SONP komentáře u knih

Hvězdná pěchota o několik koňských délek překonala moji subjektivně dosud nezelenější knihu, kterou byl Kotletův Spad. Máme tu sice všechny sci-fi propriety (vesmírné lodi, Čerenkovův pohon, insektoidní nepřátelské mimozemšťany a další), ale o ty tady vlastne vůbec nejde. Středobodem všeho je totiž ARMÁDA! Dalšími důležitými body jsou pak čest, odvaha a zejména subordinace a obdiv k vysokým důstojníkům, kteří řadové vojáky nešetří a urážejí je kudy chodí (samozřejmě jen proto, aby vychovali z chlapců muže). Nechci o sobě tvrdit, že jsem pacifista (třeba Clancyho jsem schopen číst bez problémů), ale tohle bylo i na mě trochu moc. Už chápu, jak musí trpět přesvědčený konzervativec, když čte ťřeba Mievillovu Železnou radu nebo kompostovatelnou trilogii Becky Chambersové!
Heinlein tady balancuje přesně na hraně mezi extrémním patriotismem a autoritativním režimem - uvažuje o tom, jaký je rozdíl mezi morálkou vojáka a civilisty (hádejte, v čí prospěch je odpověď?) a podobně. Už proto jsem si nemohl knihu řádně užít, protože prostě neudeřila na mé čtenářské struny. Autor mne však párkrát také potěšil, když např. do armády zařadil také ženy (kvůli jejich vesmírně pilotním schopnostem - v USA 50. let jistě něco nemyslitelného). Nicméně jsem rád, že jsem si toto stěžejní dílko klasické sci-fi přečetl a mohl zhodnotit, že filmová adaptace r. 1997 se téměř vůbec nepřiblížila atmosféře knihy. Tady totiž primárně nejde o popisy bojů, i když z první kapitoly se zdá, že autor v 50. letech časovým okénkem zahlédl akční počítačové hry dnešních dnů. Spíš je to celé o armádní atmosféře, směřování společnosti k osobní odpovědnosti a vhledu do uvažování vojáků - byť pro mě vhledu až příliš jednobarevně obdivného. Je to stejná utopie jako třeba neandertálská společnost u Saywera, ale z druhé poloviny politické spektra, zcela bez úvah o tom, v co se něco takového může zvrhnout. Musím ale ocenit, že čtení v člověku mého politického ražení vyvolá úvahy o těchto kontroverzí a od toho čtení ostatně je. 80% (20% jsem přidal během psaní tohoto komentáře, protože kniha která nutí přemýšlet, je dobrá kniha)

8 21.06.2020

Knihu mi doporučil můj kamarád scifista, tak jsem se nechal překvapit, nic jsem si o ní nečetl a po prvních pár kapitolách jsem si říkal, jestli se náhodou nezbláznil. Místo očekávané fantastiky jsem dostal cosi jako Knoflíkovou válku z malebného francouzského venkova. Pak se ale postavy ocitly ve sklepě a začalo to pravé postapo. Pravda, Merle se spíš soustředil na představu společenského vývoje takové situace na podkladě větších celků i vztahů mezi lidmi, než na vědecko-technické linky, ale přes časový odstup jeho představy stále obstojí a burcují k přemýšlení. Co mě ale na knize poněkud štvalo bylo výrazně šovinistické uvažování hlavní mužské postavy a obávám se trochu, že to plynulo ze samotného naladění autora. Ženské postavy jsou zde buď stařenami hodícími se k posluhování nebo ženami v rozpuku, hodící se mužům ke kratochvílím (a s radostí se do těchto kratochvílí pouštějící). A i ta zapšklá profesorka se na závěr jme ohmatávat biceps jednoho z hrdinů. Ostatně proč ne, takový asi francouzský venkov 2. poloviny 20. století asi byl. Víc mě ale nazlobil konec děje, kdy autor jakoby zařadil druhou rychlost a zbytek děje profrčel z vyprávění jedné postavy na pár stránkách. Neodpovídalo to rozvláčné atmosféře celé knihy. P.S. Poslechl jsem si to jako audioknihu (teda spíš rozhlasovou hru) v podání snad 30 herců a určitě to zážitek pozvedlo. Dílo samotné 70%, v audiopodání 90%.

8 22.06.2019

Kniha je pokračováním filmu a nikoliv prvého dílu série, což mne při čtení všech dílů popořádku upřímně trochu rušilo. ACC se trochu utrhl ze řetězu a oproti 2001 napsal klasické dobrodružství posádky tam, kam doposud nikdo nevstoupil (ano Star Trek je tu zmiňován) - ta tam je samotářská atmosféra prvního dílu. Na palubě Leonova je veselo, vodka teče proudem, řeší se mezilidské vztahy a pro ACC netypicky tu i eroticky jiskří. Děj se odehrává v utopické spolupráci USA a SSSR (ostatně psáno jen několik let po projektu SOJUZ-APOLLO) a je vidět, jak moc by si autor něco takového přál. Závěrečné vyvrcholení je skvělé a má opravdu vesmírné rozměry (nechci spoilovat, ale některé spoilery jsou níže), akorát mě trochu štval Bowman coby všudypřítomný deus ex machina - asi na něm ACC chtěl ilustrovat výhody beztělné existence, což je ostatně hlavním tématem série. Celkově důstojné pokračování 2001 s několika hluchými místy (líčení života na Europě a Jupiteru mě nějak nezaujalo. 80%

8 05.03.2019

Ačkoliv mám Lukjaněnka rád, na tenhle námět jsem se díval tak trochu s despektem. Přišel mi totiž okopírovaný z legendární sci-fi z 80. let "Alien Nation". A k tomu dnes trochu profláklá zombie apokalypsa... Ale autor mne opět vyvedl z omylu a znovu prokázal, že umí tvořit senzační světy. Detektivní linka s hledáním viru neštovic je totiž vedlejší, hlavním je (jak jinak) zamýšlením nad funkčností světa, kde vedle lidských měst (a venkova zamořeného klasickými přihlouplými zombíky/povstanci) existují aglomerace prudce inteligentních, emoce nemajících, maso nežeroucích a ekologicky žijících kvazi. Mají právo na existenci nebo ne? Měli by je lidi vyhladit, nebo by se jimi raděi měli stát? Hloubání nad těmito otázkami se mi líbilo, měl jsem jen trochu problém s noirovou postavou drsného detektiva, který mi byl nesympatický. Ale i to byl asi autorův záměr. 80%

8 01.01.2019

Četlo se mi podobně obtížně jako kniha Pod Kupolí. Ostatně téma je vzdáleně podobné - i zde jsou desítky a desítky amerických maloměšťáků ve sci-fi situaci a během čtení King přidává stále a stále další postavy . Zhruba od půlky knihy jsem se přestal orientovat a vzdal jsem to (knihu jsem dočetl, ale některé postavy jsem prostě přestal řešit). Konečné dojmy jsou rozpolcené. Komornější popisné části jako nalezení lodi, Gardovy opilecké eskapády apod.) se mi četly dobře, ale proloženy byly dlouhatánskými pasážemi zmatených duševních pochodů těch nebohých obyčejných lidí měnících se v bůhvíco a vnitřně puzených stavět z nesmyslných věcí neuvěřitelná udělátka (vzpomeňme vraždící automat na kolu nebo starý vysavač ovládající výtah do vesmírné lodi). Snad ani nechci vědět, čím si King v té době procházel a co se mu odehrávalo v hlavě. A číst tyhle pasáže - to byl pro mne teprve ten pravý horor. Ty nejhorší věci se samozřejmě (jak jinak) stanou spisovatelům, potud jde o klasickou Kingovku. Rozhodně ale nejde o takovu, ke které bych ještě někdy vrátil. 50%.

8 01.03.2018

Žlutá kniha na mne svítila v knihovně po prvním přečtení víc jak deset let a já si pamatoval, že setkání s ní mne velmi bavilo. Po dlouhé době jsem se k Husitské trilogii rozhodl vrátit a já strávil mnoho zábavných hodin s floutkovským Reynevanem, cynickým Šarlejem a flegmaticky komentujícím uvězněným démonem Samsonem. Musím souhlasit s tím, že záporem knihy je určitá cykličnost, spočívající v opakovaném skrývání, zajímání a vysvobozování hlavních hrdinů, což orientaci v košatém ději moc neusnadňuje; navíc nejsem příznivcem bojových scén, které jsem prostě přeskakoval. Ovšem tento nedostatek je pro men vyvažován košatostí jazyka, popkulturními odkazy na současnost, objevováním historických postav a latinskými citáty z klasických děl literatury, náboženství i právní teorie. Zaklínač to pravda není, nebo spíše ozvěny zaklínače zde najdeme, ale příliš nesedí - některé fantasy prvky mohl autor klidně škrtnout (v tom se s historizující fantasy popasoval lépe Červenák ve svých pozdějších dílech). Má to celé ale něco do sebe, kniha mne zasáhla napoprvé i napodruhé a já se velmi těším na druhý díl z Prahy, který se mi, jak si pamatuji, líbil ještě o poznání více než Narrenturm.

8 25.06.2015

Ano, je to staré. Ano, je to rozvláčné. Ano, postavy vytrvale filozofují. Ano, na dnešní poměry je to až zoufale neakční.Ano, jsou zde dlouhé popisy, které si nezadají s Jiráskem. A přesto, nebo snad právě proto toto veledílo zbožňuji a od svých 17 let si jej pravidelně, zhruba 1x za 5 let dávám jako lahůdku.

8 25.02.2015

Antropomorfní personifikace obývá moji první zeměplošskou knihu vůbec, kterou jsem četl před neuvěřitelnými 20 lety - a ihned se stala mojí nejoblíbenější. Smrť je opravdu postava geniální a od té doby si přeji mluvit VELKÝM PÍSMEM.

8 09.12.2014

Říká se, že člověk v dospělosti nemá číst knihy a dívat se na filmy, které ho v dětství fascinovaly, aby nebyl trpce zklamán, O Záhadě Hlavolamu to ale neplatí. Na rozdíl od jiných Foglarových děl je zde méně mravouky a o to více mystéria. Popis toho, kterak se pod povrchem běžného městského života odehrává sledování tajemného Tleskačova příběhu, je prostě magický, To je sice doplněno traidčními návody ke správnému chování a trávení volného času ze strany "hochů", ale bez toho by to nebyl Foglar, plantážníci!

8 31.10.2014

Kingovka jak ze starých časů, vůbec nemusíte mít strach, že by se jednalo o nastavovanou kaši z Osvícení – Overlook a jeho hnijící obyvatelé jsou jen jakýmsi doplňkem. Jde prakticky o plně samostatný román, i když znalost „jedničky“ je určitě výhodou. Zejména ve středu knihy se od ní prakticky nelze odtrhnout, mistr nám servíruje své typické kingovské rekvizity opravdu v ďábelském tempu. Lze souhlasit s tím, že v závěru knihy jde vše možná až příliš hladce, na druhou stranu King není G.R.R.Martin, aby nám všechny hlavní sympatické postavy pozabíjel (jediná zemřelá kladná postava zemře na lůžku přirozenou smrtí). Hlavní záporáci v podobě amerických „buranů“, kteří křižují ameriku ve svých monstrozních karavanech (a paradoxně označují za burany všechny ostatní), jsou velmi originální a každý, kdo navštívil státy, asi bude vědet o jakou společenskou vrstvu se jedná. Celkově jsem byl nadšen a je neuvěřitelné, co je King schopen po desítkách napsaných knih ještě vyplodit – už se těším na Mr. Mercedes!

8 22.06.2014

Tak jsem si říkal, proč má tahle nejnovější Kingovka méně než 80% a ejhle, on je to je asi review bombing těch, kdož s panem Kingem nejsou na jedné politické lodi. I kýženého výrazu "libtard" jsme se dokonce dočkali. Já tenhle pocit dobře znám ze čtení posledních děl Ondřeje Neffa, tak jim to nevyčítám...

Já osobně jsem si původně Holly ani koupit nechtěl. Hlavní hrdinka mi totiž z minulých svých zjevení v Kingových dílech k srdci opravdu nepřirostla. Nakonec se mi ale v mém virtuálním košíku tenhle e-book nějak záhadně zjevil a nakonec jsem nelitoval. Ani ne tak kvůli hlavní hrdince, ale z jiných dvou důvodů. Jednak kvůli senzačně napsanému duu hlavních zloduchů, kteří jsou docela jiní, než zloduši většinou bývají. A jednak kvůli literární vzpomínce na covidové postapo, které jsme všichni zažívali a s velkou radosti jej zase pustili z hlavy. A jako bonus jsem si užil, kterak autor do děje zase zamontoval spisovatele různých druhů (tentokrát dojde i na poezii. Ty kingovské americké figurky z karavanů, bowlingů a viktoriánských domů já mám prostě rád, a tak jsem si knihu užil i přes stále drobně otravnou Holly. 80%

7 29.07.2024

Když jsem Převážně neškodnou četl někdy v 17 letech při jejím prvním vydání (kdovíproč jsem přeskočil předchozí dva díly), byl jsem z toho lehce rozčarován. A to jsem byl obrovský fanoušek prvních dvou dílů, vydaných začátkem 90. let v jedné knize.
Tentokráte jsem se k tomuto heslu ve Stopařově průvodci dostal v podobě audioknihy, kterou jsem slupnul jako nic. Podobně jako u minulých dvou dílů jsem znovu rezignoval na nějaké vnímání děje, i když tady je ho možná o něco více a line se knihou podobně, jako když úplně normální zvěř traversuje vesmírem. A když jsem se zbavil této zbytečnosti, mohl jsem se nechat znovu unášet tou šílenou jízdou myslí pana Douglase Adamse. A při ní jsem potkal Elvise, seznámil se s fanoušky naší civilizace Grebulony, byl svědkem nastavování druhé verze průvodce na naši realitu (jedna z nejlepších scén celé série vůbec) a dozvěděl se něco mále i o sendvičích. 80%!

7 19.02.2024

Černého Rogana jsem četl už hodně dávno. Možná že dokonce tahle série mě k Červenákovi přitáhla a pak už jsem pokračoval svým nejoblíbenějším Muromeckým triptychem. Tohle je návrat zpět ke kořenům a ani jedna z dílčích povídek ničím extra nepřekvapila, snad až na tu první, kde titulní dvojice vůbec nevystupuje (mám ale pocit, že jsem ji četl dříve v jiném sborníku). Je to prostě ve všech případech solidně řemeslná odvedená fantasy rubačka, která čtenářem proteče, pobaví, dodá potřebné množství hlášek a zase zmizí. To lze nejlépe ilustrovat na tom, že u žádné z povídek si vlastně nejsem jist, zda už jsem je někdy někde jinde četl. 70%

7 05.02.2024

Můj oblíbenec Chris Hadfield napsal technothriller, za který by se nemusel stydět ani Tom Clancy. A narozdíl od Clancyho, který byl pojišťovák, si Hadfield většinu situací v téhle knize prožil. Ať to byl let do vesmíru, lety stíhačkou nebo život v ruském prostředí při výcviku v hvězdném městečku. Nikdy se ale nesvezl Apollem a nestanul na měsíci, a tak má čtenář jedinečnou možnost vstoupit do tenat astronautických fantazií.

Knížka je doslova nabítá technickými informacemi: korekcemi drah,skafandry, pákovými ovladači, kontrolními seznamy a dalšími špeky, které mohou méně technicky interesovaného čtenáře odradit. Kdo to má ale rád, dostane od Hadfielda neuvěřitelnou jízdu. Je to něco jako byste četli další knihu o skutečné astronautické misi do vesmíru, akorát že tohle se nikdy (naštěstí) nestalo.

Většina postav je uvěřitelných a troufám si tvrdit, že většina z nich bude inspirována americkým kosmickým reálnem. Autor vůbec dovedně propletl fikci s tím, co skutečně bylo (např. sovětská stanice Almaz skutečně byla ozbrojena kanonem), a o to je dílo cennější.

Jasně, mohli bychom knize vyčítat ne úplně s lehkostí napsané akční sekvence, ale ruku na srdce: komu by o to vadilo.

95%

7 09.09.2023

Původní vydání téhle Shakesperovské pratchettovky mě zasáhlo v období kolem maturity. Není proto asi nijak překvapivé, že mě její zaměření na velikána anglického divadelnictví celkem nezasáhlo. Zkrátka bych jí v té době nedal víc než dvě hvězdičky.

O skoro 30 let později (je to vůbec možné?) ve zralé dospělosti jsem si jí zakoupil v audiopodobě, načtené paní Slavíkovou. Od vydavatele to byla opravdu skvělá volba, protože každou z čarodějek pojala svým nakřáplým hlasem docela jinak. Stařenka Oggová je přesně ta sympatická babča, se kterou si každý mladík rád povypráví, i když to pak často sklouzne do debaty o tom, co by se bylo stalo, kdyby ona babča byla o čtyřicet let mladší. Magráta je naopak prototypem těch trochu strašidelných děvčat ověšených stříbrem, které kudy chodí, tudy propagují veganství, a kromě toho se snaží o smír s myšmi, vyžírajícími jejich dům. A nakonec - z mme. Zlopočasné, ze které jde strach, už jen když o ní čtete, dostáváte v podání interpretky mrazení v zádech už při prvním slově.

Pro pochopení všech divadelních (zejména Shakespearovských) narážek je záhodno si přečíst zeměplošskou wikipedii, kniha jimi opravdu přetéká a pan Kantůrek se zde musel opravdu zapotit. Plno je ale i klasických zeměplošských fórků na téma muži a ženy, mytí vlasů, těžký život komiků a šašků, porodnictví nebo strasti života hradních duchů (ty bohužel Pratchett záhy opustil, což mi bylo opravdu líto).

Jářku, troufám: proti svému 17letému já musím tedy Soudné sestry vzíti na milost, ale stále mám radši příběhy z Ankh Morporku (i ten se tady objevuje). Možná mám z bábi Zlopočasné opravdový primární strach. Na druhou stranu taková paní Ježková, i když se vám neschová...

7 02.05.2023

Po mém předešlém škobrtnutí s Ultimem jsem tady byl zase u Ondřeje Neffa doma a občas někdy i v době, kdy jsem v pozdním dětství hltal jeho sbírku Zeppelin na měsíci. Osobně bych sice hlasoval pro méně zakázaných technologií a více té správné zaprášené Arkádie a ostatních habitatů (vždycky mi jejich líčení strašně zamotalo hlavu), ale vyrůstal jsem čtenářsky i s Neffovým sloupkem v Ikarii právě o tomto tématu, a tak mi to dávalo autorský smysl. 80%!

7 30.09.2022

Pratchett nám tu zkřížil Les Miserables s cestováním časem a moc se mu to podařilo. Noční hlídka pokračuje v trendu nastoleném už v "Hrrr na ně" a stává se tou nejserióznější linkou Zeměplochy. A jak jsem už psal dříve, tahle Pratchettova depresivně-agresivní poloha mi tak úplně nesedí, stahuje mne totiž sebou a já čtu Zeměplochu přeci jen spíš pro pobavení. A autor tu v osobě Karcera taky stvořil takového příšerného záporáka, že už se asi ani o humoristické fantasy úplně hovořit nedá. I tak to ale funguje skvěle. 80%

7 03.09.2022

Od vesmírné detektivky k psychohistorii, aneb jak se z původně poměrně banální detektivky o robotech stala futurologická studie. Asimov zde prezentuje velké množství věcí k zamyšlení, ať jsou to Giskardovy pochyby o Nultém zákoně (mnoho nejhorších bezpráví na jednotlivcích se v historii lidstva staly v zájmu většího celku) , poněkud svatokrádežné úvahy o naší krásné modré planetě coby kouli na noze expandujícího lidstva nebo škodlivosti válečných jestřábů (stále aktuální). Kvůli těm úvahám Isaacovi odpouštím už poněkud otravnou nestárnoucí a muže stále vzrušující Gladii, i poněkud přitrouble veselého kapitána D.G. Samotný děj není nikterak strhující - jak už známe z této série, postavy spolu neustále rozmlouvají na mnoha stranách a nové je to, že se mezi tím přesouvají vesmírem. Kniha proto není z nejčtivějších, ale rozhodně pudí k zamyšlení, a to je na sci-fi vždy to nejcennější. Jako nádavek dostanou fanoušci série promyšlená napojení na další Asimovovy romány, které byly původně samostatnými díly (např. Oblázek na obloze). 70%

"Nemohu přijmout Nultý zákon, příteli Daneeli. Víš, že jsem obsáhle pročetl lidské dějiny. Objevil jsem, že jedny lidské bytosti spáchaly na druhých strašné zločiny a jejich omluvou vždy bylo, že ty zločiny byly vyvolány potřebou kmene, státu nebo dokonce lidstva. Právě proto, že lidstvo je jen abstrakcí, lze jím ospravedlnit cokoli a Nultý zákon je tudíž nevyhovující."

7 14.07.2022

V Pouštním kopí nám autor přidal nového hrdinu Jardira, jehož linka mne dost do příběhu vtáhla. Líbila se mi celá tahle pseudoarabská civilizace, v níž mají muži cenu jen tehdy, jsou-li schopni zúčastnit se alagai-šaraku neboli válce proti démonům, a zároveň jsou zpovzdálí řízeni svými zdánlivě utlačovanými manželkami. Líbilo se mi to ještě více, než klasický středověký fantasy svět z minulého dílu.
Nejsilnější pro mne ale byla Rennina linka s otcem - jinak ale musím souhlasit s níže komentujícími v tom, že romantické pasáže ubírají knize potřebný drive a že je kniha celkově dost natahovaná. To se ale u autorů, kteří jsou smluvně zavázáni k psaní sérií, bohužel stává. I tak je to ale solidní čtyřhvězda - 80%

7 20.03.2022

Spíš než nějaká senzace je to historická zajímavost pro vyznavače Zlatého věku sci-fi a filmu Věc z roku 1982 (případně Věc z jiného světa z roku 1951). Jde o útlou novelu, která drobně rozšířuje původní známější povídku, ale není zde oproti původnímu dílu nic převratného navíc. I tak se to čte velmi dobře, i když věk je už celkem znatelný a projevuje se na jisté naivitě. Nelze ovšem tomuto dílku upřít, že založilo na celý nový "vetřelčí" žánr ve sci-fi a možná i na řadu našich nočních můr z dětství. 70%

7 09.02.2022