slunicko1958 komentáře u knih

Když se řekne španělská inkvizice, vybaví se mi Jáma a kyvadlo...
Nyní jsem dočetla nádherný historický román napsaný tak čtivým stylem, že bylo pro mě těžké knihu zavřít. Snažila jsem se využít každou volnou chvíli a ke čtení se vrátit. Román mě zaujal od první kapitoly.
Děj se odehrával v době kruté inkvizice, ale životní osudy hlavní postavy byly tak zajímavé a pestré, že převýšily nelidskost náboženského fanatizmu.
Nechci srovnávat s Ranhojičem, jsou to dva samostatné romány. Společného mají jen skvěle píšícího autora...

""Nikdy nesmíš zapomínat, že umění léčit má své meze. Lékař dokáže ulevit od utrpení jen malému počtu lidí. Bojujeme proti jejich chorobám, obvazujeme jim rány, napravujeme kosti a rodíme jejich děti. Přesto každé živé stvoření čeká jednoho dne smrt. Všechno naše vzdělání, obratnost a úsilí nezabrání tomu, aby někteří z našich pacientů nezemřeli. Nesmíme pro ně plakat ani se trápit pocitem viny, protože nejsme bohové a nemůžeme nikomu dát nesmrtelnost. A pokud tito lidé využili své roky na zemi dobře, musíme být vděčni, že okusili požehnání života."
Jonáš přikývl. "Rozumím.""
(str. 230)

31 02.07.2022

"Za časů ušatých čepic bývaly náramné zimy a obráceně, tehdy, když tak zběsile mrzlo, šili čepičáři ušaté čepice. Je tomu doslova sto let, svět byl ještě mladý a šmahem se věřilo na pohádky. Teď nás na takové věci nikdo nenachytá, ale za těch starých časů se bál klekánice i pan učitel, a kdyby na něho v noci někdo zadupal, mazal by to domů a pelášil by ostošest. Tehdy nebývaly se strašidly žerty."

Tak začíná pohádka o medvědáři a jeho medvídkovi. Ten úvod mluví za vše. V době, kdy V. Vančura tento příběh napsal, musely být děti z knížky nadšené. Troufám si tvrdit, že dnes by děti nebavila a ani by jí nerozuměly. Musím se přiznat, že mě nadchly pouze roztomilé ilustrace Z. Milera.
Takže tak nějak, no.

31 22.11.2021

Příjemné čtení. I mně se pod hlavními postavami vybavovaly tváře filmových herců, ale vůbec mi to nevadilo. Čas strávený nad touto knížkou byl pro mě velmi osvěžující. Dokonce jsem se přistihla, že se usmívám.

Čeština obou bratrů byla okouzlující:
"Spytihněv přistoupil k oknu, narýsoval cosi na zaraženou tabuli a pak to smazal; i zavrčel v odpověď: "Mě se nemusí poučovat, co se patří. Společný dopis čte nejprve šéf a pak teprve personál. A nemluvit zbytečně! To by se si vyprosilo!""

A ještě jednu ukázku si nemůžu odpustit, protože paní Dynderová neměla konkurenci:
"Děvčata ho oslovila: "Doufáme, že nás doprovodíte, pane Kebrle. Proskočíme se na sále."
Filosof odpověděl: "Promiňte, slečny, tancovat nebudu, chci o samotě přemýšlet a oddávat se sebevzdělávání. Ženy jsou nepřítelkyně moudrosti."
Paní Dynderová se vmísila do rozmluvy: "Vyslovil jste odvážnou myšlenku, pane Kebrle. Já s vámi nesouhlasím, ale chci s vámi diskutovat, jakmile složím prádlo.""

Pohoda!

31 10.09.2020

Skvělá kniha, cenu Magnesia Litera získala právem.
Byl nejvyšší čas, že se objevil statečný člověk, který se nebál nenávistných komentářů, a pustil se do bourání "kultu osobnosti Karla Gotta". Je to těžká práce, protože jsme národ, který nemá paměť.
Kniha je velmi přehledně uspořádaná, jednotlivé kapitoly jsou věnovány různým obdobím ze života zpěváka i hudebního průmyslu. Za každou kapitolou je krátký medailonek věnovaný určité osobnosti (mě nejvíce zaujal ten o Karlu Svobodovi). Na bočních stranách jsou vedle hlavního textu doplňující informace. A všude spousta fotografií - z dobových filmů, novinových článků, portrétů z různých časopisů, policejních zápisů apod. Poslední stránky knihy patří seznamu vyobrazení, poznámkám a jmennému rejstříku.
Dokonale propracovaná kniha. Není tu žádná informace, u které by nebyl uveden její zdroj, tzn. žádné drby. A když o někom podávám objektivní informace, neznamená to, že ho nenávidím.

Četla jsem s internetem po ruce, často jsem si pouštěla ukázky, o kterých autor píše. Bylo to velmi poučné čtení, i když mnohé údaje nebyly pro mě nijak překvapující. Paměť mi zatím slouží.

30 17.04.2024

Když uslyším slovo "páv", vybaví se mi fotka jedné současné političky s tímto ptákem. Tentokrát však páv symbolizuje pýchu a hrdost.

Vynikající román. Zpočátku jsem se nemohla začíst, ale postupně události dostaly spád. Autorka proložila děj svědectvím osobností, které v té době žily. Také časový horizont se střídá, ale to není na závadu.

Spisovatelka ukázala dva rozdílné světy, Řím a Karthágo. V jednom vládla disciplína, umírněnost, v druhém bohatství, přepych, poživačnost. A velká krutost.

Na str. 230 mě zaujaly nadčasové Regulovy myšlenky:
"Dav je jako netýkavá děvka, myslel si. Nesmí se mu říkat chátra, nýbrž lid. Pes vyžaduje kus masa; pakli mu ho přestaneš dávat, odvrátí se od tebe k tomu, kdo mu ho dá, a nesejde mu na tom, bere-li od ničemy, lháře a vraha, ale hlavně že bere. Všichni ti vlastenečtí křiklouni v zástupech by v okamžiku, kdy by jim nepřítel vlasti poskytl větší žvanec za to, že budou pro něj kovat zbraně, všichni by mlátili do kovadlin jako diví, vlast nevlast. Lůzu zvanou lid je třeba ustavičně krmit a cpát. Čímkoli. Penězi, snížením daní, poklesem cen, bezplatnými představeními, lichotkami a mnohdy i planými, neuskutečnitelnými sliby lepších zítřků, jen když za nimi ta chamraď ucítí prospěch."

30 11.04.2024

Přečetla jsem 15. díl této ságy a velmi těžko hledám slova, kterými bych knížku zhodnotila a neopakovala se.
Nejdříve mě nadchla krásná obálka. Děj byl napínavý, i když s nekonečným kličkováním, než si pravda našla cestu ven. Zaujaly mě myšlenky o snadném zneužívání sociálních sítí k dezinformacím a ochotě mnohých věřit jim. Jak aktuální!
Potěšily mě i popisy přírody a života obyvatel Tří borovic.

30 08.02.2024

Příjemné čtení. Váhám, jestli můžu tento román nazvat detektivkou, ale četl se dobře. Autorka je skvělá vypravěčka.
Občas je děj poněkud předvídatelný, pátrání se točí jako by do kolečka. Tím, že poctivě čtu chronologicky jednu knihu za druhou, se zdá, že se určité pasáže opakují. Ale baví mě sledovat, jak se jednotlivé postavy vyvíjejí.
Přesto se ráda pustím do čtení dalšího dílu.

30 02.02.2024

Jsem nadšená, kniha se mi moc líbila.

Autor umí poutavě vypravovat, i když mi zpočátku trošku vadilo, že píše i o uspokojování tělesných potřeb všeho druhu. Postupem času jsem jen hltala děj a nic jiného už neřešila. Knížka je velmi čtivá a čtenáře dokáže vtáhnout do děje.

Občas jsem si prohlížela mapu Šumavy a vyhledávala místa, o kterých je v knize řeč.
Opravdu povedené dílo.

"Jestli bych znovu chodil přes čáru a převáděl? Jestli bych znovu střílel? Tenkrát, slečno, nebyla jiná možnost. Jo, bejt v tý samý situaci, udělal bych to zas. Někdo se jim postavit musel. Voni by si nakonec mysleli, že můžou všechno. Jo, nelituju jedinýho dne, kdy jsem jim škodil. Měli z mýho jména takovou hrůzu..."
(str. 388)

30 27.01.2024

Nechala jsem se ovlivnit vysokým hodnocením (92%) a román jsem přečetla. Poměrně rychle, bylo to nenáročné čtení. Musím říct, že jsem z knihy zklamaná.
Na pozadí všeobecně známých historických událostí (volby 1946, únor 1948, komunistický teror v 50.letech, měnová reforma 1953, zakládání JZD aj.) jsem četla o hloupoučkém děvčeti, které rodí jedno dítě za druhým, vozí je v kočárku, stará se o domácnost, hospodu, manžílkovi je vždy "po vůli", se vším si ví rady, každý problém vyřeší. A to je možná negramotná, to nevím. Je to Superděvče! Na to já fakt nejsem. Díky.

30 08.09.2023

Pokud nebudu přemýšlet, jestli jsem četla psychologický román nebo detektivku, tak jsem docela spokojená.
Děj byl zvláštní, tak jaksi pomalu ubíhal. Po Peterovi pátrala skoro celá vesnice, ale maximálně mě iritovala Clara. Pokazila, co se dalo. No, aspoň něco mi zvedalo adrenalin.
Docela často jsem používala internet, vyhledávala jsem nejen obrazy, o nichž se autorka zmiňuje, a krajinu, kde se odehrává děj, ale také význam některých francouzských slov.
Doufám a věřím, že další díl bude opět detektivka...

"Já věřím v to, že člověk má používat vlastní hlavu, ale nemá v ní trávit moc času. V hlavě sídlí strach. A v srdci žije odvaha. Úkolem je dostat se od jednoho ke druhému."
(str. 315)

30 25.08.2023

Chtěla jsem si dát přestávku od vrchního inspektora Gamache, ale potřebovala jsem vědět, jak bude vyřešena vražda poustevníka. Takže jsem se chtěla soustředit hlavně na tuto dějovou linku, ale i ty zbývající jsem přečetla se zájmem.

Kdyby se kauza poustevníka definitivně ukončila v předchozím díle, byl by tento román podle mého názoru opravdu velmi slabý.

30 02.05.2023

Obdivuji slečnu Marplovou a její geniální logické myšlení. Tentokrát řeší záhadná úmrtí poněkud z povzdálí, ale díky jejím schopnostem vrah spravedlnosti neunikne.
U detektivek A. Christie si vždy odpočinu. Jsou srozumitelné, logické, umí se zaměřit i na psychologii postav a nechybí ani špetka humoru. Pokud nečtu příběh poprvé, baví mě sledovat jemné náznaky, věty, které jsou pro vyřešení zločinu naprosto zásadní...

30 20.01.2023

Vzhledem k tomu, že jsem přečetla šestou knihu s detektivem JL, nevím, jaká slova mám pro zhodnocení zvolit, abych se neopakovala.
Přečetla jsem poměrně rychle, občas s vytřeštěnýma očima, občas s úsměvem, někdy jsem znechuceně sykla.
Souhlasím s názorem, že pachatel byl odtajněn docela brzo a "epizodka z WC" byla taky zbytečná.

30 19.10.2021

Musím poněkud poopravit svůj předchozí komentář. Vzala jsem Babičku po několika desítkách let na milost. Nevím, jestli je to tím, že jsem tentokrát "nemusela", nebo tím, že jsem četla vydání v současné češtině, ale knížka se mi líbila. Poměrně hodně času jsem strávila prohlížením dobových koláží, které vkusně ilustrují tyto obrazy z venkovského života první poloviny 19. století.

30 12.07.2021

Nebýt televizních přenosů olympiády, měla bych přečteno za jeden den.
Knížka se velice dobře čte, i když je v ní poměrně málo přímé řeči. Děj je napínavý, strhující. Zajímavé i poučné bylo sledovat myšlenkové pochody šíleného pachatele.
Temná děsivá atmosféra je vystavěná naprosto skvěle. Skoro jsem se bála.
A teď bych se znovu mrkla na film.

29 05.08.2024

Za to mohly okolnosti, že jsem knížku četla tak dlouho. Naštěstí má klidně plynoucí děj, do kterého se dalo kdykoliv vrátit. Bylo to takové laskavé vyprávění.
Opět jsem musela vzít na pomoc internet. Chtěla jsem si poslechnout Gardela a taky jsem si musela ověřit, jestli Ernesto G. skutečně pobýval v Československu.
A jsem ráda, že jsem v závěrečné třetině románu pochopila jeho název.

29 18.01.2024

Objemná kniha. Přečetla jsem ji velmi rychle, protože se na ni v knihovně stojí ve frontě. Tak šup šup.
Šup šup si možná měl říct i autor. Jeho vypravování se mi zdálo velmi rozvleklé, místy nudné a nezáživné. Měl potřebu opakovat to, co čtenáři znají z předchozích dílů. A ty předpovědi, co se v budoucnu stane, mě možná iritovaly víc, než "životní moudra". Tolik sentimentu...
Knížka mě začala opravdově bavit až ve své druhé polovině, ale stačilo. Bylo to krásné, ale bylo toho příliš.

29 04.09.2023

První polovina knihy nebyla příliš strhující, měla jsem pocit, že je to čekání na "něco". Jako když se v dálce na obloze stahují mračna a my čekáme, kdy začne bouřka. Bouřka s hromy i blesky nastala zhruba v poslední třetině románu. Až jsem si říkala, že to pan spisovatel trošku přehání. Příliš násilí i mimo led mě rozhodně nenadchlo. Zápletka sice vygradovala, ne všechno bylo pro mě uvěřitelné.
Přidávám se ke čtenářům, kterým vadí napovídání a "mudrování". Před třetím dílem si budu muset od tohoto stylu odpočinout.

29 03.07.2023

"Víte, je to to nejpodivnější, co jsem kdy v životě slyšel. Takhle přesvědčit starou paní, aby se potloukala po kraji a hledala něco, když neví co." (str. 229)

Ano, slečna Marplová se potuluje po kraji, hledá něco, a neví co, a ona to dokonce najde! Nejprve jsem si myslela, že mě tato detektivka nebude moc bavit, když jsem viděla film. Ale brzy jsem zjistila, že knížka má s filmem málo společného.
Začínala podivně, ale postupně se začal odehrávat docela zajímavý příběh. V závěru jsem začínala cosi tušit, ale není na škodu, když jsem zjistila, že jsem uvažovala správně...

29 17.05.2023

Postrach je první detektivka z 87. revíru, kterou jsem přečetla, tudíž nemůžu porovnávat, jestli je lepší nebo horší než ostatní.
Přečetla jsem ji se zájmem, i když některé stránky bych s radostí vynechala. Nebavily mě.
V obou příbězích byl motiv zločinu nečekaný, ale to nic nemění na faktu, že to napětí při čtení jaksi chybělo. Bylo mi to jedno, celkem lehce se mi od čtení odcházelo. Další romány mě snad vtáhnou do děje víc.

29 15.03.2023