shootingstar
komentáře u knih

Tak nejdřív ta negativa: je to překombinované, hlavně aby za každou cenu byl zvrat, a pak ještě jeden zvrat, a další zvrat... Poslední dobou jako by všichni chtěli znova napsat Sedm. No nic, další věc- SPOILER- pokaždé, když se v jakékoliv knize hlavní vyšetřovatel/ka s kýmkoliv vyspí, následuje objev, že daný sexuální objekt je vlastně záporák. To už je klišé jak z Hříchů pro pátera Knoxe.
No a teď to pozitivní: Je to čtivé. A, slovy klasika, "o to nám jde v populární hudbě především."


Prosím, já chci SERIÁL. Korwariana by mohl hrát třeba Cumberbatch. A Reeda třeba Gosling.
Okay, v každém případě, takto se má psát, i v Česku existuje kvalita. Díky.


Na Boltonovou spíše slabší, pointu jsem uhodla už v polovině. Ovšem palec nahoru za politickou nekorektnost: ROMOVÉ coby hlavní záporáci, to se dnes nevidí:)


Na jednu stranu si řikám, že "zas až tak hroznej člověk přece neni", ale pak si zas vzpomenu na Zimbardův vězeňský experiment, a ...


Těm, co si tu stěžují, že se v knize neustále někomu telefonuje, bych ráda vzkázala: S vámi musí bejt na party zábava!
Středověká linie byla senzační, ke konci mi úplně bušilo srdce. Současná (padesátá léta jsou tady vpodstatě za chvilku, na letiště budeme určitě stále ještě jezdit sto devatenáctkou z Veleslavína a Benešův most v Ústí nad Labem bude stále ještě těsně před opravou) linie potom sloužila jako vítaný comic relief, a to i přes pochmurné téma epidemie. Bylo znát, že autorka je Kozoroh, stejně jako samotný mor to kosila napravo nalevo a nebrala zajatce, ale umřít musíme koneckonců všichni. DOPORUČUJI.


Vynikající. Možná kdybych mohla mít s panem Kaku třikrát týdně hodinu fyziky, nakonec bych pochopila i teorii strun. Ale i pro úplného vědeckého idiota (=já) byla kniha opět velmi čtivá, přínosná a dala mi náměty na přemýšlení a odpovědi na některé otázky (ano, i my vědečtí idioti jsme schopni několik málo otázek formulovat...asi tak 42). Doporučuji!


(SPOILER) Obávala jsem se zklamání, ale dostala jsem naopak vrchovatou porci toho, co od autorky očekávám: zlomené srdce a náměty na přemýšlení v dopravních zácpách a čekárnách u lékařů. SPOILER: Rafferty byl nejspíš (detaily nevíme) úžasná lidská bytost a přišel o život díky idiotskému řetězu idiotských maličkostí, které uvedli do pohybu idioti. A takto to na tom našem světě, milé děti, chodí. Děkuji, Tano!


Od knihy se slovem "dívka" v názvu jsem čekala podstatně méně, takže jsem byla příjemně překvapena. Četlo se to dobře, řešení jsem neuhádla až skoro do konce,a v překladu jsem narazila jen na jedno humorné nepochopení ("dávala si vždy ledový čaj s příchutí Long Island" -my zkušení alkoholici: "tak určitě, cha, cha"), takže celkově spokojenost. Jedna hvězda navíc za to, že se zde nikdo s nikým nevyspal. Palec vzhůru.


Považovala jsem to za ezoterickou kravinu a kýč, ale pak jsem to během jednoho odpoledne slupla jako malinu. Umím si představit, že někomu taková kniha otevře oči. Každopádně se domnívám, že v 21.století budeme bdělou pozornost chtě nechtě muset trénovat čím dál víc, pokud nechceme všichni skončit na antidepresivech. Takže každý, kdo její principy dokáže naservírovat lidem tak, aby to se sežrali, si zaslouží poděkování. Panu Michiemu se to daří.


Takhle...holky, tohle není, co si myslíte (neumím si představit, že by si to na základě anotace vybral ke čtení chlap). Předně, láska hlavní hrdinky má spíše podobu posedlosti: Celou dobu jsem přemýšlela, jestli má snad hlavní hrdina úd z čokolády, jinak si nelze její jednání vysvětlit. Potom ten slovník, kam se hrabe Padesát odstínů. Na každé stránce buď něco teče, duří, někdo někomu ocucává palce u nohou nebo olizuje podpaží, to vše proloženo pyji, šuliny, "chlupatými jablíčky" atd atd. Krutou popisností si autorka nezadá s Laskavými bohyněmi J. Littella, děj je přitom takřka nesrozumitelný. Asi nejvíc mě obtěžuje, že se devadesát procent času nezvládám orientovat, kde a kdy vůbec jsme, proč a s kým tam jsme a kdo koho právě očichává. Jako, dočtu to, ale jenom proto, že nejsem měkká.


Tato hard sci-fi na mě byla až trochu příliš hard. Jako román nic moc. Další díly už číst nebudu.


Napínavé a smutné. Myslím, že o tohle se snažil Karika ve Tmě, ale toto je dobře napsané.


Prostě v českém školství je všechno špatně. To není nic, co bychom nevěděli. Reálné řešení kniha nenabízí, ale to ostatně zatím nenabídl nikdo.
Pobavila mě autorova fascinace akademickými výrazy, pro samou touhu znít sofistikovaně občas zapomíná správně skloňovat.
Číst se to nicméně dalo a snaha se cení.


Simmons ve formě. Místy trochu těžší, ale obecně tím opět prostupuje jeho klasická láska k lidem a víra v lidské dobro. Užila jsem si to.


Trochu jako Dracula, vypravěč je celý Harker, a má to i svého Van Helsinga. Přečetla jsem to za jeden deštivý listopadový podvečer, což bylo příhodné.
Bát se budete, pokud věříte na existenci Ďábla. My, co věříme pouze na existenci Hloupých lidí, to můžeme číst jako pohádku.


Takhle to má vypadat, kniha je nabitá informacemi, ale zároveň zůstává hluboce lidská. Doporučuji.


Nejedná se o thriller nebo krimi ve stylu, který dnes frčí, čili "rozřezat motorovou pilou, sešít a poslat policajtovi poštou, zatímco další oběť držíte ve sklepě".
Vražda tam je, ale kvůli té to May nepsal. Stejně jako u ostatních příběhů z Lewisu a rovněž u Útěku, velkou část kouzla této knihy zajišťuje jakási nostalgie, kterou mileniálové asi neocení. Komu se stýská po dospívání v osmdesátkách, ten ale bude spokojen.
Škoda toho konce, to bylo pod úroveň.
