Sixao komentáře u knih
Od Ruty Sepetys mě ještě žádná kniha nezklamala. Opět něco z pohnuté historie 20. století ale napsáno lehkou rukou. Čte se sama.
ČV: Splňuje 2 loňská témata - boj za lidská práva + autor nosí brýle
První setkání s knihou od slavné spisovatelky. Kouzelnickou sérii znám z filmů a zpětně ji číst mě nelákalo. Proto jsem sáhla alespoň po oblíbeném detektivním žánru. Navíc se mi kniha hodila do ČV - postava, která má fyzickou indispozici. Dle obálky jsem se mylně domnívala, že se bude děj odehrávat někdy v době Sherlocka Holmese. Mátla mě i dramaturgie audioknihy, která zvolenou hudbou taky nějak nekorespondovala s moderní dobou. Ale za to samozřejmě spisovatelka nemůže. Sloh používá opravdu barvitý. Pro mě už té omáčky okolo bylo zbytečně moc a celé to bylo takové užvaněné a pitoreskní jako HP. Cormoran a Robin jsou jinak sympatická dvojice. Celkově hodnotím jako průměr.
Na této knize je zajímavé to, že před jejím vydáním to bylo zdánlivě neprodejné sci-fi a myslím, že ani sám spisovatel nečekal, jak se přiblížil realitě nynějších všechních dnů.
Za mě nejlepší díl z celé série. Míň deprese, víc policejní práce a celkově to bylo napínavé a akční. A na závěr si už Mia snad konečně zajela někam za sluníčkem :)
Z 3. dílu jsem rozpačitá. Z větší části mě kniha bavila, osud hlavního pachatele šokoval, jeho motiv jednání je originální. Na druhou stranu mě štvalo to, co předváděla Ava, a Luc kolem ní pořád krouží jak tokající tetřev. Nadřízená komisařka je naprostá štěkna bez kousku empatie. Novinář Lens se vrhá do vyšetřování jen tak z nudy bez nějaké další zjevné a uvěřitelné zainteresovanosti. Pak ta partyzánština Luka a seržanta Livelyho, která se totálně zvrhne. Proč tam před tím spisovatelka nastrčila Lense, aspoň teď začalo dávat smysl. Celkový dojem průměrný.
Hrozně jsem se u čtení bála. Bála jsem se tak moc, až se mi dělalo fyzicky špatně, a současně to bylo tak výborně napsané, že jsem se od čtení nedokázala odtrhnout. Ne nadarmo je King nazýván mistrem strachu.
Po přečtení povídek pokračuji ságou. Trochu jsem se toho bála, ale rozdělením do kapitol je to pořád docela čtivé. Není tu tentokrát moc akce typu bělovlasý versus nějaká příšera, děj se točí hlavně kolem Ciri. Ta nejdříve prochází výcvikem u zaklínačů, později se jí ujme Yennefer, která v ní probouzí magické schopnosti. Nejvíc mě stejně baví vztah Geralta a jeho čarodějky. Ten chlap je prostě sexy nebo nás všechny zaklel :)
Oblíbený autor nezklamal. Vyšetřování starých vražd Enzo díky své vytrvalosti, souhře náhod a za pomoci nemalé řady svých obdivovatelek zdárně dotáhl do konce. Celá série se tímto dílem uzavřela, vše nevysvětlené se objasnilo, dílky zapadly do skládačky a to je taky prý důvod, proč mají čtenáři tak rádi detektivky. Mám teď stejný pocit uspokojení. A posledního pachatele jsem ani netušila.
Spisovatele, známějšího pod pseudonymem Ed McBain, mám spojeného především s detektivní sérií 87. revír. Tato kniha se věnuje neméně závažnému tématu - vyučování na střední odborné škole s problémovými žáky. Tento výborný až psychologický román je pro mě objev. Barvité popisy a skvělé jadrné dialogy zde autor dovedl k brilantnosti.
Knihu i spisovatelku jsem objevila náhodou. Hledala jsem příběh vyprávěný z více perspektiv. První část je napsaná z pohledu Tea, kluka, který nechodí do školy, nemá žádné kamarády, doma ho učí jeho nábožensky posedlá matka. Členem rodiny je i otec, ale ten tráví většinu času v práci a k tomu každou neděli odpoledne někam záhadně mizí. Další část vypráví matka a nakonec otec. Bylo to hodně smutné čtení, ale nedá se to moc odložit, dokud se nedozvíte všechna rodinná tajemství.
Byť mám Nesba velmi ráda, přečtenou celou sérii HH, celá ta záležitost s parazity mi přišla jako velká pitomost.
Zatímco u předchozí Smrtící bílé bych pár stran klidně ubrala, tady mám jedinou opačnou výtku. Na poslední stránce mě mrzelo, že už to dál nepokračuje.
(SPOILER) Manželé Ahndorilovi se své věrné čtenáře snaží utáhnout na vařené nudli. Pavoukovi dávám 4 hvězdičky za čtivost a napínavost, jinak mám z knihy velmi rozporuplné dojmy. Saga s Joonou vykresleni jako jediní dva schopní kriminalisté a zbytek policajtů jako neschopní dementi. Joonova cesta je tady mrtvými kolegy přímo dlážděna. Zkrátka za blbost se platí. Stále stejný opakující se scénář hlavního zločince, který mu pokaždé vyjde a pak zázračně unikne v nepřehlédnutelném pick-upu s elektrickým navijákem, i když nad ním krouží zásahová jednotka s vrtulníkem. A takových momentů, které postrádaly logiku, je v knize plno. Jurek, jehož temnost byla tak nezměrná, až vylézá z hrobu. To už je také ohraná písnička. Nesmyslný hon na Sagu a Joonův závěrečný zákrok... Nebudu více spoilovat a kazit zážitek.
Kniha na mě hluboce zapůsobila, zejména příběh Haralda a jeho rodiny. Téma upalování čarodějnic je také hodně zajímavé. Zpočátku bylo obtížné sledovat všechny ty podrobně popisované historické souvislosti o biskupech, knihách a dopisech, ale pak to do sebe začalo krásně zapadat. Harald ve svém výzkumu šel urputně za svým cílem a v závěru mi ho bylo hrozně líto. Tóra i Mathias jsou záživná dvojka, nechyběl vtip ani akčnost. Za mě jedna z detektivek, u které vydržíte do rána. Ráda sáhnu po pokračování.
Kurt Wallander, postarší rozvedený chlapík se skoro dospělou a mírně problematickou dcerunkou, není žádný super hrdina, nebojí se přiznat špatnou náladu nebo přirozený lidský strach a tím je mi sympatický. Detektivní série z dob, kdy mobilní telefon byl v plenkách. Vyšetřovalo se postaru a poměrně zdlouhavě, ale taková už policejní práce je a působilo to uvěřitelně.
Četla jsem formou audioknihy, hlas Jiřího Vyorálka byl příjemným bonusem a skvěle doplňoval mírně melancholickou náladu, jakou je celá série prostoupena.
Dočetla jsem resp. vyposlechla druhé pokračování a když teď pročítám pár posledních komentářů, mám radost, že nejsem sama, kdo na této sérii vidí mouchy. Pojď Mio, pojď, jak někdo tak závislý a psychicky nevyrovnaný může vůbec něco vyšetřovat? Pár láhví tvrdého týdně proložených několika platíčky nejspíš podpoří fantazii ale fyzicky? Dle Holgera krásná indiánka. Před pár dny jsem na vinném koštu ochutnala 16 vzorků a krásná jsem pak nebyla ani trochu. K čemu je tam vlastně Holger, kromě toho, že kouří a asistuje Mie, když má zrovna záchvat hlasitého přemýšlení, jsem opravdu nepostřehla. Přispěl někdy něčím k vyšetřování? Nebo jsem možná měla slabou chvilku a tenhle vzácný okamžik zrovna prospala. Ještě že má další lidi v týmu, jako třeba Gabriela. Jinak to byla správná motanice a přehlídka úchylů a poznamenaných jedinců. Pachatele jsem nedokázala předem odhadnout, podezřelých byla spousta. Přednes Petry Špalkové je výborný.
Knihu jsem četla jako audioknihu a její zpracování dobře podkreslovalo hororovou atmosféru. Tajemný objev v truhle v bývalém blázinci je na začátku kolotoče tajuplných událostí. Parta mladých lidí se posléze vydává do pohoří Tribeč, o kterém se proslýchají podivné historky o mizejících lidech. Cestou narazí i na pár zchátralých opuštěných domů. Už jen to samo o sobě je strašidelné. Jejich výprava se čím dál víc komplikuje. Hodně mi to připomínalo záhadu v Blair witch. Na konci zůstává spousta nevysvětleného. Teď bych se na túru do této oblasti Slovenska rozhodně nevydala.
(SPOILER) Ale jo. Dobře se mi u knihy háčkovalo, "četla jsem ji ve skuchátkách", za to pár hvězdiček navíc. Lenka.vílka to krásně shrnula, nemám chuť se opakovat. Autobiografie Verity byla pro mne jako matku odporná, ať už byla pravdivá či smyšlená. Nahlédnout do chorého mozku takového ražení se může poštěstit odborným pracovníkům ve Světlé. Věřte, že není o co stát.
Kniha mě velmi mile překvapila. Vrátila jsem se do období prvních lásek, touhy a romantického snění. Líbil se mi Josh i Peter, být ve věku Lary Jean, určitě bych se taky zaláskovala do obou. Soužití tří sester bylo popsáno naprosto věrohodně. Těším se, jak si pustím film.
Ze čtyř románů Patrika Hartla jsem zrovna tento neměla přečtený. Pár let zpátky jsem začala Malým pražským erotikonem, protože mi ho prodavačka doporučila do nemocnice jako odpočinkové čtení. Děj mi vůbec neutkvěl v paměti, ale zadání to splnilo. Stejně tak Okamžiky štěstí a Nejlepší víkend vnímám stejně pomíjivě a řadím do podobné škatulky psaní spolu s Třeštíkovou. Prvotinu Prvoka jsem chtěla přečíst dřív, než na to půjdu do kina. Při čtení už jsem si některé pasáže představovala na plátně a věřím, že to může fungovat jako slušná letní komedie. Svlékací výzva 4 kamarádů i jejich pravdomluvný den byl vtipný. Na druhou stranu muži v románu řeší vážné téma bilancování nad svým životem v době, kdy vstupují do středního věku. Jsem zvědavá, jak to bude pojato ve filmu.