sgjoli komentáře u knih

Přiznám se, že jsem nevěděla přesně, co od této knihy mohu čekat, ale dala jsem jí šanci. A byť hodnotím nakonec průměrně, jsem ráda, že se mi dostala do rukou, protože řada myšlenek tu byla zajímavých, podnětných a pro mne užitečných.
Líbí se mi, že je kniha přehledně zorganizovaná, takže si čtenář pomocí obsahu může snadno vybrat téma, které je mu blízké. Také autorčin styl psaní je srozumitelný a jednoznačný, takže to, co se tu autorka snaží předat, je snadno pochopitelné. A je naprosto v pohodě, pokud člověk přeskočí téma, které se ho zrovna v jeho konkrétní situaci netýká nebo ho zrovna moc neoslovuje. V tom určitě vidím velký plus, že to můžete číst na přeskáčku zrovna tak, jak vám to vyhovuje, bez toho, že by vám chyběly souvislosti, když nějakou kapitolu přeskočíte. Zároveň velmi oceňuji, že se tu autorka snaží dávat určité praktické tipy, co může člověk dělat v určitých situacích.
Co mi dělalo trochu problém, je to, že v některých pasážích na můj vkus autorka poněkud klouže po povrchu, ač já bych ocenila jít trochu víc do hloubky. Není to všude. Jsou tu kapitoly, kdy autorka do hloubky jde, a já se tak mohla nad některými věcmi lépe zamyslet a skutečně si říct "proč mi tohle nikdo neřekl dřív?" a něco podnětného si z toho skutečně odnést. Ale nebylo to takto všude - v tomto ohledu mi občas kniha přijde trochu nevyvážená. Ale to klidně může být jen můj subjektivní dojem, takže vás tím určitě nechci odradit od čtení této knihy - pokud vás láká, určitě ji vyzkoušejte. Za sebe nicméně průměrné hodnocení.

50 09.03.2025

Teda musím říct, že tato kniha mi dala docela dost zabrat, měla jsem dost problém se dostat až na konec. Bohužel za sebe musím říct, že básně v části "Elegie z Dunia" byly pro mne dost nesrozumitelné, neuměla jsem si k nim najít cestu, četly se mi opravdu velice těžko. Líbily se mi z nich dvě, u kterých jsem měla pocit, že jsem se na ně uměla nějak "napojit", něco si z nich vzít, porozumět. Ale o zbytku elegií se to bohužel říct nedá. Nerozuměla jsem.
Dost podobně jsem to měla i u těch sonetů. Ty se sice po jazykové stránce četly o něco snáz, ale obsahově mne dost míjely, nerozuměla jsem obsahu.
Je mi líto, hodnotím bohužel dost nízko. Tím netvrdím, že se jedná o špatnou poezii - hodnocení je určitě velmi subjektivně založené na tom, jak na mne kniha zapůsobila. S touto knihou jsme se dost těžce nepotkali... asi bych k ní potřebovala nějaké obšírné detailní vysvětlivky, abych ji uměla ocenit.

46 09.03.2025

Další díl s Rhymem, který jsem se užila. A to i díky tématu, kolem kterého se točí zápletka této knihy, a tím je magie, iluze, kouzla. V kontrastu s vědeckou, analytickou myslí našeho hlavního detektiva je to rozhodně zajímavé propojení dvou zcela odlišných světů.
Obecně u této série platí, že člověk by neměl věřit nikomu a ničemu, protože Deaver to umí zaplést tak, že pachatel je vychytralý a umí se dobře skrývat. A tady to platí dvojnásob vzhledem k tomu, že se tu Rhyme potýká s protivníkem-iluzionistou. Tohle byl jeden zvrat za druhým, že má člověk dost rychle popletenou hlavu z toho, co se teda děje. Ale mně to v tomto případě vůbec nevadilo, brala jsem to jako součást "iluzionistického vystoupení". A já si to dost užila.
Někomu by mohlo vadit, jak se v téhle sérii pořád opakují některé informace, které člověk slyšel/četl už několikrát v předchozích dílech. Jaké útrapy Rhyme coby kvadruplegik prožívá, co se mu honí v této souvislosti hlavou, jak rád pije whisky, jak má Sachsová problémy s artritidou, jak je dcerou slavného pochůzkáře, jak má ráda své Camaro... Mně osobně to asi zas tak žíly netrhá, ale ve chvíli, kdy člověk čte/poslouchá jednotlivé díly hned po sobě, jeden za druhým, dost rychle si toho všimnete, jak se Deaver v předávání některých informací docela opakuje.
Každopádně tento díl mne bavil a už brzy se pustím do dalšího dílu.

53 09.03.2025

V tomto díle se vracíme zpět do New Yorku a oproti předchozímu dílu jsem si Kamennou opici užila. Rhyme se opět pohybuje na svém písečku, ve svém živlu a je to znát.
Setkáváme se tu s tématem obchodu s lidmi a také s tím, jak to funguje v čínské komunitě v New Yorku - vztahy, myšlení, zločinnost. Setkání s odlišnou kulturou bylo podle mne celkem zajímavé oživení. Rhyme se tu setkává skrze kolegu z čínské policie s trochu jiným přemýšlením o vyšetřovacích metodách - ten "střet" se mi tu docela líbil.
Je to svižné, akční, člověk nemůže věřit nikomu a ničemu - to se mi též líbí, jak je čtenář pořád v napětí a musí dávat pořád pozor, co se děje. Pomáhá určitě i to, že Jan Vondráček coby narátor tady na téhle sérii odvádí skvělou práci, dobře se to poslouchá, což určitě pomáhá čtenáři udržet pozornost.

51 09.03.2025

Pustila jsem se do další audioknihy s Rhymem a jsem ráda, že tahle série vychází v mluvené podobě, protože ta mluvená verze mi pomohla se prokousat touto knihou.
Tento příběh mi vlastně připomněl, proč jsem před lety v této sérii nepokračovala v tištěné podobě - já jsem to tehdy totiž nedočetla. V tomto případě mi totiž moc nesedlo to prostředí, ve kterém se ocitáme (vyšetřování se z určitých důvodů přesouvá z New York City kamsi do zapadlých míst Severní Karolíny). Nabízí to takovou tu klasickou situaci - vyšetřovatelé z NYC s pokročilými vyšetřovacími metodami a technologií versus místní policie aka "balíci z venkova". To je něco, co obecně v detektivkách moc nemusím. A taky ta zápletka samotná a její rozuzlení, kdo je za co zodpovědný - to mi taky moc nesedlo, jak jsem po doposlouchání audioknihy zjistila.
Zachována zůstala ta linka na pozadí, kdy sledujeme Rhymea, jak se pere se svým osudem kvadruplegika. Jeho mysl stále jede na plné obrátky, zatímco se snaží vypořádat s cizím prostředím. Docela mi zatrnulo, jak si autor pohrál s osudem Sachsové, ale baví mne, jak Deaver umí čtenáře napnout až do konce a přijít s nějakým překvápkem.
Nakonec teda 3 hvězdy. Jsem ráda, že jsem si ten díl poslechla, ale asi to nebude zrovna můj oblíbenec v téhle sérii...

42 09.03.2025

Na knihu Zlozvyk mne nalákala zajímavě znějící anotace. A jo, nakonec se z toho skutečně vyklubalo celkem zajímavé čtení.
Téma transgender postav je pro mne v literatuře stále nové, takže jsem ráda, když se mi podaří narazit na knihu, která toto téma v sobě obsahuje. Autorce se podařilo napsat tento příběh tak, že jsem se cítila do děje vtažená od samého začátku, jako bych byla součástí toho příběhu a naší hlavní hrdince se dívala skoro přes rameno. Na člověka též zapůsobí dělnické prostředí madridské čtvrti, v níž naše hrdinka vyrůstá - vykreslené drsně, syrově, skoro nepřátelsky. Ale takové, jak to naše hrdinka vnímá.
Atmosféra knihy je melancholická, s náznaky splínu a deprese, protkaná zoufalstvím naší hrdinky, ale občas taky protknutá touhou po naději a vysvobození. Je to taková směska emocí, co tu čekají, až je čtenář odhalí a nechá je na sebe působit.
Vlastně přemýšlím, co mi na té knize chybělo, že ji nedokážu hodnotit výše než 3 hvězdami. Možná mi tu chyběla nějaká odezva bližší rodiny? Je pravda, že v tomto ohledu je kniha trochu jednostranná. Byť chápu, že to patrně měla být především sonda do duše transgender člověka ve snaze prozkoumat, co se takovému člověku honí hlavou, co cítí, nad čím přemýšlí...
Nebo bych možná ocenila knihu trochu delší a detailnější? Trochu větší ponor do každodenních aktivit hlavní hrdinky? Možná právě tu detailnější každodenní realitu ve vztahu s rodinou? Nevím. Takto dávám lepší 3 hvězdy, možná tak 3,5. Kniha nicméně stojí určitě za pozornost a mohu ji doporučit.

36 09.03.2025

Tuto knihu bylo jednu dobu docela dost vidět a zněla zajímavě, takže když jsem na ni narazila v knihovně, půjčila jsem si ji. A popravdě jsem ji po dočtení odkládala s určitými rozpaky.
Musím říct, že první třetina knihy mi přišla obsahem zajímavá, vtáhla mne do sebe a já měla dojem, že je plná zajímavých myšlenek ze života ženy, která se snaží změnit svůj život tak, aby mohla být spokojená a vnitřně srovnaná sama se sebou. Což bylo skvělé a mne to docela dost bavilo.
Ale čím víc jsem se blížila do poloviny knihy (a platilo to obecně i v druhé polovině) jsem pak najednou měla dojem, že autorka postupně začíná ztrácet dech a postupně začíná přeskakovat z tématu na téma. Takže z toho na mi vkus začal vznikat takový chaotický mišmaš všeho možného a já se přistihla, že mne to přestává poněkud bavit. Měla jsem potřebu přeskakovat a to prostě není dobré. A to byl celý kámen úrazu, proč hodnotím tak, jak hodnotím.
Byť je to teda marginálie, tak zároveň mne taky překvapilo, jak často se autorka zmiňuje o své předchozí publikaci, se kterou měla prý údajně velký úspěch - a já se marně ptala sebe, v jakých konkrétně kruzích s tou knihou měla úspěch? Kde přesně s tou knihou byla slavná? Dokud u nás nevyšla Nespoutaná, o paní autorce jsem před tím nikdy neslyšela. Tak je chyba někde u mne, že jsem nedovzdělaná? Nebo to byl úspěch jen v anglicky mluvících zemích a k nám se to prostě akorát nedostalo? Tohle se mi docela dost honilo hlavou...
No nic, zpět k hodnocení. Nakonec knihu hodnotím průměrně, či lehce podprůměrně - slabší 3 hvězdy. Začátek knihy slibný, ale jako celek pro mne spíše slabší.

60 23.02.2025

Pokračujeme v krasojízdě, aka po doposlechnutí audio podoby 1. dílu jsem se hned pustila do pokračování této série. A opět z mé strany spokojenost.
Můj původní komentář stále platí (byť díky audioknize jsem neměla problém se zaposlouchat už od začátku). Je to svižné, napínavé, akční a i tentokrát mne Deaver převezl. Úplně jsem na ty zvraty na konci knihy zapomněla, takže jsem opět valila oči, s čím to pan autor přišel. Takže za mne pecka.
Pro duo Rhyme-Sachsová mám jednoduše slabost, takže to jiskření mezi nimi na mne platilo i tentokrát. A jo, Rhyme je prostě uhrančivej, nemůžu si pomoct. Ta jeho povaha mne prostě baví.
V komentáři u předchozí knihy jsem opomněla, tak to napravím aspoň tady - musím říct, že Jan Vondráček jakožto narátor, který tuto sérii v audio podobě namlouvá, odvádí skvělou práci. Hrozně dobře se to poslouchá, já jsem nadšená!


Původní komentář:
Zpočátku jsem se do knihy vůbec nedokázala začíst, trápila jsem se. Jako by to bylo na mne příliš kostrbaté nebo co. Ale pak se to po nějakých 60-70 stranách konečně rozjelo a já zbytkem knihy celkem prosvištěla. A ten konec mi ty počáteční potíže vskutku vynahradil, protože tam bylo takových zvratů, že jsem jen zírala s vyvalenýma očima. Deaver mne očividně už zase převezl!
Pro mne tato série zatím hodně stojí na hlavních postavách. Rhyme je i přes svou morousovitou povahu naprosto uhrančivej chlap - jako postava mne děsně baví. A baví mne i to jiskření mezi ním a Amélií. Spojení drsného vyšetřovatele a okouzlující kolegyně, která mu pomáhá, je možná klišoidním motivem, který se v detektivkách/thrillerech objevuje často, ale zrovna tady se mi to dost líbí.
Pravda, první díl série Sběratel kostí se mi líbil o trochu více, proto dneska ubírám jednu hvězdu, ale i tak byl Tanečník hodně svižným čtením, které jsem si nakonec užila.

Ze série s Lincolnem Rhymem jsem dosud četla jen dvě knihy a bůh ví proč jsem pak nepokračovala dál, byť mne tahle série dost baví. Takže když před nějakou dobou začala tato série vycházet v audioknižní podobě, bylo na čase se k Rhymeovi vrátit, vzít to pěkně od začátku a postoupit pak v sérii dál.
A vlastně musím souhlasit se svým původním komentářem. Deaver píše neuvěřitelně čtivě. Příběh má neuvěřitelný spád, je to svižné, akční, s převraty do samého konce, ale člověk přitom nemá pocit, že by to bylo totálně přitažené za vlasy. Z Rhymea čiší takové charisma, že se nedivím, že mu Sachsová podlehla, podlehla bych taky.
Sice se tu objevují tropy, které už jsme mohli vidět v mnoha jiných thrillerech/detektivkách (magorský pachatel + geniální vyšetřovatel, co má své démony + kolegyně vyšetřovatelka, která je velmi šikovná, ale taky velmi krásná a taky má své démony + jiskření mezi vyšetřovatelským duem), ale já to Deaverovi odpouštím, protože tohle mne prostě bavilo.
Hodnocení nechávám vysoko - v rámci žánru je tohle pro mne srdcovka.



Původní komentář:
Opravdu nechápu, proč jsem s přečtením této knihy tak dlouho otálela, když jsem ji měla v hledáčku už takových let. Deaver píše čtivě, má to spád a Lincoln Rhyme je jako postava naprosto úžasný - i přes jeho handicap z něj cítím velké charisma, je skvěle sarkastický a vyslovený suverén. A mne hrozně bavil. Rozhodně je velkým tahounem knihy, která na něm celá stojí.
V této Deaverově sérii s Lincolnem rozhodně hodlám pokračovat.

Další kniha od Rilkeho, do které jsem se pustila, abych se s tímto autorem více seznámila. A přiznám se, že jsem v tomto případě docela na rozpacích, jak to mám vlastně hodnotit.
Příběh sám o sobě se čte velice dobře. Vydání, které jsem četla, je dvojjazyčné - německý originál a český překlad. Četla jsem tedy jen tu českou polovinu. Četlo se to snadno, bylo to plynulé, příjemné čtení. Ale když jsem se dostala na konec (což bylo rychle, neb je to kratičká kniha), vlastně jsem si nebyla jistá, jestli mi něco neuniklo.
Tu lásku i smrt, které jsou avizovány již v názvu, jsem tu v textu našla, ale přijde mi, že je v textu asi něco skryto mezi řádky, co se mi nepovedlo odhalit tak, aby na mne kniha dokázala více zapůsobit. Něco, co mi zůstalo skryto a kvůli čemu si to budu muset přečíst znova a pomaleji.
Chyběla mi tu nějaká hlubší emoce, kterou bych si mohla z knihy odnést, a přitom si myslím, že tohle má potenciál v člověku nějakou emocionální odezvu vyvolat. A já ji v tom nenašla.
Takhle to čtení na mne působilo, lépe to už popsat neumím. V tuto chvíli průměrné hodnocení a knihu si budu muset přečíst někdy ještě jednou - asi jsem nebyla v tom pravém rozpoložení.

45 23.02.2025

Teda musím říct, že s touto knihou jsem se docela dost natrápila. Rozečítala jsem v tištěné podobě dvakrát, nedočetla jsem ani v jednom případě. A přesto jsem se nechtěla vzdávat, protože mi to přišlo jako jedna z těch klasik, co bych skutečně chtěla mít dočtenou až do konce. Přijde mi to jako jeden z těch velkých pilířů klasické literatury... A tak jsem nakonec sáhla po audioknize (byť teda ve slovenském překladu) a konečně se dostala na konec.
A musím říct, že jsem ve výsledku moc ráda, protože tohle je neuvěřitelná sonda do nitra jedince, který se vyrovnává se zločinem největším - vraždou. Jak se duše člověka propadá do hlubin výčitek, vnitřního šílenství, strachu, paranoie a uvědomění si toho, co ten člověk udělal a zda ta cena, kterou si za to usmrcení vybírá, skutečně stojí za to. Ta psychologická stránka této knihy je výborná a Dostojevskij to tu podal neuvěřitelně zevrubně, syrově, uvěřitelně. V tomto ohledu je kniha výjimečná a nemám vlastně z tohoto hlediska nic, co bych mohla vytknout.
S čím jsem bojovala, že mi kniha dala tak zabrat? Myslím, že to bude ta jazyková stránka knihy. Nevím, jestli to bylo dáno tím překladem, nebo jestli tak už vypadá i ten originál, ale po té stylistické stránce to bylo pro mne poněkud kostrbaté, těžkopádné a já měla problém se začíst. Až ta audioknižní podoba mi pomohla se knihou prokousat. A musím říct, že ta slovenština nebyla zas tak náročná na poslech a na pozornost, jak jsem se trochu bála. Slovenštinu jako jazyk mám ráda, ale víc mi vyhovuje ji vnímat v psané podobě, mluvená podobě mi občas dělá trochu problémy na porozumění, když se mluví hodně rychle. Ale tady to v pohodě.
Nakonec hodnotím slabšími 4 hvězdami. Obsahová stránka skvělá, psychologie hlavního hrdiny skvěle zobrazená. Ale čtení se neobešlo bez potíží... což je ale čistě můj subjektivní problém.

53 23.02.2025

Tato kniha je pro mne náhodným objevem a jsem moc ráda, že se mi kniha dostala do rukou, protože tohle bylo nakonec velice zajímavé čtení.
Téma mateřství, které je obsahem tohoto románu, je hodně nosné a ve společnosti obecně dokáže přinést nejednu bouřlivou diskuzi. Co se mi pak na knize v tomto ohledu líbilo, je to, jak ukazuje téma mateřství z různých úhlů pohledů a dává nahlédnout do toho, jak rozmanité zkušenosti s mateřstvím může život nabízet. Proč ženy děti mít chtějí, proč je nechtějí, proč je mají, proč je nemají - odpovědi jsou různé a autorka je v této knize podala tak, že jsem měla pro každou z žen vlastně pochopení.
Myslím, že přínos této knihy by mohl být v tom, že čtenářům ukáže, že žádná z cest, kterou se žena ve vztahu k mateřství vydá, není nutně špatná nebo správná. Každá z cest je jiná a nedělá z člověka někoho horšího nebo lepšího. Kdyby čtení této knihy pomohlo klidnit rozmíšky vyvolané tím, že to máme každý nastavené jinak, bylo by to skvělé. Kdyby to místo rozmíšek přineslo více pochopení a ochoty respektovat, že každá žena to má v životě trochu jinak, a to celé ideálně bez toho, že bychom ty ženy nějak soudily jen proto, že se v otázkách mateřství rozhodnou jinak než my. Tohle si myslím, že by mohlo být tím přesahem, co si člověk z knihy může odnést. Snahu o pochopení a respekt.
Neumím pojmenovat, co mi na knize chybělo, že nehodnotím plným počtem, ale určitě tato kniha za pozornost stojí a já ji mohu doporučit.

47 23.02.2025

Na tuto knihu jsem narazila párkrát na YouTube, kde ji někdo doporučoval. Takže když jsem přemýšlela, co od Rilkeho vyzkoušet, abych si konečně od tohoto autora něco přečetla, byla toto jedna z prvních voleb.
Knihu jsem četla v anglickém překladu, a byť některé pasáže byly trošinku náročnější, celkově se to v té angličtině četlo velice dobře, takže pokud už máte tento jazyk aspoň trochu na nějaké úrovni, mohu v tomto ohledu doporučit.
Obsahově se pak jedná o velice zajímavou sbírku deseti dopisů, které Rilke napsal básníkovi F. X. Kappusovi, jenž Rilkeho požádal o rady ohledně psaní básní. Dopisy obsahují velice zajímavé myšlenky o životě, bytí, vnímání světa, ponoru do sebe sama. V tomto ohledu byla pro mne kniha velice přínosná a těmi myšlenkami velice blízká. Proto dávám vyšší hodnocení.
Jednu hvězdu z plného hodnocení ubírám proto, že je kniha bohužel poněkud jednostranná - jsou tu Rilkeho dopisy, v nichž se jednoznačně dozvídáme, že Rilke odpovídá na dopisy od zmíněného F. X Kappuse, ale Kappusovy dopisy už tu čtenáře nenajde. Mně osobně tu toto trošku chybělo pro určité doplnění kontextu, abych jako čtenářka viděla, na co přesně Rilke reaguje. Jako takhle, kniha sama o sobě funguje dost dobře i bez toho, ale já bych to tam ocenila, kdybych si tu korespondenci mohla přečíst z obou stran.
Každopádně za sebe moc doporučuju, tohle mne dost bavilo. A jelikož jsem měla knihu půjčenou z knihovny, tak vím, že si ji budu chtít pořídit i do své soukromé knihovničky a přečíst znova - hrozně mi bylo líto, že si k těm myšlenkám do knihy nemohla dělat poznámky.

39 23.02.2025

Tato výpověď je podle mne hodně silná v tom, že člověku chtě nechtě nastavuje zrcadlo, nutí člověka čelit vlastním předsudkům a sáhnout si do vlastního svědomí.
Autor tu bez nějakého přikrašlování vypráví svůj příběh, kde nejvíce prostoru dostává vyprávění o jeho životě od útlého dětství do nějakých 18 let. A byla jsem úplně perplex z toho, kolik toho člověk v tak mladém věku dostane naloženo, že by to vydalo skoro na několik životů po sobě.
Hodně mne to nutilo přemýšlet nad tím, jak se ten život může vyvíjet různě podle toho, jaké příležitosti a okolnosti člověka v životě potkají. A jak je potřeba pracovat na tom, aby tu startovní čáru do života měli všichni nalajnovanou stejně. Pak už je na každém, jak se s tím životem popasuje.
Zároveň mi to ukazovalo možnost toho, kolik toho člověk prací a pílí dokáže, když zatne zuby - že dokáže víc, než si o sobě myslí on sám nebo si o něm myslí okolí.
Děkuji za tuto knihu, bylo to velmi podnětné čtení a je dobře, že tento typ knih vychází.

64 09.02.2025

Tuto knihu jsem kdysi zkoušela číst v tištěné podobě a moc se mi nedařilo začíst. Nyní jsem vyzkoušela audioknihu namluvenou Jiřím Schwarzem a pane jo, to byl ale zážitek!
Neviditelný je románem, která začíná skoro až nenápadně, ale nakonec se z něho vyklubalo neuvěřitelně silné, místy akční psychologické drama s prvky skoro až thrilleru či hororu. To, co tu pan autor předvádí, je neuvěřitelná plejáda dějových zvratů a rozkladu nejen psychiky jednotlivce, ale i mezilidských vztahů. A těžko soudit, kde je ten prvopočátek, kde se to všechno zvrtlo, a kde byl ten bod, za kterým už pro naše postavy nebylo návratu z toho osobního pekla, v němž se všichni ocitli. A kdo je vlastně na vině? A je tu vůbec nějaký viník? To ať si čtenář rozhodne sám pro sebe.
Napětí by se tu dalo doslova krájet. Atmosféra s každou kapitolou hutnější a hutnější, místy fakt mrazivá a čtenář je lapen do sítí, z nichž se těžko odchází, protože prostě potřebujete vědět, jak to všechno skončí.
Tohle je skutečně skvost české literatury a jsem moc vděčná, že jsem si ho nakonec nenechala ujít a pomocí audioknihy jsem si tímto dílem prošla. Ten začátek byl pro mne skutečně takový pomalý, trochu táhlý a těžký, ale zhruba ve čtvrtině/třetině se to pro mne zlomilo a byla to jízda až do konce. Jestli nad touto knihou váháte, tak neváhejte a dejte tomu šanci. Nakonec ke svému překvapení hodnotím naplno, protože tohle mi v hlavě zůstane ještě hodně dlouho.

65 09.02.2025

Poté, co jsem si užila Pýchu a předsudek, jsem chtěla zkusit i další knihu z pera Jane Austen. A Emma, po které jsem sáhla, se ukázala jako dobrý výběr.
Autorka tu vykresluje příběh mladé ženy, která má kuráž, je aktivní a přitom čtenář během příběhu vidí, jak tato postava sama roste a uzrává. A to mne asi bavilo nejvíc - vidět hlavní hrdinku na konci vyzrálejší, dospělejší a moudřejší, než jsme ji poznali na začátku.
Hrdinka Emma je svým způsobem dohazovačka, což mi přišlo svým způsobem zábavné, docela jsem se u toho pobavila. Zvlášť v kontextu toho, že sama sobě jako by zdánlivě měla problém si někoho dohodit a vidět ten směr, kterým se její vztahy ubírají, zatímco čtenář si udělá obrázek docela rychle.
Zároveň mi to přišlo trochu jak z jiného světa -ten koncept toho, jak se ti lidé pořád navštěvují, pořád mají o čem konverzovat. Měla jsem to tak svým způsobem už i u Pýchy a předsudku. Nevím, jestli je to jen nějaký můj chybný dojem, ale dneska jako by se lidé odcizovali, pravidelné návštěvy a dlouhé konverzace vytrácely, nebo to bylo na ústupu. Nebo to je skutečně jen můj dojem a odraz toho, v jaké sociální bublině se pohybuju?
Každopádně tohle mne vcelku bavilo. Pýcha a předsudek mne bavilo o něco víc, ale i Emma byla moc fajn. A já ji doporučuju.

64 09.02.2025

Kniha Psohlavci mi v knihovně ležela už dlouho, ale nakonec jsem volila audioknihu, protože do tištěného textu jsem se za boha nemohla začíst. A přitom mi tohle přijde jako taková klasika, kterou jsem prostě chtěla mít přečtenou.
O příběhu W. M. Lammingera, zvaného Lomikar, a Jana Sladkého Koziny asi spousta z nás už dřív slyšela ("Lomikare, Lomikare, do roka a do dne!" asi známe všichni?), ale detaily jsem už moc neznala. Kniha samotná mne bavila, ten boj lidí proti vrchnosti obecně mi přijde jako vděčné téma a tady se toho čtenář docela dost nabaží.
Některým čtenářům možná nebude sedět chodské nářečí, které tu autor použil, ale mně to zas tak moc nevadilo. S čím jsem měla ale trochu problém, bylo větší množství postav, ve kterých jsem se jednoduše ztrácela, tak ten poslech byl pro mne občas poněkud chaotický, protože jsem si nebyla vždy jistá, o kom je řeč.
Nakonec tedy průměrné hodnocení. Jsem ráda, že konečně mám tuto klasiku "pokořenou", ale asi to není nic, k čemu bych se nutně potřebovala vracet. Od Jiráska raději upřednostňuju Filozofskou historii.

49 09.02.2025

Kniha sonetů Williama Shakespeara mi v knihovně ležela docela dlouho, ale nakonec jsem si ji vyposlechla v audioknižní podobě a jsem za to ráda. Vydání, které jsem měla k dispozici, bylo namluveno Pavlem Soukupem a doprovodný komentář k tomu namluvil Martin Hilský, který sonety přeložil a který ve svých komentářích přidává zajímavé a užitečné informace, kterými pomáhá čtenářům sonety lépe pochopit, dát si je do nějakých souvislostí.
Myslím, že ten komentář je přidanou hodnotou té audioknihy, díky čemuž mám chuť si tuto audioknihu pustit ještě jednou a dělat si poznámky, až si budu sonety chtít někdy číst ještě jednou.
Tematicky jsou sonety vcelku rozmanité - láska, rodina, mít potomky, zrada... to je jen zlomek toho, co v sonetech najdete. Myslím, že ten poslech mi hodně pomohl sonety lépe vnímat a hlavně lépe rozumět. Hodně ke mně promlouvaly sonety, v nichž autor vyzdvihuje lásku a blízkost druhé osoby nad vše ostatní.
Velmi obdivuji překladatelské schopnosti pana profesora - vedle českého překladu audiokniha obsahuje i přednes sonetů v originále, takže člověk má určité srovnání. A já byla naprosto uchvácena právě tím překladem do češtiny, který čtenářům skvěle ukazuje, jak je čeština nádherný a bohatý jazyk. A jak může být překlad náročný a ošidný.
Pokud jste Shakespearovy sonety ještě nečetli, moc doporučuju.

57 09.02.2025

Moje první setkání s autorem a hned úspěšné. Vlastně jsem nevěděla, co od knihy čekat, ale anotace zněla zajímavě. A jelikož se snažím objevovat autory z různých zemí, které třeba ještě neznám vyzkoušené, vyzkoušela jsem a bavilo mne to dost.
Ve výsledku je tohle pro mne kniha hlavně o hledání toho, kým člověk je, kam vlastně patří a kde jsou jeho kořeny. Je možné se vracet do rodné země po několikaletém odloučení a cítit se tam pořád doma? Je možné navázat na zpřetrhané vazby, obnovit mezilidské vztahy? A naopak lze si vytvořit své "doma" někde jinde?
Autor tu nabízí příběh muže, které se po 12letém exilu vrací do své domoviny. Líbilo se mi, že to autor řeší jakousi mozaikou - jednotlivé kapitoly na sebe nenavazují vždy na těsno, ale obsahem se to pojí do jednoho velkého silného příběhu. Líbilo se mi, jak se tím vlastně tvoří určitý prostor pro čtení mezi řádky, kdy čtenář hledá střípky informací, které autor neříká přímo, a člověk má tak určitý prostor pro své vlastní interpretace.
Kniha není úplně dějová, je to spíše mozaika vzpomínek, myšlenek, pocitů, hledání sebe sama, svých kořenů a snahy o zakotvení ve světě, který není vždy úplně přátelský. Ale mně to ve výsledku dost sedělo.
Byť mi kniha zabrala víc času k přečtení, nakonec jsem si ji užila. Je třeba počítat s tím, že si čtení této knihy vyžaduje určitý čas a pomalejší tempo, ale stojí to za to. Za sebe určitě doporučuju.

39 09.02.2025

Rozhodla jsem se dát Maigretovi ještě jednu šanci, opět v audio podobě, protože po případu S úctou Picpus jsem tušila, že tištěná forma mi sedět nebude a ta audio by mohla být fajn.
A ano, dopadlo to tak. Audiokniha v podání Jana Vlasáka byla skutečně fajn. Klasická vyšetřovačka, kdy sledujete detektiva krok za krokem, byť ne všechno vám autor řekne hned - něco si nechává na konec na závěrečné rozuzlení.
Na jeden poslech k práci to bylo solidní - audioknihu vám doporučit asi mohu. Ale sama se už k příběhu vracet nebudu. Průměrné hodnocení.

35 09.02.2025