SilverEx
komentáře u knih
Kroky vraha
Michaela Klevisová
Nevím jestli to byl autorčin záměr, ale v podstatě všechny hlavní (a některé vedlejší) postavy jsou fakt exoti. Matka milovnice koček, které přijde podivné, že sousedovi vadí, že mu její kočky lezou do domu, která se nerozhodla zda má svou dceru ráda nebo je jí ukradená, opovrhuje mužem, se kterým se v následující myšlence chce vyspat. Dále dcera, která má finanční gramotnost někde pod úrovní malého dítěte, despotický otec který je chorobně žárlivý, policista, který v podstatě nikdy nic nevyšetřuje ale spíše se stále zajímá o drby (celý problém vyšetří spíš souhrou náhod). V knize není snad jedna normální osoba a dost to v knize ruší. Příběh se dost vleče a celé je to tak nějak poslepované. Asi největší emoce z knihy byla na konci knihy, že už to mám za sebou.
V lese visí anděl
Samuel Bjørk (p)
Asi jsem četl zcela jinou knihu než ostatní. V knize se vyskytuje velké množství zbytečných postav, které nijak nesouvisí s dějem a ještě více dialogů, které spíš působí jako vycpávka knihy a jsou velmi křečovité.
Všechny postavy působí velmi naivně a většina jejich dialogů a myšlenkových pochodů kýčovitě. Povětšinu knihy jsem měl pocit že knihu psala spíš nějaká puberťačka, než dospělý člověk.
Jednu z hlavních postav - vyšetřovatelku Miu (jež je zcela psychicky rozložená, protože se její sestra narkomanka před lety předávkovala), chtěl autor uvést do role geniálního "detektiva", nicméně to provedl v podstatě jen tak, že to o ní prostě napsal (geniální, nejlepší, nehezčí žena, do které se každý zamiluje a má po světě tisíce nadšených obdivovatelů), namísto toho aby tomu čtenář došel sám z jejích úvah a rozhodnutí. Její dedukce jsou v podstatě triviální a spíše snůška neopodstatněných pocitů.
Za mne tedy, pokud chcete dobrou detektivku, tak od této knihy ruce pryč. Pokud hledáte naivní knihu s psychicky nevyrovnanou hrdinkou s jemným nádechem detektivky, tak je to Vaše kniha.
Mráz
Bernard Minier
Co o knize říct. Hlavní hrdina se bojí snad všeho (létání, koně, vysoká rychlost), při sebemenším náznaku napětí se o něj pokouší infarkt. Názory má jako ten nezatrpklejší důchodce (kam ten svět spěje, to za nás...).
Kniha, ač jde o detektivku, je z většiny vyplněna s dějem nesouvisejícími úvahami hlavních hrdinů, křečovitými dialogy (např. dialogy hl. hrdiny s jeho dcerou jsou napsané jak od dítěte - třeba, když zavolá v jednu hodinu v noci své dceři, aby ji řekl že nemá věřit politikům a pro sebe se následně podivuje, že mu tak pozdě telefon zvedla).
Myslím, že kdyby autor zkrátil knihu na delší povídku, mohl to být dobrý počin. Takto je to opravdu test výdrže.
Lovec králíků
Lars Kepler
Kniha je pro mne po předchozích dílech spíše zklamání. Hlavně první část knihy, kdy se neodehrává v prostředí kriminálního vyšetřování nastaveného předchozími díly ale je jakýmsi protiteroristickým vyšetřováním a zásahy(velice amatérskými). No a kdybych napsal, že v tomto tématu je tato spisovatelská dvojice velice slabá, tak by to byla ještě pochvala. Celá část věnovaná státní bezpečnosti vyzní spíše jak z pera nějakého konspirátora a prokousat se jí bylo docela utrpení.
Jen jako příklad uvedu pár nesmyslů. Například část, kdy je dívka ze začátku příběhu nalezená na místě vraždy (téměř nahá a zraněná) unesena policií na tajné vyšetřovací místo, kde je následně mučena a vyslýchána. A to i přesto, že vyšetřovatelé velmi záhy uznávají, že evidentně nic neví a s činem nemá žádnou souvislost. Druhá, až skoro komická věc je ta, kdy vyšetřovatelé spolu s Joonou Linou usoudí z faktu, že po sobě vrah sesbíral nábojnice a způsobu vyměňování zásobníku, že jde o extrémně profesionálního zabijáka. Podobných nesmyslů je kniha plná.
O tom že některé dějové časti, jako je část ve vězení anebo protiteroristický útok působí téměř komicky se rozvádět ani nebudu.
Druhá část, která se týká vyšetřování, vypadá na první pohled o lépe. Ale až do okamžiku, kdy je zlom ve vyšetřování způsoben prověřováním bezpečnostních kamer, která spočívá v analýze mnohokrát přemazaných bezpečnostních záznamů, kde se v odrazu postavy ve váze získá precizní detail - to už je fakt moc. Opravdu nemám rád, když se spisovatel pouští do technických detailů a neobtěžuje se o popisované technologii něco zjistit.
Kniha je plná brutality, která je jen samoúčelná a nemá žádný jiný význam.
Na konec ještě jeden hřebíček do pomyslné rakve tohoto škváru - ochranka nedokáže ani po cca čtvrthodině lokalizovat odstřelovače a pobíhá kolem jako bezhlavá slepice, kdežto imigrantka z Afganistánu vycítí odstřelovače téměř okamžitě a přesně jen tak mimoděk při debatě u čaje.
Podvolení
Michel Houellebecq
Kniha je pro mě bohužel velké zklamání. Velmi dobrý nápad, ale zcela neproměněný a zůstává spíš jako okrajová dějová linie, táhnoucí se kolem hlavního děje tedy životní přemítání nihilisty s krizí středního věku. Už jen z první části, kdy dojde k politickému patu, by se dal vybrousit ve velmi dobrý politický román, ale autor to však přejde jen pár poznámkami a vysvětlení toho co bude následovat. Pak se to samozřejmě stane a celá Francie se jak přepnutím tlačítka okamžitě změní a je pravověrně Islámská, bez jakýchkoliv náznaků problémů a třecích ploch, které mělo, po předchozím rozdělení společnosti, které z knihy vyplynulo, logicky přijít. Francouzi jsou zde prezentování jak podlézači, kteří jsou výměnou za pár 15-18 letých holek do postele, obratem ochotni popřít své názory a vnímání světa. Naopak Islám zde jen působí jako takový sjednotitel rozhádané společnosti (jakoby neplatilo, že nejnestabilnější a nejrozhádanější země světa jsou ty islámské).
Takže namísto knihy plné třecích ploch a následného slibovaného podvolení společnosti jsem dostal jen naříkání stárnoucího nadržence po ženských a přemítání o životě francouzských spisovatelů, kterému je vše ukradené a jen slintá po předstaně, žemu z toho kápne nějaká holka a potom klidně salam alejkum. Ta jedna hvězdička je za dobrý nápad, ale na to knihu číst nemusíte. Vše podstatné se dočtete v anotaci. V knize víc není.
Spad
František Kotleta (p)
Autor se snaží nést na vlné úspěšné hry, z níž si bohužel půjčil pouze název, ale nikoli atmosféru. Příběh je velmi lineární a v podstatě jde jen o posloupnost "bitek", tedy spíš toho jak tady rozstříleli jedny záporňáky, tamhle rozmlátili druhé a mezitím prohodí nějakou rádoby vtipnou hlášku (mimochodem nerozumím, proč se autor tak vyžívá v popisu zabíjení malých holek - tohle už je skoro na léčení). Popsané post-apokaliptické komunity se rozhodně nechovají, jak by člověk očekával, ale spíš jako bandy retardů.
Digitální pevnost
Dan Brown
Sice jde o autorovo prvotinu, ale stejně to neomlouvá tak špatnou knihu. Příběh se odehrává ve dvou paralelních dějových rovinách.
První je na půdě NSA kterou zde ukazuje jako plnou organizačně neschopných lidí a to nemluvím o tom, jak její vedení neskrývá před ostatním personálem to že si občas najímá vrahy na řešení problémů. Celá tato dějová linie je plná rádoby technických informací, ale je evidentní, že autor problematice které zde věnuje velkou část (počítače a jejich možnosti napadení), nerozumí a evidentně se ani neobtěžoval v tomto provést minimální výzkum. Jeho podoba napadení serverů připomíná spíše útok vesmírných opic.
Druhá část se odehrává ve Španělsku a má navodit atmosféru dobrodružného pátrání. Bohužel autorova inspirace pohádkou o kohoutkovi a slepičce je zde více než evidentní a celý děj je zde velmi přímočarý.
Kniha je pak zbytečně plná klišé frází a patrně pro získání srdcí dámského publika se autor rozhodl do příběhu vtěsnat nějaký pokus o červenou knihovnu.
Já, Poutník
Terry Hayes
Nejsem asi první, komu ta kniha připomněla to, jak pejsek a kočička vařili dort. Autor tam měl potřebu dát vše a kniha pak přesně jako ten dort i chutnala. Kniha se sice snaží prezentovat jako detektivka se špionážním thrillerem, ale je to spíš rádoby soupeření se superhrdiny se superpadouchem. Opravdu bylo těžké číst jak téměř nevzdělaný kluk, který většinu svého života strávil v náboženských školách a bojích (tam byl samozřejmě také legendárně nejlepší) skočí jen tak z ničeho nic na dráhu doktora a samozřejmě za pár let je opět jeden z nejlepších. Složité disciplíny jako je chirurgie a velmi pokročilá genetika dělá na koleně stylem McGyvera. A samozřejmě jeho protivník - superšpion je hrdina bez bázně a hany, který za ním jde jako ohař (a jen tak mimochodem vyřeší složitý a překombinovaný zločin hodný Moriartyho). Tohle bylo opravdu špatné.
Parte
Čou Chao-chuej (p)
Velmi povedený a promyšlený thriller. Až bude další díl, tak jasná volba.
Ve jménu cti
Vince Flynn
Kniha dokončuje předchozí knihu. Musím říct že knihy ze série s Mitchem Rappem jsou díl od dílu lepší. Flynn je bezesporu mistr ve špionážních thrillerech. Škoda, že už nové nevzniknou. U této knihy člověka mrzí jen jedna věc, že ti "správní" jsou jen fikce, kdežto ti špatní se až příliš podobají skutečnosti.
Krvavé evangelium
James Rollins (p)
Musím předeslat, že jiné Rollinsovy knihy se mi líbily. Tohle ale snad není kniha, ale náborová brožura pro Vatikán. Příběh nezáživný, trochu jak dort od pejska a kočičky. Postavy absolutně bezduché a ploché, v čele s dokonalou hlavní hrdinkou. To vše "šmrncnuté" snahou o romantiku na úrovni červené knihovny, která už v tak mizerném ději působí velmi rušivě. Neustále rozjímání hrdinky nad láskou k muži, kterého zná jen pár hodin a to v době kdy je neustále v ohrožení života a zrovna se dozvěděla, že vše je "jinak", to už nepůsobí ani komicky. Řekl bych spíš trapně.
Nebudu dále plýtvat na tuto blbost slova - radím jen ruce pryč. Každopádně nábožensky/křesťansky založení čtenáři + ideálně čtenářky červených upířích knihoven, nechť si přidají alespoň 5 hvězdiček.
Hůl prokletí
Åsa Larsson
Poměrně hodně odlehčená fantasy umístěná do reálného světa. Pokud beru jako cílovou skupiny děti 9-12 let, tak myslím že to pro ně bude mít skvělou atmosféru.
Jedenáct prezidentů
Libor Budinský
Kniha byla zajímavým pohledem do historie našich prezidentů. Myslím, že každý by měl znát prezidenty, kteří stály v čele jeho státu a nikoliv je umět maximálně vyjmenovat.
Poslední dny Jacka Sparkse
Jason Arnopp
Ke knize jsem přistupoval s malou nedůvěrou, že půjde o rádoby amatérské provedení, jako tomu bylo u Blair Witch. Kniha se mi nakonec, i přes občasný zmatek, líbila a nakonec se i ukázalo, že autor má děj promyšlený. Je to kniha,která by se dala číst i podruhé a některé věci by dávaly větší smysl.
Čtvrtá oběť
Peter May
Trochu škoda, že autor bez bližšího vysvětlení opustil děj neuzavřeného příběhu z minulé knihy a nechal bez vysvětlení/vyřešení předkatastrofický scénář uvrhávající lidstvo do vyhynutí - zde už po tom není téměř ani zmíňka (přeci jen to bylo asi velké sousto a proč tím zabít slibnou serii). Jinak pokud jde o příběh této knihy, tak odbíhá plynule, ale je bohužel často rušen neustálým řešením vztahů mezi hlavními hrdiny. Zápletka je zajímavá, jen asi překvapení z vraha se moc nekoná - autor čtenáře různými narážkami poměrně brzo na vraha nasměruje.
Paklíč
Eduard Fiker
Odlehčená detektivka ze staré školy s trochu zamotaným příběhem a příjemným humorem, který rozhodně neurazí.
Mág – Mistr
Raymond E. Feist
Kniha pokračuje osudem zajatého Puga a představením světa nepřátelské strany. Kniha působí lépe než předchozí díl, ale přeci jen zbytečně rozvláčná.
Mág – Učedník
Raymond E. Feist
Fantasy kniha určená spíše dětem. Působí trochu naivně, ale rozhodně nijak neurazí.
Mortdecaiův záhadný případ s knírem
Kyril Bonfiglioli
Taková spíš lehčí detektivka se spoustou suchého anglického humoru. Bohužel tento druh humoru zrovna nemusím. Takže jeho příznivci si mohou hvězdu přidat.
