Seditka komentáře u knih

Kniha, která ve mně zanechala trhlinu...doslova. Dlouho jsem odolávala mediální masáži, odvracela tvář od výkladních skříní knihkupectví a spěšně otáčela listy periodik uvádějících žebříčky bestsellerů. Z Tribeče jsme se vrátili pár měsíců před tím, než vyšla v českém překladu. Na druhou stranu bych jí ráda otevřela a zjistila, co se tam vlastně stalo. A pak si ke mně našla cestu oklikou...a roztrhla mě ve dví...
Po dočtení jsem zůstala rozpolcena mezi racionálním pohledem proloženým skepsí a mezi obezřetností s pochopením pro něco, co je mimo tenhle svět. Forma mě neohromila, staví spíše na autentičnosti výpovědi se všemi jejími pastmi...příliš rozvleklý děj, neustálé čekání až se něco stane a chaotické vykreslení děje. Pro mě jako čtenáře platí nepřímá úměra...čím více fetu, tím méně věrohodnosti. Z toho také vyplývá stěžejní otázka, jestli je tohle jen dobře vymyšlená fikce, nebo má opravdu reálný podklad. Většinou stačí málo a příběh si pak začne žít svým životem. A pak je tady ta druhá strana...ten reálný podklad, který si člověk dá do souvislosti až tehdy, když se z Tribeče vrátí a zjistí, že o tomhle pohoří někdo něco napsal. A moc dobře ví, kde je Černý hrad a kde je ta maringotka, protože přesně v těhle místech se naše parta stihla během deseti minut poztrácet sobě navzájem. A z toho lehce mrazí v zádech...

6 12.05.2018

O knížce, kterou jsem si chtěla koupit, a u které jsem po jejím přečtení byla ráda, že jsem si jí nekoupila...
Vlastně tak stále přemítám, jak k této knize přistupovat. Jestli jako ke zpovědi osoby trpící obsedantně kompulzivní poruchou zaměřenou na neustálé uklízení a redukci vlastněných věcí, nebo jako k seriózní publikaci, která udělala z obyčejného úklidu doslova vědu hodnou napsání metodologické příručky? A právě tahle nerozhodnost podpořená neustálým omíláním nepříliš šťastného dětství autorky ručičku vah mého hodnocení přechyluje směrem k prvně zmíněnému.
V rámci interkulturní kompetence je navíc docela těžké vysvětlit, že "oblečení na doma" prostě potřebujete, protože nebudete dělat dřevo na zimu v mohérovém svetříku, nebo že na houby do lesního podrostu nevyrazíte v mokasínkách a plisované sukni. Uznávám, že pár triků je dobrých, ale předpokládám, že k podobnému výsledku by člověk došel i při třídění se špetkou selského rozumu bez metody KonMari. A své knihovny, svých milovaných knih s vylisovanými čtyřlístky a sojčími pírky se rozhodně nevzdám/ :-)

4 10.11.2017

Střípky autobiografie zachycující autorovo děství na dlažebních kostkách pražských Dejvic, dospívání nad kytarovými strunami a vystřízlivění z dospělosti mezi jednotlivými režimy. Poskládáno s dětskou lehkostí a bezelstností, se sarkastickými komentáři dospívajících a s melancholickou nostalgií a humorem dospělého. Dovolila bych si srovnání se Svěrákovým počinem snad jen lehce obměněným vzhledem k hudební profesní dráze Ivana Hlase... Po struništi bos...
aneb proč je nejpodivnější větou děstkého slabikáře "Ema má maso", proč se klukům tak líbilo šplhat na tyči v hodinách tělocviku a proč není Monika jako Monika...
Ivan Hlas překvapil...a to velmi mile.

1 07.09.2017

Rozpačitý dojem z rozpačité knihy na pomezí žánrů. Ani detektivka, ani lingvistická příručka, ani psychologický román. Děj nedrží příliš pohromadě, je rozvleklý a až zbytečně zaměřený na tornedalský dialekt, o který ale v detektivce zas tak moc nejde. V porovnání s klasiky severských detektivek je to slabší průměr.

15.08.2017

Nesbo umí, Hole umí! U Nesboa mě baví jeho neotřelé obraty a umné použití jazyka, které se s každou vydanou knihou posouvá dál. Několik rovin děje zaručuje, že není čas na povrchní čtení, jinak se čtenář mezi postavami ztratí a příběh pak ztratí svou hloubku. Ale to Nesboovi věrní vědí. Další povedený kriminalistický kousek ze severu.

5 15.08.2017

Kniha vystihující samotnou osobnost autora....nezaměnitelně svá, prolezlá jadrným humorem, neotřelým jazykem včetně "satineologismů", lehce přisprostlá, tak jak jí knižní záložka narostla. Spolu s neotřelou grafikou skutečných Julových deníkových záznamů (otisky hrnku kávy, staré jízdenky, účtenky, drobné malůvky a náčrty, vložené dobové mapičky se zakreslenými trasami expedic) tvoří osvěžující nenáročné čtení, se kterým se dobře lenoší, cestuje, usíná i marodí. Milá vzpomínka na méně známou tvář skvělého herce.

2 03.07.2017

Příběh, který v člověku rezonuje ještě dlouho poté, co dočte poslední stránku. Příběh dvou sociálních lúzrů, dvou nejméně pravděpodobných nositelů literárního děje putujících cestou odnikud nikam. Kniha se silným emočním nábojem a neskutečně krásným jazykem, kterým autorka bravurně vládne. Autorčina prvotina, která nastavila laťku literárního umu hodně vysoko...nezbývá než doufat, že Sara se svou druhou knihou tuto laťku přeskočí (k radosti nás čtenářů) a nikoliv podleze...jak to často v literárním světě uspěchaného psaní knih bývá...
Víc takových knih, které vynikají mezi tou haldou literárního marastu na pultech!

15 06.06.2017

Jedna z mála dobře napsaných knih, které se zabývají tématem "Expedice ve velehorách". Na stylu psaní je patrné, že se jedná o vypsaného autora, který má v této oblasti přehled (což ostatně vyplývá z jeho zaměstnání novináře píšícího pro outdorový časopis). Obsah knihy se neomezuje pouze na suché vyprávění tragického příběhu, ale autor zařazuje i faktografické údaje, postřehy a poznámky pod čarou, které činí z knihy nejen dokumentární zachycení osudu Hallovy expedice, ale i studnu informací o vztahu člověka a nejvyšších hor naší planety. Nezbývá než smeknout před poctivě a velmi čtivě napsanou knihou, kterou řadím nastálo mezi své oblíbené knihy. V kombinaci s poměrně zručně natočeným filmem Everest (pojednávajícím o stejné události) tvoří ucelený obraz jedné ze smutných kapitol dobývání nejvyšší hory světa.

1 12.05.2017

Kronika rodové linie prolezlé neštěstím, osamělostí, nenávistí a zlobou. Předchůdce dnešních nekonečných telenovel, jen v archaické podobě odpovídající době vzniku. Opravdu pesimistické čtení, u kterého zamrzí, že nevyužívá více paralelu s čarovnou krajinou zvlněné krajiny poseté vřesovišti. Jednou a dost...

7 02.05.2017

Výborná věc napsaná lehkou rukou a vytříbeným jazykem. Všední život nevšední uličky s jejími stejně nevšedními obyvateli. Steinbeckovy obrazy jsou napsány tak dokonale, že se čtenář stane jedním z dočasných usedlíků uličky Na Plechárně...

3 18.04.2017

Tak trochu jiný cestopis...možná spíše reportážní román psaný lehkou rukou s těžkou hlavou po nekonečném přiťukávání ukrajinskými pálenkami. Nepřikrášlená zpráva o současném stavu země, kde vládne mafie, vodka, byrokracie a bída. Od komunity starousedlíků, kteří se vrátili do zakázané zóny Černobylu, kde v místním jezírku nestvůry z hlubin polykají pecny chleba napříč, přes zničené vesnice, kde lidé živoří mezi holými zdmi, které jim sousedi rozebírají na stavbu vlastního domu, po příběhy oděských námořníků nad desátou sklenicí vodky a druhým krajícem chleba se sardinkami. Člověk se chvíli směje, chvíli žasně, chvíli jen nemě polyká stránky očima. Nad příběhem potopených sudů s bojovými plyny na krymském pobřeží a mrtvými delfíny se zčernalými vnistřnostmi už jenom pokřižujete se slovy "'Bůh nás ochraňuj". A pak dočtete na poslední stránku, zaklapnete knihu a uvědomíte si, že jste rádi, že žijete tady, v malé zaprděné zemi uprostřed Evropy, že zítra jdete do práce, protože nějakou práci máte, že pět dní v týdnu nejíte slanečky s chlebem a že se vůbec máte jako prase v žitě...
Povinná literatura pro všechny ty, co žehrají, jak se tu máme špatně...

7 10.04.2017

Anotace knihy je lepší než kniha samotná. Zpočátku poměrně chaotický a velmi táhlý příběh neznámého muže, který stránku za stránkou sbírá střípky své minulosti, aby nakonec zůstala naznačená, zpola odkrytá, odhalující jeden z mnoha osobních příběhů zlé doby. Gradující děj je useknutý jako ocas loveckého psa. Není důvod sekat, způsobovat utrpení čtenáři a useknutím přijít o vlastní funkci závěru, kterou v sobě příběh nese...dopovědět příběh celý, zakončit ho posledním chlupem, posledními větami s pointou...
Nositel Nobelovy ceny za literaturu... pro mě osobně zatím velké zklamání. K této knize se rozhodně nebudu vracet. Připomíná film se závěrečným "To be continued", který ale vůbec žádné pokračování nemá.

10.04.2017

První kritický bod - prvních třicet stránek.
Druhý kritický bod - až příliš neskutečné náhody a neuvěřitelně naivní hlavní hrdinka.

Tento styl knih vlastně vůbec nevyhledávám, takže nebýt knižní výzvy, asi bych se k této knize nikdy nedostala. Vcelku slušně řemeslně napsaná knížka, u které je vlastně nejsilnějším okamžikem samotný závěr, kdy děj dostává spád. Zajímavé téma podpořené více či méně skutečnými postavami a vztahy mezi nimi. Možná kdyby autorka ubrala a v regresi spojila pouze hlavní hrdinku a jejího osudového muže, knížka by působila střízlivějším dojmem. Měla jsem trochu pocit, že přibíráním dalších a dalších postav z minulosti se jí celek rozjíždí pod rukama. Tak trochu zbytečně.
Ten, kdo má rád historii a ženské romány, si určitě přijde na své.
Za mě osobně, proč ne, ale vracet se k této knize nebudu.

3 22.03.2017

Kniha upomínající na pozapomenutý sportovní výkon slovenských horolezců. Mezi knihami věnující se této tématice jde o průměr - to, co knihu dělá čtenářovi bližští jsou medailonky jednotlivých horolezců, tak jak na ně vzpomíná rodina, přátelé z horolezeckého spolku a ostatní spolulezci. Obsahově i stylem vyprávění trošku pokulhává, stejně jako přehlédnutými chybami v korektuře textu. Obrazové části s fotkami příjemně osvěžují textové pasáže.

3 02.03.2017