simviki komentáře u knih

Vodácký průvodce pro Ofelii je vodácký průvodce pro všechny vodáky. Je to víc než kilometráž, víc než příjemné povídání. Četla jsem poprvé před x lety na první vodě v 17 a vždycky se k tomu ráda vracím, i když dnes už málokdo jezdí v laminátkách a lodě se vlakem už přepravovat nemohou. Je to vtipné, čtivé, záživné i poučné. Naprosto úžasné jsou básničky, které zhudebnili hoši z Hop-Trop na stejnojmenném CD ( akorát nechápu, proč do seriálu se nedostaly). Seriál je na můj vkus trochu moc překombinovaný, jak se autoři snažili zahrnout tam co možná nejvíec knih, a je trochu o něčem jiném...
Jinak všechny Šmídovy knížky jsou naprosto dokonale napsané.

8 26.11.2015

já si nemůžu pomoci, ae tahle série mi připadá minimálně stejně dobrá jako tolik oslavovaný HP. Je tam napětí, romantika, kouzla, zlo bojuje s dobrem a bohužel se musíme rozloučit s různými oblíbenými postavami. Autor se v tomto díle zamýšlí nad tím, co je pravda a co lež, neboť si to lze vykládat různými způsoby. Musím honem sehnat další díl...prostě mě to opět uchvátilo ( první tři díly jsem si dokonce koupila kdysi domů), a to dávno nejsem již cílová skupina čtenářů ( ovšem proč by nemohly milovat fantasy i dámy středního věku , že ? :-))

7 30.01.2021

Ach ta historie, tolikrát ji vykládali a pokaždé jinak. Vždycky podle poplatnosti doby a pohledu, který byl zrovna akceptován. Jenže na historii je úžasné právě to, že se o všem můžeme jen domnívat, ale nikdo tam nebyl a nezažil to na vlastní oči. Takže i tato svérazně pojatá kniha českých dějin si jistě najde své čtenáře a milovníky, já se řadím k nim.

7 02.06.2020

Když vidím ty komentáře, opět mi to nedá, a musím napsat: čtenáři, jde o román, nikoliv o historický dokument. Historie je ošemetná věc, kdo u toho nebyl , nemůže nikdy přesně říct jak to bylo, i když se dochovalo dost nezpochybnitelných faktů. A i když román píše historik, nikdy se neubrání do něj vložit svůj subjektivní pohled na věc. Vždyť stačí, aby tři lidé vyprávěli o témže zážitku a pokaždé to bude trochu jiné, protože každý to bude chápat trochu jinak a vyprávět ze svého úhlu pohledu.Takže ano, jde o brilantní romány , které jsou psány skvělým vypravěčským jazykem, ale nenechme si proto vzít víru, že naši předkové uměli bojovat za dobrou věc. To by určitě nechtěl ani pan Vondruška. Ostatně byli to jenom lidé ,jako jsme my , a máte snad někdo pocit, že český národ je teď semknutý a jednotný ? A že našim " pánům " jde o dobro a o spravedlnost ?

7 24.01.2019

Tuhle knížku jsem jako malá milovala. Nikdy jsem neměla problém zapamatovat si básničky, a útržky o mravencích a cvrčkovi se mi vybavovaly i v dospělosti, i když už jsem nevěděla, kdo to napsal. Naštěstí brzy začal fungovat strejda google, který mi ochotně poradil, a tak můžu mít tuto úžasnou knížku, která je nejen krásně veršovaná, ale i nádherně malovaná, zase doma. Všechny tři moje děti postupně na prvním stupni slavily recitací této zkrácené básně velké úspěchy.

7 17.01.2019

-- Když jsem byla malá holka, měla jsem kamarádku, která se vždycky během hraní nebo uprostřed cesty zastavila a se širokým úsměvem obrátila oči k obloze. " Já se takhle usmívám na Pánaboha", svěřila se mi. " A taky mu někdy posílám pusinky " Měla jsem ji ráda, ale tohle mi připadalo naprosto praštěné. Asi tak, jako připadala malá Anna některým konvenkčním křesťanům studené Anglie.
Tahle knížka s dětsky odzbrojujícími otázkami a odpovědmi, ale s hlubokým posláním, mi ji připomněla. ( už je to dáma velkého světa a namalovanými rty s bezchybným make-upem se usmívá dál, ale už ne na nebe)
Na první pohled knížka pro děti, ale při konfrontaci s dospělým, který se Anny ujal s lehkostí a samozřejmostí, jak bychom stěží mohli u mladého muže očekávat, najednou objevujeme pozoruhodné myšlenky . Řekla bych , že si knížka v ničem nezadá s jinými známějšími " sestřičkami " s podobnou tematikou. Napadá mě např. Malým princ nebo Pollyana. Někteří budou možná překvapeni tím nevinným a upřímným pohledem na Boha, nezatíženým zbytečnými obavami z pekelného ohně, nesešněrovaným předsudky a vžitými názory. Není podstatné, zda si autor holčičku vymyslel, nebo ji vskutku potkal ( ale my rodiče potvrdíme, že na takovéhle nápady a postřehy umí přijít jen malé všetečné děti) , důležité je to , co to znamená pro nás, čtenáře. Jestli se umíme stejně jako Fynn podívat na svět Aninýma očima, radovat se z maličkostí, obdivovat boží stvoření, nelámat si hlavu věcmi, které nemůžeme změnit a naopak zkoušet nějak změnit, to co šlo...

7 13.11.2018

Tak za 1) se nenechte zmýlit tím, že jde o pokračování Dárce. Za 2) nečekejte , že dojde k nějakému rozuzlení. Lowry končí své knížky v náznacích, zbytek nechává výhradně na čtenářově fantazii. Za 3) opět to není kniha úplně pro děti, protože by poselství nepochopily, i když zde je ještě mnohem výraznější než v Dárci. Ovšem neznamená to, že by tím kniha nějak utrpěla. Je krásná, hluboká a předkládá nám spoustu myšlenek. Tak jen namátkou jedna, co mě zasáhla i v Dárci -Měli jste teď někdo co do činění s opatrováním těžce nemocného člověka ? Zažili jste, jak je to náročné pro ošetřujícího, a že nemocnice většinou nemohou nebo nechtějí příliš spolupracovat ( nejsou lidi, kapacity a mnohdy ani vůle)? Uvědomuje si někdo v tomhle státě, kde se budují sportoviště, bazény a kurty, že za pár let tu budou téměř samí důchodci ? Co s nimi ? Domovů, hospiců je málo, nemocnic taky ..Nebylo by nejjednodušší vymyslet taky nějaké „pole odcházení“, “obřad vyřazování“..nebo uzákonit eutanazii a nejlépe nějakou dobrovolně povinnou formou..? Člověku z toho až mrazí v zádech, ale opravdu jsou tyto knížky jen „ sci-fi“??

7 02.10.2018

Je těžké psát komentář ke knihám aniž by člověk vypíchl něco, co ho zaujalo nebo prozradil pointu. Přesto to zkusím. Kniha není úplně taková jako jsme od Jojo zvyklí. Je taková o rodině a pro rodinu. O trablech dospívání, o rozhodování, o hodnotách člověka. Je plná emocí, jemného humoru a optimismu. Toho je tam dost a je hlavním motivem knihy. A to je, myslím, fajn, protože v dnešním čase se pořád se strachem otáčíme dozadu, nechceme se ani raději koukat moc před sebe, a tak jen brouzdáme životem s hlavou sklopenou k zemi a rýpáme se ve vlastních bolístkách. A když spadneme, kdo z nás se hned oklepe, mávne nad tím rukou a jde dál? A když se nám postaví do cesty překážka, kdo z nás ji začne hned zdolávat, bez toho , aby si aspoň na chvíli nesedl před ní , nestěžoval si a nefňukal ? Poselství téhle odpočinkové, krásné a pozitivní knihy je jasné a důležité pro nás všechny. Někdo možná namítne, že příběh má až příliš nereálný závěr, ale co my víme.., proč by se dobrým lidem nemohli stávat alespoň párkrát za život dobré věci ?

7 18.08.2016

Dlouho jsem si chtěla od této autorky něco přečíst, až jsem našla pod stromečkem tuto knihu. Mrkla jsem na popis - láska za 1. světové války , děj se prolíná s příběhem se současné doby ? "Proč ne. Takových příběhů už bylo napsáno. Prostě takový odpočinkový ženský románek", napadlo mne. Ale již po prvních několika kapitolách jsem si uvědomila, že tomu tak není. Že to není žádná příjemná, ale ničím nevybočující lovestory, nýbrž přesně naopak. Autorka před námi rozehrává příběh, rozkrývá osudy jednotlivých postav, ale obrací se na nás s naléhavými otázkami. Takovými, jaké si moc často neklademe, a přitom bychom měli. - Kde končí dobro a kde začíná zlo? Co všechno může člověk obětovat za záchranu druhého. Jak neztratit sebe sama? Co jsme to za rasu - my takzvaní lidé, že si osobujeme právo rozhodovat nad životem a smrtí druhých, že si dovolujeme někoho soudit , ačkoliv ho vůbec neznáme? Že si dovolujeme někoho soudit, ačkoliv sami nevíme a nemůžeme říct, jací jsme doopravdy my sami a jak bychom se v danné chvíli zachovali ? Podobné otázky mi vytanuly na mysli třeba při čtení Habermannova mlýna. Ke konci už kniha dostává téměř detektivní nádech. Mezi řádky stojí poselství o tom, abychom si vážili každého dne, abychom nelpěli za každou cenu na majetku, své pravdě a falešné hrdosti.." V životě je spousta mnohem důležitějších věcí než vyhrávat."
Nádherná kniha, nechápu proč by měla být jen pro ženy, věřím, že se bude líbit i některým mužům. Určitě jděte do toho !

7 10.01.2016

Většina z nás chodila na střední školu a většina se setkala buď na vlastní kůži nebo jako svědek s kastováním podle oblíbenosti. Naštěstí tu snad ještě stále nemáme (?) ty divoké praktiky jako v Americe nebo v Anglii, nicméně vývoj nezastavíme. Stále častěji se mezi svými vrstevníky setkávám s názorem, pod který se taky podepíšu, že : " na mládí na střední radši nevzpomínám". Není těžké pochopit proč, Proto mi to nepřipadá jako slátanina. I když už to bylo hodně dávno, jsou věci které si sebou člověk nese celý život. Je možné, že to přesáhne všechny hranice, rozpoutá tajnou nenávist, touhu po pomstě.
POZOR SPOILER : Pokud na konci budete vrtět hlavou, že je přitažené za vlasy, aby šestnáctiletí jen tak prostě zabíjeli, vyvedu vás z omylu. Před několika lety otřásla jedním městem na Vysočině podobná příhoda. Parta mladíků se prostě potřebovala najednou zbavit jedné kamarádky a udělala to velmi brutálním způsobem. Nemohla jsem při čtení téhle knížky na to nevzpomenout a mimoděk se neotřást. Je přece zajímavé číst si thrillery doma v obýváku a říkat si, ten autor to zajímavě vymyslel, nebo jo, to se ale stalo někde za oceánem. Mnohem horší je přiznat si, že se něco podobného děje tady kolem nás.

6 11.06.2020

Po Skleněném pokoji jsem tak zhruba věděla na co se můžu připravit : na zvláštní,nevyrovnané vztahy, nevěru, líčení sexuálních scén, možná i stejného pohlaví, zvláštní někdy dost zbytečné a rozvláčné dialogy, ale především mistrovsky zachycenou atmosféru doby , v které se vše odehrává a popisy známých míst ( což u cizince teda za ty 4 hvězdy určitě stojí). Přesně to jsem našla v této knížce. Eleanor mi byla neuvěřitelně nesympatická, James zase takovej lehce ovlivnitelnej , Lenka byla na tu dobu až moc uvolněná, ale díky tomu jsou všechny ty postavy uvěřitelnější. Po radostném nadechnutí následuje mráz, který vše spálí..Beznaděj ztracených nadějí a iluzí na nás dýchá z každé další stránky, je téměř hmatatelná. Chvíli se vám zdá, že jste tam před budou rozhlasu proti ruským tanků stáli s nimi. Že příběh nemá konec je bohužel častým jevem u mnoha románů, takže už jsem se naučila, že je to vlastně pozitivní, můžu si ho domyslet podle svého..

6 29.04.2020

HP je srdcovka většiny z nás, takřka klasika svého žánru.Samozřejmě jsem si další příběh musela přečíst, a podotýkám, že názor, který zde napíši, je čistě můj osobní.
Tak předně bych chtěla předeslat, že mě nijak nepobuřuje to, že je to divadelní hra. Myslím, že autorka se chtěla tím trochu distancovat od své předešlé série a upozornit na to, že je to trochu něco jiného, co bychom neměli vzájemně srovnávat. Určité výhrady mám k obsahu.
U Rowlingové jsem vždycky obdivovala, jak ty sebenepatrnější zpočátku nepodstatné střípky na sebe přirozeně navazovaly a posléze se z nich dala seskládat celá velkolepá mozaika. Bohužel tady to moc nefunguje. Děj je občas nepřehledný, leccos zde není vysvětleno nebo to naprosto nezapadá. Samotná zápletka, něco na způsob filmu Návrat do budoucnosti, působí poněkud překombinovaně a uměle. Nemůžu tvrdit, že bych se při čtení nebavila, ale není to to, na co je čtenář u téhle autorky zvyklý. Ústřední motiv celé knihy, což je ryzí přátelství a láska (věřím, že prvoplánově chtěla autorka upozornit právě na to, že tyto hodnoty jsou křehké a musí se s nimi nakládat značně opatrně, ne jako se spotřebním zbožím), vyznívá paradoxně jako laciné klišé, které nám stále dokola vnucuje jedinečnost přátelství a dalších hodnot značně podbízivým způsobem. Připadá mi, že tato kniha zřejmě vznikla jako marketingový tah, aby byla nasycena poptávka na trhu. Jakoby uplácali sádrového“ taťku- trpaslíka“ a postavili ho u dálnice, aby si ho senzacechtiví návštěvníci koupili a odnesli do své zahrádky, kde mají rozestavěných všech předchozích 7 i se Sněhurkou..
Anebo (a tomu chci věřit především) to celé vzniklo proto, že Harry Potter přitáhl děti ke čtení a tak divadelní hra Harry Potter a prokleté dítě je může přitáhnout k divadlu. Což je úmysl navýsost ušlechtilý a všichni víme, že je to potřeba. Doufám, že naši režiséři se této možnosti co nejdříve chopí, protože jako hra to bude jistě velkolepé, a mně nezbývá než při tom všem držet palce.

6 20.10.2016

Tuhle knížku jsem, jako jednu z mála, nedočetla. Nepovažuji se za prudérní a ani nemám problémy s odlehčeným žánrem, sama po podobných knížkách kolikrát taky sáhnu, je to podle nálady. Jenže tohle mi přišlo už trochu moc. Příběh ve stylu „ hustý popelky“, která zaujme bohatého prince, ale .. Tentokrát to ale znamená, že musí přistoupit na podivné praktiky v sexu a taky, že princ si nárokuje i řízení jejího života. Děj mi připadal předvídatelný a celý příběh mělký, i když by se tam daly určitě vysledovat nějaké psychologické sondy do minulosti hlavní postav. Navíc mezi řádky jsem tam četla vzkaz o tom, že pokud neexperimentuješ ve svém intimním životě podobným způsobem , o mnoho přicházíš, a jsi naprosto nějaká divná. Měla bych trošku strach, aby naše“ teenagerky“, nezískaly při četbě této knihy mylný pocit, že když jim muž ubližuje, je to naprosto normální a přirozené. Že je „trendy“ provozovat sado-maso sex a pak si psát vzrušující mailíky , jako by se nic nedělo.Psané je to čtivě , ale když jsem si uvědomila, kolik krásných knih bych ráda ještě přečetla, napadlo mě, že zas o tolik nepřijdu, když tuhle zavřu a nedozvím se konečné rozuzlení. Takže, abych byla spravedlivá- je možné, že si mé odsouzení tato kniha nezaslouží, že se později příběh posune dál a dalších x dílů přinese mnoho přínosných myšlenek..Mně už ale za ten čas, na to čekat, nestojí

Knize nechybí nic z toho, o čem my ženy tak rády čteme. Zakázaná láska, dětsví, mateřství a hlavně tajemství. Jako v každé knížce K. Morton. Jsou tak trochu jako podle předlohy ty její knížky. Stará žena se musí vracet svým dlouhým životem zpátky, znovu konfrotovat některé postavy a prožít zas nějaké chvíle, aby nám, potažmo další osobě v knize, odkryla tajmeství, které bylo až dosud neobjeveno. To však neubírá jejím knihám na chytlavosti, oblíbenosti, schopnosti sdělit zajímavý příběh..a proto jí čtu ráda. Dům u jezera není jiný. Navíc tu nacházíme přesah v podobě líčení 1 světové války, Stejně jako Remarque popisuje nadšené mladíky, co rovnou z lavic utíkali bojovat, netuše že je čeká cesta peklem, a i pokud se jim podaří nějakým zázrakem z něho vyváznout, už nikdy nic nebude jako dřív.

5 05.10.2020

Tak tohle je hodně zvláštní kniha. Ze začátku trochu rozvláčná. Rozjíždí se několik vláken příběhu a čtenář má tendenci držet se jen toho hlavního, nejsilnějšího, ostatní přeskakovat. Nedělejte to prosím, protože ke konci se v překvapivém závěru všechna vlákna spletou dohromady. Je to neobvyklý psychologický a detektivní román také o tom, co všichni již stokrát zažili, že hranice pravdy a lži je velice tenká a že pod " svícnem bývá největší tma" .

5 27.08.2020

Tuhle autorku mám prostě ráda. Kniha mi přišla trochu jiná, než ty, které jsem četla předtím. Ne nevyzrálá, spíš trochu moc hořká. Až moc smutných a nevyřešených rodinných vztahů. Proměna děsivého domu obestavěného navíc řadou zákazů a nařízení v něco docela milého, tak jak to prožívala Sabine, mi připomněla olíbenou klasiku Janu Eyrovou. I tady se o tu proměnu zasloužila láska, je jedno jestli k rodičům, prarodičům, či k partnerovi.. To je podle mě hlavním poselstvím knihy, že s láskou a city můžeme i ty škaredé a zpočátku nepřijtelné věci vidět jinak a najít i dávno ztracenou cestu k těm, které jsme opustili.

5 16.08.2020

Knížka, ketrá prostě musí chytit za srdce.
Když jsem jako malá četla Chaloupku strýčka Toma, říkala jsem si : „ještě , že ta doba je pryč.“ Když jsem pak četla a sledovala Sever a Jih, byla to zas jen daleká minulost. Tahle knížka, jak někteří již poznamenali, není z doby až tak dávné a opět vyznívá dost děsivě a varovně. Nejhorší na tom ale je, že když se teď podíváte na zprávy, zase se to "v Americe mydlí". Opravdu nás asi historie nikdy nepoučí. Opravdu si myslíme, že se pořád musíme kastovat ? Podle majetku, víry, postavení, barvy pleti ?

5 23.06.2020

Další,pro mě nová česká spisovatelka. Kniha je spletencem vztahů různých postav, které mají své touhy, přání i tajemství. četla se mi dobře i jako román i jako detektivka. Jakmile jsem ji tevřela, už jsem se od ní neodtrhla, správně dávkované napětí,milostná romantika, nečekaná překvapení, ba dokonce nechybí ani špetka přírodní lyriky. Takový dobře namíchaný večerní drink s lehkým, ale poznatelným, akcentem naší staré dobré Agathy Christie.

5 10.06.2020

Tak tahle knížka má úžasnou barevnou obálku s duhovými bublinami. Ta obálka je však v rozporu s knížkou jako takovou, která je taková fádně šedá, občas černá a nakonec bílá. Příběh se táhne jako špatně vykynulé těsto, sem tam se dozvídáme různé informace ze života obou hlavních hrdinek, ale až na občasné méně příjemné střety, se toho moc neděje. Pořád čekáte, kdy přijde ten hlavní bod zlomu, v té chvíli všechno lehce zčerná, aby vzápětí kniha končila happy-endem plným svítícího slunce a tříštících se mořských vln. Prostě klasický slaďák-neurazí, nenadchne, ale na tuhle spisovatelku a její skvělé knížky je to trochu málo.

5 07.05.2020

Zamotaný, romantický a kouzelný příběh. Jak z pera Ch. Bronteové, akorát, že tady je i ta linka současnosti. Kdo se ztrácí v dějových linkách a neumí přepínat, radši ať knihu odloží. Kdo to zvládne, bude královsky odměněn a velkým bonusem k tomu jsou pohádky

5 24.09.2019