SONP přečtené 360

Dlouhý pochod 2012, Richard Bachman (p)

Pro mou duši bažící po detailech byl Dlouhý pochod až příliš minimalistický. Kingovi převlečenému za Bachmana se zdařilo vytvořit přehršel neustále hamtajících (a nebo umírajících) postav, každá byla jiná a nešustila papírem. Ale mě to bohužel nestačilo. Stejně jako řada dalších komentujících jsem chtěl vědět víc. Je to reality show v dnešním smyslu? Proč se z Ameriky stala militaristická dystopie? Podobný vztah jsem si vytvořil k další legendární knize - Příběhu služebnice. Z obojího jsem měl kvůli určitému minimalizmu jen středně dobrý zážitek. 65%... celý text

Kedrigern a hlas pro Princeznu 1993, John Morressy

Za mě Kedrigernovi sluší lépe nesouvisející povídky (Kedrigern doma a na cestách) nežli příběhy na sebe navazující. V každém případě se ale čtenář pobaví zvláštním stylem nálady. Moressy jako by stvořil předobraz dnes populární feelgood fantasy. Všechno je tu pořád v pohodičce: přerovnávání knihovny zabere i dvě stránky, maximálně se vám pohádá bronzová hlava s poltergeistem a když se někdo otráví nakládanými smrži, chvilku si poleží a pak zase může brblat nad strastmi cestování. Dal bych hvězdy tři, ale protože jsem se notnou chvilku nahlas smál u princezniny květnaté mluvy, dávám celkem čtyři. Takže 80%!... celý text

Hladový lán 2021, Andrew Michael Hurley

Pěkné to bylo! Taková kratší folk-hororová adaptace Řbitova zvířátek, řízlého mírně Lesem Mytág. Jak tomu ve folk horrorech bývá, nikdo zde není tak docela normální a garantuji vám, že po přečtení téhle knihy nebudete nějakou dobu chtít slyšet o roztomilých zajíčcích, ani se vám nebude chtít přehrabovat se v hlíně u vás za domem. Musím srazit jednu hvězdu za stručnost knihy, v takových věcech bych se chtěl čtenářsky nimrat déle než jen pár večerů. 80%... celý text

Pyramidy 1995, Terry Pratchett

Pyramidy bývaly po Mortovi mojí nejoblíbenější Zeměplochou. Mé zažloutlé vydání mám dokonce z Fenixconu 2005 podepsané od mistra Kantůrka. Druhé místo už by v konkurenci s těmi pozdějšími výrazněji parodickými díly jako je Pošta nebo Maškaráda asi neudržely, ale pořád si myslím, že by bez problémů daly top 5. Je to totiž geniálně nezkombinovatelná kombinace něčeho jako Egypťan Sinuhet a Stručné historie času: znáte ty historky o tom, jak se rozměry zavíjejí samy do sebe? Tak Sir Terry na to kápl - rozumějí tomu totiž jenom velbloudi! A Smrť tu má sice jen 2 štěky, ale jeden z nich je jedním z nejlepších za celou sérii: "KOLIK VÁS TAM JE? Obávám se, že něco přes třináct set. TAK DOBRÁ. POSTAVTE SE DO FRONTY, PROSÍM." 90%! P.S. Malá hádanka: Co, metaforicky řečeno, chodí krátce po půlnoci po čtyřech, po dvou většinu dne – s výjimkou úrazů - alespoň do večeře a pak po třech nohou nejméně do večeře, od kdy chodí buď ještě po dvou nohou, nebo s pomocí nějaké protetické pomůcky dle vlastního výběru? No nebyl to snad génius?... celý text

Terry Pratchett: Život v poznámkách pod čarou 2023, Rob Wilkins

S málokterým autorem jsem ve svém životě strávil tolik času, jako právě se Sirem Terrym. Trumfnul všechny: Tolkiena, který toho napsal příliš málo. Kinga, který toho napsal až moc. Pratchettovky louskám od nějakých 17 let, kdy byla Zeměplocha v našich šířkách po rozpadu železné opony žhavou novinkou. Přečetl jsem od něj asi vše vyjma knih pro děti, včetně v knize zmiňovaných sci-fi prvotin . A díky panu Wilkinsovi se nyní mohla poodhrnout opona a já mohl zjistit, jak to celé vznikalo. A už nikdy asi nebudu moci přečíst nějakou Zeměplochu, aniž bych si představit Terryho jak to "v kapli" ťuká do nějakého 8-bitu nebo PC, anebo jak text (v pozdních letech) diktuje Robovi. Taky už si nikdy nebudu stěžovat, že pozdní pratchettovky tak trochu nedrží pohromadě, protože budu vědět, jak jeho spolupracovníci lepili ty "kousky koberce", které z něj neurovnaně tryskaly i přes jeho nemoc. A že byl Sir Terry asi poněkud svéráz, to je celkem jasné - všichni géniové někdy bývají nesnesitelní. Ale přes to všechno mi byl celou řadou věcí, které jsem se tady o něm dozvěděl, celkem blízký. Ať už je to obliba hry Manic Miner, krátká fascinace CB vysílačkami, myšlenkami o rozdílech mezi "horizontálním" a "vertikálním" bohatství, nebo hovory o astronomii s Brianem Mayem. Pasáže o nemocech jsou vpravdě dojemné, a každý, kdo se někdy setkal s oběťmi dr. Alzheimera nebo komu někdo odcházel doma, bude určitě dojatý. Zkrátka považuji Poznámky pod čarou za skvělý životopis. Po jeho přečtení mám pocit, jako bych Terryho osobně znal se všemi jeho klady i neduhy. Pravda je, že autor píše hodně do široka a některé popkulturní odkazy a reálie nám budou dozajista cizí - ale díky němu například nyní vidím jasnou paralelu mezi Baldrickem z Černé Zmije a des. Noblhochem. 99%... celý text

Letní strom 2009, Guy Gavriel Kay

Obálka a začátek opravdu krásné. Velmi se mi líbil nápad, že se hlavní protagonisté dostanou do fantasy světa právě z univerzitního prostředí, kde vznikla v hlavě jistého jazykozpytce ta fantasy nejfantasyovitější. Nicméně ten samotný svět Tapiserie už byl tak přemytologizován, že na vytváření nějakého vztahu k postavám už pro mě nezbylo místo. A tak jsem knihou celkově tak nějak jen proplul, aniž by ve mě zanechala nějakou stopu nebo aniž by mě zajímalo, jak se osudy uvězněných vysokoškoláků budou vyvíjet dále. Celkový dojem proto spíše rozpačitých 60%.... celý text

Sudetský dům: Jaro - léto 1945 2022, Štěpán Javůrek

Tak tohle chytilo a nepustilo. Zda je to kvůli kvalitám textu, závažnosti zpracovaného tématu, nebo kvůli tomu, že jsem jednu velkou sudetskou rodinnou křivdu vyženil a vyslechl o ní mnoho vyprávění, nedokážu soudit. Každopádně jsem ocenil nevyhraněnost postav (nikdo zde není prvoplánově dobrý nebo zlý, až na charismatického psychopata na národním výboru), úžasně popsané prostředí a nevadila mi ani významná romantická linka. Dám si jeden dva výlety do fantastických světů a pak zase honem zpátky na zem do Glasendorfu. 99%... celý text

Nepohádka 2004, Pavel Renčín

Těžko napsat něco, co by zde o Nepohádce už nezaznělo. Povídkový charakter je evidentní, autor nemá problém přidat v půlce knihy klidně další novou postavu, protože dostal nový nápad. A když jsem to četl jako mírně navazující sérii povídek, líbilo se mi to víc, než když z toho v závěru autor udělal totální fantasy rubačku. Zkrátka návštěva u Krak. Onoše a dobrodružství skřítků u mě jasně vedlo nad akčními pasážemi, odbojem a hradními intrikami. 65%... celý text

Písek 2020, Hugh Howey

S písečným potápěním bych zas až takový problém neměl: zpevnit písek tu, rozvolnit tam a trochu zatlačit támhle... Nejvíc se všeho mi to připomínalo magii kovů v sérii Mistborn. Na rozdíl od některých předchozích komentujících to považuji za největší devizu celé knihy, možná proto, že o potápění a vybavení na něj jsem v dětství přečetl řádu knih (byť vodě se vyhýbám širokým obloukem). Autorovi se podařilo vystihnout tu klaustrofobii a věčného strachu z udušení pískem - proti tomu bych nich neměl. A ani by mi tak nevadilo, že Písek není Silo, ale spíš to, že tak trochu Silo to vlastně je. Je to v podstatě Silo na povrchu, cliffhanger mezi 1. a 2. dílem spočívá v napětí, co že se to vlastně stalo a jak tento postapo svět vzniknul. Rozdíl pro mě spočívá v tom, že zdejší postavy nebyly zase až tak zajímavé (např. Roba a Connora jsem vlastně ani do konce knihy od sebe nerozeznal, i když jeden byl podstatně mladší) a ani samotná hlavní dějová linka čtenáře nenutí číst dál. A svět samotný, i když zajímavě vymyšlený, to bohužel nezachrání. Tedy aspoň já jsem po dokončení kapitoly neměl žádné velké puzení pokračovat dál. 60%... celý text

Vampýři 1996, Brian Lumley

Oproti prvnímu dílu směrem k dílu druhému prodělal můj čtenářský zážitek prudký sešup. A vlastně nevím čím to je, protože první díl se od toho druhého vlastně nějak podstatněji neodlišuje. Anebo možná je to právě tím, že se neodlišuje. Případně tím, že některé propriety jako bych už někde viděl (čímsi posedlé zlé dítě kdesi v Anglii nebo návštěva u podezřelého šlechtice v Karpatech). Aááách, dám si teď pauzu a pak zkusím 3. díl. 60%... celý text

Profesionál 1992, Ed McBain

Po delší době jsem si dal (inspirován podcastem Rudá Žeň) jednu osmdesátsedmičku z padesátek. A rozhodně jsem neprohloupil. Třicetiletý McBain byl v r. 1957 v neuvěřitelné formě: jednotlivé kapitoly jsou nejdřív jako oddělené povídky, které se ale postupně propletou jako pomlázka do neuvěřitelně úderného příběhu. Na knize i původním překladu (použitém i v audioknize, kterou jsem poslouchal) samozřejmě velmi zahlodal zub času. Postavy kouří ostošest a ženy jsou tu zejména od toho, aby unaveným mužům po návratu z práce umíchaly koktejl. Přidejte si k tomu zmínky o "žacím strojku" nebo "náprsní tašce" a dostanete jednu skvělou detektivku z amerických dob dávno minulých. P.S. Teddy Carellová je naprosto úžasná a nelze si ji nezamilovat! 99!... celý text

Nekroskop 1994, Brian Lumley

Nekroskopa mám prostě rád už od doby, kdy mi ho někdo v 90. letech minulého století půjčil. Popkulturně jsme spíš zvyklí, že okultnem se zabývají hlavně nacisté, ale tady čtenář dostane "ESPerskou studenou válku" se SSSR a nádavkem celou řadu lovecraftovských scén, z nichž ta nejlepší spočívá v Dragosaniho nekromanstkém výslechu mrtvoly zradivšího sovětského potentáta. Na dobu vzniku autor poměrně dobře popisuje sovětské reálie, i když u jmen mu to trochu pokulhává (jak se přesně píše "Borowitz" azbukou?). Tak jsem si letos koupil Nekroskopa (to původní vydání, ne to nové) v antikvariátu a pustil se do děj znovu. A pořád skvělé - musím ovšem souhlasit s tím, že autor je mnohdy popisnější, než by si toto, přiznejme si, zcela brakové téma žádalo. 99%... celý text

Žalm pro divostrojné 2022, Becky Chambers (p)

Příspěvek Becky Chambersové do feelgood žánru, v němž někdy nejde o nic více, než o vyřešení dilematu, zda robotovi pochválit jeho úplně první čaj v životě, který je uvařený z tymiánu a hlavnímu hrdinovi moc nechutná. Nebyla by to ale Chambersová, aby do téhle pohodičky nezamontovala ekologii, diverzitu a utopický svět. Ale vážně - jestli dříve autorka psala knihy, které jsem si pro sebe zařadil do škatulky "kompostovatelná space opera", tak tady podřadila o dvě rychlosti dolů a stvořila opravdu pomalý příběh, který asi ne každému sedne. Znaků sci-fi je tu opravdu pomálu a klidně by to mohla být i fantasy. Já se taky ze začátku nemohl chytit, ale pak jsem se na tu extra pomalou vlnu naladil a celkem se mi to celé líbilo. 80% P.S. Pokud vás dráždí nebinární osoby a výrazy typu "hoststvo", tak tuto knihu opravdu nečtěte. Jen vás zbytečně rozčílí a pak tu budete psát něco o Gretě Thunbergové. Jestli existuje pomyslný protipól Henleinovy Hvězdné Pěchoty, je to pravděpodobně tato kniha.... celý text

Rosemary má děťátko 1976, Ira Levin

Kdyby mi dali tuto knihu bez obalu a nic bych o ní nevěděl, mohl bych si myslet, že je autorem je Stephen King. Jde o "postavový horor" se vším všudy s výborně budovaným napětím, podezřením za každým rohem a skvělým klimaxem. Někdo by mohl říct, že už od začátku románu musí čtenář vědět, kdo jsou záporáci a jak to celé skončí. Nicméně si musíme uvědomit, že Rosemaryinu potomkovi už bude brzy 60 let, tak mu můžeme některé věci snad odpustit. 99%... celý text

V tajné službě Koruny české 2019, Jan Kotouč

Tohle je prostě bondovka ze spisovatelova světa, ostatně název na to jasně odkazuje. Je tu úplně všechno - drsný agent v neoprenu, ruská zběhlá agentka, zlotřilý kapitán ponorky i loď s otvíracím dnem. Příjemná rychlovka z tohoto světa. 70%... celý text

Knihkupectví & kostní prach 2024, Travis Baldree

Naše oblíbená orkyně tady ještě nevaří kávu, ale ještě se stále věnuje svému původnímu povolání - ohání se mečem. Tedy oháněla by se, kdyby se nezranila a nemusela si dát přestávku v jednom zapomenutém ospalém městě. Druhý díl už pro mě nebyl takovým žánrovým překvapením jako díl první, který byl navíc takový... upřímnější. Tady už je do všech těch feelgood propriet zamontován klasický a bohužel trochu generický fantasy příběh, který tu pohodovou atmosféru tak trochu narušuje. Výsledný dojem byl pro mě tak trochu rozpačitý, ale stále potěšil 70%... celý text

Mluvící kámen 1992, Isaac Asimov

Tahle ohmataná česká sbírka Asimovových detektivních povídek se mi dostala do rukou s více než třicetiletým zpoždění po jejím vydání. Samotné povídky jsou ale ještě jednou tak staré a je to na nich vidět. Přirovnání k Sherlocku Holmesovi je zde na místě. Totiž přesto, že se tyto krátké příběhy odehrávají v budoucnosti, množství anachronismů je až extrémní a tak má čtenář spíš pocit, že čte něco spíš viktoriánského. Tak například příběh z doby, kdy lidstvo žije na různých místech sluneční soustavy, má za hlavní proprietu filmový pás, který je třeba před prohlédnutím vyvolat. Všichni vědci zde samozřejmě nosí tvídové obleky a klobouky a sbírku uzavírá náš starý známý Elijáš Baley, bafající z dýmky a vyslýchající chromově se blyštící roboty. Je to zkrátka fantastika z jiné doby, ale takovou já mám rád. 90% P.S. Kdybych mohl, zeptal bych se Ludvíka Součka, jestli Asimovův Wendell Urth nebyl předobrazem jeho detektiva Martina Anděla. Moc bych nedal za to, že ano.... celý text

Šňupec 2012, Terry Pratchett

Jak se blížím k závěru mého druhého čtení celé zeměplošské série, probíhá loučení s jednotlivými figurami tohoto světa, z nichž některé mám radši než jiné. Kapitán Elánius patří obecně u fanouškům k těm nejpopulárnějším. Já sám, ač odkojen McBainovými procedurálními detektivkami, jsem si k němu nikdy stoprocentní cestu nenašel. Knihy s ním mi vždy připadaly poněkud rozvleklé a celkem jsem ani neoceňoval jeho obsáhlé vnitřní monology, pomocí kterých autor vyjadřoval svůj náhled na svět (nepochybuji, že Elánius byl jeho alter egem). A podobný vztah mám i k Elániově derniéře. A přesto má Elániova podsérie svůj významný tón v Pratchettově díle. Právě v ní se totiž nejvíce propisuje autorův humanismus a snaha ukázat na ty nejtemnější stránky lidské povahy. Ať už to je prostřednictvím záporáků (i když zdejší Traťvoda prohrává s Karcerem z Noční hlídky na celé čáře) nebo zeměplošského rasismu (a přitom ti skřeti hrají tak krásnou hudbu). Proto, i když z knihy nadšen nejsem a musím asi dát za pravdu těm, kdo tvrdí, že autorovo dílo jeho nemoc ovlivnila ne zrovna dobrým způsobem, musím dát stále poměrně slušné hodnocení, protože ty myšlenky za to zkrátka stojí. A že Elániův syn miluje číst o hovínkách - ruku na srdce, mojí nejoblíbenější pasáží knihy Zákulisí velkoměsta byla ta o vyhnívacích nádržích. 70%... celý text

Holly 2024, Stephen King

Tak jsem si říkal, proč má tahle nejnovější Kingovka méně než 80% a ejhle, on je to je asi review bombing těch, kdož s panem Kingem nejsou na jedné politické lodi. I kýženého výrazu "libtard" jsme se dokonce dočkali. Já tenhle pocit dobře znám ze čtení posledních děl Ondřeje Neffa, tak jim to nevyčítám... Já osobně jsem si původně Holly ani koupit nechtěl. Hlavní hrdinka mi totiž z minulých svých zjevení v Kingových dílech k srdci opravdu nepřirostla. Nakonec se mi ale v mém virtuálním košíku tenhle e-book nějak záhadně zjevil a nakonec jsem nelitoval. Ani ne tak kvůli hlavní hrdince, ale z jiných dvou důvodů. Jednak kvůli senzačně napsanému duu hlavních zloduchů, kteří jsou docela jiní, než zloduši většinou bývají. A jednak kvůli literární vzpomínce na covidové postapo, které jsme všichni zažívali a s velkou radosti jej zase pustili z hlavy. A jako bonus jsem si užil, kterak autor do děje zase zamontoval spisovatele různých druhů (tentokrát dojde i na poezii. Ty kingovské americké figurky z karavanů, bowlingů a viktoriánských domů já mám prostě rád, a tak jsem si knihu užil i přes stále drobně otravnou Holly. 80%... celý text

Ostrov nesmrtelných 2023, Ondřej Neff

Tohle je jedna z těch Neffových knih, která mi ale vůbec nesedla, a to přesto, že je z mého oblíbeného lunárního cyklu. Snad je to tím, že autor je z mého pohledu až příliš posedlý vyřídit si to s některými moderními progresivními ideologiemi, a to v takové míře, že se to stává poněkud otravné. Protože s kým se lunární progresivisté zasažení něčím jako pozemským klimatickým žalem spaktují? Samozřejmě s islámským Bagdádským kalifátem, protože jsou to přeci vítači jako jejich pozemské předobrazy! Pardon, ale to už byly zábavnější ty bojovnice za práva robotů v předešlém Ultimu. Jak už jsem psal vícekrát, nemám problém se čtením textů, jejichž politické vyznění je odlišné od mého vlastního přesvědčení, ale tohle bylo trochu moc i na mě. Sérii se ale budu snažit dočíst, na to mám Neffa příliš rád. 50%... celý text