slawa.cap komentáře u knih

O dost lepší, než předchozí-následující díl. Úplně neladí s prequelem, ale to se tak někdy stává, když se dopisuje něco zpětně. Přestože je zápletka temnější, příběh není až tak depresivní jako prequel. Ucelený příběh mi sedl mnohem více, než předchozí povídková forma. Vampíři jsou skoro takový, jak je známe poslední dobou s filmů - poměrně dost přihřátí (no je psala to ženská, tak si z nich raději udělá nóbl, distingované, supermilence, než tajemného hraběte z hradu Bran). Naštěstí jsou mezi nimi hajzlové a jeden z nich kardinální hajzl a to dává příběhu šmrnc. Zaklínači jsou více lidští a v tomto díle mají i nějaké kladné emoce, které jim v předchozím díle chyběly.
Rozhoně si přečtu i poslední díl, ale ani ne tak kvůli tomu že bych byl tak uchvácen, jen chci vědět, jak to všechno dopadne.

14 22.03.2021

Tak já nevím. Někde jsem četl, že Neomillnerová píše fantasy porno, ale když řeknu, že jdu šoustat, tak to neznamená, že šoustám. Takže porno to vážně není, ale pro děti rozhodně taky ne. Přijde mi, že příběh je zasazen do světa Sapkowskiho Zaklínače, ale nesedí mi to úplně, trochu mi v tom skřípe (samozřejmě, s Geraltem už budou všichni všechny zaklínače srovnávat). Úplně mi nesedl ani styl psaní, dost jsem se v textech ztrácel a hodně si musel domýšlet a hodně nad vším přemýšlet. Přišlo mi to všechno dost roztržité. Na druhou stranu, když se tu něco děje je to podané bez příkras a dost naturalisticky. Zkusím i další díl a uvidím, jestli se s autorkou srovnám, její příběhy mají rozhodně potenciál.
Asi před půl rokem jsem četl Povolání: Zaklínačka, která nebyla tak surová ale pro mně dost poutavěji podaná.

12 21.02.2021

Mám rád svět LM a tvorbu Larryho, ale tohle prostě není pořádně ani jedno. Když John Ringo napsal první Paměti, Correia se ohradil, že mu zasahuje o rozpracovaného světa a pořádně je zreeditoval a Paměti jsou podle mne naprosto úžasné. Tady mi to přišlo jako kdyby nechal psát sebenekompetentnějšího "spisovatele" který šel kolem (já to chápu, jsou to prachy bez práce, tak proč na to nekývnout). Je tu sice nějaký pokus o koncept pomocí Albertových vsuvek, ale ty na mně měly spíš opačný účinek. Kdyby raději nechali každého autora napsat předmluvu k povídce, o čem je a proč to vlastně píší. Další problém je s tím, že to jsou záznamy z archívu, ale jak můžou být z archívu, když je, v některých případech, zúčastnění nemohli nahlásit a případní vyšetřovatelé nemohli přesně zrekonstruovat rozhovory.
Kapitolou samou pro sebe je Doslov, který je vlastně spisovatelova předmluva akorát si nějak popletl umístění.
Průměr u povídek mi vychází spíš na 4*, ale to mi prostě nesedí, tak za 3*
A Larry takovou blbost už víckrát raději nedělej.

12 13.02.2021

O moc lepší než ve Stínu Říše. Některé povídky jsou fakt dobré a nenarazil jsem na jedinou která by byla vyloženě špatná. Minimálně v rámci námětu jsou téměř všechny úžasné, někdy je sráží autorova (ne)výřečnost nebo styl podání. Rozhodně jsem si rozšířil obzor a tvorbu od několik z místních autorů v budoucnu zkusím i v jejich knižní tvorbě.
Více u jednotlivých povídek.

14 31.01.2021

Poslouchal jsem jakou audioknihu.
Musím říct, že po první povídce jsem byl téměř otráven, protože je zároveň poslední povídkou knihy Jedinečný Jeeves, která mně poněkud zklamala a má očekávání šla do kopru. Po této, a možná právě díky ní, se vše zlepšilo. Pro mně nové příběhy, se kterými jsem se ještě nesetkal a zábavné tak jak jsem u Wodehouse zvyklý. Přesto musím říct, že i když je hlavní motiv Jeevesova genialita a vmanipulování Bertieho přesně tam kam potřebuje, někdy mi to přišlo trochu nepříjemné. Prostě je někdy Jeeves manipulátorská sketa (možná spíš vždycky).

12 16.01.2021

Poslouchal jsem jako audioknihu. Tak jako obvykle u Agathy jsem vraha nevypátral, podezření jsem měl správné, ale Hercule mi ho několikrát rozmluvil aby nakonec smetanu slízl sám. Dělá ze mně skoro stejného hlupáka jako s Hastingse (ale ten si zato může někdy sám).
Je to první díl série, ale přijde mi jako bych vpadl někam doprostřed děje. Doufal jsem, že tento příběh je z části o tom jak se naši hlavní hrdinové seznámí, místo toho tady už Poirota všichni znají.
Jen si někdy říkám, jestli něčí mozek může opravdu takto pracovat.

34 05.01.2021

Po delší době knížka od které jsem měl problém se odtrhnout a dočítal jsem ji až do brzkých ranní hodin. Vzhledem k názvu kapitol jsem čekal spíš povídkovou formu o to víc mě potěšil ucelený příběh. ALE... tak nějak jsem už všechno někdy četl nebo viděl. Tak trochu Blade Runner, trochu Total Recall a spousta noir detektivek v sci-fi kabátku. Příběh pěkně odsýpá a má pár skvostných myšlenek, třeba jako hraní prasátek při zběsilém úprku a nebo hned úvodní scéna u pana Párečka. A i když je to určitě jedno z lepších Františkových děl rozhodně nepřineslo nic moc nového ani to nepodalo tak aby to dosáhlo pamětihodnosti Spadu nebo Bratrstva krve.
A mimochodem trochu mi vadí nedokončení/neosvětlení Kluzákovi linky. A rozhodně bych si dal knížku z bitvy o Ostravu. Jo a taky by mně zajímalo, co si o knížce myslí pan Červeňák :)

19 29.12.2020

Nějak poslední dobou nemám náladu číst, tak se to možná dorazilo v hodnocení. Už minulý příběh Rogana mně nějak extra nebavil a u tohoto mně dost odradila povídková forma, což nakonec bylo spíš ku prospěchu, protože příběhy rychleji ubíhaly. Nebudu se moc rozepisovat, ale povídky se mi slily a až na tu o vílách a tu poslední mně ani nijak nenadchly. Nebudu k nim ani psát jednotlivě komentáře, protože už bych je od sebe ani nerozeznal. Jediné co si pamatuju celkem dobře je v každé minimálně zmínka o souloži (vetšinou praktikovaná) a spousta krve a vzduchem létajících údů.
Pro mně zatím nejslabší Ďuro, ale určitě se k němu ještě vrátím, i když až po menší odmlce.

12 09.12.2020

Poslouchal jsem jako audioknihu. Opět výtečná satira na společnost, jak je u Pratchetta zvykem. Jeden něco umí, ale obdiv získá druhý. Operu moc nemusím a kvůli tomu jsem měl z tohoto dílu trochu strach, ale všechno dobře dopadlo. Mám rád čarodějky, obzvlášť stařenku Oggovou a rád jsem se s nimi po čase setkal.
Na druhou stranu už od Malých bohů mám pocit, že Pratchett ubral na lehkosti, s jakou dříve psal a ne že by byl děj vážnější, ale v prvé řadě je krutější. Tolik mrtvých jako v tomto díle snad ještě nikde nebylo a ty způsoby smrti. Chápu, že je to trochu kontrast k té humorné části, ale když si budu mít chuť na krvák, tak se pustím do něčeho ze severu.

15 28.11.2020

Poslouchal jsem jako audioknihu. Podobně jako u Dne trifidů tu nejde cítit doba vzniku knihy. Kdyby tu padlo pár zmínek o mobilech byla by to kniha ze současnosti, ne 50 let stará - možná až na ten velký důraz na náboženství. Začátek je trochu vleklý, ale po pár kapitolách příběh dostává grády. Úžasně vykreslená atmosféra a člověk má pocit jako by byl na Malevilu s ostatními. Chvílemi jsem postavám i záviděl, než jsem si zase rychle uvědomil co za vším stojí. Přes to jak se mi kniha líbí vidím tu několik zásadních nedostatků:
1) Obyvatelstvo Malevilu má neobyčejné štěstí a to skoro pořád,autor jim evidentně neuvěřitelně fandil. Všechno jím vyjde a i když se něco nezdaří, dalším dějem je to jen k dobru. I přes to jsem měl ale ke konci strach číst dál a bál jsem se o naše hrdiny.
2) Na to že mají na hradě demokracii Emanuel až příliš často rozhoduje bez ohledu na názor kohokoliv jiného a navíc je výborný manipulátor.
3) V prvních chvílích, kdy začal Emanuel vyprávět o Thomasovi jsem čekal, že se to vyvine v nějakou gay romanci, ale to je možná tím, že to jsou všichni Francouzi.
4) Nikdo se nepozastavil nad tím, že když není hmyz nemá kdo opilovat rostliny, tím pádem nemůže téměř nic urodit. (Obilí, hlavní plodina příběhu do této skupiny naštěstí nepatří)
Moc se mi líbilo to sexuální napětí které bylo cítit snad u každé zmínky o ženách a erotika je snad až na jednu výjimku je až cudně podaná.
Určitě od autora do budoucna zkusím ještě něco.

34 11.11.2020

Poslouchal jsem jako audioknihu. Neuvěřitelně jsem se bavil. Pořádně jsem nevěděl do čeho jdu a o Moora znám jen Špinavou práci. Té je toto dílo dost podobné, jen atmosféra tu nemá ten trochu depresivní nádech. Ze začátku jsem čekal spíš krimi komedii a ona se z toho vyklubala luxusní zombie komedie s trochu klišé vztahovkou. Ženské postavy autor vykresluje tak, že se do nich každý chlap musí zamilovat i přes jejich vady a mužské tak, že i hulič, kurevník a úchyl vypadají jako hrdinové. Po poslechu mám hroznou chuť na nějaké postapo s ženskou hrdinkou, něco jako Šílený Max, jen nemůžu na nic přijít :)
A i když závěr všechno vysvětlí, zajímalo by mně jak to dopadlo s Theovím políčkem...
A jak jsem právě zjistil, je to druhý díl v serii, tak mám aspoň co číst.

21 28.10.2020

Poslouchal jsem jako audioknihu. Další skvělý příběh se Zeměplochy, tentokrát si autor bere na paškál hlavně emancipaci a otrokářství/nevolnictví v závislosti s vírou.
Chvílemi se mi zdálo, že Pratchett trochu moc tlační na pilu a už tomu chybí taková ta radostná jiskra jako u předchozích knih. O to víc je propracovaný příběh a zajímavá detektivní zápletka.
Trochu mě zarazilo, kde se najednou vzalo bojové trpasličí pečivo, když o něm v tomto směru, do teď, nebyla ani zmínka (nebo jsem něco zapomněl?).
Chtěl jsem dát 5*, ale to by nebylo fér vůči všem těm předchozím dílům u kterých jsem se přece jen bavil mnohem víc.

14 26.10.2020

Poslouchal jsem jakou audioknihu. A byl jsem příjemně překvapen. Čekal jsem foglarovku v modernějším kabátě a taky jsem ji dostal. Jen té dětské naivity tu není tolik. Trochu fantasy zápletka ale jinak naprosto uvěřitelný příběh, bez logických chyb, jaké jsou v tomto žánru obvyklé. Poutavý příběh, od kterého jsem se nemohl odtrhnout, i přes to, že je určena o generaci mladším. Rozhodně si nenechám ujít další díly.

27 21.10.2020

Poslouchal jsem jako audioknihu a musím říct, že když jsem si od toho moc nesliboval, byl jsem příjemně potěšen. Není to žádná velká poezie, ale to tady snad nikdo hledat nemůže. Na druhou stranu jde z toho cítit autorova láska k dcerám.
Pohádky jsou zajímavé dětsky úsměvné a některé pasáže interpretuju i svým dětem.
Nevím, jestli se do něčeho od Jirouse ještě pustím, ale tohohle rozhodně nelituju.
No nic, nejsem fanoušek PPU, tak si pustím aspoň písničku Jirous z El Píčka

18 15.10.2020

Tak konečně dočteno. I když musím přiznat, že Weinland dokázal budovat nejlepší atmosféru, tak tady tomu už začínala chybět čtivost. Nemohl jsem se sice od čtení odtrhnout, ale jak jsem číst přestal, nemohl jsem najít důvod se ke čtení vrátit. Weinland se tady sice vrací ke spoustě věcí, ale málo co vysvětlí, nebo dotáhne do konce a když už, tak jen aby se neřeklo. Sám rozjel poměrně dost linek a pak si jich přestal všímat, mimo to tu jsou další příběhy, které rozjel Rehfeld a ty prostě vyzmizeli úplně. Závěr mě trochu zklamal, ale trochu jsem to očekával a i ten Pounder se z důsledků taky "vykroutil"...
Těch posledních pár stránek jsem četl fakt dlouho a asi toho už na mě bylo trochu moc. Přesto si myslím, že kdyby se celého příběhu chytli šikovný editor a korektor, vyházeli ten bordel co se pořád opakuje ( za část určitě může překlad), mohla by z toho být pěkná série pěti paperbacků která by určitě obstála i dnes.

10 15.10.2020

Poslouchal jsem jako audioknihu. Asi nejslabší věc od Wodehouse, která se dostala k mým uším, očím,... prostě pod nos. Velkou část minimálně první půlky jsem měl pocit, že příběh znám, ale vždycky mě toto zdání opustilo. Možná už Wodehouse trochu vykrádá sám sebe, nebo jsou jen peripetie kolem Binga pořád stejné (a to vlastně jsou).
Bertie mi přišel hloupější, než obvykle, Bingo jako větší tragéd, než obvykle a Jeevese je tu zatraceně málo. Prostě jsem očekával víc. Možná je to tím, že se mi líbí víc na zámku Blandings, než v Londýně, možná měl jen autor slabší den.

13 10.10.2020

Poslouchal jsem jako audioknihu. Clark by asi neměl na to stvořit svět, tak jak ho stvořil (nebo možná zničil) Wyndham. Má ale na to obstojně v tomto světě pokračovat. Díky generačnímu časovému skoku si může dovolit nové postavy a nový příběh. I když i ten nový příběh se v půlce vrací přesně tam, kde ten minulý skončil.
Dost mně nutí přemýšlet, jak se dokázali lidé kolem Billa tak vybavit, na ostrově a oblehlém trifidy, vytvořit infrastrukturu, fungující letectvo a všechno co s tím souvisí...
Další věc co mě zaráží, je že hlavní důvod celé zápletky (zatmění) vyšumí někam do ztracena a na konci je zmíněn a vysvětlen, jen tak aby se neřeklo.
Většin komentářů snížila moje očekávání na minimum a díky tomu mně mohl příběh jen překvapit. Jak už jsem zmínil, kdyby měl Den trifidů napsat Clark určitě by to nebyla taková pecka, na druhou stranu kdo má odvahu otevřeně napsat něco co budou srovnávat s legendou a navíc obstát.
Jen jsem typoval, že autor je kvůli veškerému tomu patosu v závěru Američan a ono ne.

19 26.09.2020

Nějak jsem neměl čas ani náladu číst, tak mi těch pár stránek trvalo neuvěřitelně dlouho. Ale minimálně od druhé poloviny je to strhující počtení, která čtenáře napíná až k prasknutí. Ze současného záporáka se stává čím dál větší hajzl a jsem zvědavý, kam až tohle může zajít. Aby to nestačilo, ani v pravěku od jeho plánu nemají klid a když už to vypadá, že se všechno v dobré obrátí, stanou se ještě horší věci.
Jak už jsem psal, Weinland umí navodit opravdu hutnou atmosféru a moc by mně zajímalo, co by zvládl na více stránkách.
Abych je nechválil, opět je tu několik do očí bijcích chyb, ale překladatel si konečně po asi 700 stranách přestal plést pistole a pušky.
Rozhodně jsem zvědavý na závěrečný díl a jak se autor popere s tím co si nadrobil.

9 23.09.2020

Přes všechna moje očekávání a střídání žánrů se z posledního příběhu Dinolandu nevyklubal sportovní román, ale spíš survival thriller. Weinland to umí rozhodně líp, než Rehfeld. Sice příběh tak moc nerozvíjí a hrdiny nevybarví tak lidsky. Zato ale dokáže vybudovat atmosféru. Dokáže mně dostat do pozice, že se na každé druhé stránce bojím o postavy, i o ty, které mi byly do té doby lhostejné. A dokáže udělat záporáka i z do teď celkem kladného charakteru. Příběh se zase hodně zamotává a já mám pocit, že happyend se konat nebude.

8 18.09.2020

Tak jo, přes všechny mé pochybnosti autor celkem slušně zakončil všechny linky a šikovně je propojil. Přesto musím říct, že Nickův příběh neukončil k mé spokojenosti.
Opět sem měl pocit, že si sám něco vymyslí, aby to na dalších stránkách popřel, nebo ještě spíš zcela ignoroval bez jakéhokoliv ospravedlnění.
A kam se poděl chlapec z 10 dílu, kterého zpovídal šerif při evakuaci? Proč tam o něm tak záhadně psal, nerozumím tomu, myslel jsem že bude pro příběh stěžejní a ono nic.

7 16.09.2020