slawa.cap
komentáře u knih
Loučení s Lennoxem
Raymond Chandler
Poslouchal jsem jako audioknihu. Tato kniha přináší odpověď na jednu z nejpalčivějších otázek s Marlowova života, a to zad má vůbec přátele. I když o nich někdy v příbězích mluví až do této knihy se snad žádný serioznější kamarád neobjevil. V teto knize jsou hned dva. Jeden, nový, který rozpohybuje tuto knihu, je titulní Lennox.
Z velké části je kniha silný příběh náhodného přátelství, ale tato zápletka má velký vliv na autorův styl. Marlowe už není ten s hláškující drsňák, ale celkově je to takové depresivní, melancholické. Ač měl Marlowe v předchozích knihách trochu problémy s chlastem, tady to celkem zvládá a ještě sám moralizuje. Ač je starý mládenec a ženské musel doteď odhánět, tady jde vidět že mu nějaká v životě chybí. A i když si pro přítele nechá rozbít hubu, už jeho principy nejsou tak čestné, přesto že odmítá nejen honoráře. Takové to drsné rytířství jako by někam vyšumělo. Navíc mi tu trochu chybí Chandlerova dosavadní popisnost. Oproti předchozím dílům je to takové trochu strohé.
Přesto je na těch pár stránek natěsnán neuvěřitelně silný a obsáhlý příběh a jde tu i vidět nějaký vývoj postavy.
I když to nemůže časově vycházet, někdy jsem měl pocit že postava Rogera Wada musí bít inspirována Kingem, ale ten asi v 6 letech tak zásadní problémy s chlastem neměl :)
Hrrr na ně!
Terry Pratchett
Poslouchal jsem jako audioknihu. Z počátku to vypadalo že nedám víc než 3*, ale po první třetině jsem to přehodnotil. Občas mi bylo až nepříjemně, když autor popisoval zákulisní politické čachry - prostě největší blbec dělá nejzásadnější rozhodnutí - jak nepříjemný otisk reality.
Další věc, které si všímám už delší dobu, ale tady byla už nepřehlédnutelná je časté střídání vykání a tykání a to i třeba během jednoho rozhovoru.
Ale humor byl úderný jako vždy a spousta pozemských věcí trefně převedena na Zeměplochu.
Jednasedmdesátihodinový Ahmed a věštba paní Bochánkové pro mně pro mě byl jedny z nejzajímavějších vývojů v příběhu.
Jen by mně zajímalo, co a jak by vytěžil Pratchett ze současné migrační krize...
Sestřička
Raymond Chandler
Poslouchal jsem jako audioknihu. Trochu dvojsmyslný název a nakonec i trochu zavádějící přebal posledního vydání... Snad poprvé co je jedna z "Marlowe girls" tmavovláska, i když taky největší mrcha, i tak mně to dost potěšilo. Část zápletky jsem tentokrát prokoukl téměř na začátku, ale tady byla celkem průhledná.
Trochu přisprostlejší, než předchozí díly a víc otevřené co se sexu týče. Nevím, jestli v té době povolily mravy, nebo jestli chtěl Chandler dokreslit chlípnou atmosféru filmového byznysu.
Jen ten závěr mi přišel trochu odbytý - vysvětleno bylo vše, ale v předchozích dílech to bylo lépe podáno. A přišlo mi, že se Marlowe v poslední scéně zachoval opravdu jako parchant, i když se to sám před sebou snaží ospravedlnit.
Otec prasátek
Terry Pratchett
Poslouchal jsem jako audioknihu. Příjemná Vánoční taškařice. Smrť a Zuzanka jsou mí Zeměploščí oblíbenci, takže jsem se opravdu bavil. Pratchett si bere na paškál celou vánoční hysterii a bravurně se otírá o většinu tradic, včetně současného konzumního pohledu.
Mágové znovu dokázali svou hloupost a jejich inteligenci opět hájí jen Rozšafín - když pominu Mrakoplaše, tak je to asi můj nejoblíbenější mág.
A na příští svátek prasečí hlídky chci figurku jednočlenné armády, kapitána Karotku.
Dáma v jezeře
Raymond Chandler
Poslouchal jsem jako audioknihu. Název knihy mi přišel jako dost velký spoiler, ale ono se to jen tak trochu tváří. Jak jsem psal u minulého dílu, je tu cítit určitá šablona, ale v této epizodě se mi zdá, že ji autor vytěžil do maxima. Marlowe vezme případ, při řešení se zaplete do jiného a čtenáři je zcela jasné, že oba případy musí být propletené... Ale tady je to propletené opravdu dobře :)
Poslední kontinent
Terry Pratchett
Poslouchal jsem jako audioknihu. Ač mám Mrakoplaše rád, mágové mi přijdou dost ubozí (teda v rámci Zemněplochy, v rámci komedie jsou pořád top). Navíc nedopatřením jsem přeskočil několik knih, tak mi možná uniklo pár souvislostí, ale začátek mi přišel dost zmatený a knihovník má jen minimální roli :( Tak to by byla negativa.
Po počátečním rozčarování jsem se začal v příběhu orientovat. Mágové jsou pořád retardi, ale Ctibum se projevil celkově dost inteligentně a Mrakoplaš někde vyštrachal trochu odvahy. A Austrálii mám rád na naší Zemi natož na Zemněploše.
Navíc jako bonus jsme měl pocit, že tato kniha je trochu poctou Stopařově průvodci po galaxii. Měla pro mně dost podobný nádech a zazněla tu i ta památná slova: Nepropadejte panice!
Vysoké okno
Raymond Chandler
Poslouchal jsem jako audioknihu. Nemůžu si pomoct, ale tento příběh mi přišel trochu zmatenější než ten předchozí. Dost podobný zmatek jsem cítil i při "Hlubokém spánku". Možná to všechno bylo mou případnou nesoustředěností. Navíc jsem si více uvědomil nějakou šablonovitost: Marlowe začne řešit případ, ten vyšumí a on se pustí o dalšího s prvním zcela nesouvisící. Ke konci se oba případy protnou více než náhodně. Jsem zvědavý zda tato šablonovitost bude i v dalším díle. Na druhou stranu gauneři jsou hrubí, ženy krásné ( a to i ty ze začátku ošklivé), policajti natvrdlí a Marlowe má brilantní úsudek a hlášky suché jako jeho Martini co víc si přát.
Draculův švagr
Miloslav Švandrlík
Od Švandrlíka jsem četl jen Černé barony a to někdy před 20 lety. Drákulova švagra jsem zahlédl v knihovně na zimním táboře ještě někdy v době školky, a pekelně jsem se toho přebalu bál. Teď jsem se rozhodl svůj strach překonat a rozhodně jsem udělal dobře. Čekal jsem spíše komediální sbírku a ani jsem nevěděl, že to bude až takový horor. Musím říct, že některé povídky by snesly srovnání i se světovými autory a třeba takového Cliva Barkera by i hravě strčili do kapsy. Jako u všech povídkových sbírek je i tu kvalita dost kolísavá, navíc to zvýrazňuje i střídání žánrů - horor, komedie, krimi, ale celkově je to opravdu slušné dílo.
Navíc teď vím, že až se příště budu chtít bát, nemusím hledat je mezi knihami od Kinga :)
Aristokratka u královského dvora
Evžen Boček
Poslouchal jsem jako audioknihu.
Zatím rozhodně nejlepší díl. Autor zjistil, že vtipy jdou dělat i bez alkoholu a antidepresiv, případně jen z negativních vlastností obyvatel zámku (mám pocit, že krom Marie mají obyvatelé zámku jen ty negativní vlastnosti) a hlavně neopakuje dva vtipy celou knížku. Přesto že větší část se odehrává na Kostce, případně v Praze, hlavní pecka začíná v Nizozemí. Několikrát jsem opravdu vybuchl smíchy, což jsem u Aristokratky už ani nečekal. Jen mě trochu mrzí zase ten otevřený konec. Zase budu čekat, až vyjde další díl, a ten další, a ten další....
Sbohem buď, lásko má
Raymond Chandler
Poslouchal jsem jako audioknihu. O dost lepší než Hluboký spánek, takové ucelenější, uvěřitelnější a méně zmatečné. Ze začátku se mi to celé zdálo trochu překombinované a nějak moc zvláštních náhod, ale na konci to o to lépe všechno klaplo na své místo.
Jediné co mi zabránilo se pustit do dalšího dílu je jeho momentální absence v mém playlistu... víckrát už takovou chybu neudělám.
Vlak do Santa Fé
Jan Jiráň
Poslouchal jsem jako audioknihu. Musím říct, že jsem celkem zklamán. Kaisera a Lábuse mám poměrně rád, ale tady jim ten humor moc nevyšel. Vtipy jsou většinou dost plytké a většina hodná dětí ze základní školy. Některé scénky dobře rozplánované, ale na konci vypadne ubohý vtip. Možná je to poplatné době vzniku. Jako není to úplně špatné, ale čekal jsem mnohem víc. Co se týče audioknihy je výborně načtená a objevují se tu legendy českého dabingu.
Co se týče zparodování dvou největších es divokého západu, mnohem lépe si s tématem poradil Juraj Červeňák v jeho povídce Brána duchů, i kyž je to zcela jiný žánr.
Trhačka zubů
Franz-Olivier Giesbert
Poslouchal jsem jako audioknihu. A předtím jsem slyšel i Himmlerovu kuchařku. Pokud je tato kniha první se kterou se od autora setkáte budete unešeni. Autor vtipně kombinuje historické reálie s příběhem fiktivní postavy. Hrdinka ke všemu přistupuje pozitivně a i tragické věci dokáže podat poměrně vesele. Prostě příběh ala Forrest Gump, ale v tragičtější verzi.
Pokud už za sebou máte "kuchařku" uberte minimálně jednu hvězdičku z mého hodnocení. Lucile je naprosto stejná jako Rosa. Rádoby navýsost mravná a zodpovědná, ve skutečnosti pomstychtivá coura. Takže se vlastně jen změnila doba a místo kde se příběh odehrává. Uznávám, že její důvody jsou ospravedlnitelné ale postupy mi nepřijdou zcela obhajitelné. Navíc na rozdíl od druhé světové války jsou mi francouzská revoluce a osidlování Ameriky přece jen dost vzdálené a minimálně spousta francouzských historických postav mi utekla.
Žár krve
Petra Neomillnerová
Jednoznačně nejlepší díl Loty, i když se nám to hóóódně přihřálo. Že všichni upíři jsou homosexuálové nám poslední dobou běžně předkládá Hollywood, stejně tak nám předkládá, že ženy chtějí jen tento typ mužů. A autorka je tímto jevem značně ovlivněna. Ještě že Ingolf a Torge tady brání pozice "normálních" chlapů (i když...).
Zatím co v prvních dvou dílech je Lota téměř bezcitný berserk, tady je citově rozpolcená, promiskuitní a vulgární dívka věčně v nesnázích. Zatím co v prvním i druhém díle jsou upíři neporazitelní a téměř nesmrtelní, tady padají jako hrušky po dešti (ale hlavně jen vata a postavy, které se kvůli tomu v příběhu objeví. Autorka postě nedokáže vybudovat s vedlejší postavou takový vztah, aby jí bylo čtenáři líto.). A přes to, že se v příběhu odvíjí válka až na pár výjimek jsem necítil znepokojení nad osudem našich hrdinů.
Co se příběhu týče, několikrát mně překvapilo, že není konec. Dějová linka byla ukončena problém se vyřešil, ale někomu se něco nelíbilo a tak se rozjela další zápletka a jelo se dál.
Rozhodně se kniha nemůže řadit k lepším fantasy, ale jako jednohubka stačí. Pokud autorka vydá další pokračování rád si ho přečtu, ale že bych kvůli tomu nemohl spát, to rozhodně nehrozí.
Korzárská čtverylka
Michael Bronec
(SPOILER) Poslouchal jsem jako audioknihu. Tak nějak lepší než předchozí díly, nebo jsem si zvykl. Příběh poutavější a akčnější, nebo jsem si zvykl. Postavy reálnější a děj uvěřitelnější, nebo jsem si zvykl. Co mě ale dost nas*alo je, že jsem čekal konec trilogie a ono to asi není zatím ani v půlce. A teď spoiler: Filip je někde bůh ví kde ve vesmíru. Petr na korzárské lodi někde bůh ví kde ve vesmíru. Jen ten Arnošt u Violy. A děj se skoro vůbec neposunul, teda krom postelových scén. Navíc mi přijde že u každé postavy plyne čas tak nějak jinak. A co mě zajímá asi nejvíc je Blanche ta samá jako Blanka z prvního dílu? Je ta změna u autora, u korektora, u rétora, nebo u Filipa?
Pokud někdy vyjde další díl a pokud ho někdo načte (a tím doufám, že to bude Jiřík) tak se o něj s radostí pustím. Pokud vyjde jen v psané formě, tak nevím, jestli se ke čtení odhodlám.
Putování
Michael Bronec
Poslouchal jsem jako audioknihu.
Děj se začal dost posouvat a i když je to pořád hlavně konverzační kniha je tu trochu víc akce. Rozhodně jsem se s postavami sžil víc než v prvním díle a přesto, že je hlavní důraz kladen na Arnošta další dva kapitáni dostali víc prostoru než v prvním díle. A ten cliffhanger na konci knihy se vážně povedl. Celkově trochu lepší, než první díl, ale ne o tolik abych zvedl hodnocení.
Mračna nad Arénou
Michael Bronec
Poslouchal jsem jako audioknihu. A to hlavně kvůli Jiřímu Pobudovi.
Knížka je to vlastně tak nějak o ničem, ale to je hlavně tím, že s ní příběh začíná, v dalším díle se to už celkově trochu rozjíždí. Já na sci-fi knížky nejsem a tak nějak jsem čekal že tohle bude trochu víc fantasy, ale to je moje vina, ne autorova. Knížka je hlavně konverzační, rozhovory staví děj, posouvají ho dál a odhalují jak minulost světa, tak hlavních aktérů. A ten humor, žádné prvoplánové hlášky, ale spousta situačních vtípků, utahování si z klasických děl, jako Odyssea nebo Hvězdné války. Nic u čeho by se člověk popadal za břicho, ale minimálně cukne koutky, nebo vyprskne smíchy. Není to humoristická knížka, jen dokáže pobavit i když to člověk nečeká.
Jen nevím, jestli bych mohl knihu i číst ne jen poslouchat.
Výborně, Jeevesi
Pelham Grenville Wodehouse
Poslouchal jsme jako audioknihu.
S Wodehousem mám jeden zásadní problém, přijde mi, že se dost často opakuje. Jeho povídky mají několik základních zápletek, které mají jen jiné postavy a někdy jiné vyvrcholení, ale základ je často tak podobný, že dlouho přemýšlím, jestli jsem tu povídku už jednou nečetl/neslyšel. Nakonec se většinou ukáže, že je to opravdu jen podobná zápletka a to mi hned trochu zvedne náladu. Někdy se ovšem ukáže, že je to jen recyklace a i tak mi to nevadí, Wodehouse mám prostě rád :)
Problém s touto knihou jsem měl ten, že povídky nejsou chronologicky řazeny a některým díky tomu chybí předchozí uvedení do děje a tím ztrácí některé souvislosti. Naštěstí to u Wodehouse až tak nevadí.
Takže tady jenom planě kecám do větru. Jen Jeeves mi tu nepřišel jako tak velký manipulátor jako v "Nedostižný Jeeves"
Klasický Wodehouse, klasický Jeeves. Kdo to má rád určitě čtením neudělá chybu.
Jeden den Ivana Děnisoviče
Alexandr Isajevič Solženicyn
Poslouchal jsem jako audioknihu.
Trochu jsem se toho bál, že to bude koncentráková (pardon, kárná) depka. Nakonec je z toho "příjemný" příběh o nepříjemném období života/dějin. Popis ledového pekla, všeobklopující mráz a beznaděj, přesto je příběh tak nějak přívětivý, a od druhé poloviny skoro až radostný. Kárové si prostě dokázali najít to svoje štěstí a malé radosti kdykoliv to jen šlo.
Chvílemi mi příběh evokoval Krále Krysu, ale kdybych je měl mezi sebou srovnat, tak Solženicynův příběh rozhodně ztrácí.
Pěšky mezi buddhisty a komunisty
Ladislav Zibura
Poslouchal jsem jako audioknihu.
Se Ziburou mám jeden zásadní problém. Při jeho cestopisech mám chuť se vším fláknout, vykašlat se na práci a prostě jen někam vyrazit. Je to skoro až masochismus pustit si cestopis v době, kdy člověk skoro nemůže opustit ani svou vesnici, ale princ Ládík dokáže dokonale zvednout náladu. Z jeho knih sálá neuvěřitelný optimismus a i opravdu krizové situace dokáže podat s nadhledem. Není to jiné než jeho ostatní knihy, ale to člověk asi ani nečeká.
Jen mě mrzí autorova naivita když za ochotu místních se odměňuje neziskovkám. Dotyční z toho určitě nic nedostanou a pravděpodobně ani jiní potřební.
Navíc jsem se nedověděl jestli viděl Terakotovou armádu.
Smrtka
Neal Shusterman
Poslouchal jsem jako audioknihu, ale neměl jsem moc času, tak se to dost táhlo :(
Od YA toho nikdy moc nečekám a většinou jsem mile překvapen. Tentokrát to nebylo jiné, začátek skoro jako z Beverly Hills - starosti nepochopených dospívající, druhá část skoro romance která se přetaví do nervy drásajícího konspiračního thrilleru. No možná to není všechno dokonalé ale spolu to šlape i přes určité nesrovnalosti jak v ději ve světě smrtek. Po doposlouchání jsem přesně věděl co napsat, ale teď se mi to všechno vykouřilo z hlavy. Autor stvořil rozhodně zajímavý svět a rozhodně se do něj rád vrátím.