Slezadav
komentáře u knih
Chladnokrevně
Truman Capote
Kniha, ke které jsem se dostal díky společnému čtení. Zcela mimo moje oblíbené žánry tato kniha spadá do literatury faktu.
Chladnokrevně je pro mě krásným důkazem toho, že i když je kniha psána přesně podle skutečných událostí, neznamená to, že musí být zábavná. Musím po pravdě říct, že mi strašně dlouho trvalo se začíst a více než 100 stran jsem se vysloveně nudil. Chápu, že seznámení s rodinou Clutterových je pro ucelený příběh důležité, ale vzhledem k tomu, že na tom není nic výjimečného, je to prostě nuda. Dál už začaly převládat jakž takž zábavné pasáže, ale až do konce knihy vydržel trend občas zařadit odstavec až dva o někom, kdo pro příběh nebyl nikterak zásadní ani dále nevystupoval. Určitě mohla být kniha o něco kratší.
Najde se samozřejmě i spousta kladných bodů. Zejména oceňuji, že jsem se dozvěděl spousta detailů a udělal si celkem ucelený obrázek o životě na americkém maloměstě v období poloviny dvacátého století. Zajímavých faktů je tam opravdu spousta. Kladně hodnotím také druhou polovinu knihy, zejména pasáže z pohledu Dicka a Perryho, které mě opravdu bavily a vnášely krásný vhled do myšlení těchto individuí. Otázka zodpovědnosti za vlastní činy v případě lidí jako Perry sice na chvíli zarezonovala, ale nemohu říct, že by mé názory po přečtení zůstaly trvale ovlivněny.
Celkově dávám slušné 3*, které mají blíž spíše nahoru, než dolů. Jsem rád, že jsem vplul do pro mě neprobádaných vod true crime a nevylučuji, že se do nich někdy vrátím.
Bubetka v Praze
Ladislav Dvorský
Pěkné příběhy o strašidelné rodince, která se přistěhovala do Prahy. Ideální délka jednotlivých příběhů a moc pěkné ilustrace.
Dcerka si Bubákovi oblíbila, jen je trochu škoda, že některé věci jsou z dnešního pohledu už poněkud zastaralé.
Lži Lockeho Lamory
Scott Lynch
Po relativně dlouhém čekání na nové vydání Lží Lockeho Lamory jsem se do této oceňované Lynchovi série pustil s velkou chutí. Musím říct, že ze začátku mě docela dost mátlo střídání časových rovin. Nicméně to je asi tak jediné negativum, na které jsem během čtení této knihy narazil. Pozitiva jednoznačně převažují.
Je to neotřelé, originální a vtipné. Na první pohled sice ne příliš akční, ale mě lži a podvody Pánů parchantů neskutečně bavily. A nakonec se i ty akčnější scény našly. Potěšilo mě, že autor měl odvahu a nebál se být i na hlavní postavy poměrně drsný. Město Camorr mělo skvěle vylíčenou atmosféru zcela nepokrytě inspirovanou Benátkami a říznutou tou správnou dávkou fantastických elementů. Během těch několika dnů, co jsem tuto knihu četl jsem se kolikrát cítil naprosto vtažen a město v mé představivosti doslova ožívalo.
Velmi mě potěšilo, že ač je kniha začátkem série, tak veškeré dějové linky jsou řádně zakončené a dá se na příběh nahlížet úplně bez problémů jako na samostatný román. To je v případě nepříliš produktivního autora velmi důležité. Pokud bych měl Lži Lockeho Lamory k něčemu přirovnat, tak to pro mě byla temnější a dospělejší verze Šesti vran. Do dalšího dílu určitě půjdu a jsem neskutečně zvědavý, jaké další lži a švindly autor vymyslí. Očekávání byla velká a byla beze zbytku naplněna.
Asfalt
Štěpán Kopřiva
Asfalt mě velmi příjemně překvapil. Naprosto pohodová brakovka, u které jsem se na hodně místech řezal smíchy. Samozřejmě takovouhle knihu nelze brát úplně vážně a čekat nějak vysokou literaturu. To co měla splnit však beze zbytku splnila. Každá postava má svou roli a perfektně se jí drží, zamilovat si členy komanda není moc těžké. Velmi mě bavily různé situace, ve kterých byl Lukas oproti ostatním žoldákům "za debila". Zábavné hlášky převažují nad trapnými (což také není vždy standard) a Kopřiva zde dokazuje, že jde napsat kvalitní brak i bez explicitních sexuálních scén. Ne, že by bývalo vadilo, kdyby tam byly, je to jen poznatek.
Najde se i pár věcí, které bych vytknul. Za prvé je na brakovku příliš dlouhá. Ne že by mi to vadilo samo o sobě a je pravda, že se daří vysoké tempo držet docela dobře, ale poslední čtvrtinu knihy už jsem byl docela přesycen. Jako druhé negativum vidím závěr, který byl na můj vkus až příliš divoký a překombinovaný.
Celkově dávám slabších pět, protože k dokonalosti něco málo chybělo, ale bavil jsem se víc, než solidně.
Maková panenka
Václav Čtvrtek (p)
Klasické příběhy s Makovou panenkou, motýlem Emanuelem a dalšími. Jednotlivé příběhy jsou až příliš krátké a příliš jednoduché i na tříleté děti, doporučil bych snad opravdu jen pro úplně nejmenší.
Dům na rozhraní
William Hope Hodgson
Velmi zajímavý náhled do hororu začátku dvacátého století. To, že byl Dům na rozhraní inspirací pro Lovecrafta je zcela evidentní. Kdybych toto dílo četl na slepo, neváhal bych za autora označit právě HPL, jehož následná tvorba vykazuje velmi podobné, ne-li zcela stejné rysy.
První část knihy, kdy se protagonista brání jakési invazi nestvůr byla na čtení daleko zábavnější, než druhá část, kde bloudil mimo prostor a čas ve formě bytosti bez těla. Druhá část byla svým způsobem také zajímavá, ale spíše z hlediska toho, jak autor z počátku dvacátého století vnímal cestování časem, vesmír apod. Ještě štěstí, že tyto pasáže nebyly příliš dlouhé.
Celkově dávám 3/5, přičemž obrana před kanci a objevování tunelů pod domem měly skvělou hororovou atmosféru. Zatímco abstraktnější část bloudění duše mi stejně jako pozdější Livecraftovy snové povídky moc po chuti nebyla.
Epos o Gilgamešovi
neznámý - neuveden
Hezký náhled do historie literatury. Oceňuji komentáře před jednotlivými pasážemi, které děj osvětlují. Bez nich by četba byla o dost náročnější. Jelikož mnoho pasáží chybí nebo je nekompletních působí dnes tento epos v některých místech spíš jako kostra, kde si čtenář musí hodně domýšlet.
Každopádně je celkem zajímavé, jak se některá témata z eposu o Gilgamešovi přenesla dál např. do Bible nebo řecké mytologie. Čtenářský zážitek to tedy moc není, ale zajímavé a poučné ano. Umím si představit, že moderní fantasy retelling by měl celkem potenciál.
Schody do temnoty
Jennifer Fawcett
Schody do temnoty podle anotace lákají na horor odehrávající se v ospalém městečku, kam se hrdinka Clare vrací po dvaceti letech, aby přišla na kloub děsivému tajemství ve starém domě, který kdysi s kamarádkou navštívily.
Už podle tohoto střípku se dá vytušit, že originalitou tohle dílo opravdu vynikat nebude. Je to opravdu tak a obsahuje mnoho variací na různé žánrové stereotypy a klišé, které bijí do očí. Pokud čekáte, že vámi bude cloumat nějaká hrůza, tak také ne. Podle starého domu můžete tušit nějakou tu duchařinu, čímž se také moc mýlit nebudete.
Jelikož autorka i hlavní hrdinka jsou ženy, čekal jsem také romantickou linku (jakkoliv předpojatě to může znít). Nepletl jsem se, je tam. Nutno však podotknout, že je celkem okrajová a do příběhu i pěkně zapadá. Mezi další klady hodnotím i styl, který je poměrně efektivní bez jakýchkoliv květnatých popisů. Díky tomu se kniha čte velmi svižně.
V průběhu knihy děj přeskakuje z jednoho časového období do druhého a čtenář se pokaždé dozvídá nějaká další fakta a celý příběh tím do sebe zapadá jako puzzle. Nevýhodou tohoto přístupu je to, že je obtížné vyvarovat se tzv. plot holes. Jsou tam situace, kdy jednání postav je v souladu s čtenářovu aktuální znalostí, ale zpětně vyjde najevo, že postava sama musela vědět daleko více a chovala se vlastně trochu nesmyslně.
Další body dolů jsou u mě za zakončení, které mi připadalo trochu chaotické a velmi antiklimatické.
I přes všechna negativa dám s přivřenýma očima 4*. Zejména osvěžující mi přišel autorčin styl a na to, že jde o její debut to nedopadlo vůbec špatně. Příště bych od ní ale chtěl vidět více originality a údernější závěr románu.
Solaris
Stanisław Lem
Další pro mne velmi rozporuplná kniha. Na jedné straně skvělé téma kontaktu s inteligentním oceánem sulcu. Nádherně temně zpracované. Líbilo se mi, jak výzkumníci, kteří měli oceán testovat se sami stali zkoumanými. Skvělá byla i atmosféra izolované výzkumné stanice. Líbily se mi i spekulace a pasáže o tom, jak je ona inteligence tak fundamentálně odlišná od té naší. Úplně jsem v příběhu nenacházel nějaké důležitější vazby na potlačenou sexualitu, kterou zmiňoval doslov.
Co naopak knize velmi ubírá na atraktivnosti jsou sáhodlouhé popisy struktur, které oceán vytváří a zejména pak popis historie jeho zkoumání. To je de facto jen slovní průjem smyšlených jmen a názorů, které mi nepřipadaly ani trochu podstatné. Výsledkem je, že vše dobré, co kniha nabízí je naprosto rozmělněné v kaši nedůležitých poznatků, což bohužel u mě vedlo k nudě. V mnoha aspektech mi tohle dílo připomělo Clarkovu Vesmírnou Odysseu, která měla také velmi zdlouhavé pasáže popisující vesmírné jevy a velmi zpomalený děj. Právě šnečí tempo děje, velmi ploché postavy a zdlouhavé popisy historie zkoumání mi brání udělit vyšší hodnocení.
Celkově tedy dávám průměrné 3/5 za skvělý nápad, ale bídné zpracování. Myslím, že z tématu kontaktu s odlišnou inteligencí a psycho prvků, kterými působí na výzkumníky se dalo vytáhnout o mnoho více. Ale hlavně na tyhle náměty měl být napsán dějem i postavami lepší příběh. Samotná hloubka obsahu někdy nestačí a je potřeba to obalit trochu zábavnější formou.
R.U.R.
Karel Čapek
Velmi silné a v současnosti velmi aktuální dílo. Mohou roboti nahradit lidi ? Co se stane s lidmi, kteří už nemusí pracovat ? Kromě zcela očividného tématu výroby, rozvoje a vzpoury robotů tahle hra předkládá i o něco skrytější otázky na téma náboženství, kapitalismu, sociální rovnosti a dalších. Je úžasné, kolik toho Čapek dokáže sdělit velmi malým počtem slov a až neuvěřitelné, že tohle dílo spatřilo světlo světa před více, než 100 lety a ovlivnilo nejen literární žánr, ale celý vědní obor.
První dvě dějství byla naprosto fantastická a vůbec by mi nevadilo, kdyby kniha končila úspěšnou vzpourou robotů. Třetí dějství mi připadalo trochu odpojené od předchozích a jen mírně natahovalo hru k samotnému závěru. Možná trochu škoda, že dílo Čapek napsal jako hru a ne třeba jako román, který by dával ještě více prostoru témata rozvinout.
Staré řecké báje a pověsti
Eduard Petiška
Klasika, kterou všichni známe z povinné školní četby. I v dospělosti mě řecké báje a pověsti bavily. Občas bylo znát, že příběhy jsou značně zkrácené a upravené pro mladší čtenáře. Přesto zůstávají napínavým a poučným čtením. Trochu mi vadila jednotvárnost motivů jednotlivých postav, kdy ve většině případů šlo o závist a následně pomstu.
Celkově dávám 4*, protože dokonalé čtení to rozhodně není, ale i tak mě náležitě bavilo. Jen je opravdu třeba počítat s tím, že příběhy jsou jednodušší.
Bubetka a Smítko
Ladislav Dvorský
Útlá knížečka s příběhy dlouhými tak akorát na přečtení před spaním. Navzdory názvu je hlavním hrdinou spíše Smítko, Bubetka se většinou jen objevuje v pravou chvíli, aby vše zachránila. Je zde poměrně dost postav, většinou jen s epizodní rolí. Příběhy nejsou příliš napínavé ani nijak zvlášť poučné.
Četli jsme knihy o Bubetce v opačném pořadí a druhý díl - Bubetka v Praze se nám líbil daleko víc. Pokud bychom četli první Smítka, nejspíš bychom po druhém díle ani nesáhli, což by byla škoda.
21 úderů
František Kotleta (p)
Propagační materiál skloubený s brakem od Kotlety. Zcela podle očekávání, pokud máte rádi Kotletu a Koska, nebudete uráženi. Alespoň mně se celkem dařilo PR kecy ignorovat a užít si Koskův případ, který byl celkem povedený. Jasně, bylo tam méně vnitřností, krve i sexu, než je pro sérii obvyklé, ale přesto fajn krátká povídka, která mě ve finále celkem bavila.
Druhá povídka Mercury je už jen snůška plků a abstraktního popisu jednoho ze systemů, kna kterém ve Škodovce pracovali, s beletrií nemá téměř nic společného, doporučuji přeskočit.
Celkově dávám slabší 3*, což přesně odráží kvalitu, kterou jsem od povídky na zakázku čekal.
Stopařův průvodce galaxií (omnibus)
Douglas Adams
U Stopařova průvodce jdu jednoznačně proti většině, ale bohužel mně se kniha nelíbila. Věřím, že u nějaké seriálové adaptace by to bylo jiné (přeci jen třeba Červeného trpaslíka mám moc rád), ale tento omnibus Stopařova průvodce bylo pro mě velké utrpení dočíst. Jako sitcom v televizi tedy možná fajn, ale v knižní podobě pro mě tedy ne.
Ano, občas byly některé scény vtipné a párkrát jsem se i zasmál, ale pokud budu upřímný, tak to je prostě na dobrou knihu pro mne příliš málo. Děj je jen velmi povrchní, postavy zcela jednodimenzionální (možná ani to ne). Většinu času jsem měl pocit, že čtu volně navazující sérii gagů, které vsázejí zejména na svou naprostou absurditu. V některých částech jsem se ztrácel v ději i prostoru. Nevím, jestli můj smysl pro humor neexistuje, je zaostalý, nebo jen naladěný na jinou vlnu, ale většina pokusů o vtipy na mě působila spíše trapně. Po dočtení knihy jsem si jistý, že si do budoucna neodnesu nejspíš nic, kromě znalosti původu některých popkulturních vtipů a frází.
Nejspíš jediné, co se mi líbilo byl robot Marvin, díky kterému jsem knihu neodložil během prvních dvou částí a pak už mi bylo líto nedočíst až na konec. Žánrové označení jako sci-fi tady plyne spíše z toho, že se děj odehrává ve vesmíru a jsou přítomni mimozemšťané, než že by šlo o cokoliv vědeckého (možná s výjimkou pár pasáží v poslední části), vidím tady čirou absurdně šílenou fantastiku. Možná mě fanoušci budou chtít ukamenovat, ale pokud chci hodnotit podle sebe a upřímně, nemohu jinak, než dát tak 1,5*, což v tuhle chvíli zaokrouhlím na 2, protože jsem to přeci jen dokázal dočíst (a byl tam Marvin). Upřímně dost nechápu, jak na tomhle mohl vzniknout kult.
Stopařův průvodce galaxií - 2*
Restaurant na konci vesmíru - 2*
Život, vesmír a vůbec - 1*
Sbohem, a díky za ryby - 1*
Převážně neškodná - 2*
Sacculina
Philip Fracassi
Wow, po delší době konečně kniha, které dávám plné hodnocení. Formátem malá a útlá knížka v sobě skrývá skvěle zpracovaný hororový příběh skupinky mužů, kteří si chtěli jen vyrazit na ryby, ale jejich výlet se mění v boj o život.
Autorovi se skvěle daří kombinovat vzpomínky, díky kterým se před očima formují jednotlivé postavy a vztahy mezi členy rybařící skupinky. Zejména vynikající je ovšem kombinace strachu a hnusoty, což činí tento horor neuvěřitelně úderným. Při čtení mi doslova naskakovala husí kůže, což se stává jen velmi výjimečně.
K Sacculině jsem se dostal díky recenzi, na kterou jsem narazil a jsem za to velmi rád. Každému, kdo čte tento komentář a má rád horory knihu velmi doporučuji.
Stručná historie času
Stephen W. Hawking (p)
Pěkné stručné představení základů relativity, astrofyziky a moderní historie výzkumu těchto oborů. Ze začátku psané velmi jednoduše a polopaticky, ke konci spíše náročnější záležitost předpokládající určitou úroveň znalostí.
Ne vždy bylo z textu úplně jasné, kdy jde o již ověřenou skutečnost a kdy jen o teorii autora, bylo by lepší tohle jasně oddělovat. Jsem celkem zvědavý, jestli se všechny Hawkingovy teorie povede v budoucnu experimentálně prokázat. Trochu zamrzelo, že kniha je přes 30 let stará a neobsahuje tudíž úplně nejnovější poznatky a teorie, rád bych se dozvěděl něco bližšího i o aktuálním stavu výzkumu daných témat.
Konzultant
Bentley Little
Velmi zajímavá kniha o ďábelském konzultantovi, který měl firmu vytáhnout z problémů, ale vše se tak nějak zvrtlo a problémů bylo nakonec více, než na začátku.
Velmi mě bavily absurdní situace a nařízení, které pěkným způsobem nastavují zrcadlo některým skutečným korporátům. Postava konzultanta je skvěle napsaná a pocit bezmoci a hrůzy se velmi pěkně stupňuje.
Co jsem naprosto nepochopil je snaha lidí udržet si ve firmě místo. Za popsaných podmínek bych já osobně podával výpověď nejpozději ce čtvrtině knihy (což by se nejspíš ukázalo jako špatný nápad:-).
Hodnotím 4/5. Konzultanta nejde asi brát úplně vážně, ale jako dovolrnková četba byl úžasný. Nesmíte u něho moc přemýšlet, protože byste asi našli tunu nesrovnalostí, ale mně to u této knihy nevadilo.
Děti kapitána Granta
Jules Verne
Dobrodružný román od mistra Vernea mě většinu času velmi bavil. Putování hrdinů je napsané poutavě a napínavě. Množství geografických a historických podrobností v této knize je až zarážející a musím připustit, že jsem se opravdu mnoho z těchto oblastí nově dozvěděl.
Přesto tato kniha není bez nedostatků. Asi nejvíc mi vadil fakt, že ženy jsou popisovány ve většině případů jako nepříliš schopné a působící ve výpravě spíše jako přítěž, než k užitku. Asi zrcadlo doby, kdy kniha byla napsána, ale i tak to bylo nepříjemné. Kniha byla také možná až příliš dlouhá a některé kapitoly byly pouze vyprávěním o historii oblasti, kde se hrdinové zrovna nacházeli.
Kniha je velmi přístupná i pro děti, což ovšem může dospělého čtenáře mírně odradit. Vědomost, že autor nikomu z kladných postav nehodlá žádným způsobem ublížit trošku snižuje napětí v příběhu. Celkově dávám 4/5 velmi zábavné knize s pár nedostatky. Znovu ji už asi číst nebudu, ale dalším dílům od tohoto autora se určitě nebráním.
Černá čarodějka
Laurie Forest
Tady musím přiznat, že Černá čarodějka mě opravdu překvapila. Očekával jsem tuctové YA, se kterými se v poslední době roztrhl pytel, ale kupodivu tohle bylo opravdu celkem dobré.
Tedy ze začátku to bylo utrpení a kniha jako na běžícím pásu zaškrtávala všechny klišé kolonky svého subžánru. Mrtví rodiče, školní prostředí, nenáviděná spolužačka, řeší se šaty, řeší se polibky, řeší se ten krásný frajer. Vše ukazovalo na to, že jsem se nemýlil. Příjemnou změnou ovšem je, že pocity hlavní hrdinky většinou nejsou vyhrocené ad absurdum.
Samozřejmě, spoustu věcí během čtení lze snadno předvídat, a to, co hrdinka odhaluje na konci druhé části pravděpodobně víte už v půlce té první. Podobná kniha by se ani neobešla bez jakéhosi milostného trojúhelníku a toho, že hlavní hrdinka musí neustále po někom toužit. To už je prostě kolorit žánru, ale opět mě mile překvapilo, že romantika zde nehrála prim. Zhruba v polovině knihy jsem se smířil s tím, že jsem Černé čarodějce trochu křivdil.
Autorka se věnuje závažným otázkám, které v současné době silně rezonují západní společností a činí tak s grácií a celkem zajímavě. Samozřejmě se dá najít i spousta věcí k vytknutí, ale většina z nich není zásadního charakteru a k YA prostě patří. Závěrečná část byla na už i malinko drsnější, možná proto se mi líbila nejvíc. Celkově dávám 4/5 jednomu z nejlepších YA, co jsem četl, i když tento subžánr nevyhledávám a dokonce nevylučuji, že si přečtu další díly. Opravdu to bylo o mnoho lepší, než jsem na začátku tohoto společného čtení čekal.
Drakula
Bram Stoker
Drákula je bezesporu klasickým hororem a knihou, která spoludefinovala základ žánru. Bohužel mě tato klasika příliš nepřesvědčila.
Nějakou dobu mi forma deníkových zápisků a korespondencí nevadila, ale postupně mi lezla stále více na nervy. To však není hlavní problém, kvůli kterému hodnotím pouze průměrem. Nejvíce mi asi vadila obří vrstva patosu, kterou ony deníkové zápisky poznamenané. Když na jedné straně už potřetí čtu, jak je madam Mína skvělá, šlechetná a nejmilejší, vzbuzuje to ve mě spíše odpor. Je to asi dáno dobou vzniku, ale drásalo mě, jak jediné ženy v příběhu jsou bezchybné, všichni je milují až za hrob a není jim povoleno prakticky nic dělat.
Nejzábavnější byly začátek a závěr knihy odehrávají se v Transylvánii. Hlavně úvod, kdy Jonathan objevuje Drákulův hrad je super. Závěr je taktéž velmi povedený, akční a nepřepálený. První části odehrávající se v Anglii a týkající se Lucy mi oproti tomu připadaly nudné a nezajímavé.
Po přečtení je mi jasné, proč existuje tolik různých adaptací. Je to prostě tím, že v knize je ohromná spousta nezáživných pasáží, které se dají vynechat nebo pozměnit k lepšímu. Dávám 3/5 klasice, která mě příliš nenadchla a tvrdím, že jsem četl už lépe zpravované téma upírů.
