sioux komentáře u knih
Po nadšení z trilogie z ostrova Lewis a po zklamání z prvního dílu čínské série i Výjimečných lidí jsem k tomuto příběhu přistupoval s ostražitostí a váháním, ale vzhledem k referencím, které ho přirovnávaly ke jmenované trilogii jsem to zkusil a byla to paráda. Mayovi se opět podařilo zachytit skvěle atmosféru skotských ostrovů a kanadského ostrova Entry a dovolit mi se zcela sžít s jeho hlavními postavami. Propojení historie a současnosti bylo též nádherné a zajímavé. Čte se to krásně a od půlky to je i velmi napínavé.
Souhlasím s těmi, kteří navrhují, aby May napsal třeba historický román. Follet také začínal na thrillerech ale vrcholu dosáhl v historických románech.
Ze začátku mě to nadchlo, bylo to jiné a takové mile úchylné. Ale pak se zájem postupně vytrácel do nudy, až jsem to v půlce odložil. Postavy mě nebavily, Beck byla sice uvěřitelná, ale pro mě hrozně otravná a nudná, spíš taková vykonstruovaná. Joe byl úchyl, takže se dalo očekávat, že bude divný, což je ok, ale prostě byl takový zženštilý a pro mě moc umělý, pořád se jen hrabal ve svých pocitech, místo aby něco udělal.
Celé to prostě bylo divné, ale bohužel pro mě nudné.
Zase jsem podlehl reklamě, já jsem prostě nepoučitelný. Stačilo mi na obálce, že kniha byla nominována na nejlepší thriller roku(poslední dobou jich je nějak hodně, rozhodně víc než roků...) a faktu, že to pozitivně hodnotili autoři obou pohlaví.
Totální odpad, aspoň pro chlapa. Mizivý děj, přemíra pocitů, klišé ženy, které ujíždí vlak mládí a najednou o ni projeví zájem mladší- neznámý- mužný-jiný než manžel- chlap. Prostě si to rozdaj, ale jaké citové analýzy z pohledu hlavní aktérky z toho dokáže autorka vyplodit, no můj ty bože, to je na Bohnice! Napadlo mě, že to možná autorka sama jednou prožila a potřebuje se z toho pocitu viny vypsat nebo to nikdy nezažila a vůbec neví o čem píše...
Štvala mě každou větou a asi po dvaceti stránkách jsem to zahodil. Podle mě pro muže naprosto nestravitelné.
Knížky Františka Niedla mě prostě baví. Po třech přečtených knížkách o Hynkovi Tasovi z Boru jsem si vzal na cesty "Útěk do pekel" a rozhodně nelitoval.
Líbilo se mi to ještě o něco více než historické příběhy z husitských válek. Hlavně proto, že tady nejsou tak krkolomné formulace a nejsou tady žádné bitvy, které se Niedlovi příliš nedaří psát. Jinak oceňuji sympatického hrdinu, nadhled nad historickými událostmi, výborné dialogy a neustále zábavný děj. A občas super naturalistické scény, výborná chlapácká mluva i smýšlení. A jako nejlepší věc hodnotím, že hrdina nepodléhá žádným ideologiím, které lidem vymývají mozek, ale snaží si zachovat vnitřní svobodu.
Po nadšení z prvních dvou dílů této trilogie jsem se nemohl dočkat posledního dílu. A stál za to. Opět úžasná atmosféra, sympatie nebo antipatie k hlavním charakterům, zajímavé prolínání děje ze současnosti a minulosti. Více výborný román než thriller nebo detektivka.
Už se těším, až začnou vycházet od tohoto autora u nás další knihy.
Nejvíc bych u Peter May vyzdvihl zachycení atmosféry a pocitů postav. Nicméně pocity postav dokáže dobře zachytit řada autorů, ale zajímavě a čtivě zachytit atmosféru, přírodu, podnebí, prostředí, tady Peter May podle mého vyčnívá na jiné. Speciálně u mě, protože jsem čtenář, který tyto části často jen přelétne nebo úplně vynechá, ale v této trilogii jsem je hltal a vychutnával si je.
Howgh!
Nádherné dílo. Krásně psané. Peter May má úžasnou schopnost vystihnout atmosféru syrových ostrovů Skotska, neustále bičovaných deštěm a větrem. Příběh je také zajímavý, dobře plyne, je neustále se na co těšit, charaktery jsou dobře napsané a sympatické, takže jim lze držet palce a příběh s nimi prožívat. Perfektně popsaný dementní stařec. Líbilo se mi to ještě víc než Skála.
Slabiny románu mě napadají dvě - těch popisů počasí je tam opravdu mnoho, takže mě asi v půlce knihy začalo s úsměvem napadat, že Peter May je meteorolog a že to počasí je důležitější než příběh. Ale to je spíše taková humorná drobnost a nijak moc mě nerušila. Druhá je větší slabina a tou je závěr. Ta kniha tak nádherně plyne, není to ani moc thriller ani detektivka, spíš perfektně napsaný příběh a tak pak ten jakoby thrillerový závěr mi do toho neseděl. To mi vadilo i na Skále, ale tady ještě více. Ale to se týká jen posledních asi 20 stran, jinak jsem celou knihu miloval. Howgh!
Ať žije Skála!!
Velmi velmi dobré. Přistihl jsem se, že po přečtení možná už několik stovek detektivek a thrillerů mě většina začíná nudit, když tam kromě detektivní zápletky není ještě nějaký silný příběh. A tady jsem ho našel. Dobře psané a zajímavé charaktery.
Těším se na další.
Čtivé. Normálně tenhle žánr nečtu, takže nejsem kdovíjaký expert, ale tohle se dalo. Vadily mi tam jména současných vládních představitelů, rušilo mě to, ale to je víceméně maličkost.
Píšu to asi týden poté, co jsem to četl a už vůbec nevím o čem to bylo, takže čtivá kniha, kterou člověk jako já rychle zapomene.
Howgh!
Pro mě velké zklamání. Nechal jsem se tradičně ovlivnit recenzemi jak na obálce, tak tady a pak jsem to po 70 stránkách odhodil. Jako plus dávám netradiční prostředí, hezká obálka, lyžování... Ale mínusy byly pro mě nepřekonatelné. Nesympatické postavy, jednoduché, až puberťácké dialogy, kdy se tam pořád řeší, kdo s kým před deseti lety spal, kdo komu ukradl mobily, celé to bylo ploché a autorka nevypsaná. Ještě tak možná vhodné pro young adult. Pardon, že tady jdu proti proudu, ale třeba to někomu pomůže, že uvidí i jiný úhel pohledu na tuto knihu. Howgh!
Tohle je moje krevní skupina. Drsný soukromý detektiv s vynikajícími hláškami a nějaký zapadákov v Americe nějakých 20 - 30 let zpátky. Sice se tam většinu času moc neděje, ale styl psaní a hlavně hlavní hrdina mi to vynahradili. Rád si od autora přečtu i další knihy.
Výborný věc. Kvalitní, bez hluchých míst, zajímavé hlavní postavy. Trochu jsem se bál, že mě bude nudit to prostředí francouzského kosmického výzkumu, tedy prostředí, které má pro mě minimální úroveň přitažlivosti, ale nakonec to bylo tak napsáno, že mi to nevadilo
Koupil jsem si to díky referencím, že tato autorka píše podobně jako Hana Mornštajnová. Nebylo to tak dobré a propracované jako u paní Mornštajnové, která je pro mě literární skvost a zázrak, ale i tak bylo slušné a velmi čtivé. Doporučuji.
Rozporuplné dílo. Hodně dlouhé, chvílemi velmi napínavé, sympatičtí hlavní hrdinové Hess a Tholinová, nebo jak se jmenovala, dobře možná až moc dobře promyšlené, ale zároveň hodně hodně ukecané, velmi komplikované, kapitoly často končí ve chvíli, kdy by člověk chtěl zajímavou akci a ona pak není dopsána, ale jen naznačena. A to severské odebírání dětí úřady a víra, že je tak správně, je fakt šílené. Takže pro mě velmi rozporuplné... ale zase jsem to dočetl a to je u mě u thrillerů hodnotné...
Nevím jestli to je ekonomie dobra a zla, ale určitě to je ekonomie nudy.
Dle Iana Rankina: "Absolutně strhující!", dle Financial Times: "Jedna z nejlepších knih roku 2016". Hmm, dle mě jedna z největších kravin. Taková politická agitka jak to uprchlíci a staré policistky mají těžké. Odhozeno po 90 stránkách, nula napětí, nula vtipu, plytké a prázdné věty na úrovni slohu žáka základní školy, nula překvapení, absolutně o ničem. Takové jedno velké islandské nic. Howgh!
Velice přesvědčivé dílo. Kvalitní jazyk, čtivé. Moc se tam neděje a přesto tam je stálé napětí.
A kdo má rád houby, tak si tam přijde na své.
Vůbec mě to nebavilo. Utopické, idealistické, bez napětí. Doufal jsem, že to bude kruté, naturalistické, depresivní, akční, prostě svět, který se zhroutil a kde přestala platit jakákoliv pravidla, kde se svět stal džunglí jak v době, kdy nebyla vyvinutá civilizace... ale tady z toho nebylo nic. Srovnání s Cestou od McCarthyho je směšné.
Nalákalo mě, že to napsal autor Purpurové řeky, tak jsem tomu dal šanci. Ze začátku mě to bavilo, dobře vystavěná zápletka dvou úchylných bytostí. Lákalo mě i to, že se to má odehrávat hodně v Jihovýchodní Azii, kterou mám rád. Ale asi kolem strany 200 jsem to zahodil. Začalo mi lézt na nervy, že tam nikdo není normální a hlavně ty rituály kolem krve mě nebavily. Příliš ujeté, příliš morbidní, aspoň tedy pro mě.
Prostě mužská paráda. Smutné, vtipné, pravdivé, hluboké, filozofické, minimem slov a výrazů, vyjádřený utíkající čas a pomíjivost mužského života. Některé věty jsou fakt pecky, které bych si chtěl zapamatovat. Mimochodem, myslím, že to může být těžko uchopitelné pro některé typy opačného pohlaví, asi podobně, jako kdyby žena napsala něco podobného, takové ženské tlachání v sauně, asi bych to také nepobral. Možná...
Moje první setkání s Rudišem a bylo to jedno velké pozitivní překvapení. Chvílemi jsem si vzpomněl na oblíbeného Bukowského. Tohle prostě byla moje krevní skupina. Howgh!
Celá kniha docela dobrá, jen se mi nelíbil ten fantasmagorický závěr. A opět nechápu, proč hlavní hrdina nemůže být normální ale zase musí trpět nějakou psychickou nemocí? Jaký je důvod, že si většina autorů thrillerů vybírá hlavní hrdiny alkoholiky, psychicky nemocné, se začínající roztroušenou sklerózou, nevyřešenou minulostí, která je pronásleduje a tak podobně? To jako je mám mít radši ze soucitu nebo co?