SONP
komentáře u knih
Fantomas
Pierre Souvestre
Už dlouho jsem si chtěl přečíst předobraz slavných francouzských filmů ze 60. let a teprve nedávná reportáž o 60-letém výročí prvního dílu mě k tomu posunula. O původních knihách jsem věděl relativně hodně - počínaje tím, že se odehrávají v Belle Epoque, že v ní chybí klasická Fantomasova modrá (nebo zelená?) tvář, že Juve není de Funés, ale spíš něco jako Holmes.
Jenomže zaúřadovalo stáří knihy. Ta první vyšla v roce 1911 a popisuje nám zcela neznámý svět plný vzpomínek na búrské války, dále vévodkyň, markýzů a vyšetřovacích soudců. To by samo o sobě nevadilo (jsem schopen číst Vernea, Poea i Conana Doylea), ale bohužel jsem se nedokázal naladit na specificky zdlouhavý a popisný styl obou autorů a čtení bylo spíš utrpením. A tak jsem zatím zvládl jen první díl. Přitom nechci tvrdit, že že by kniha neměla atmosféru, nebo že by Fantomasovy převlékací eskapády neměly šťávu. Jen ten čtenářský zážitek zkrátka nestál ani za starou Juveovu bačkoru.
Zkrátka, jak vidno z komentářů níže, chybí-li nostalgie, pak více než 110 let starou knihu už si současný čtenář asi neoblíbí.
Vampýři
Brian Lumley
Oproti prvnímu dílu směrem k dílu druhému prodělal můj čtenářský zážitek prudký sešup. A vlastně nevím čím to je, protože první díl se od toho druhého vlastně nějak podstatněji neodlišuje. Anebo možná je to právě tím, že se neodlišuje. Případně tím, že některé propriety jako bych už někde viděl (čímsi posedlé zlé dítě kdesi v Anglii nebo návštěva u podezřelého šlechtice v Karpatech). Aááách, dám si teď pauzu a pak zkusím 3. díl.
60%
Profesionál
Ed McBain
Po delší době jsem si dal (inspirován podcastem Rudá Žeň) jednu osmdesátsedmičku z padesátek. A rozhodně jsem neprohloupil. Třicetiletý McBain byl v r. 1957 v neuvěřitelné formě: jednotlivé kapitoly jsou nejdřív jako oddělené povídky, které se ale postupně propletou jako pomlázka do neuvěřitelně úderného příběhu.
Na knize i původním překladu (použitém i v audioknize, kterou jsem poslouchal) samozřejmě velmi zahlodal zub času. Postavy kouří ostošest a ženy jsou tu zejména od toho, aby unaveným mužům po návratu z práce umíchaly koktejl. Přidejte si k tomu zmínky o "žacím strojku" nebo "náprsní tašce" a dostanete jednu skvělou detektivku z amerických dob dávno minulých.
P.S. Teddy Carellová je naprosto úžasná a nelze si ji nezamilovat!
99!
Nekroskop
Brian Lumley
Nekroskopa mám prostě rád už od doby, kdy mi ho někdo v 90. letech minulého století půjčil. Popkulturně jsme spíš zvyklí, že okultnem se zabývají hlavně nacisté, ale tady čtenář dostane "ESPerskou studenou válku" se SSSR a nádavkem celou řadu lovecraftovských scén, z nichž ta nejlepší spočívá v Dragosaniho nekromanstkém výslechu mrtvoly zradivšího sovětského potentáta.
Na dobu vzniku autor poměrně dobře popisuje sovětské reálie, i když u jmen mu to trochu pokulhává (jak se přesně píše "Borowitz" azbukou?).
Tak jsem si letos koupil Nekroskopa (to původní vydání, ne to nové) v antikvariátu a pustil se do děj znovu. A pořád skvělé - musím ovšem souhlasit s tím, že autor je mnohdy popisnější, než by si toto, přiznejme si, zcela brakové téma žádalo. 99%
Žalm pro divostrojné
Becky Chambers (p)
Příspěvek Becky Chambersové do feelgood žánru, v němž někdy nejde o nic více, než o vyřešení dilematu, zda robotovi pochválit jeho úplně první čaj v životě, který je uvařený z tymiánu a hlavnímu hrdinovi moc nechutná. Nebyla by to ale Chambersová, aby do téhle pohodičky nezamontovala ekologii, diverzitu a utopický svět.
Ale vážně - jestli dříve autorka psala knihy, které jsem si pro sebe zařadil do škatulky "kompostovatelná space opera", tak tady podřadila o dvě rychlosti dolů a stvořila opravdu pomalý příběh, který asi ne každému sedne. Znaků sci-fi je tu opravdu pomálu a klidně by to mohla být i fantasy. Já se taky ze začátku nemohl chytit, ale pak jsem se na tu extra pomalou vlnu naladil a celkem se mi to celé líbilo. 80%
P.S. Pokud vás dráždí nebinární osoby a výrazy typu "hoststvo", tak tuto knihu opravdu nečtěte. Jen vás zbytečně rozčílí a pak tu budete psát něco o Gretě Thunbergové. Jestli existuje pomyslný protipól Henleinovy Hvězdné Pěchoty, je to pravděpodobně tato kniha.
Rosemary má děťátko
Ira Levin
Kdyby mi dali tuto knihu bez obalu a nic bych o ní nevěděl, mohl bych si myslet, že je autorem je Stephen King. Jde o "postavový horor" se vším všudy s výborně budovaným napětím, podezřením za každým rohem a skvělým klimaxem. Někdo by mohl říct, že už od začátku románu musí čtenář vědět, kdo jsou záporáci a jak to celé skončí. Nicméně si musíme uvědomit, že Rosemaryinu potomkovi už bude brzy 60 let, tak mu můžeme některé věci snad odpustit.
99%
V tajné službě Koruny české
Jan Kotouč
Tohle je prostě bondovka ze spisovatelova světa, ostatně název na to jasně odkazuje. Je tu úplně všechno - drsný agent v neoprenu, ruská zběhlá agentka, zlotřilý kapitán ponorky i loď s otvíracím dnem.
Příjemná rychlovka z tohoto světa. 70%
Dobrák
Jiří Kulhánek
Trochu jsem se bál svůj výtisk Cesty krve vůbec vytáhnout z knihovničky. Je to totiž ten nejcennější svazek, co v ní asi mám. Paradoxně jeho ceny nedostihují ani ty dvě červené VIlímkovy verneovky, které jsem si pořídil.
Prvně jsem Dobráka četl, když mi bylo 19 let (a když tahle kniha stála neuvěřitelných 160 Kč). Od té doby se můj literární vkus už změnil a akční fantastice se teď už vyhýbám - asi poslední z tohoto žánru byl Kotletův Spad, po němž jsem se rozhodl, že s tím končím. Ovšem tohle je opravdu zvláštní: i když se kniha hemží detaily o hlavních, nábojích a granátech, zdaleka není tak zelená, jako pozdější zástupci tohoto žánru.
Hlavní hrdina si od armády a "boji pro boj" drží dost výrazný odstup. Stejně tak i autor v ( mé nejoblíbenější) části odehrávající se v armádním skladu nešetří parodií a jásá nad tím, že se mu podařilo sehnat nezelené narozeninové svíčky, i když lednice a pračka už zelené jsou. Navíc autor zapracoval do téhle střílečky i emoce v podobě dětského souputníka hlavního hrdiny a humor v podobě vnitřního hlasu "toho druhého".
Takže snad proto si první Cesta Krve u mě drží plný počet bodů i po neuvěřitelných 28 letech od jejího vydání. Už se těším na další díl.
Knihkupectví & kostní prach
Travis Baldree
Naše oblíbená orkyně tady ještě nevaří kávu, ale ještě se stále věnuje svému původnímu povolání - ohání se mečem. Tedy oháněla by se, kdyby se nezranila a nemusela si dát přestávku v jednom zapomenutém ospalém městě. Druhý díl už pro mě nebyl takovým žánrovým překvapením jako díl první, který byl navíc takový... upřímnější. Tady už je do všech těch feelgood propriet zamontován klasický a bohužel trochu generický fantasy příběh, který tu pohodovou atmosféru tak trochu narušuje. Výsledný dojem byl pro mě tak trochu rozpačitý, ale stále potěšil 70%
Mluvící kámen
Isaac Asimov
Tahle ohmataná česká sbírka Asimovových detektivních povídek se mi dostala do rukou s více než třicetiletým zpoždění po jejím vydání. Samotné povídky jsou ale ještě jednou tak staré a je to na nich vidět.
Přirovnání k Sherlocku Holmesovi je zde na místě. Totiž přesto, že se tyto krátké příběhy odehrávají v budoucnosti, množství anachronismů je až extrémní a tak má čtenář spíš pocit, že čte něco spíš viktoriánského. Tak například příběh z doby, kdy lidstvo žije na různých místech sluneční soustavy, má za hlavní proprietu filmový pás, který je třeba před prohlédnutím vyvolat. Všichni vědci zde samozřejmě nosí tvídové obleky a klobouky a sbírku uzavírá náš starý známý Elijáš Baley, bafající z dýmky a vyslýchající chromově se blyštící roboty.
Je to zkrátka fantastika z jiné doby, ale takovou já mám rád. 90%
P.S. Kdybych mohl, zeptal bych se Ludvíka Součka, jestli Asimovův Wendell Urth nebyl předobrazem jeho detektiva Martina Anděla. Moc bych nedal za to, že ano.
Šňupec
Terry Pratchett
Jak se blížím k závěru mého druhého čtení celé zeměplošské série, probíhá loučení s jednotlivými figurami tohoto světa, z nichž některé mám radši než jiné. Kapitán Elánius patří obecně u fanouškům k těm nejpopulárnějším. Já sám, ač odkojen McBainovými procedurálními detektivkami, jsem si k němu nikdy stoprocentní cestu nenašel. Knihy s ním mi vždy připadaly poněkud rozvleklé a celkem jsem ani neoceňoval jeho obsáhlé vnitřní monology, pomocí kterých autor vyjadřoval svůj náhled na svět (nepochybuji, že Elánius byl jeho alter egem). A podobný vztah mám i k Elániově derniéře.
A přesto má Elániova podsérie svůj významný tón v Pratchettově díle. Právě v ní se totiž nejvíce propisuje autorův humanismus a snaha ukázat na ty nejtemnější stránky lidské povahy. Ať už to je prostřednictvím záporáků (i když zdejší Traťvoda prohrává s Karcerem z Noční hlídky na celé čáře) nebo zeměplošského rasismu (a přitom ti skřeti hrají tak krásnou hudbu).
Proto, i když z knihy nadšen nejsem a musím asi dát za pravdu těm, kdo tvrdí, že autorovo dílo jeho nemoc ovlivnila ne zrovna dobrým způsobem, musím dát stále poměrně slušné hodnocení, protože ty myšlenky za to zkrátka stojí. A že Elániův syn miluje číst o hovínkách - ruku na srdce, mojí nejoblíbenější pasáží knihy Zákulisí velkoměsta byla ta o vyhnívacích nádržích. 70%
Holly
Stephen King
Tak jsem si říkal, proč má tahle nejnovější Kingovka méně než 80% a ejhle, on je to je asi review bombing těch, kdož s panem Kingem nejsou na jedné politické lodi. I kýženého výrazu "libtard" jsme se dokonce dočkali. Já tenhle pocit dobře znám ze čtení posledních děl Ondřeje Neffa, tak jim to nevyčítám...
Já osobně jsem si původně Holly ani koupit nechtěl. Hlavní hrdinka mi totiž z minulých svých zjevení v Kingových dílech k srdci opravdu nepřirostla. Nakonec se mi ale v mém virtuálním košíku tenhle e-book nějak záhadně zjevil a nakonec jsem nelitoval. Ani ne tak kvůli hlavní hrdince, ale z jiných dvou důvodů. Jednak kvůli senzačně napsanému duu hlavních zloduchů, kteří jsou docela jiní, než zloduši většinou bývají. A jednak kvůli literární vzpomínce na covidové postapo, které jsme všichni zažívali a s velkou radosti jej zase pustili z hlavy. A jako bonus jsem si užil, kterak autor do děje zase zamontoval spisovatele různých druhů (tentokrát dojde i na poezii. Ty kingovské americké figurky z karavanů, bowlingů a viktoriánských domů já mám prostě rád, a tak jsem si knihu užil i přes stále drobně otravnou Holly. 80%
Ostrov nesmrtelných
Ondřej Neff
Tohle je jedna z těch Neffových knih, která mi ale vůbec nesedla, a to přesto, že je z mého oblíbeného lunárního cyklu. Snad je to tím, že autor je z mého pohledu až příliš posedlý vyřídit si to s některými moderními progresivními ideologiemi, a to v takové míře, že se to stává poněkud otravné. Protože s kým se lunární progresivisté zasažení něčím jako pozemským klimatickým žalem spaktují? Samozřejmě s islámským Bagdádským kalifátem, protože jsou to přeci vítači jako jejich pozemské předobrazy! Pardon, ale to už byly zábavnější ty bojovnice za práva robotů v předešlém Ultimu.
Jak už jsem psal vícekrát, nemám problém se čtením textů, jejichž politické vyznění je odlišné od mého vlastního přesvědčení, ale tohle bylo trochu moc i na mě. Sérii se ale budu snažit dočíst, na to mám Neffa příliš rád. 50%
Lovec čertů
Juraj Červenák
Stein, Barbarič a Jaroš jsou už natolik dobří známí, že Červenákova kniha mi obvykle padne jako ulitá. A vůbec nevadí, že zde chybí první dva jmenovaní a zbyl jen náš starý dobrý Bohdan, který na rozdíl od minulé knihy s destičkou v lebce už není takový terminátor jako kdysi (a je to dobře). Opět se dočkáme páchnoucího pozdně středověkého města, zde Trnavy, ovšem příběh nás zavede i do přírody a zde dává autor vzpomenout hlavně na sérii o Báthorym.
Není co dodat, prostě kvalitní čtení. 80%
Město v mlze
Jaroslav Konáš
Netvrdím, že Město v mlze je pětihvězdičková pecka. Na to je přece jenom hlavní zápletka (člověk z civilizace přichází na venkov, kde jsou všichni tak trochu divní a kdo ví, co vlastně po nocích provozují) poněkud neoriginální.
Ale na druhou stranu je to velmi zajímavě založeno do českých kulis - hlavní protagonista je tak trochu korporátním životem zdrchaný a vším tím avokádem a cold brewem znuděný představitel tzv. "pražské kavárny", Kromě toho jsem ocenil kvalitu jazyka, v tomto směru se kniha četla skvěle a musím říci, že jsem z toho měl opravdový literární požitek, i když námět je vpravdě brakový.
Takže za mě velmi povedená druhotina a jestli někdy budou natáčet českou mutaci Krajních mezí, mohl by toto být námět na první díl.
80%
Nevídaní akademikové
Terry Pratchett
Mágové a sir Terry jsou moje krevní skupina. Fotbal ne. Vůbec ne. Takže mě základní stavební kámen téhle knihy úplně míjí a míjel mne i před nějakými 14 lety, kdy u nás Akademici vyšli. Snad proto mi připadalo tehdy i dnes, že celé to BUMMPIN šílenství na náplň této cihly zkrátka nestačí.
Nebyl by to ale Pratchett, kdyby do knihy o fotbale nepropašoval trochu toho humanismu a zamýšlení se nad kontroverzní lidskou náturou.A tak docela výrazně z kulatého koženého nesmyslu ční jako osten pochybnost autora nad lidstvem, kterou lze shrnout jednou citací:
"Byla bych ráda, kdybys je (orky) naučil civilizovaným způsobům,“ řekla lady odměřeně. Zdálo se, že o jejích slovech uvažuje. „Ano, samozřejmě, myslím, že to by bylo celkem možné,“ souhlasil. „A koho pošlete, aby učil lidi?“
Tahle rovina pro mě knihu zachránila a ukázala, že Pratchett byl takový génius, který i v desítkách knih série udržel laťku do té míry, že úplně špatné díly Zeměplochy zkrátka neexistují. A i když Akademici mým oblíbeným zeměplošským dílem rozhodně nebudou, pořád je to velmi solidní díl do té pomyslné pratchettovské mozaiky. 70%
Sapiens: Od zvířete k božskému jedinci
Yuval Noah Harari
Poslechnuto jako audiokniha a k dlouhému řízení je to naprosto ideální záležitost. Sice platí, že autorovi lze leccos vytýkat:
- ti, kdo mají rádi historii, zkratkovitost,
- konzervativci wokeismus při psaní o břemeni bílého muže,
- progresivci, že nachází pozitiva na kolonizaci,
- liberálové, že jejich ideologii urputně nazývá náboženstvím
- my všichni po deseti letech, že závěrečná kapitola je zatraceně zastaralá,
- etikové, že jeho pohled na lidstvo a jeho imaginární řád vykazuje známky cynismu,
ale pokud kniha podněcuje čtenáře k přemýšlení, pak přesně splnila svůj účel. Není co dodat. 100%
Darth Plagueis
James Luceno
Fanouškem Star Wars jsem od 6 let, kdy jsem prvně viděl na VHS Epizodu IV. Politiku v reálném životě rád sleduji, nemám rád akční literaturu a při scéně v opeře z Epizody III mi běhal mráz po zádech. Strávil jsem mnoho hodin u hraní Knights of the Old republic. Měl bych proto být jasným kandidátem na nadšeného čtenáře téhle knihy. A přesto tohle čtení o Darthu Plagueisovi pro mě bylo tak trochu utrpením.
A tak jsem při čtení přemýšlel, proč tomu tak bylo. Snad proto, že můj základní názor na prequelovou trilogii tkví v tom, že legenda o klonových válkách, kterou Obi-Wan vypráví Lukovi v Epizodě IV, měla zůstat nevyslovená a každý si tam mohl dosadit něco podle své fantazie. A podobně jsem přesvědčen, že mělo zůstat zahaleno tajemstvím Palpatinovo vyprávění o tragédii Darth Plagueise Moudrého.
Na druhou stranu chápu, že fanoušci chtějí ty legendy odkrývat a znát a téhle touze jsem podlehl i já sám a tuhle knihu jsem si pořídil. Osvícení z poznání legendy se ovšem (stejně jako u prequelové trilogie) nedostavilo a dostal jsem další vysvětlení v podobě totálně demytologizovaného příběhu z korporátní republiky, kdy Sithové hrají roli loutkářů sporů o suroviny a bojů mezi chamtivými obchodními kartely navzájem. A osvícení Jediové jsou něco mezi BISkou a chrámovou policií.
Možná je to generační záležitost a moderní fanoušci, pro které epizody I-III jsou standartní (a nikoliv trochu cizí, jako pro mě) součástí univerza a rádi se dozví více a více o tom, proč se v nich vlastně stalo to, co se stalo. Pro mě ale zkrátka tahle knížka byla výstřelem úplně vedle.
Noční labuť
Zuzana Hartmanová
Příjemná fantasy prvotina s příjemnou, lehce přidrzlou hlavní protagonistkou. Příběhy z prostředí mágů mám rád a tady se autorce podařilo postavit zajímavou chemii mezi dvěma magickými organizacemi. 70%
Šerá hlídka
Sergej Lukjaněnko
Noční hlídka, jako jedna z mála sérií, má pro mne vzestupný kvalitativní charakter. S klidem mohu říci, že poprvé se mi všechny tři propojené povídky opravdu líbily. Ať to byl průnik do života Nových Rusů začátku milénia v uzavřeném bytovém komplexu, výprava do chaloupky jedné vědmy kdesi v Podmoskví, i závěrečné (možná trochu až moc bondovské) dobrodružství v rychlíku do Kazachstánu.
Určitého autorova ruského šovinismu je zde o něco méně než v předchozích dílech, dokonce se mi zdálo, že dává prostřednictvím najevo určité pochybnosti ohledně svého národa a vůbec celého bojovného lidstva. Jako nádavek si opět můžeme přečíst slova některých klasických písní ruského rocku.
80%
