Sisi11 komentáře u knih
Nádherná čeština, nádherná!
Hop na kůň a vzhůru kvapem do lesů! Ať se třesou spratci, jenž nevědí, co počít, jenž se nemají kam skrýt. Pod kopyty křupe sníh a od huby se kouří, běda pomalému spratkovi, co nebude dosti sil na útěk mít.
A o tom to celé je :) nemůžete číst knihu, jejíž textu nerozumíte. Tahle krásná čeština je skvost, neodsuzujte ji jen pro to, že jí nerozumíte. Navrhuji dát si odstup a pak se znovu vrátit, tuhle radost si nesmíte nechat ujít!
Třetí kniha úžasné Lorny Byrne. Nad některými věcmi, které jsem se v knize dočetla, jsem se opravdu zamyslela a usoudila jsem, že toho mohu hodně změnit k lepšímu. A přes to, že jsou to drobná gesta a člověk by nad nimi jen mávl rukou, že jsou to úplně zbytečnosti, si uvědomuji, že to tak není. Že přeci ty maličké skutečnosti jsou denními nezbytnostmi jak pro lepší svět, tak pro lepší vztahy. Děkuji tedy za další krásné čtení, velmi se těším na příští knihu!
Mnohdy i maličké věci dokážou velké zázraky.
Příběh není podstatou všech děl... a to si musíte u Joyce a dalších britských poválečných autorů uvědomit! V této epoše se do literatury dostává proud vědomí a děj ustupuje do pozadí - není tedy důležitý a je opravdu minimální. Autoři této doby reagují na tehdejší složení společnosti, na myšlenky jedince, na strach a poválečné otřesení... není tedy k údivu, že se jedná o epifanické povídky. Nesuďte na základě vlastní nevědomosti :)
Bible je velice krásná kniha. Nemůžeme ji však pokládat za faktickou nebo historickou - nikdo z nás totiž přesně neví, jak se co událo. Nezbývá než číst a vychutnávat si krásná moudra, příběhy a pozastavovat se nad myšlenkami a situacemi. Myslím, že hlavně jde o to, aby lidé našli víru sami v sobě a připustili, že jsou nějaká pravidla, podle kterých svět běží. Každý si ze čtení odnese něco jiného, to je jisté. Ale myslím, že Bible je základem všeho.
Na zemi je více, než vidí oko a než ruka ohmatá jako skutečné, i než lze měřit měrou nebo vážit vahami. Slova Šimona Kýrénského mi utkvěla v mysli, sama bych nevystihla lépe to, co jimi řekl. Nikdo neví, jak to všechno bylo a co je kde pravdy, ale víra je krásná věc a je otevřena každému na světě.
Ó ty má ruko nešťastná, chop meče se!
vstup do trudného zápasiště života,
a nebuď chabá, aniž dětí spomínej,
že jsou tvůj poklad nejdražší, žes matka jich;
den tento jenom krátký na ně zapomeň,
potom plakej; neb i když je zabiješ,
přec byly drahé, já však – žena nešťastná!
Při čtení cítím bolest na srdci, není mi dobře a mám pocit, že každou chvilku omdlím. Michal Viewegh píše tuto knihu s neskutečnou depresí, popravdě se tomu ani nedivím po tom všem, co si prožil. Ten stav není jistě příjemný. Nemohu se však zbavit pocitu, že kniha je napsána schválně v době, kdy Viewegh není zcela v pořádku. Jde o obchod nebo něco jiného? Nevím.
Každopádně postrádám dobrý pocit ze čtení, což je pro mě důležité. Kniha mě moc neoslovila. Soucit s Michalem jistě mám, ale to je tak všechno.
Od začátku mě zajímalo, v čem je háček a kde je schované lvíče. Zlom v ději mě opravdu překvapil, nečekala jsem to. Krůček vedle, malá chybka a lvíče je lapeno! No každopádně krásná myšlenka a hra se slovy. Krása, zábava a milostné pletky - to je prostě Škvorecký!
V knize konfrontuje japonská pracovitost a drzost s evropským očekáváním férového jednání a slušností. Při postupném čtení jsem se místy i bála co dalšího nastane a kdo další se k Amélii zachová hnusně a zle. Velmi mě zklamala slečna Mori, ze které se vyklubala zákeřná nadřízená. My bychom o ní zcela stoprocentně řekli, že je to osoba léčící si svůj komplex. Jenže to je nám neznámá nátura a mentalita chůze přes mrtvoly Japonců, která se naprosto vymyká evropskému chápání a chování. Kolikrát mě při čtení udivovalo jaký rozdíl v nás lidech a národech je.
Bylo to velmi pěkné a svižné čtení. Prožívala jsem pocity ponížení a cítila jsem se jako zpráskaný pes, prostě kompletně jsem cítila s Amélií :))
Tato PŘÍRUČNÍ mluvnice je docela dost obsáhlou záležitostí. Zato ale opravdu stojí za otevření, pokud se chceme dozvědět něco o fonetice, lexikologii, slovotvorbě, morfologii, skladbě nebo stylistice. Je to velmi zdařilá učebnice, bohužel psaná celkem odborným stylem, takže nevysvětluje problematiku tak lidsky, přesto ji mohu jedině pochválit.
- Jsem z těch, kdo milují, ne z těch, kdo nenávidí. - s Blanche musím souhlasit, jedna z nejkrásnějších vět, které byly kdy řečeny. Příběh byl opravdu oslovující! Krista je obrazem samolibého, rozmazleného a sebestředného člověka, který má vždy potřebu být tím nejoblíbenějším a za cenu toho neváhá udělat i ohavnosti s pomocí lží, pomluv a ponížení. Bohužel je pravda, že takovýhle lidé mezi námi žijí a já jsem měla tu smůlu někoho takového potkat. O to více mě tento příběh oslovuje a rozumím mu.
Super kniha. Četla jsem ji jako povinnou četbu na škole a musím říct, že mne velmi bavila. Z četby jsem si odnesla tolik krásných příběhů, přísloví a poučných situací, že jen málokterá kniha tohle v rukou mládeže dokáže. Doteď ji ráda otvírám, prohlížím a pročítám.
Nádherná kniha! Mám pocit, že je o hledání sebe sama a své vlastní cesty životem. Od jednoho odcházíme k druhému, a to neustále. Kniha je krásným propletením snů, reality a nadpřirozenosti, je jen na nás, čemu uvěříme. Koneckonců vše se dá shrnout krásným citátem: ,,Někdo zůstává, někdo odchází." Michal Ajvaz.
Velmi obsáhlá a podrobná učebnice dějin české literatury. Je rozdělena na témata, která mají dále svá podtémata zabývající se osobami, texty, dobou, historickými událostmi... no prostě zkrátka vším :) Je velmi pěkně a čtivě psána, takže se dobře čte, ikdyž množství informací by pro někoho mohlo být vyčerpávající.
Spíše bych ji doporučila lidem, kteří studují literaturu nebo se jí osobně zabývají, nebo je zkrátka baví si číst historii a literární dějiny. Mě osobně se velmi líbí a jsem s ní spokojená.
Při čtení jsem měla pocit, že jsem v Holandsku byla, i když jsem tam nikdy nebyla. Čapek se mnou diskutoval na téma holandské kultury a holandského žití, až jsem měla krásný pocit toho, že se spolu procházíme někde v holandských ulicích a on mi všechno ukazuje. Tahle knížka je prostě úžasná.
Další krásný zeměplošský příběh! Tentokrát s perfektní zápletkou a další hlavní postavou, Smrtěm, který mě opravdu okouzlil a díky němu jsem se nasmála, až mě břicho bolelo. Velmi mě v příběhu potěšilo mihnutí Mrakoplaše, sice jen na krátký čas, ale ten okamžik obohatil celou knihu. Další perfektní čtení, které mohu jen a jen doporučit ;)
Byla to má první kniha, kterou jsem od Kinga četla. Příběh jsem zhltla za jeden sobotní den v obýváku na gauči. Je mi velmi líto, že jsem ignorovala babičku, která u nás byla zrovna na návštěvě, ale tak strhující příběh, který mě pohltil jsem prostě nemohla jen tak odložit a nechat být. Zanechal ve mě stopu dodnes a to jsem ho četla, tuším, v roce 2008 - tím jsem zjistila, jak silně na mě zapůsobil. Perfektní kniha, kterou bych určitě doporučila.
Knihu jsem původně četla na zpracování její prezentace ve škole. Nebyla jsem z ní nijak nadšená, protože jediné, co jsem věděla bylo, že se odehrává v době války. Jak jsem se pustila do čtení, byla jsem uchvácena. Kniha ve mě zanechala obrovskou stopu svědomitosti a zamyslela jsem se nad jejím obsahem. Jsem velmi ráda, že se ke mě tato překrásná knížka dostala a měla jsem šanci si něco tak úžasného s hlubokým smyslem přečíst.
Když ji čtu, slyším v hlavě jeho hlas - jako by to četl on mě. Úžasný, autentický jazyk, postřehy a komentáře. Zbožňuju.
Odpočinková a velmi jednoduchá četba s jediným cílem - pobavení čtenáře. Pro čtení na pláži ideální. Nevím, proč někteří pociťují zklamání - příběhy Paula Westa nikdy nevedly do hloubky a byly spíš o vtipu než o nějaké dechberoucí zápletce a hloubce myšlenek.