slunicko1958 komentáře u knih
Než jsem se dala do čtení, pročítala jsem si níže uvedené příspěvky a logicky jsem očekávala téměř geniální detektivku. Nestalo se. V příběhu mi něco chybělo, byla jsem mírně "zamotaná" do propletence postav, jejich vztahů apod. Bylo to takové povídání o životě v malé vesničce v jižních Čechách a ten detektivní příběh, ten byl jen tak mimochodem.
I když jsem mírně zklamaná, neznamená to, že ostatní čtenáře před knížkou odrazuji. Přečtěte si a udělejte si vlastní názor.
Souhlasím s příspěvkem Hannah2000.
Zajímavé, napínavé, rychle plynoucí. Ani nevnímáte čas. Jedním slovem - spokojenost. Skvělá odpočinková četba.
Knížku jsem si nosila na rehabilitace a vždy jsem se tak začetla, že jsem ani nevnímala, co se mnou dělají. Je sice fakt, že kdybych chtěla, tak nějaké "mouchy" v knize najdu (např. vrah sekerou demoluje dveře, aby se dostal dovnitř = Kingovo Osvícení), ale nevadí mi to. Vraha jsem tušila zhruba od poslední třetiny. Byla jsem zvědavá, co se vyklube ze senzibilky, jak to autoři vysvětlí, ale uvěřila jsem.
Poslední stránky mě lehce naštvaly, budu muset někde sehnat další díl...
Jsem spokojená. Nechce se mi řešit věrohodnost jednotlivých situací.
U knížky jsem se chtěla pobavit a odpočinout, což se naprosto podařilo.
Komisař Joona Linna dostal více prostoru, děj byl napínavý, jednotlivé kapitoly byly kratší, četlo se mi lehce, děj rychle plynul.
Co víc od četby na dovolenou čekat?
Letní vedro mě otupilo natolik, že jsem ani neřešila, které části děje jsou reálné a které jsou hodně přehnané. Ideální četba na dovolenou, děj je většinou napínavý, ale nesmíte o něm moc přemýšlet. Jednu hvězdičku odebírám za „postelové scény“.
"A kdyby vám, děti, někdo řekl, že pohádky nejsou žádná pravda, tak mu nevěřte. Jsou pravda a dost."
Těmito slovy začíná úvodní pohádka a předznamenává ten roztomile okouzlující pocit, který mě při čtení provázel. Čapkova nedostižitelná genialita při hře se slovy způsobila, že jsem se jenom usmívala.
Je to pohlazení po duši.
Musím poněkud poopravit svůj předchozí komentář. Vzala jsem Babičku po několika desítkách let na milost. Nevím, jestli je to tím, že jsem tentokrát "nemusela", nebo tím, že jsem četla vydání v současné češtině, ale knížka se mi líbila. Poměrně hodně času jsem strávila prohlížením dobových koláží, které vkusně ilustrují tyto obrazy z venkovského života první poloviny 19. století.
Detektivní příběh jak stvořený k letnímu čtení. Nenáročný, odpočinkový. Tím ovšem netvrdím, že jsem všechno pochopila a že děj byl strhující!
Mám ve své paměti zapsáno, že se v létě mají číst detektivky. Otevřela jsem tuto retrodetektivku v přesvědčení, že budu unešená jako před lety, kdy exnerovky byly nejlepší z tohoto žánru. Něco mně neladilo, asi množství postav hned zpočátku, lehce jsem se v nich neorientovala.
Michal Exner, kapitán a doktor obojího práva, byl elegantní, vtipný, chytrý, okouzlující. Jako vždy.
Když jsem dočetla, napadla mě věta z Werichovy pohádky Až opadá listí z dubu: "Tohle udělá rum z hezký holky." Nabízí se parafráze: "Tohle udělá chlast z chytrýho kluka."
Ale vážně. Perfektní. Kdo váhá, jestli tak objemnou knížku číst, tomu radím, aby ji co nejdříve otevřel a pustil se do čtení. Skláním se před autorem tohoto obsáhlého životopisu. Obdivuji jeho trpělivé shromažďování informací a vzpomínek o životě, díle a názorech IMJ. Výsledek práce M. Švehly stojí za to. Měla jsem v rukách velice čtivou, zajímavou knihu nejen o Magorovi, ale také o jeho okolním světě - Plastici, rodina, přátelé, nepřátelé aj.
Normalizace byla dobou temna, dnes je pro mládež těžko pochopitelná. Doufejme, že po přečtení této rozsáhlé knihy na tom budou lépe.
Přemýšlím, jak mám charakterizovat knížku, kterou jsem právě dočetla. Klasická detektivka to nebyla, řekla bych, že se jednalo o psychologický román s detektivní zápletkou doplněný dlouhými popisy norské přírody, vesniček a jejích obyvatel. Neméně prostoru dostalo rybaření, adrenalin i rozjímání při chytání velkých ryb. Odolávala jsem pokušení ty spousty stránek přeskočit, ale co kdyby tam byla důležitá informace?
Mám takový hříšný názor: kdyby se dala kvanta těchto popisů a psychologických profilů vynechat, byla by to zajímavá, strhující detektivka. Tak třeba příště…
P.S. Tu bravurní angličtinu všem postavám závidím!
Paní Mornštajnová tentokrát zvolila velmi smutné až zlověstné téma. Je to dobře, měli bychom se zamyslet, jak by to bylo „kdyby“, protože mám nepříjemný pocit, že jsou kolem nás takoví, kterým je po starých „pořádcích“ smutno.
Z knížky jsem opět nadšená. Zase nádherný vypravěčský zážitek, i když tentokrát k slzám moc nechybělo… Intenzivně jsem prožívala osudy Marie a Magdaleny, děsilo mě, jaké monstrum z ní režim vyrábí. Občas se v mé paměti objevil záblesk poznání, že v něčem podobném jsem kdysi dávno také žila. Proto je pro mě pozitivní a nadějné, jak se Magdalena zachovala v den 30. výročí listopadových událostí.
"Co je to za zemi, když odvádí děti z rodin a střílí lidi jen proto, že chtějí žít jinak?"
(str. 287)
Poměrně nedávno jsem na Seznamu zahlédla bulvární článek, který si všímal soukromého života jedné naší nejúspěšnější spisovatelky. Ajaj. Jaký přívlastek by se pak hodil k paní Aleně Mornštajnové?
Zřejmě geniální spisovatelka, neboť svoje vynikající kvality doložila i v tomto románu. Po dlouhé době dávám s čistým svědomím nějaké knize plné ohodnocení. Zase jsem si hlídala každou volnou chvilku, abych mohla otevřít knížku a sledovat osudy prostých žen napsané tak civilním slohem, že jsem si připadala, že vypravěčka sedí vedle mě a povídá. Skutečně četba tohoto románu byl pro mě neskutečný zažitek!
Ruta Sepetysová už napsala lepší knížky.
Mám pochybnosti, jestli se jedná o historický román, řekla bych, že jsem přečetla silně romantický příběh na historických podkladech. Historická fakta autorka hodně upozadila, což je veliká škoda. Kdybych byla romanticky založená a prožívala lásku Daniela a Any, byla bych nadšená a určitě bych si knížku přečetla znovu. Jinak "žádná sláva".
Velice jsem po této knize toužila, protože jsem jsem byla přesvědčená, že je "top" v humoristické literatuře. Zřejmě nemám ten správný smysl pro humor, protože jsem se u knížky nudila, a proto ji četla tak strašně dlouho. Neměla jsem záchvaty smíchu při popisování různých neduhů prasat, krav či koní. Dělalo se mi špatně - viděla jsem ty kopy hnoje, hnisu i krve, cítila jsem i ten zápach.
Sice nemám ráda psy, ale v této knížce byly příběhy o nich ty nejmilejší. Milé a dojemné.
Knihu tvoří jeden dlouhý rozhovor, který je rozdělen do několika částí podle období, které právě MP prožívá. MP se nebrání sebekritice, moc dobře si uvědomuje, co se mu v životě nepovedlo a na co může být právem hrdý.
Oceňuji dodatečné texty - Prokopovy myšlenky či výroky uspořádané podle doby, kdy je pronesl, povídání jeho přátel, známých či spolupracovníků o MP, podrobná diskografie apod. Nechybí ani bohatá sbírka fotografií.
Skvělé by bylo, kdyby byla kniha v pevné vazbě, ale i tak jsem spokojená.
Nádherná knížka. Znovu se mi potvrdilo, že když je člověku ouvej, pomůže čtení pohádek. A když se k nim přidají kouzelné obrázky Jiřího Trnky, psychická rehabilitace je úspěšná.
Jsem ráda, že jsem knihu konečně dočetla. Váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami.
Zpočátku se knížka četla velice pěkně, ale pak přišel zlom, kdy jsem sama sobě zakázala knihu nedočíst (tak se s dárky nezachází). Autorka se totiž začala "paplat" v takových věcech, které podle mého názoru do knihy nepatří. Bylo mně srdečně jedno, kolik má budova hotelu pokojů a kolik oken má pokoj. Vyděsila jsem se, že čtu bulvár, když paní spisovatelka začala sdělovat, se kterými ženami měl Cohen intimní poměr a jaké sexuální praktiky použili (např. s Janis Joplin). Neuměla jsem si představit ve stáří elegantního Cohena, jak se v mládí choval na jevišti. Možná se autorka snažila ukázat, jak Cohen léty "dospěl". Nevím, ale silně mě to znechutilo.
Poslední třetina knihy už je zase zajímavá a přečtené stránky rychle přibývají, takže názor na knihu se lepší.
Musím uznat, že jsem se dozvěděla i informace, které mě překvapily. Netušila jsem, že hudbu některých jeho písní složil někdo jiný, on se zaměřoval hlavně na texty - vždyť byl básník... Oceňuji, že autorka vysvětluje složení písní na jednotlivých albech i sdělení skladeb.
Bylo to příjemné čtení. Sledovala jsem osudy jedné rodiny a jejich přátel po desítky let, prožívala jsem s nimi situace příjemné i tragické. Jen jsem občas měla strach, na které stránce na mě vybafne karvinská Anna proletářka, ale naštěstí se tak nestalo.
Je to už docela dávno, kdy jsem tuto knížku četla a ohodnotila ji pouze 4 hvězdičkami. Nadšené komentáře ostatních čtenářů mě přiměly k tomu, abych ji po mnoha letech přečetla znovu. Jsem nadšená taky, výborná zápletka, ustavičné napětí a nečekané rozuzlení. Skvělá detektivka a bez hektolitrů krve.
„Hle, zde je nová pomůcka pro školy! Zobrazení pojmenování všech hlavních věcí na světě a všech činností v životě.“
Stránky této knihy jsem obracela téměř s úctou. Zaujala mě úvodní slova prof. Jana Sokola i předmluva autora. Po úvodu mě mile překvapila „živá a hlasitá“ abeceda. Pak už následují dvoustrany, kde najdete krátké vysvětlení základních jevů, řemesel aj. v jazyce latinském, českém, německém, anglickém i ruském. Dnes už tyto texty působí značně naivně, ale věřím, že ve své době to byla nejen skvělá pomůcka pro učitele, ale i zábava pro děti. Nyní doporučuji také i na procvičení výše uvedených jazyků.
P.S. Nechci nijak remcat, ale u tohoto knižního pokladu mě rozhodila pravopisná chyba. Ta tam, páni profesoři, opravdu neměla být!