SlečnaKnížka komentáře u knih
Vzhledem k reputaci autorky jsem se celkem těšila, že to bude strašidelné a tajemné. No bohužel nebylo. Možná pro děti. Pro dospělého člověka se to nedá shrnout jinými slovy než Béčkový horor.
Plytký příběh, ze začátku možná zajímavý, ale zhruba od poloviny, to začíná být takové nemastné a neslané. Nakonec je člověk rád, že už bude konec a může sáhnout po jiné knize.
Od autorky zatím moje první kniha. Tak snad ty další budou lepší.
Zatím jsem od Batese četla tři knihy. První Paříž Katakomby, ta si mi neskutečně líbila. Druhá byla Les sebevrahů, to už mi trochu drhlo, ale pořád dobrý. Teď jsem dočetla Hora mrtvých a doufám, že tohle byl od autora pouze nějaký úlet.
Kniha se mi zdála sympatická ohledně tématu. Záhadná smrt Djatlovy skupiny. Jak to asi autor pojme, zvlášť, když se jedná o autora, který inklinuje k hororové tématice. A obzvláště v první knize mnou zmíněné, tedy Katakomby, dokázal neskutečně živé popsat atmosféru podzemích chodeb, strach, stísněnost a frustraci.
Jenže to, co že začátku vypadalo zajímavě, se ve druhé polovině zvrtlo v naprostou frašku. Bylo to přitažené za vlasy, ztratilo to svůj už tak vrávorající půvab a zapadlo to do kategorie levná literatura.
Snad to byl autorův krok vedle a v dalších knihách se můžeme opět těšit na jeho napínavé a poutavé vyprávění.
Když jsem po knížce sáhla, tak jsem popravdě nic moc nečekala. Měkká vazba, tuctový obal, anotace příběhu no ... prostě jsem si řekla, že uvidíme. Po trošku neohrabaném začátku jsem však byla z průběhu četby celkem překvapená. Není to teda žádné terno, ale k večernímu čtení před spaním to ušlo. Nijak složitý příběh mladé hrdinky (která mi někdy lezla na nervy) o tom, jak se vyrovnává s tím, že vidí duchy. Řekla bych, že koncept celé knihy by byl ideální jako taková duchařina pro teenagery, zkušenější čtenáře může příběh ne úplně nudit, ale nějaký výjimečný čtenářský zážitek v nich taky nezanechá. Konec, jak už zde bylo řečeno v jiném komentáři byl dost unáhlený, takže uvidíme, co přinese druhý díl. Každopádně jsem četla už horší knihy, takže pokud hledáte něco odlehčenějšího s duchařskou tématikou, vhodné před spaním, tak po knize s klidem sáhněte.
Velmi napínavé čtení, tak bych to asi shrnula. Neřekla bych, že to byl úplný horor, nějak jsem se u čtení nebála, lhala bych ovšem, kdybych tvrdila, že jsem nebyla napjatá jak struna. Příběh apokalyptického světa z pohledu matky, která bojuje o lepší zítřek pro své dvě děti v sobě má cosi mrazivého. Vyprávění v současnosti se střídá s retrospektivou. Obojí do sebe tak plynule navazovalo, že příběh plynul úplně hladce a tudíž se i dobře četl. Zajímavé pojetí oněch "tvorů", kteří nebyli vlastně nijak popsáni, dával větší prostor čtenářově představivosti. To vše se mi líbilo. Jenom jsem popravdě moc nepochopila, proč své děti neoslovuje jmény. To oslovení chlapče a děvče mi přišlo pro matku trochu neosobní. Ale to je asi jediná výtka. Jinak kniha super a jsem celkem zvědavá na další díl.
Pro mě osobně to byla opravdu velmi zajímavá četba. Samotný příběh se mi četl velmi dobře, téma čarodějnictví bylo opravdu dobře vykresleno a upřímně ještě aby ne, když autorka čerpala z Čarodějnických procesů a dalších historických textů, které se čarodějnictvím zabývali. Musela to být věru titěrná práce, ale stálo to za to. Až mě na konci knihy mrazilo, jak mi bylo těch chudáků líto a jak byl tehdejší soudní systém nespravedlivý a úzkoprsý.
Příběh ve čtenáři rozhodně zanechá stopu, kterou ostatně dobrá kniha zanechá vždy.
Když zde čtu ty recenze, že si někdo koupil knihu, protože měla pěkný obal, tak se musím chytat za hlavu, ale budiž....ale abych se vrátila k recenzi knihy. Když jsem si četla anotace (smysl života, blízká budoucnost, absurdní posedlost zdravým životním stylem...), tak jsem byla vcelku zvědavá, co z toho vlastně bude, téma bylo celkem zajímavé, takže jsem po knize chňapla. Nemůžu však říci, že bych z toho nějak spadla na zadek. Bylo to takové nemastné neslané. Vzhledem k zvolenému žánru sci-fi by člověk čekal možná trochu více kreativity a větší rozvinutí tématu "blízké" budoucnosti. Děj se však točí stále kolem pár motivů,ve zdravém těle zdravý duch, posedlostí opečovávat sama sebe, nevybočovat z řady nebo naopak jít zcela proti proudu, a pak samozřejmě příběhy dvou hlavních postav. Trochu vyšinuté Lei a uzavřené Anji, které se potýkají s vlastní existenciální otázkou bytí. Je věčný život, za podpory umělých a výkonných orgánů dar nebo prokletí? Měla jsem pocit, že autorka se nám možná že začátku snaží podat dva různé pohledy, ty se však na konci knihy slejí do jednoho jediného a tím kniha končí.
Takže závěrem, číst znova určitě nebudu, téma bylo zajímavé, ale chtělo to více rozvést, žánr poskytuje dost prostoru pro fantazii. Neurazí ale ani nenadchne.
Podle mě, celkem dobrá oddechovka před spaním. Příběh se mi dobře četl a nenudil. Téma bylo zajímavé a mohlo Bc se klidně ještě více rozvést. Líbil se mi vztah mezi Winter a Hanrym a celkem mě mrzelo, že se nakonec oddělili. Konec mi přišel nějaký rychlý moc, ale celkově jsem byla spokojená. Jak tu už někdo psal, mohl by být klidně druhý díl.
Pro mě osobně pecka! Opravdu pěkné a nenucené propojení řecké mytologie s příběhem čarodějky, bohyně Kirke. Vyprávění v první osobě propůjčuje příběhu jakousi autentičnost a zároveň čtenáře pěkně vtáhne do děje. Kniha se četla skoro sama. Rozhodně stojí za přečtení, ať už řeckou mytologii milujte nebo ne.
Dlouho jsem přemýšlela, co napsat, protože knihu jsem nedočetla, přesto jsem chtěla napsat aspoň nějaký názor na tu polovinu, kterou jsem s úsilím zdolala. Snažila jsem se několikrát, ale prostě mě to nějak netáhlo. Příběh není špatný a vypravěčský styl a slovní zásoba autora jsou chvály hodné, přesto mě kniha tak úplně nebavila. Když se zamyslím nad tím, co čekám od hororové knihy, tak je to asi to vzrušení a strach, který se proplétá v příběhu a nutí mě číst dál a dál. Zde mi to chybělo. Jedna smrt střídá druhou, sotva se postava objeví už umírá a to kolikrát dost nechutně. Spíš jsem měla strach, co nechutného přijde dál a po tom prostě, aspoň já osobně, netoužím. Nějak mi unikal i smysl té oné mocnosti, která chtěla jít neustále za světlem. Zlý duch, ďábel, satan? Ale jelikož jsem nedočetla, tak zde nechci kritizovat, je možné že smysl by mi určitě došel na konci knihy, ale nedojde, protože já knihu odkladám a neuvažuji, že bych kdy ještě otevřela.
Mnich. Kde jen začít. Někteří čtenáři píšou, že je to nebavilo, dlouhé, táhne se to jako smůla...no, já bych to brala, tak, že romány tehdejší doby se tak prostě psaly, takže čekat něco jiného by bylo asi směšné. Nicméně kniha Mnich, tzv. černý román, pro mě byla oříškem. Že začátku jsem si taky říkala, ojoj to bude blbost, ale protože jsem vytrvala, a musím podotknout, že u starších knih, to někdy jinak nejde, nakonec jsem z toho tvrdého oříšku vydolovala zajímavé jádro, příběh, který mě bavil, děsil i šokoval. Ne, nelituji, že jsem četla. A četla jsem už třikrát, chce to svůj čas, chuť, náladu, ale myslím, že to stojí za to. Upřímně, román o ďáblu, hříchu, lásce s zradě, duchách a strašidlech, no to je trochu něco jiného, než Pýcha a předsudek.
Magický příběh, to je výstižné spojení. To románové propojení s pohádkou, mytologií a lidovou slovesností v sobě ukrývalo určité kouzlo. Kniha se mi četla dobře, i když musím přiznat, že jsem první četla druhý díl, ale nevadilo mi to.
Je něco milého a klidného na tom vrátit se do světa strašidel a kouzel, nadpřirozena, který se tak lehce dotýká a pojí s tím naším.
Nebojím se již teď říci, že knihu ještě jednou přečtu. Tedy vlastně příběh Vasji a Mrazíka.
Já si nemůžu pomoct, ale mi se to líbilo. Byl tam příběh, bylo tam napětí, smrt, strach a konečně rozuzlení mě nadchlo. Nepřišlo mi to nijak vleklé ani nudné. Oproti Lesu sebevrahů mi to naopak přišlo víc plné napětí.
I já se musím přidat k nelíbému hodnocení. První kniha od Lauren Graham, kterou jsem četla, takže jsem byla zvědavá, co mě čeká. Bohužel jsem ale, stejně jako ostatn, i já jsem čekala, že tam bude více o seriálu Gilmorova děvčata. Chápu, že to herečka psala s odstupem času, ale přesto, její rychlý sled vzpomínek a popis epizod by zvládl lépe možná i divák. Žádné zajímavosti, žádné osobní vzpomínky, perličky, prostě takový nic moc popis jednotlivých sérii. Knihu jsem ani nedočetla, protože mě upřímně nudila. Nenašla jsem v ní nic, co by mě nějak zaujalo.
Upřímně mě to dost zklamalo, ale zkusím dát Lauren ještě šanci v jiné knize. Tak uvidíme....
Celá tato trilogie zakončená Knihovnou duší, je pro mě osobně poněkud podivná. Na jednu stranu si říkám, že to byl bezpochyby velmi zajímavý příběh a autorovi musím zatleskat za jeho nesmírnou fantazii. Na druhou stranu si tak trochu říkám, zda ten příběh nebyl příliš dlouhý na tři díly. Že by možná třetí díl mohl končit nějak jinak než, všechno dobře dopadlo, děti se vymotaly ze smyčky, dokonce se jím zbrzdil nebezpečný syndrom stárnutí, Ema a Jacob budou spolu a mají nekonečno času a smyček, aby si ten svůj život užili. Pro mě trochu příliš utopický konec prostě. Ale rozhodně tím nechci říci, že bych nějak litovala, že jsem knihy přečetla. Nebudu však tvrdit, že se stali nějakou mojí oblíbenou trilogii, po které za čas znova sáhnu, a jestli ano, tak to bude za dlouhou dobu.
Vzhledem k anotaci to znělo jako celkem zajímavá kniha. Čekala jsem napínavý příběh, ale popravdě řečeno mě kniha trochu zklamala.
Člověk čte a čte a čeká, kdy už přijde to místo, kdy se začne tajit dech a vy to prostě musíte už dočíst, abyste věděli, jak to dopadne, ale to místo je jak pohyblivý cíl, který se neustále vzdaluje, čím jste mu blíže. Mě osobně pak nejvíce nudili ty části, kdy postava Beth neustále vzpomíná na otce a noří se do jakési nesrozumitelné nostalgie vzpomínek, které mě doslova nudili k smrti.
Takže závěrem nic moc, číst se to dá, ale nečekejte, že si z toho sednete na....