silvara komentáře u knih
Uff, tak jsem po dlouhé (opravdu dlouhé) době dočetla. A jsem zklamaná. Obálka mi slibovala dílo, které je v něčem originální a upřímně angelologové vs. nefilim se mi jevili jako příjemná změna, protože upírů a vlkodlaků už tu bylo dost. A místo toho jsem dostala román, kde je děj ubíjen rozvláčnými popisy, sakra, i ty akční scény byly děsivě vleklé! A o nelogičnosti některých momentů (anebo neschopnosti postav používat mozek) se nebudu ani rozepisovat.
Autorka prostě mohla z celého díla vytěžit víc, co si budeme nalhávat, ale že by to byla nějaká úděsná knížka, to se říct nedá. Bylo tam i pár světlých momentů (a když říkám pár, tak myslím dva).
Tak trochu jiný pohled na "klasický" dějepis. Ironie a sarkasmu srší z každého komiksového okénka, ale co je na tomhle díle nejlepší, je to propojování souvislostí. Dokonalá ukázka toho, že svět je propojený organismus.
Tolkiena zbožňuji, ale Pohádky asi nikdy nebudou patřit mezi mé oblíbené. Rozhodně ne Nimralův list. Brrr! Ovšem závěrečná esej byla balzámem pro duši a potěchou pro mé čtenářské oči a Tolkien opět dokázal, že je to PAN SPISOVATEL.
Žítkovské bohyně mají své kouzlo (ha! to se mi povedlo :) ). Autorka využívá neobvyklé prostředí okořeněné tajemnem (doopravdy bohyně kouzlí, nebo jen umí dobře naslouchat?) i "autentické" materiály. Na druhou stranu hlavní hrdinka je taková...nemastná neslaná. I když jsem se snažila, Dořina dějová linka mě neoslovila. Zbytek knížky? Odhalování rodinné minulosti? Druhá světová válka a Němci v Protektorátu? Čaroděnické procesy? Beru všemi deseti. Bohyně mají potenciál, který bohužel nebyl zcela vyčerpán.
Příběh byl....řekněme zvláštní. Hlavní hrdinka byla podle všeho vychována vlky (nebo snad nějakým druhem domácího zvířectva přihlédneme-li k faktu, že děj se odehrával na farmě). Zápletka byla.....podivná. Závěr byl.....matoucí. Vážně, chvíli jsem uvažovala, jestli třeba nemám v ruce vydání, kterému omylem zmizela jedna kapitola (ta kapitola před epilogem, kde bych logicky čekala, že si spolu konečně promluví!). Naštěstí se jednalo jen o krátký spisovatelský počin.
Knížka není vysloveně špatná. Má plno silných momentů a i styl vyprávění je svým způsobem zajímavý. Na druhou stranu autorka pouze klouže po povrchu, málokdy se dostává až na opravdovou dřeň. Čekala jsem toho od knížky, která začíná tak dobrou první větou, víc.
Syn správce sirotčince je zvláštní knížka. Ano, obsahuje silné a tragické pasáže (viz život v KLDR, pracovní lágry,...), nad kterými až člověka zamrazí, zároveň se tu sem tam objeví vtipné pasáže. Jenže tyhle "vtipné" části jsou spíše vystavěné na paradoxu režimu v Severní Koreji, který vám říká, co máte dělat, co máte cítit a jak se máte chovat. Na režimu, který je dokonce schopen přesvědčit vaše okolí, že vy nejste vy. Je to zvláštní počtení, rozhodně ne špatné. Je jiné, odlišné, originální a rozhodně zvláštní.
Zklamání! A hned z několika důvodů. Přebal knížky sice sliboval drastickou záležitost, která měla být ale zároveň vtipná. No, na vtipnou pasáž jsem jaksi při čtení nenarazila. Zklamala mě i ta údajná "brilantní a doslovná pitva manželství". (Asi jsem příliš morbidní, ale našla bych pár zlepšováků ohledně porcování mrtvoly.) A upřímně jako kuchařka se hlavní hrdinka taky nepředvedla (receptů pomálu a snad jen jeden byl originální). Nelineární dějová linka působila místy až moc zmateně a měla jsem trošku problémy s orientací v čase. Tak se budu opakovat: zklamání!
Doopravdy nádherná pohádka, kterou dokreslily vysloveně magické kresby. Zajímavý styl vyprávění - z dětského pohledu - na tragické události. Lehce depresivní, přesto velice příjemné počtení (miluji smířlivé konce).
Začátek byl poněkud rozvláčný a zápletka mi přišla trochu překombinovaná, ale ne vysloveně špatná. Asi si mě Deaver namlsal Sběratelem kostí a Tanečníkem, jejichž kvalit Prázdné křeslo nedociluje. Ale i tak zajímavé počtení.
Musím říct, že z "Hvězdy nám nepřály" mám poněkud rozporuplné dojmy. Rozhodně není špatně sepsaná, John Green si umí čtenáře podmanit. Na druhou stranu mi příběh příjde chvílemi zbytečně komplikovaný (viz Gus a jeho ex). Ale postava Hazel, na které to stojí a padá, je sympatická. Plus musím ocenit v celku realistický přístup (viz popis toho, jaké jsou reakce když zjistíte, že máte rakovinu).