seethelight komentáře u knih

"Tiše prožívala svůj Přítomný okamžik, aby prostor uprázdněný nenávistí zaujala láska. Když pak nastala ta pravá chvíle, obrátila se k luně a na její počest hrála sonátu - a věděla, že ji luna poslouchá, pyšní se a budí u hvězd žárlivost."

Někde jsem četla, že Coelho má být symbolem filozofie dneška. Pak se možná nechceme namáhat moc přemýšlet. Coelho tlačí na laciné struhy, brnká nám v tónu všelidově dostupného mysticismu a dělají mu problém přívlastky. Je to totálně bestsellerový materiál, což nemyslím v dobrém, myslím to tak, že si široké publikum může na chvíli přijít myslitelsky až osvíceně, zatímco se do něj vsakují jedové ampule patosu. Moderní člověk neztratil touhu po duchovní spáse: zde leží, jen si vystřihnout odstavec a nalepit na nástěnku. Nechte kolovat.

Introverze není nemoc, ale po dočtení téhle knihy musí každý extrovert truchlit, že jí netrpí. Proč? Protože Steve Wozniak byl introvert. Takové je vysvětlení Susan Cainové.

Čekáte návod, jak být šťastným introvertem ve světě komunikace, ale - teď POZOR, VELKÝ SPOILER - on tam žádný není!
Susan Cain vás velmi pravděpodobně donutí považovat introverzi za privilegium, vychrlí na vás tisíce jmen úspěšných introvertů s doporučením: "Buďte jako oni, vždyť je to možné!", a seznámí vás se spoustou detailů, které se vám budou proklatě hodit, až si zase v pátek skočíte na burzu.
Taky líp porozumíte svému vnitřnímu já, až nastoupíte na Harvard Business School nebo se naučíte nenarušovat odměřené skupinky tichých Asiatů.
Tolik vědění ve 300 stranách.

Jenže. Pokud asi jako já neplánujete nakupovat akcie, a projevy před sálem plném lidí se zdají v nedohlednu, takhle kniha vám nemá co dát. Obeznámí vás se spoustou jmen lidí a studií, ale jak se podle toho zařídit, jak vzdorovat tlaku povrchních hovorů bez toho, abyste byli považování za někoho, kdo nic neříká, protože nemá co říct? Stránky pro běžné lidi, kteří se nepohybují po Wall Street, jako by chyběly.

17 01.02.2015

Cituji z popisu:
"Není pohádka jako pohádka,..."
To teda není.

Je mi -náct a většinu času nedělám nic jiného, než že se snažím dospět. Co nejrychleji a nejefektivněji.
Ale vždycky, aspoň na těch pár minut, kdy čtu Malého prince, se přistihnu doufat, že se zítra ráno probudím a bude mě ze všeho nejvíc trápit problém zákeřných boabobů a pomíjivých květin.

16 31.07.2014

Čekala jsem, že mi Zlodějka knih ukradne pojem o realitě, jak by se od stále chváleného bestselleru dalo čekat, ale zůstala mi pevná půda pod nohama.

Často jsem se ztrácela v chronologii a kapitoly laděné spíš do povídek mě mnohdy nudily. Neměla jsem v lásce moc postav a konec mě nezasáhl. Celkově se mi kapitoly vlekly, postavy nepřekvapovaly a klíčové krádeže knih jsem čekala odvážnější a možná ještě dramatičtější.

11 19.07.2014

Tess z d´Urbervillů - další proklatě zásadová žena z pera britského klasika.
Nejsem typ člověka, který tvoří sympatie na základě pevnosti zásad. Stejně jako Jana Eyerová, Tess se sice může pyšnit nezdolným charakterem a přirozeným smyslem pro morálku, ale ve své podstatě není nic víc, než Tess svázaná ve svěrací kazajce svého neměnného úsudku.

Sebekázeň, schopnost ignorovat společenské konvence, nechtěná krása a inteligence, zní to možná až moc dokonale na to, aby to nebylo nudné.

Příběh sám o sobě je to, co mě nutí zachovat dobré hodnocení. Přesto má-li být Tess z d´Urbervillů román kritizující společnost (a je jedno, že už ne příliš aktuální), Hardy nám předložil za vzor osobnosti, které sice můžeme charakterizovat velkými slovy, ale už nám nezbyde žádné místo pro ironii, rozpustilost, charisma..., jen hodně pro strnulost.

9 01.11.2014

(SPOILER) Holky, slečny, dívky!
Já vím, že je to volnočasová četba a tak, ale
- v půlce knihy Hardin řekne Tesse, aby si pořídila prášky a ona prostě kývne. Takhle to v realitě nefunguje. Ve skutečnosti si měla Tessa dát čas na rozmyšlenou. A Hardin na ní nikdy nemá právo tlačit.

- o pár stránek dál přemýšlí Tessa: “Říká, ze se mnou chce být napořád, tak proč mu tak vadí se oženit? Takže budeme navždy jenom milenci?” V dnešní době už vynechání svatby nedělá z lidí věčný milence. Nechtít svatbu je absolutně ok. Naopak neochota se dohodnout není okej.

A teď POZOR. Je to romantická knížka, já to chápu. Ale velmi často se ti dva hádají, protože má Hardin problém, s kým (jakým klukem) se Tessa vídá nebo kterýho potká. Takhle ve skutečnosti, v opravdovým životě, začíná manipulace a koření domácí násilí. Kluk, co má problém, když jdeme s kamarádem na oběd, není fajn kluk. Kdyby byli Tessa a Hardin skuteční lidé a Tessa se omluvila, že byla s kamarádem na obědě, vzdala by se něčeho moc, moc důležitýho.

Přeju všem zábavné čtení a těm mladším čtenářkám ještě zdravý nadhled :) !!

"Člověk musí být umělec i šílenec, bezmezně melancholický tvor (..), aby rozpoznal malého anděla smrti mezi obyčejnými dětmi."

Taky mi to rozpoznávání trvalo. Četla jsem Lolitu poprvé až 5 let potom, co mě naučili číst - spoustu promarněných let. Tenkrát jsem nerozuměla všemu. Ostatně později také ne. Neznám nikoho, kdo by mohl upřímně tvrdit, že v plné míře porozuměl Nabokově mistrovské hře se slovy, všudypřítomnému poetismu, který zní jako hudba, a který dělá Lolitu odlišitelnou od jakékoli jiné knihy klidně i z jediného odstavce.

Lolita - psychologie emoční smrti, společenských tabu, hranicích lásky a šílenství, a v neposlední řadě psychologický román o té nekonečné sobeckosti, kterou sebou přináší touha po malé Lolitě, Lo-li-tě, Doly..

8 22.08.2014

Na téhle knize je nejtěžší najít si postavu, kterou si je možné zamilovat. Protože to prostě nejde. Heathcliff žil pomstou, tahle kniha žije pomstou.
Ale hvězdičku navíc za vylíčení prostředí. Na vřesoviště v okolí Větrné Hůrky do smrti nezapomenu.

8 11.05.2014

"Pálí jako led," vypůjčím si Baudelairův citát užitý v doslovu knihy.
Nejnebezpečnější, co v knize najdete je hravá síla slov.

5 12.04.2015

"Nana snila o posteli, jaká dosud nikdy neexistovala, nikoliv o posteli, ale o trůnu, o oltáři, k němuž se bude chodit klanět celá Paříž a obdivovat se nahotě panovnice."

Tahle věta je celá kniha v pár slovech. Nana snila o poctě a moci markýzi, kterou viděla v úvodu knihy, ale byla to forma, jak toho dosáhnout, co jí dostalo tak daleko, ale vždy o vlásek dělilo od cíle. Odmítala role, které nepasovaly k postavení vážené dámy a slepá k vlastním chybám ignorovala, že je to ona sama, co se tak zoufale nehodí k vytouženému snu. Propadala marnivosti a bez záchvěvu svědomí sebou strhla každého, kdo byl nablízku.

Silné, ale bohužel příliš rozvleklé a nudné.

5 25.01.2015

Když spojíte velkolepou emoční hru s působivým tématem "vyléčené kurtizány", nazvete ji bojem marnivosti a citu, zasadíte ji do vzkvétající Paříže, kam všechny tyhle příběhy patří, dovolíte smrti, aby si vzala za své, zabráníte lichotivému konci a postavíte zeď mezi realitou a předsudky, na které můžete balancovat a stejně si nebudete jisti, možná a pak docela jedině, stvoříte příběh Dámy s kaméliemi a já vám z celého srdce zatleskám.

5 24.06.2014

Chlapec zbožně obdivuje otce. Chlapec potkává bodré lidi. Chlapec přimyká k přírodě. Hendikep znesnadňuje poznávání přírody, ale neodlučuje chlapce od jeho toulek. Obyvatelé buše se dělí na ty, kteří hendikep neberou v potaz a na ty, kteří ho komentují a zasahují do chlapcovy svébytnosti.

Alan Marshall napadal sentimentální vztah k hendikepovaným. Téma je dnes aktuální, přemýšlíme o ableismu. /Jako dětská literatura je to už příliš rozvláčné, vztah dnešního školáčka k literatuře bych tím nedráždila.

4 10.08.2024

V bití se do prsou ukrývá obraz velké křehkosti. Kniha je exhibicí člověka, který touží přesvědčit sebe i druhé, že má rozum, intelekt a duši. (Čtenářka nemůže a nechce tvrdit opak.) Není to vůbec ryzí.

Život býval náš; ať už očima Loly a Matíase, kteří strádají kvůli režimu, nebo Rose, která pátrá po čase, který už prožila.
Autorka občas skloubí pár příliš strojených situací, což nepůsobí dobře hlavně v první polovině knihy, ale ve výsledku na tom nesejde, jelikož kniha promlouvá sympaticky, pod řádky si nese něco naléhavého a konec vyznívá do ztracena. Repertoár čtenáře se nutně rozrůstá o bod na časové ose.
"Kdy?" - "V pondělí, včera, minulé Vánoce, za měsíc, tenkrát, když život ještě býval náš."

4 30.12.2015

Mladá žena Zaza má bohatý vnitřní svět. Matka a rigidní křesťanská etika jí zabraňují autenticky prožívat samu sebe a mít vlastní projekty. Tento vybrakovaný mladý člověk umírá jako pravý hrdina existencialismu - na nedostatek niterné svobody.

Pro Simone je Zaza múzou, jsou to téměř milostné řádky. Krásně se to čte.

2 24.09.2024

Nenapadlo mě, že ještě v šedesátých letech nerušeně kvetl paternalistický medicínský model (reprezentovaný např. nesdělovaním prognózy nemocnému) a vlastně mě zklamalo, že ho filozofka emancipace nereflektovala. Kdo jiný měl předznamenat posun?

Literárně je to výborné, výpověď je upřímná a svobodná. A krátká. Bývala bych ráda četla dál.

Nevím, jak moc je to chyba překladu, ale tak hrozné přímé řeči jsem dlouho nepotkala, trhá to uši. Příběh bez nápadu. Hlavní hrdinka mělká jako miska s instantní polévkou. Hlavní hrdina: no, takový povědomý.

Praví se, že Hospodin nabízel Tóru mnoha kmenům, ale až Židé prchající z Egypta její poslání přijali, čímž zajistili pokračování světa. Židovský národ již před svým Bohem obstál, není teprve zkoušen, a svým aktivním jednáním pomáhá Bohu udržovat svět a existenci. To důležité se děje za života.
Polovinu knihy tvoří přístup ke studiu Tóry, což mě nadchlo vůbec nejvíc. Už chápu, proč se nepřekládá z hebrejštiny a proč mají takový význam čísla.

Publikaci bych doporučila komukoliv, kdo je laik a jeho výchozí pozice je zájem o religionistiku.

1 16.11.2024

Četné sentimentální kapitoly z minulosti, v přítomnosti se vůbec nic neděje; až je najednou po všem. Motivace Amy nejsou srozumitelné. Ta vstupuje do děje se silným postojem, který bez vysvětlujícího impulzu opouští na posledních 30 stranách. Ti dva spolu v rovině přítomnosti nemají dotyk nebo delší dialog, podotýkám. Obšírné líčení organizace svatby, které ukrajuje snad 50 % knihy, mě zoufale nebavilo.
Kniha není neumětelství, nemusíte se bát pocitů trapnosti. Jen nefunguje, jak by měla, je mdlá a není nězná ani hřejivá.

1 12.08.2024

Městská knihovna v Praze má t.č. k půjčení jeden svazek. Až ho někdo ukradne nebo ztratí, tak to bude strašná škoda pro poměrně lidnaté město, které tato knihovna obsluhuje (ne, že by to v méně lidnatých místech bylo bývalo méně pochmurné).
V existencialismu nacházím výpověď o svobodě, která nehledá své limity ve vztahu k společnosti a státu, což je kontext, ve kterém se s termínem svobody nejčastěji setkáváme, ale která naléhá na individuum, aby uzřejmilo svobodu uvnitř sebe. Tak to je i proto hezké, že máme knihovny a máme v nich knihy.

1 29.07.2024