vzhledem k tomu, že jsem z recenzí lidí na goodreads, co knihu do ruky dostali o pár dnů dřív než já, četla smíšené názory a většinou směřující spíše k horšímu, tak mé očekávání nebyly obrovské. Kdo čekal osmý díl HP ve stejné kvalitě jako předchozí díly opravdu pocházející z ruky Rowlingové, tak byl trochu neinformovaný a není divu, že tím pádem i nedostal zdaleka to co chtěl a očekával. Já jsem do toho šla s pomalu nulovým očekáváním a byla jsem spokojená s tím co jsem dostala. (Mimochodem Scorpius byl úžasná postava a jeho charakter se mi moc líbil.)

8 25.11.2016

Druhý díl mě tak nenadchl jako ten první. Stále ale platí, že se mi kniha četla opravdu dobře a neobvykle rychle (i když jsem měla knihu rozečtenou dlouho, ale to byla chyba mého volného času a ne knihy, když už jsem k ní zasedla, přečíst 100 stránek najednou nebyl problém).

Tažení do Tearlingu oproti předchozímu dílu mnohem víc věnuje vysvětlování na úkor děje v Novém Londýně. To co mi chybělo předtím, tady až moc převažuje. To 'vysvětlování' je tu navíc podáno zajímavou formou. Nechci nikomu nic spoilerovat a proto jen řeknu, že bylo dobře, že autorka alespoň trochu vyjasnila časovou linii a jak svět Teatlingu vůbec vzniknul. I tak se stalo dost podstatných věcí a nemyslím si, že by pokračování této trilogie bylo nějak špatné.

Rozhodně plánuji sérii dočíst, už se jen rozhodnout, jestli se pustím do originálu, který teď vyšel nebo jestli si počkám na češtinu. :) Ještě musím říct, že za poslední dobu jedna z těch lepších trilogií, opravdu chytne a nepustí. :)

3 25.11.2016

Knihu jsem četla neskutečně dlouho. Mám ráda knihy, které jsou napsané z pohledu několika postav, záznamů apod. To se mi na knize líbilo. Ale jinak mi přišla zdlouhavá a napětí jsem cítila až na opravdovém konci. Možná by mě to bavilo víc, kdyby hrabě Dracula nebyl tak moc profláklá postava, u které snad každý ví, co je zač.

Stejně mám ale pocit, že jediný kdo byl v knize víceméně při smyslech byl Van Helsing, protože ostatní ať už byly náznaky jakkoliv jasné, prostě nevěděli, co se děje, dokud jim to Van Helsing nevysvětlil. Co mě na knize ale opravdu lezlo na nervy, bylo neustálé žvanění nejdříve o Lucy a pak o Mině. Jak krásné a chytré to ženy, andělé a světlo našich životů. Kdyby to dělal jeden z přítomných, ale oni všichni se chovali jak básníci pod švestkou, když přišlo na ženy. To mi prostě přišlo divné a časem už hodně otravné.

Myslela jsem, že mě bude Dracula mnohem víc bavit a že se budu bát. No nestalo se a v hororové klasice u mě vede pořád Poe.

6 31.08.2016

Nepředpokládala jsem, že mě to bude bavit, proto mě ohromilo, jak daleko jsem byla od pravdy. Čte se to jedna radost. Ocenila jsem hlavně to, že byla kniha občas trochu drsnější a nesnažila se nepříjemné a hnusné věci nijak obejít.

Hlavní hrdinka byla super. Kelsea byla samostatná, schopná, inteligentní. Prostě si nehrála na princezničku. Také musím zmínit, že mě zaujalo to, že nebyla hezká (a to tam nebylo jen z její hlavy, ale i podle názoru ostatních). Sice zní hloupě to takhle vytyčit jako zajímavou věc, ale upřímně, skoro ve všech knihách pro mládež je hlavní hrdinka hezká i když si to o sobě nutně myslet nemusí.

Trochu mě štvalo, že se člověk v době musí zorientovat sám. Až tak nějak po půlce knihy mi došlo, kde se na časové ose ocitá Tearling. Teď už v tom guláš víceméně nemám, protože jsem už přečetla kus druhého dílu, ale stejně mohla autorka trochu naznačit v prvním díle víc, jak to vlastně je.

Každopádně z přehršle YA trilogií je pro mě tahle hodně vysoko. Zatím skvělá záležitost, teď se jdu s prominutím věnovat Tažení do Tearlingu. :)

3 29.08.2016

Christie Golden prostě za orky psát umí. Ze všech knih ze světa Warcraftu, co jsem zatím přečetla, je tahle a Vládce kladu nejlepší. Popisuje události předcházející příchodu orků na Azeroth a co je vlastně zač Outland, takže kniha podává docela dost zajímavých informací.

Co mi vadilo bylo ''zvířecí chování'' orků. Samec a samice mi byli trochu proti srsti. :D (V předchozích komentářích je zmíněno, že se jedná o čin překladatele. Takže to nevytýkám autorce.)

21.08.2016

Fangirl patří mezi nejlepší knihy, co jsem přečetla minulý rok. Když jsem se o Carry On dozvěděla, musela jsem si ho prostě přečíst. Jak jsem čekala je to jako retelling Harryho Pottera. Alespoň v první polovině knihy. Už ve Fangirl bylo jasné, že autorka fiktivní knižní sérií narážela právě na sérii Rowlingové.

Ono to není v některých věcech podobné je a někde zase vůbec. Sirotek, který je hlavní hrdina příběhu, silný Mág, co šéfuje jejich škole, umístění příběhu do Británie (tohle si autorka mohla odpustit) atd. Naopak spousta věcí byla originálně pojatá, například kouzlení pomocí známých slovních spojení nebo názvů písniček mi přišlo super.

Druhá polovina knihy už se od HP odpojuje a stává se z ní konečně naprosto originální příběh. (tím nenarážím na romanci) Rozuzlení je naprosto fantastické, i když pravda trochu jsem tušila, jak to dopadne. Konec knihy hlavně zamíchá s těmi skutečnostmi, které na začátku vypadali právě neoriginálně.

V celku se mi kniha líbila, bavila mě a rozhodně si jí přečtu znova. Přemýšlela jsem, jestli mě to tak nebavilo právě kvůli podobnosti s mými nejoblíbenějšími knihami, ale ne, prostě Rainbow Rowellová píše skvěle a její knihy jsou vždy potěšení číst. :)

3 10.08.2016

Nejvíce mě na celé knížce bavila předehra. Helena, která přemýšlí o robotech jako o lidech a chce aby si byli rovni. Jakmile jsem ale začala číst první dějství pomalu mé nadšení opadlo. Příběh jakoby stál na místě. Rozhodně zajímavá myšlenka, ale více by mě bavilo číst průběh těch předchozích deseti let postupně, než co se dělo až po nich.

3 06.08.2016

Fakt se mi to líbilo, ale celé mi to kazily ty úchylné výrazy. Když chtěla autorka ukázat stalkera i jako přitažlivého a inteligentního chlápka, tak mu mohla vložit do úst jiná a více stravitelná slovní spojení. Některé popisy mi přišli fakt odporné (např. popis fotek u Peach). Takhle u mě v hlavě Joe nevypadal jako sympaťák, ale jak upocený úchylák za obrazovkou, co pod falešnou identitou chce po malých holkách nahaté fotky. A tak Joe občas nejen přemýšlel, ale i jednal.

Trochu jsem počítala, že se mi tato kniha dostane víc pod kůži. Du-forma tu byla účelně k tomu, aby mluvila ke čtenáři, trochu se to ale utlumilo tím, že skoro každá věta byla jmenovitě adresována Beck. A ani sociální sítě jako stvořené ke stalkerství se mě nějak nedotkly vzhledem k tomu, že o sobě nikde nic moc nešířím a facebook mám opravdu jen pro přátele.

Co mě ale opravdu dostalo bylo myšlení Nicka. Protože kdyby jeho situaci někdo zhodnotil, 'byl by tu za úchyla on'. Taky na místě byly mezery ve vyprávění, protože se čtenář různé věci dozví až v tu pravou chvíli.

Ještě nevím jestli se pustím do dalšího dílu, protože ze zakončení knihy jsem docela nesvá. Na jednu stranu se mi konec líbil, ale na druhou stranu mohlo tam být něco, co člověka nenapadne, že by tam mohlo být.

30.07.2016

Nehorázně mě baví ta rozmanitost postav, krásná kresba a poutavý příběh. Poslední stránky jsem obracela s pocitem, že prostě potřebuju pokračování a to hned.

3 26.07.2016

Neuvěřitelně silný příběh, který šokuje. Člověk nemůže pochopit, jak se tohle v současnosti může ještě někde dít. Nejvíce mně přišlo šílené to, že Korejci z jihu odmítají ty ze severu. Neviděná šikana (dalo by se říct i rasismus, kdyby nešlo o jeden národ) vůči jižanům, kteří přece nemohou za to, že se narodili na špatné půlce bývalé jednotné Koreje.

Četla jsem na internetu i názory, že je příběh zcela jistě vymyšlený nebo dost upravený. Tomu já nevěřím, ale chápu z čeho ty názory vznikají. Za prvé je v knize spoustu věcí, které člověk který žije obyčejný život v normální zemi prostě nemůže pochopit, pro nás je hodně situací v příběhu této dívky jen těžko pochopitelných. A za druhé byl podle mě trochu špatný krok vyprávět svůj příběh do různých médií v různých (sice jen málo odlišných) verzích. Je jasné, že to Yeonmi nedělala schválně a že ve stresu a hlavně s takovými vzpomínkami jako má ona se těžko přemýšlí vždy stejně a rozhodně.

I kdyby byl příběh hodně nadsazený (což dle mého není), tak by lidé co Yeonmi nevěří měli zamyslet nad posláním této knihy. Po tom, co jsem knihu dočetla chci o tomto tématu najít víc a najít důvod proč s tím stále nikdo nedokázal nic udělat.

4 26.07.2016

Od Davida Levithana jsem zatím nic nečetla, ale jeho Will se mi asi líbil víc než ten Greenův. Naopak od Greena jsem četla asi všechny jeho knihy, ale nikdy mě moc neokouzlil. Každá z jeho knih měla něco do sebe, ale zároveň mi přijde, že ty knihy nikdy nedotáhne do konce. Prostě knihy typu - a život šel dál - bez nějakého zakončení nebo rozseknutí zápletky moc nemusím.

Líbil se mi nápad shody jmen, dvě různé osobnosti a některé hlášky, které mi přišly vtipné. Jinak jsem ale od knihy očekávala mnohem víc. Nevím jestli to víc měla být citovost, vtipnost, vážnost nebo něco jiného. Ale prostě mi tam něco chybělo. Docela mě zklamaly charaktery postav, protože jediný kdo mi tam přišel úplně normální byl Drobek. (docela mě pobavilo, že taky znám někoho, komu taky tak říkají, úplně ze stejného důvodu) Jinak mi chování některých postav přišlo divné, hloupé a nepřirozené.

Na autory samozřejmé nezanevřu a hodlám číst jejich knihy, ale asi už bez vysokých očekávání.

2 26.07.2016

K pražské ZOO mám velmi dobrý vztah díky každoročním výletům už od mých osmi let. U spousty zvířat si pamatuju i jejich osobní jména a proto mi příběhy ze ZOO v Praze byly ještě bližší.

Knihu jsem vzala do ruky, právě proto, že jsem jí viděla v suvenýrech když jsme v zoologické byli před pár dny. Ten den jsem strávila asi dvě hodiny okukováním báječných mravenečníků a čekáním jestli na mě vykoukne ten nejmladší - Lecter. (pořád mě baví jeho jméno, stejně jako jméno je otce - Hannibal)

Výběr z článků, který je v knize dán vystihuje asi ty nejdůležitější okamžiky za poslední dva roky až po útěk a chytání ibisů po Praze. Nejvíce mě bavili právě příběhy vztahující se přímo k ZOO, ale i ty ostatní byly důležité a rozhodně ne všechny byly veselé. Ohrožení různých zvířat, chování lidí vůči přírodě, i jejich chování ke zvířatům v zajetí je katastrofální.

Až (a jestli) vyjde pokračování této knihy, tak váhat nebudu a knihu si zase s chutí přečtu. Možná se i vrátím ke knihám předchozím. :)

1 07.07.2016

Inspirující a často vtipná knižní jednohubka. Text, který přinutí se zamyslet a uvědomit si, jak to vlastně ve skutečnosti chodí. Každý krade střípky nápadů ostatních, i když si to třeba nechce připustit. :D Knížku si určitě někdy přečtu znova, přece jen to byla hodinová záležitost, a myšlenka je lepší, jak některé jiné 'chytré' knihy, které se vlečou po stovkách stránek. Navíc byla kniha doplněna o citáty a ilustrace, což knihu dělalo ještě atraktivnější. :)

''The more you read, the more you can choose to be influenced by.''

06.07.2016