slunicko1958
komentáře u knih

Jsem mírně rozčarovaná. Námět je skvělý, ale knížka se mi nečetla dobře. Trápilo mě velké množství postav, technické údaje mě nebavily a nezajímaly. Hodně jsem se ztrácela, občas jsem přestávala chápat, kdo je kdo a komu která ponorka patří.
Jsem ráda, že mám dočteno...


Pokud se těšíte na klasickou detektivku z dostihového prostředí, budete stejně jako já zklamaní. Všechno se odvíjí kolem volební kampaně a jedná se hlavně o společenský román.
Tento román mě nudil, pořád jsem čekala, "kdy to začne". Žádné napětí, docela předvídatelný děj, černo-bílé charaktery postav. Jako by to ani nepsal Dick Francis...


Musím se přiznat, že jsem v této publikaci listovala a prohlížela si obrázky Michelangelova díla už při četbě životopisného románu Agónie a extáze. Popisný text k obrazové části byl pro mě velmi poučný.
Nyní jsem přečetla vlastní text a jsem znechucená. Mám pocit, že autor nepochopil podstatu renesance a humanismu a má velký problém s lidskou nahotou.
Kdyby nebylo obrazových částí a textů k nim, označila bych tuto monografii jako odpad.
Pokud se vám knížka dostane do ruky, hlavní text ani nečtěte...


Mám v sobě podivné dojmy. Zpočátku jsem byla spokojená, že čtu výbornou detektivku, a nechápala jsem, proč má tak nízké hodnocení. Pak se příběh začal jaksi divně zamotávat, komplikovat a já jsem ztrácela přehled. Nadšení vyšumělo...
Hrozně mi vadí, když jsou v textu překlepy a tady jich bylo příliš. Nespisovné výrazy typu "ste se moc splet" nebo "přišel sem na to náhodou" mně taky vadily.
Škoda, mohl to být skvělý čtenářský zážitek.


Do knížky jsem dlouho nedokázala začíst tak, abych si mohla vzpomínky na naše statečné letce náležitě vychutnat. Často jsem se ztrácela ve jménech i čase, popisy leteckých soubojů mě příliš neoslovily. Až v druhé polovině jsem se patřičně "chytila".
Přesto musím vyzdvihnout krásný sloh, kterým je tato uznávaná knížka napsaná, i nádhernou češtinu. Je poznat, že autor byl původním povoláním učitel.


Přečetla jsem první knížku s Fabianem Riskem a nijak mi nevadilo, že začínám od třetího dílu série.
Román je napínavý, dobře se čte, autor se nezdržuje nezáživnými popisy nebo úvahami. Obětí je opravdu hodně, krutosti ještě víc. Vadily mně i různé intimnosti, ale uznávám, že jsem v názorech poněkud konzervativní.
Je škoda, že některé dějové linie zůstaly nevyřešené. Co dál? Buďto si koupit další díly série, nebo si nechat zajít chuť a pátrat ve spoilerech...
Pane spisovateli, to se nedělá!


Klasika.
Přečetla jsem si komentáře a musím se přidat k těm, kterým se román líbil. Mě zaujal fakt, jak se přemíra ctižádosti a hrdosti může otočit vůči vlastním lidem. Sledovala jsem, jak uznávaný důstojník v touze ukázat, co Britové dokážou, naprosto ztratil soudnost a přestal vnímat to známé "Komu to prospěje?".
Samozřejmě, že jsem byla i z filmu nadšená, ale to sem nepatří. Hodnotím knihy.


Vzhledem k tomu, že i já jsem našla polohu ke čtení (leh na břiše), mohla jsem si tento milý vánoční dárek patřičně vychutnat.
Bylo zajímavé číst povídky, které už znám z televizního seriálu. Líbily se mi i ty, které jsem dosud nečetla. Agatha Christie mě ještě nikdy nezklamala a stejně tomu bylo i nyní.


Přečetla jsem si Broučky a přestala trhat sedmikrásky.
Krásná kniha - o životě i o smrti.


Knížka mého mládí. Tehdy ve čtvrtek jsem na ni stála neskutečnou frontu. Pavlovy knihy bylo kdysi to jediné, co se dalo číst. Vlastně - vždyť má co říct v každé době.


Román jsem přečetla až na druhý pokus. Není to žádné jednoduché čtení! Jsem na sebe pyšná, že jsem to dokázala.
Hodnotit knihu nebudu, to mi snad ani nepřísluší. Doporučuji k přečtení.


Krásná knížka. Autorka vypravuje historický příběh nádhernou češtinou. Obdivuji také její čtivý sloh.
Moc mě nebavily milostné pasáže, ale docela mě překvapilo, že Karel Čtvrtý zde není popisován jako zbožný panovník, ale jako obyčejný hříšník.
Dojemný byl závěr knihy, kdy otec Jan a syn Karel po dlouhých letech k sobě našli cestu.
Těším se na další díl.


Na tuto knížku jsem byla hodně zvědavá nejen kvůli nadšenému hodnocení čtenářů, ale také proto, že D.Grohla obdivuji spoustu let.
Jeho knížka se mi četla docela dobře, i když (hlavně v první polovině) se našly pro mě nezajímavé pasáže, které mě sváděly, abych je přeskočila. Odolala jsem! Druhá polovina byla čtivější.
Doporučuji, celkově je to kvalitní čtení.


Knížku jsem dočetla jen proto, abych se dozvěděla, kdo je Ken a jak to vypadá s jeho dědictvím.
Příběh se čte poměrně dobře, i když si takhle nějak představuji nízkorozpočtovou telenovelu... Nechce se mi věřit, že je knížka napsaná podle skutečných událostí. Tak hloupý člověk nemůže existovat. Spousta věcí je podivná a odmítám jim věřit. Další díly nehodlám číst.
Souhlasím s komentářem čtenáře jprst.


Po dlouhé době jsem zažila příjemnou nervozitu spojenou se zvědavostí, jaké bude rozuzlení. Něco málo jsem tušila, ale člověk nikdy neví... Když jsem se zorientovala v postavách a jejich jménech, pak už jsem si čtení této detektivky užívala.
Těším se na další případ inspektora Barnabyho.


Typicky české pohádky, ve kterých vítězí nejen dobro, ale i chytrost, moudrost, zkušenost či láska. Často jsem však měla pocit, jako by autor "opisoval" od Karla Čapka. Tolik mně připomínaly Čapkův sloh.
Nesmím zapomenout pochválit Ladovy ilustrace. Dodaly příběhům ten pravý pohádkový šmrnc.
Neumím si představit, že bych Drdovy pohádky četla dětem. Mám vydání z roku 1990, ale i já jsem měla problém pochopit význam některých slov. Jsem přesvědčená, že současné děti by se ptaly, co znamená to či ono slovo. Prospěly by vysvětlivky tak jako u vydání Babičky. Tam je dokonce vysvětleno, co je to pluh...


Když jsem tuto knížku četla před mnoha lety coby středoškolačka, byla jsem nadšená. V totalitní době bylo toto dílo úžasné.
Tentokrát jsem román četla poměrně dlouho, nebavily mě rozvleklé popisné pasáže. Do čtení jsem se musela nutit. Až v posledních kapitolách mě čtení bavilo, i když si z dějepisu pamatuji, jak vše skončilo.


Už je tak dlouho, kdy jsem tuto knížku četla, že jsem si nepamatovala, o čem vlastně je. Takže teď nastala vhodná doba, abych se do ní začetla znovu.
Příběh o odvaze, statečnosti, cti, moudrosti, dobru a zlu. Jak jinak u Karla Maye? Na rozdíl od trilogie Vinnetou mně zde byla velmi nesympatická jedna z hlavních kladných postav - Kulhavý Frank. Opakované scény, kdy komolí cizí slova, aby se pak urazil, když ho Tlustý Jemmy opravil - to mě už začínalo vadit.
Ještě bych si chtěla znovu přečíst Duch Llana Estacada a měla bych si od "indiánek" odpočinout.

Velká vlaková loupež patří, podle mého názoru, ke knížkám, u kterých ztratíte pojem o čase. Opravdu jsem si psychicky odpočinula a dokázala myslet na něco jiného, než na současné dění.
I já musím pochválit český překlad. Zdokonalila jsem se ve zlodějském argotu, i mě to trošku zdržovalo, ale zvykla jsem si a začalo mě zajímat, jak různá argotická pojmenování vznikla. Třeba "strnad". Informace o viktoriánské Anglii byly zajímavé, např. povstání v Indii, krymská válka apod.
Jenom jsem měla postavy příběhu spojené s podobami herců ze stejně zdařilého filmu. Ale Conneryho ráda vidím...


Nádhera. Geniální romány. Pokud se prokoušete prvními zhruba sty stránkami prvního dílu, potom už od knížky neodejdete. Doporučuji.
