sgjoli komentáře u knih

Tohle je jedna z těch povedenějších detektivek z pera Agathy Christie. Trochu mi to připomínalo Deset malých černoušků, a to tím, že máte skupinu lidí a není pochyb, že jeden z nich je pachatel. Pomocí vylučovací metody se pak zjišťuje, kdo je vrah. Je to skvěle napsané a vy do poslední chvíle nevíte, na čem jste. Skvělé! Moc doporučuji.

23 04.03.2018

Jirásek působí v některých svých dílech poněkud těžkopádně, ale Filozofská historie je pro mne výjimkou. Vlastně je to jedna z mých nejoblíbenějších knih, ke které se ráda vracím. Je to překrásný příběh o lásce, o vlastenectví, o studentském odboji. Je to velmi čtivě napsané, miluju ten jazyk, který zde Jirásek použil.

16 04.03.2018

Chrise Colfera jsem si již oblíbila jako herce a zpěváka, ale zaujal mne i jako autor. Bavilo mne, jak kreativně Chris pracuje s klasickými pohádkovými motivy. Je to zábavné, místy ironické až sarkastické, chytré. Chris píše velmi čtivě a i když je poznat, že je to mířeno spíše za mladší čtenáře, určitě si knihu užije i dospělý.

13 04.03.2018

Tohle bylo neskutečně roztomilé čtení, takové pohlazení pro duši. Velmi se hodí přečíst si právě o Vánocích. Je to příjemná jednohubka, u které se potěší jak dospělý, tak dítě. Je to sice trochu smutné, ale i tak kouzelné a na tváři to nakonec přece jen vykouzlí úsměv. Moc pěkné. :-)

15 04.03.2018

Na tuhle knihu jsem se těšila již dlouho. Námět zněl lákavě a i žánr je mi velmi blízký. Bohužel však pro mne kniha byla trochu zklamáním.

Styl psaní je od začátku velmi svižný, lehký a čtivý. Autorka píše velmi jednoduše, nic zbytečně nekomplikuje. A to bylo strašně fajn, ale bohužel to tak fungovalo jen první půlku knihy. Druhá polovina mi přišla zbytečně natahovaná, se spoustou hluchých, prázdných míst, které mne nudily.

Také mne moc nezaujaly rodinné záležitosti, kterými se zabývá hlavní vyšetřovatelka Kasparyová - to mi tam připadalo zbytečné a nudné.

Bohužel ani postavy mi kdovíjak nepřilnuly k srdci, většina mi byla tak nějak jedno. Nakonec z toho pro mne byla jen průměrná detektivka na jedno přečtení, ke které už se nechystám nikdy vracet. Škoda...

9 04.03.2018

Po přečtení knihy Zahrada kostí jsem věděla, že se k dílu Tess Gerritsen určitě vrátím. A jsem ráda, že jsem sáhla zrovna po Gravitaci. Zajímavý děj, skvělá hutná atmosféra, vše zasazené do netypického, ale lákavého prostředí kosmické stanice.
Knihu jsem si moc užila. Je to napínavé, akční, skvěle napsané - čtivé. Skvělý zážitek. :-)

12 04.03.2018

Ptáci v trní jsou skvělým románem o lásce, a to nejen lásce mezi mužem a ženou, ačkoliv vztah Ralpha a Maggie je tím ústředním motivem celé knihy. Autorka velmi citlivě a střízlivě představila celou paletu odstínů tohoto citu – lásku mateřskou či sourozeneckou, lásku naplněnou i nenaplněnou, dále nemožnost se zamilovat, strach z lásky a vázání se na jiné. Nemine vás ani láska z vypočítavosti a láska k majetku, ale zároveň i její opak – láska k duchovnu, láska k Bohu. Čekají vás různé podoby lásky, které však nejsou podány plytce, kýčovitě nebo přeslazeně.
Je to úžasně napsané drama o lidech, které potkaly různé životní překážky, jež museli překonávat. Je to příběh o lidech, které na konci knihy opouštíme úplně jiné, než jsme je poznali na začátku. Knihu jsem si užila a doporučuji ji.

36 04.03.2018

Tato kniha byla pro mne jedním velkým překvapením. Je sice pravda, že zápletku „zkušený muž a nezkušená dívka, kteří po sobě touží emocionálně, sexuálně, fyzicky“ jsme mohli vidět už nesčetněkrát dříve, ale to zasazení do světa a mystiky krále duchů mne prostě bavilo a to jsem si užívala.

Je zde perfektně zachycena nepatrná hranice mezi realitou, poetičností a snovostí. A právě tato tenká hranice je jedním z hlavních důvodů, proč by čtenář měl při čtení trochu zpomalit a zpozornět. Ale mně to vůbec nevadilo, ba naopak!

Trochu mne mrzel závěr knihy, který se mi místy zdál zdlouhavý, a některé pasáže mi přišly lehce zmatené. Každopádně jako celek mne kniha neskutečně okouzlila a já si ji užívala.

8 04.03.2018

Tak tohle byla neskutečná jízda! Jedna z věcí, co rozhodně zaujmou, je multižánrovost. Tento román je kombinací fantasy, dramatu a historického románu, objevují se však i prvky thrilleru a špionážního románu. I přesto se Tahirové podařilo vše skloubit dohromady tak, aby příběh jako celek velmi dobře fungoval a nic během čtení rušivě nevybočovalo.

Kniha je od první strany doslova nabitá dějem, pořád jsme v pohybu a vůbec nevadí, že nemáte ani chvilku na rozjímání. Skvělý děj, skvěle propracovaný svět, skvěle propracované postavy. Z knihy jsem naprosto nadšená a jedině doporučuju. Snad se brzo dostanu ke čtení druhého dílu!

9 04.03.2018

Po naprosto skvělém prvním dílu jsem byla samozřejmě zvědavá i na jeho pokračování. Bohužel však musím říct, že "Život po tobě" se mi zdá proti prvnímu dílu poněkud slabý a většinu času na mne působil jako nastavovaná kaše. Jako by byla kniha napsaná z donucení.

Zatímco "Než jsem tě poznala" bylo dějem a akcí opravdu nabité, "Život po tobě" se dlouho vleče a dlouhou dobu se dějově nikam moc neposouvá. Postavy se tam plácají na místě, že je to místy skoro až nuda. :-( Až v tom závěru se konečně začalo něco dít, ale na mne to bylo až moc pozdě. Některé věci mi pak připadaly trochu přitažené za vlasy.

Bylo tam pár věcí, co mne bavily, ale bohužel jich nebylo dost na to, abych z knihy byla nadšená jako z prvního dílu.

Nakonec to byla pro mne průměrná kniha s nádechem zklamání. Škoda, no.

20 04.03.2018

Ani mne nakonec neminul tento slavný bestseller. A musím říct, že i já jsem z něho byla po dočtení nadšená.

Skvěle je tu zobrazeno střetávání dvou světů, kdy jedna postava je zdravá a může dělat všechno na světě, ale nedělá to, zatímco druhá postava by chtěla dělat všechno na světě, ale nemůže pro svůj handicap. A Moyesové se tyto dva světy podařilo skvěle konfrontovat. Hlavně Willům pohled na život mne hodně zasáhl. Důležité je žít a ne jen přežívat.

Jde o silné, citlivě napsané lidské drama životě, přežívání, chuti žít, o smrti. A já si tuto knihu moc užila.

34 04.03.2018

Tato kniha patří mezi mé nejoblíbenější knihy vůbec, a to pro svou mnohovrstevnatost - není možné Jméno růže pochytit a porozumět jí jen na jedno přečtení. Nicméně to je na ní právě tak skvělé - při každém čtení v ní naleznete něco nového, co jste tam dříve neviděli. Stejně tak obdivuji, jak se Ecovi podařilo elegantně do knihy namíchat několik žánrů od detektivky přes náboženský román po román historický a filozofický (a to jsem dost možná teď něco vynechala). Rozhodně to není jednoduché čtení, ale ten čas se tomuto dílu jistě vyplatí věnovat. A opakovaně.

Je fakt, že některé pasáže této knihy jsou trochu těžkopádné, hůř se čtou a člověk si musí na ten styl psaní zde zvyknout (což se mi u jiných Čapkových děl ještě nestalo), ale i tak jsem si nakonec knihu užila, jak jen to bylo možné. Její poselství se mi zdá dost nadčasové, člověk musí občas číst mezi řádky, ale o to silněji to poselství vyvstává.

Slovo "absurdní" tuto knihu vystihuje asi nejlépe ze všech. Velmi brzy zjišťujete, že nemá vlastně moc smysl se zaobírat tím, jak moc reálné jednotlivé události jsou a zda by se mohly skutečně odehrát. Asi nemohly, ale to vůbec nebrání tomu, aby si člověk knihu užil a něco si z ní odnesl.

Z mnoha věcí si román dělá legraci, ale přitom se zabývá několika vážnými tématy -pod nánosem humorných či ironických narážek a nečekaných zvratů se mezi řádky vyjevuje kritika některých aspektů naší společnosti. Autor sice nenabízí řešení těchto problémů, ale svým poukazem na ně dokáže čtenáře dovést k zamyšlení, že některé věci ve světě prostě nejsou v pořádku.

Tato kniha patrně nebude úplně pro každého, a to právě pro svoji absurditu a skoro až surreálnost. Je to tak specifický druh literatury, že vás buď nadchne a vy si ze čtení odnesete kladný dojem, nebo vás to bude rozčilovat a knihu odložíte po pár stranách. Nic mezi tím. Já však musím říct, že mi kniha děsně sedla.

Zjednodušeně řečeno, tato kniha je hrozně divná a naprosto absurdní, ale skvělým a zábavným způsobem.

9 31.01.2018

Záblesk světla je poutavě napsaným románem s prvky tajemna, nadpřirozena a skvěle dávkovaného napětí. Příběh zároveň upoutá výborně zpracovaným prolínáním minulosti a přítomnosti. Na své si tak rozhodně přijdou milovníci rodinných ság a také milovníci dobře napsaných duchařin – Stein tu nenásilně zpracoval téma duchů, kteří nedojdou klidu, dokud nebude splněno jejich přání.

Co se týká postav, hrozně mě rozčilovala postava Sereny. Pokud bylo autorovým záměrem prezentovat Serenu jako nevypočitatelnou a manipulativní mrchu, která má být čtenářům nesympatická a protivná, tak se mu to dozajista povedlo, protože tato postava mi byla nesympatická velmi výrazně a několikrát jsem měla chuť jí zakroutit krkem. :-D Občas jsem měla problém i s Jonesem, který se mi místy zdál takový nerozhodný, že vlastně pořádně neví, co chce.

Ale až na pár nedostatků (Serena + Jones; trochu nedotažený závěr) jsem si knihu vlastně užila. :-)

5 31.01.2018

Bohužel se musím přiznat, že jsem knihu nedočetla. Na to, že mne první díl opravdu chytil, u druhého dílu jsem měla děsný problém se začíst. Bylo to na mne moc těžkopádné, osud postav mne přestával pomalu zajímat, do čtení se mi vůbec nechtělo. Škoda, celá série přitom začala tak nadějně. :-( Hvězdami nehodnotím, nedočetla jsem.

Nutno říct, že autoři mají velmi neobvyklý styl psaní. Na ten se mi zpočátku celkem těžko zvykalo. Dějově je to velmi temné, atmosféra hutná, zápletka celkem zvrácená. Na začátek trilogie ale určitě skvělý rozjezd, na konci skvěle otevřený, aby člověka nalákal sáhnout po pokračování.

8 31.01.2018

Na knihu jsem se děsně moc těšila a měla jsem od ní velmi vysoká očekávání. Ale asi jsem ji četla v době, kdy jsem na ni nebyla připravená a neměla na ni tu správnou náladu. A nějak mi tehdy neseděl autorův styl psaní. Knihu jsem tedy tehdy odložila nedočtenou (skončila jsem tedy v půlce). Na jedné straně připouštím, že to téma mne zajímalo a osud postav mi nebyl lhostejný. Ale faktem bylo, že jsem měla problém se začíst. A když jsem knihu odložila, dělalo mi problém se zase ke čtení vrátit. Kniha tak bohužel zůstala nedočtená...

Dějově to možná je trochu slabší (=na můj vkus trochu přeplácané), ale i tak jsem si knihu dokázala užít. Hlavní postava je skvělým hybridem Sherlocka Holmese a Doctora Who a jeho asistentka Abby zase kombinací Johna Watsona a Clary Oswald. Baví mne ten Jackabyho svět, Ritterův styl psaní je velmi svěží, atmosféra přitažlivá a kolkolem je to fajn oddechovka, Snad u nás vyjdou i další díly této série.

9 31.01.2018

Snídaně u Tiffanyho je rozhodně neobvyklé dílo. A hlavní postava Holly je velmi neobvyklá postava, nad kterou jsem přemýšlela ještě dlouho po dočtení, co na ní vlastně bylo tak zvláštního, že se mi tak vryla do hlavy.
Kniha určitě nebude pro každého, ale na tom není nic špatného, samozřejmě. Dílo nenabízí žádný epický příběh s mnoha vedlejšími zápletkami, to jistě ne. Jde především o atmosferické a pocitové dílo. Osud hlavní hrdinky Holly pak nabízí hodně podnětů k přemýšlení o životě - to asi bylo pro mne na celé knize nejzásadnější.
Určitě se ke knize ještě párkrát vrátím.

17 31.01.2018