Simikik komentáře u knih
Styl, kterým je kniha napsaný je tak blbý až je dobrý. Prvních několik desítek stránek jsem měla veliký problém se stylem psaní, ale jde si zvyknout.
Kniha je příběhem českého vědce, který se potýká s láskou, názory lidí a světem. V knize se otevírá téma svobody života ve světě, vlastního názoru. Otevírá velmi současné téma pro naši zemi: rasismus. Kniha je psaná tak trochu automatismem, příběh ale běží příjemným tempem s vracením se do minulosti po své vlastní ose života. Indie je zde dána kontrastem k "lepšímu" životu všude jinde ve světe. Dramatické popisy udávání mladých dívek cizinců i sexualní potřeby hlavního hrdiny.
Milý Láďo, knihu jsem čítala ve vlaku několik málo dní. Znovu si uvědomuji, jak moc je potřeba činit dobrodiní a milovat. Milovat celou duší, celým srdcem i tělem.
Z jednoho z příběhu jsem si vštípila otázku: "Kdo je věřící?" a větu: "Tak jako my jsme závislí na Božím dobrodiní, jsou lidé kolem nás zavislí na milosrdenstvím našem!" Moc díky!
Téma těžké, ale tentokráte mě pan Lustig příliš nepřesvědčil. Hlavním tématem celého děje před odjezdem na smrt je přátelství v prostupující lásku dvou dětí. Čtrnáctilétého Ludvíčka a dvanáctileté Markétky. Ludvíček vyrůstá v hrůzných podmínkách druhé světové války bez rodičů, často je konfrontován se staršími muži a jejich pohledem na svět. Ludvíček krade. Tady a teď, v tomhle jiném nenormálním světě se speciálními pravidli přeci může. Vybírá bohatým kufry a dává chudším, nejraději ale obdarovává Markétku. Často je myšlenkou přežití. Pro přežití můžeš udělat cokoli. Markétka se s takovým smýšlení neztotožňuje a Ludvíčkovi často vyčítá. Nakonec mu ale svůj polibek dá. Kniha končí smrtí obou, láskou a přátelstvím v neobvyklých dobách.
Komenský ve mě zanechává stopu. Komenský v této knize popisu koncepci pro nápravu věcí lidských. S každou stránkou jsem si připomínala, jak moc je důležité vzdělání a vědění. Už on věděl, že potřeba vzdělaného národa vede ke spokojenému lidství.
Kniha o milosti je plna příběhů. Životní příběhů z prostředí USA a možná právě proto mi styl knihy není blízký. Samozřejmě je v knize mnoho dobrých myšlenek a stojí za to z ní čerpat a přemýšlet nad textem. Jednotlivé příběhy a hlavně jejich množství pak rozbíjí podstatu knihy. Ale to je jen můj čistě subjektivní názor. Věřím, že kniha přinesla mnoho dobra do světa.
Někdo tvrdí, že je Komenský dávno přežitý. Jiní se přiklánějí k názoru, že jeho myšlenky jsou věčné. Nevím. Já sama jsem z knihy vyčerpala nemilosrdnou zprávu o výchově dětí v lásce. Komenský na několika místech zdůrazňuje poslušnost a rozumnost. Jsem z generace těch, kteří se pasivní poslušnosti vzpírají. Jestli je to dobré či nikoli se dozvíme časem.
Děsivé setkání s režimem, který nikdy nechci zažít. Goerge Orwell se v textu střetává s nenávistí, láskou, zoufalou touhou po moci a ovládání. Hlavní hrdina se snaží nepodlehnout a jít mimo, nakonec ale i on sám je přemožen mocí strany. Smuný příběh o komunistickém režimu, který se v knize rozvíjí a odkrývá svá tajemství. Realistické výpovědi o nemilém režimu jsou děsivé a těžké na čtení. Detailně vypsané pasáže se četli téměř samy, ale hloubka byla mnohdy depresivní.
Autorka v knize pomocí výzkumu analyzuje současnou i z minulosti vyplývající podobu pohřbívání na území české republiky. Je to ojedinělá publikace, která se zaobírá celkovou tématikou a nebere si servítky.
Ze svých nasbíraných odpovědí sesbírala hodnotý sborník, který lze využít i v laické veřejnosti při pomoci či zpracovávání pohřebních aktů. Jako inspirativní hodnotím kapitolu o pomníčcích vytvářených u silnich v posledních desetiletých. Kniha je vhodná pro pomáhající i pro ty, kteří se s tématem smrti a pohřbívání setkávají.
Druhá světová válka v knize zuří celou svojí děsivostí. V kniha je mnoho emocí, které tíží a bolí. Je rozdělena do několika částí za každého hrdinu, který se v knize nachází. V řádcích se prolíná současnost s minulostí a postupně se odkrývá silný příběh jedné židovské rodiny a lidí, kteří s nimi měli něco společného. Je to úžasná kniha plná něhy. Myslím si, že po Říkali mi Leni je to má druhá nejoblíbenější kniha z doby druhé světové války.
Kniha je napsaná moc dobře. Jen mě její děj trochu položil. Vím, že se ve světě dějí různé škaredosti, ale co je moc, to je moc. Příběh knihy se odehrává v Rusku. V Rusku ponořeném do tvrdého Stalinismu, kdy se pravda od lži téměř nedá rozpoznat. Stalin je vůdce. Někdo jej miluje z povinnosti a někdo si jej idealizuje. Pracovník MGB je jeden z těch, kteří nevidí to zlo kolem. Je úspěšný, má krásnou ženu a práce, kterou vykonává je ta nejlepší. Je zapotřebí pracovat pro budoucnost. V okamžiku kdy dostane vybrat mezi životem vlastní manželky a svojí kariérou se jeho pohled na současné Rusko zásadně změní. Vraždy a kriminalita, které oficálně téměř nejsou začíná vyšetřovat na vlastní pěst. Kniha je krutá. Otevřeně popisuje vraždy dětí. Vrah je sice nechutný psychopat. Ale kdyby Rusko mělo lepší vládu, mnohé z těchto vražd se nemusely udát. První příběh vypráví příběh rodiny, která zažívá hlad. Hlad, který zabíjí. Nejdříve to vypadá, že do knihy tento příběh nepatří. Nakonec se však ukáže, že dává rozzuzlení celému příběhu. Byla to má první detektivka a pravděpodobně poslední..
Erik T. popisuje hodnoty české společnosti, na kterých si stojíme a které jsme postupně opouštěli. Kniha o lidech, kteří tvoří/řili naše dějiny. Dobře sesumírované myšlenky a fakta, jenž by si měl přečíst každý občan. Chvílemi mi bylo až ouzko ze všech těch chyb, které se nám dějí před očima a nemáme dost rozumu na to, abychom se poučili! Během četby se dobře orientuje a kontext je vždy srozumitelně vepsán, a tak se i já, laik, mohu trochu zorientovat v politickém světě naší malé, milé republiky s kontextem, souvislostmi a historickým pozadí. Děkuji za tuto možnost.
Nejsme úplně čtenář scifi, ale po sto stranách už nešlo přestat! Kniha vypráví příběh o rodině, která je nucena osídlit nehostinnou planetu bez dostatku vody a být její součástí. Vévoda je zabit, konkubína Jessica se synem Paulem jsou nuceni uprchnout do pouště, kde se nachází tvůrce. Mezi obyvateli planety se nese proroctví o Muad´dibovy. Zachránci a spasiteli. To se naplní. Popisované scény jsou tak živé a důveryhodné! Vlastní náboženství, které je popisováno v průběhu knihy, ikdyž není prioritní stojí za zmínku a přemýšlení. Mám chuť pokračovat v dalších dílech.
Kniha je formou "rozhovorů". Prý písemných, píše pan Kropáček. Kniha ke koncipována do dvou částí. První částí jsou osobní vzpomínky na život p. Kropáčka. V druhé polovině jsou otázky přímo mířeny na Islám a život v muslimských zemích. Na žitou víru i na různé názory lidí ze zemí "třetího" světa. Kniha je užitečná pro všechny, kteří se chtějí naučit novému o lidech, o víře.
Skvělé rozhovory se třemi vynikajícími postavami současného náboženského světa. Odráží současný, ale i trochu budoucí svět - dotýkají se migračních témat, náboženství ve světě a nutnosti změny.
Humornou formou pojaté každodenní příběhy holky z vesnice. Kniha čtivá a rychle plyne. Je to takové tramvajové čtení. Oddychovka, která Vás rozesměje. Současně jsem ale cítila ,že chce K. sdělit i přeci jenom něco málo "víc" než jen ironickým humorem podaný život mladé holky.
Oddechová kniha, která pobaví. Jako učitelka ze školky oceňuji, že si autor umí udělat legraci ze všech situací, které jako rodič může prožít. Úžasným způsobem volí slova a věty příjemně plynou. Kniha je rozdělena do menších kapitol, které se dají snadno přečíst za pár minut v tramvaji. V některých pasážích je cítit přetaženost situací, ale pokud se chcete zasmát, máte smysl pro ironii a rodičovskou absurditu, tak si určitě přečtěte i tuhle knihu.
Milou formou psané "přednášky" o křesťanství, o světě o životě katolíka.
Líbí se mi jakou formou si klade otázky.
Kniha je návodem. Z názvu je jasné oč se jedná. Ačkoli jsem tak trochu za mládežnickým věkem (trochu) vrhla jsem se na ni. Jsem mile překvapena z vášnivých pobídek, kterými M.Vácha udává směr tak trochu "vášnivějšímu" křesťanství. Chvílemi jsem se potýkala s formulacemi, které značně zjednodušují pohled na život. Fandím pohledu, který se ve větách skrývá. Je dobré dočíst knihu do konce a nedokládat ji s dělšími pauzami, jako jsem to dělala já. Musela jsem se pak vracet, abych některé myšlenky utříbila správně a neinterpretovala je jinak než je zamýšleno.
Kniha příběhů, které se z větší částí týkají života samotného autora. Plné vtipu a životního humoru, se kterým se můžeme setkat během naší každodennosti. Roberta F. bych na svou loď také brala!
Knihu jsem schroustla na dovolené za 1,5 dne. Příběh Veroniky je strhující. S pláčem i smíchem jsem pročítala jednotlivá slova. Kniha je takovým shrnutím toho, co se stalo, jak se to stalo a co se dělo od té doby až po dnešek (rok 2017). Kniha je rozdělená na několik částí a jednotlivé kapitolky jsou takovým uvažováním nahlas. Kniha je plná myšlenek o smrti, dětech, rodině, lidství a lásky. Někdy mi vadilo, že se autorka v knize opakuje a v jednolivých kapitolách se vrací k již probranému tématu. Přisuzuji to ale tomu, že je kniha psaná v průběhu celého roku a myšlenky plynou..
Kniha je vlastně takovou životní inspirací. Líbí se mi styl přemýšlení a to, jak jsou slova na papíře psaná s jistotou ve vlastní život. Někdy jsem ale byla zmatená z pojetí života. Chvíli se V. odkazuje na Pána Boha, chvíli na numerologii, chvíli na osud a v jiné části na vesmír... vím, že se nepovažuje za křesťanku. V knize se odkazuje na víru v "Pána Boha", že něco/ někdo je a naše bytí zde dává smysl.. Přeji autorce, aby tenhle smysl nalezla ..
Těším se až se ke knize třeba s odstupem vrátím a naleznu zase jinou inspiraci.