slunicko1958 komentáře u knih

Tolik jsem se těšila, jak si moji oblíbenou "exnerovku" znovu přečtu! Je to pravda, člověk se nemá na nic těšit.
Příběh je pořád čtivý, nezestárnul, Václav Erben psal lehce, jednoduše, tak jak to v detektivce má být. Ale proč proboha vydavatel vkládal do knihy fotky ze seriálu na Primě? Zkazilo mně to náladu, v té chvíli bych nejraději knížku odložila. Proč mně mají být i v knize vnucovány do role postav podoby konkrétních lidí?
Pokud bych ale měla někoho určit, pro mě je Petr Kostka tím pravým Michalem Exnerem, kapitánem, doktorem obojího práva.

20 15.05.2020

Vynikající dílo. Četla jsem je sice dlouho, po částech, jako když jíte něco dobrého a chcete si tu dobrotu náležitě vychutnat.
Jiří Šulc má dar poutavě vyprávět i o zdánlivě nezajímavých věcech. V knize se prolíná několik dějů, je počátek roku 1948, takže se dá předpokládat, co se v Evropě děje.
Díky této knize jsem si rozšířila vědomosti o historii vzniku Státu Izrael. V částech, které pojednávají o postupném zániku demokracie v Československu, jsem měla mrazivě hrozivý pocit, že něco podobného prožívám v současnosti. Stačí si přečíst výroky R. Slánského na adresu demonstrujících studentů.

Jan Masaryk:
„Víte, kolikrát nemusíte ani udělat nějakou špinavost – stačí neudělat nic proti ní. Nebo neudělat dost.“ (str. 34)

20 14.05.2020

Bylo mně řečeno, že tohle si musím přečíst. Příbuzný mi svoji knížku přinesl až do obýváku, protože tohle se fakt povedlo. Tak jo. Po nedobré zkušenosti se Sněhulákem jsem dala autorovi a jeho detektivovi HH ještě šanci. Byla fakticky poslední!
Přiznám se, že jsem mnohé pasáže přeskakovala. Ano, to správný čtenář nedělá. Ale když já se chtěla dozvědět, jestli je vrahem zahradník! Pud sebezáchovy mně poručil, že se musím vyhnout sebelitujícímu alkoholickému rozjímání hlavního hrdiny, který sice sám sebe za borce považuje, ale v osobním životě se chová jak ufňukánek.
Místy byl děj napínavý, pravá detektivka, pak následoval úsek, kdy jsem se dívala, kolik stránek zbývá k dočtení kapitoly. Jak na houpačce. Podařilo se mi dočíst celou knihu hlavně proto, abych neměla před příbuzným špatné svědomí.

12 28.04.2020

Už je tak dlouho, kdy jsem tuto knížku četla, že jsem si nepamatovala, o čem vlastně je. Takže teď nastala vhodná doba, abych se do ní začetla znovu.
Příběh o odvaze, statečnosti, cti, moudrosti, dobru a zlu. Jak jinak u Karla Maye? Na rozdíl od trilogie Vinnetou mně zde byla velmi nesympatická jedna z hlavních kladných postav - Kulhavý Frank. Opakované scény, kdy komolí cizí slova, aby se pak urazil, když ho Tlustý Jemmy opravil - to mě už začínalo vadit.
Ještě bych si chtěla znovu přečíst Duch Llana Estacada a měla bych si od "indiánek" odpočinout.

"Milý čtenáři, víš, co znamená slovo greenhorn?"
Tato věta předznamenává závratnou jízdu po prériích s dvěma skvělými chlapíky a jejich přáteli. Vrátila jsem se do dětských let a hlavně jsem si osvěžila vzpomínky na knižní předlohu. Zjistila jsem, že když se řekne Old Shatterhand a Vinnetou, vybaví se mi ony německé filmy. Proto třeba 2. díl byl pro mě naprostá novinka, ale seznámila jsem se s takovými westmany jako byl Old Death, San - ears a jinými.
Nelituji času, který jsem strávila nad dětskou literaturou. Příjemně jsem si odpočinula.
Pozastavila jsem se tak trošku nad doporučením vydavatele, že romány jsou vhodné pro čtenáře od 9 let. Při současné úrovni čtenářské dovednosti a gramotnosti si opravdu neumím představit třeťáka, jak čte tyto romány.

21 16.04.2020

Velká vlaková loupež patří, podle mého názoru, ke knížkám, u kterých ztratíte pojem o čase. Opravdu jsem si psychicky odpočinula a dokázala myslet na něco jiného, než na současné dění.
I já musím pochválit český překlad. Zdokonalila jsem se ve zlodějském argotu, i mě to trošku zdržovalo, ale zvykla jsem si a začalo mě zajímat, jak různá argotická pojmenování vznikla. Třeba "strnad". Informace o viktoriánské Anglii byly zajímavé, např. povstání v Indii, krymská válka apod.
Jenom jsem měla postavy příběhu spojené s podobami herců ze stejně zdařilého filmu. Ale Conneryho ráda vidím...

23 16.03.2020

Příjemná, milá knížka. Souhlasím s chválou na český překlad.
Pobavila jsem se. Doporučuji.

12 12.03.2020

Líbilo se mi to. Knížka se čte poměrně dobře, i když občas narazíte na slova nebo tvary, která jsou již zastaralá.
Nečekala jsem, že příběh bude vypravovat důstojník StB.
Také se nabízí srovnání s filmem. Podle mého názoru Sovákovo "Pic kozu do vazu" udělalo z příběhu grotesku. Kdežto knížka je klasická napínavá detektivka, od které se těžko odchází. Doporučuji.

17 20.02.2020

Knížky Jaroslava Kmenty jsou zárukou kvality.
Věděla jsem většinu toho, kdo je a byl AB, ale šokující pro mě bylo zjištění, jak mnoho a jak dlouhých chapadel ta jeho chobotnice má. Nevím, jestli se dožiji, že celá tato chobotnice zmizí. Moc bych si to přála!
Knížka se musí číst pomalu a pečlivě, jinak se čtenář může v tom množství jmen a názvů lehce ztratit. Ale udělejte si čas a čtěte.

29 17.02.2020

Útlá knížečka, kterou budete mít brzy přečtenou. Přiznám se, že jsem zpočátku nechápala, připadalo mi to takové chaotické. Pak najednou začalo do sebe všechno zapadat a souviset. Smutná knížka, ale i to "odcházení" je součástí života. Četla jsem ji o Dušičkách, takže doplnila mé osobní vzpomínání.

"... slib mi jednu věc, jednu poslední věc: až to své rozloučení vypiluješ k dokonalosti, tak mě prostě nech být, odejdi a neohlížej se. Žij svůj život. Je hrozné, když se ti stýská po někom, kdo tu ještě je." (str. 62)

"Nikdy není pozdě zeptat se vlastního syna na něco, co má rád." (str. 67)

36 05.11.2019

Vyjádřit svůj názor na tuto knihu je pro mě docela těžké, protože mám obavy, že úcta k paní Olze ovlivní i můj pohled na knížku. Olga Havlová byla mimořádná a obdivuhodná žena.

Ale chci se vyjádřit ke knize. Pavel Kosatík přistoupil k líčení jejího života poněkud zeširoka. Začátek mě příliš neuchvátil, popis Žižkova za protektorátu, kde se jaká budova nacházela včetně srovnávání, co stojí na oněch místech dnes - to mě fakt nezajímalo. Rozbory Havlových dopisů a dramat, no nevím. Pokud je anotace přesná a jedná se o životopis Olgy Havlové, tak bych tyto části vypustila. Stejně tak popis bohémských radovánek na Hrádečku.

Zajímavé byly vzpomínky na složitý život pod dohledem StB, výslechy, soudní přelíčení. Potom stručně Výbor dobré vůle. Závěrečné roky života paní Havlové byly už jen tak okrajově. I když i v této části jsem se divila, proč se autor zmiňuje o intimních věcech např. o osobní hygieně imobilní pacientky ...

Knížku nepomlouvám, přečtěte si a udělejte si svůj názor sami. Ale Kosatíkův Život na Olympu o Věře Čáslavské se mi líbil o něco víc.

18 30.10.2019

Z Felixe se stal mladý muž (i když je pořád bezbranné dítě), který uvažuje racionálně a má zodpovědnost za jiné. Všechny totiž ničí válka - fyzicky i psychicky.
Byly to smutné příběhy, syrové. Felix pochopil, že jsou lidé dobří a zlí a že v životě nezáleží ani na národnosti, ani na rase. Obě bojující strany dokážou být bezcitné až kruté. Konečně si uvědomil, že jeho příběhy, které vymýšlí, nejsou všemocné.
Oceňuji, že závěr vyzněl přes všechnu tu hrůzu aspoň trošku optimističtěji.
A ještě něco: na obrázky na přebalech se vydržím dívat hodně dlouho. Jsou nádherné, co říkáte?

17 22.10.2019

Potom jsem na rozdíl od Kdysi přečetla za jedno odpoledne. Felix už trošku povyrostl, ale pořád zůstává chlapcem, kterého nečeká nic příjemného, rozhodně ne rozmařilé dětství. Krutosti války způsobily, že dospěl strašně rychle. Věřím, že si autor nic nepřikrášlil, bylo zřejmě ještě hůř. Válka zkrátka nikomu nesvědčí. Ani před osmdesáti lety, ani teď. Copak to nechápete?

17 21.10.2019

Tehdy moje první setkání s paní Olgou, do prosince 1989 jsem o ní neslyšela. Knihu jsem proto přečetla s velkým zájmem. Spokojenost s knihou, obdiv k této skromné a zásadové ženě.

14 20.10.2019

Je to moje chyba, že jsem si ke čtení zvolila tuto knížečku, i když jsem věděla, že na čtení nebudu mít čas. Tak se stalo, že jsem se nedokázala pořádně začíst a naplno prožít vyprávění devítiletého Felixe. Maximálně mě rozčilovala jeho neuvěřitelná naivita a důvěřivost. I ta jeho modlitba k Bohu, Ježíši Kristu, Panně Marii, papeži a Adolfu Hitlerovi...
Pak se to stalo, nastal zlom a já hltala stránku za stránkou a bylo mně těch dětí strašně líto. Závěr je totiž strhující.
Slibuji, že další osudy Felixe a Zeldy budu číst souvisle. Musím se upřímně přiznat, že se docela těším!

14 14.10.2019

Velice povedená a užitečná kniha. Přečetla jsem ji poměrně rychle, nádherný jazyk i dialogy vám nedovolí od knížky odejít na delší dobu. Výtvarná stránka precizně dotváří tento lidsky hluboký příběh.
Knížka byla pro mě užitečná v tom smyslu, že dosud jsem se s žádným autistou nesetkala. Neumím si představit, co obnáší soužití s takto postiženým člověkem. I kdyby byl tento příběh jenom z poloviny pravdivý, hluboce se skláním před rodinami, které se starají o takto nemocného člověka.

15 29.09.2019

Obdivuhodná kniha. Musí se číst pomalu a po částech. V textu pod obrovským počtem fotografií se odehrává příběh statečnosti, odvahy, cti, vlastenectví. Bohužel také zrady a zbabělosti. Zvláště poslední část věnovaná obětem heydrichiády je děsivá.
Autor si zaslouží obdiv.

20 18.09.2019

Těžko se mi hodnotí. První povídka se mi nelíbila, připadala mi nezáživná. Zato druhá povídka (Maigret na dovolené) byla klasická detektivka - jasné zločiny, mravenčí úsilí nashromáždit co nejvíce důkazů k usvědčení vraha. Líbí se mi, když je zlo potrestáno.

12 31.08.2019

Mně se to moc nelíbilo. Pominu-li pravopisné chyby, děj mě vůbec nevtáhl, nebavilo mě to.
Autorka má slabost pro větné ekvivalenty, jimiž se snaží zvýšit napětí a prožitek. Je to chvályhodné, ale na mě to nefungovalo. Přitom jsem se na knížku tak těšila!
Vždycky jsem si myslela, že operace Anthropoid byla přísně tajná akce, že do ní byli zasvěceni pouze spolehliví jedinci. Stejně tak žili v přísné anonymitě a utajení i parašutisté. A najednou se dozvídám, že krypta kostela sv. Cyrila a Metoděje bylo cosi jen na přespání. Jinak parašutisté chodili na veřejnost, vzájemně se navštěvovali se svými dívkami, chodili k lékaři, navštěvovali své příbuzné ...
Je to pro mě takové překvapení, že je budu ještě dlouho rozdýchávat. Nebo si na vzpamatování znovu přečtu Dva proti Říši.

12 23.08.2019

Nemůžu dát plný počet hvězdiček. Děj zejména prvního příběhu o muži z lavičky neskutečně pomalu plynul, byla jsem docela netrpělivá. Druhý příběh o zranění bezdomovce byl čtivější, ale závěr mě neuspokojil.
Přesto je to milá knížka na dovolenou.

16 19.08.2019