solange komentáře u knih
Knížku jsem si koupila více méně náhodou. Je to můj nejoblíbenější žánr a líbíla se mi i obálka, která mě zaujala rozložením písmen názvu. Policistka Jenny bohužel přišla o zrak a člověk by si mohl myslet, že už se nic horšího nemůže stát, ale omyl. Tato kniha a její příběh vás vyvede z omylu. Velmi dobře čtivá a poutavá kniha. Četla jsem jedním dechem. Doporučuji všem milovníkům krimi a thrillerů.
Zajímavý příběh, jak se holka ze Šumavy vypořádala se životem v Londýně. Jsou zde velice humorně popsaná různé situace, které by se na první pohled mohly zdát stejné jak u nás, tak ve Velké Británii, ale není tomu tak. Každý národ má svou mentalitu a jiný smysl pro humor. Jediné mínus tato knížka má a to, že je na můj názor až moc hubená :D
Další díl ze série, opět povedený. Vanessa odlétá za Milesem Bradfordem do Japonska, aby si odpočinula a konečně se zbavila následků akce v Somálsku. Jejich pokus o společný život však razantně ukončí Milesovo zatčení a obvinění z vraždy. Vanesse nezbývá než se znovu vydat hledat odpovědi – i na to, jak daleko je ochotná zajít, aby zachránila muže, kterého miluje. A který ji právě zradil. Se schopnostmi stratéga a instinkty predátora.
Jako jasně, kdo četl Milénium, bude asi pořád srovnávat - to ale není můj případ :D. Četla jsem všechny knížky kromě 1. dílu a tak nějak poznenáhla jsem Vanesse, androgynní plazmatické bytosti, nemající snad žádné fyziologické potřeby, pomalu, ale jistě, propadla :D Sice mi připadá, že knihy - úmyslně či neúmyslně - vštěpují čtenáři, že nůž je nebezpečný vražedný nástroj, ale jinak je to čtení, které má spád. Také oceňuji jistě pracné jazykové a místopisné rešerše, které dodávají románům s Vanessou Munroeovou autentičnost.
Mé první seznámení s autorkou a hrdinkou bylo úspěšné - připomnělo mi to napětí mého zamilovaného špionážního seriálu Alias. Vanesa sice není tak sexy jako Sydney Bristow, ale s tím, co má, dovede dobře zacházet :) Zajímmavý vhled do reálií americké sekty - až vás zamrazí, když si pak přečtete přebal knihy.
Osobnost hrdinky mi připadala problematická v tom, že vzhledem k životu, tkerý jí autorka přisoudila, by musela být psychicky poškozená - ona však projevuje normální city a na konci úplný koncert empatie. V tom je určitě lepší Loutka, kde se autorka vzdala problematické sociopatické polohy.
Kniha My, utonulí mě naprosto ohromila a je veliká škoda, že není známější. Spojují se v ní příběhy obyvatel jednoho ostrovního městečka a je střídavě psána v ich formě, er formě a množném čísle - to když promlouvá celá generace. Příběhy se odehrávají na ostrově i na moři a všechny jsou velmi silné. Carsten Jensen navíc ukazuje, že je výborný spisovatel, a nebála bych se ho srovnávat se světovými klasiky.
Kniha přesně zachycující dnešní dobu a z mého pohledu i moje adolescentní vrstevníky. Velmi se mi líbila. Hlavní postavu i přes její zjevné psychické problémy jsem si oblíbila. Líbilo se mi jakým způsobem vystupoval z davu. Ne vzhledem, ale zjevnou inteligencí, zájmem o literaturu a lehkou povýšeností nad ostatními.
Snad ještě žádná kniha, kterou jsem kdy četla mě nerozbrečela během prvních dvaceti stránek. Nedokázala jsem ji číst tak rychle, jak jsem zvyklá. Potřebovala jsem jednotlivé emoce nejdřív vstřebat. Autor má můj obdiv a úctu. Opravdu si moc dobře autor pohrál s dějem, pro mě to byl velký čtenářský zážitek, který budu vstřebávat ještě hodně dlouho. Knihu mohu jedině doporučit, vezměte si kaspeníčky ke čtení.
Tuto knihu mi půjčila kamarádka s tím, že při čtení mívala mrazivý pocit, tak ať si ji rozhodně přečtu. No, upřímně první částí jsem se celkem těžko prokousávala. Zbytek knihy jsem však přečetla jedním dechem. Zvědavost, jak vše dopadne, vítězila. Hlavním hrdinou je 14 letý chlapec. Dle jeho chování, myšlení bych řekla, že bude starší. Přišel mi vyspělejší, vnímavější na svůj věk. V knize je celkem dost detailních popisů ale jinak je příběh napínavý s prvky tajemna. Setkáme se zde s rodinnými tragédiemi, duchy a láskou. Do poslední chvíle člověk netuší, jak kniha dopadne.
Pribeh jedne privilegovane rodiny pohledem male dívky jako vypravecky - vlastne autorky, v dobe nastupu vojenske diktatury Rudych Khmeru, jejich nesmyslne politiky, niceni rodinnych vztahu a vazeb, odtrhavani clenu rodin od sebe, vrazdeni, neustale presuny po zemi, bida, hlad, nekonecna drina a zadne lepsi zitrky... kruta realita, ale presto silny pribeh plny moudra, ktery neni uplne vhodny pro prilis citlive povahy, ale plny hlubokych myslenek.
Všem z nás jistě není jedno to jak a kde bydlíme a jak a co využíváme. Příroda nám toho dává opravdu hodně a tak bychom si to měli uvědomit a najít si způsob jak to vše dostat do rovnováhy. Nevím jak ostatní, ale u nás se snažíme opravdu velmi aktivně využívat přírodní zdroje a šetrně se starat o využití zdrojů, které je možno recyklovat a ušetřit tak alespoň to co je jen možné a nemuseli se obávat.