SONP SONP komentáře u knih

Sbohem a dík za ryby Sbohem a dík za ryby Douglas Adams

Z vesmírných výšin minulého dílu padne čtenář zpět k úrodné hroudě Velké Británie, zpočátku tedy do dělnických barů, kde špatné slovo a snaha platit kartou American Express může přinést újmu na zdraví a kde v rohu sedávají bohové deště převlečení za nevrlé řidiče kamionu. Pak se z toho (v této sérii trochu netypicky) stane docela roztomilá romance, která zodpoví otázku, co vlastně dělá Artur Dent, když zrovna necestuje stopem po Galaxii. Ta se mi asi líbila ze všeho nejvíc. Kdo to nechce vědět, má podle rady autorovy skočit na docela dobře napsanou poslední kapitolu, ve které je dokonce i Marvin.

A hustě je to ovšem celé prošito obrovským množstvím zcela nesouvisejících historek a dalších chaotických průpovídek, které dají čtenáři se zamyslet nad tím, zda by chtěli pobývat v poněkud neurovnané mysli autorově. Já asi nikoliv.

Jak říká na konci sám autor: "Tahle historka snad měla nějakou pointu, která však momentálně uniká kronikářově mysli." S tím musím zcela souhlasit, snad bych platnost tohoto výroku rozšířil na zhruba 50% rozsahu této knihy.

P.S. Přečíst už byste si to měli jen proto, abyste rozluštili božské poselství vyvedené hořícím písmem na úpatí hor Quentula Quazgara. A Marvin, 37x starší než celý vesmír, by si to taky jistě přál.

60%

26.09.2023 3 z 5


Smrtící Apollo Smrtící Apollo Chris Hadfield

Můj oblíbenec Chris Hadfield napsal technothriller, za který by se nemusel stydět ani Tom Clancy. A narozdíl od Clancyho, který byl pojišťovák, si Hadfield většinu situací v téhle knize prožil. Ať to byl let do vesmíru, lety stíhačkou nebo život v ruském prostředí při výcviku v hvězdném městečku. Nikdy se ale nesvezl Apollem a nestanul na měsíci, a tak má čtenář jedinečnou možnost vstoupit do tenat astronautických fantazií.

Knížka je doslova nabítá technickými informacemi: korekcemi drah,skafandry, pákovými ovladači, kontrolními seznamy a dalšími špeky, které mohou méně technicky interesovaného čtenáře odradit. Kdo to má ale rád, dostane od Hadfielda neuvěřitelnou jízdu. Je to něco jako byste četli další knihu o skutečné astronautické misi do vesmíru, akorát že tohle se nikdy (naštěstí) nestalo.

Většina postav je uvěřitelných a troufám si tvrdit, že většina z nich bude inspirována americkým kosmickým reálnem. Autor vůbec dovedně propletl fikci s tím, co skutečně bylo (např. sovětská stanice Almaz skutečně byla ozbrojena kanonem), a o to je dílo cennější.

Jasně, mohli bychom knize vyčítat ne úplně s lehkostí napsané akční sekvence, ale ruku na srdce: komu by o to vadilo.

95%

09.09.2023 5 z 5


Zaslaná pošta Zaslaná pošta Terry Pratchett

Jestli existuje dokonalá Pratchettovka, je to právě tahle. Myšlenkově navazuje na starší Pravdu a pojednává o obrovském množství různých kulturních jevů, ať je to pošta, fax, starší verze internetu, sběratelství čehokoliv nebo politický aktivismus.

P.S. Pratchett tu snad prvně rozděluje knihu do kapitol (což kvituji) a já navíc mám živou vzpomínku na Fénixcon 2004, na němž jsem měl tu čest si poslechnout pár řádků z tenkrát nové knížky z úst pana Kantůrka.

03.09.2023 5 z 5


Newyorské noci Newyorské noci Eric Brown

Napodruhé to nebyla taková pecka, jako když jsem tuhle noirovku četl někdy v roce 2006 - tedy ještě dávno před AI, před sociálními sítěmi a před dnešní progresivní společností. Tenkrát se mi to líbilo moc, ale po letech tenhle alternativní New York notně zastaral a rozhodně nezáří do dáli. Kromě toho, jak se reálně blížím padesátce, už mě tak nešokuje obnošený šedesátiletý Hallidayův šéf s rokem narození blízkým tomu mému.
Ale četlo se to pořád dobře a uvidíme, zda ta naše reálná AI, který už je možná za dveřmi, bude stejně paranoidní jako ta Brownova. Snad ne.
70%

26.08.2023 3 z 5


Šedá Šedá Dalibor Vácha

Co začalo celkem nadšeným čtením příběhu z alternativních českých 90. let, skončilo spíše zklamáním z toho, do jaké militární akčňárny to nakonec sklouzlo. Až do konce prostředního "cirkusového" dějství jsem se přitom pohyboval někde na úrovni čtyřech hvězd a možná i výš. Ten sešup byl ale prudký a knihu jsem zrychleně dočetl vlastně jen proto, abych se dozvěděl, zda se to ke konci nevylepší. A bohužel se tak nestalo.

Ke konci jsem si radši četl články z alternativních Lidových Novin, než vlastní román. To se mi už jednou stalo, myslím, že to bylo u Kotletova Spadu, který používal podobnou metodu. Prostě já a "zeleněji" zaměřené knihy, to prostě nejde dohromady. Druhý díl si tedy asi nechám ujít, škoda.

60%

13.08.2023 3 z 5


Legendy & latéčka Legendy & latéčka Travis Baldree

Kniha o tom, kterak vysloužilá orčí bojovnice (úroveň minimálně 11) opustí rubání příšer v dungeonu a otevře si v jednom fantasy městě kavárnu, může znít jako pěkná kravina. Ale není! Je totiž unikátní zážitek těšit se každý večer, že se po otevření knihy dozvíte, zda zabrala promoakce na bezplatnou kávu a zda přijdou první platící návštěvníci, jak se na trhu uchytí nový druh desertu vymyšlený pečivovým srdcařem krysákem a jestli succuba konečně vymyslí, jak na kávu to-go (samozřejmě že ekologicky). Kdo by tomu nevěřil, ať to zkusí. A pokud je kafe-barbar jako já a má rád přeslazené latté s příchutí bílé čokolády, je úspěch prakticky zaručen.

Je to všechno hrozně přátelské (skoro i všichni záporáci jsou vlastně fajn), takové krásně hladké, sice trošku ale celkem nenásilně woke . A hlavně mě to hrozně překvapilo - už znám hrdinskou fantasy, vysokou fantasy, městskou fantasy, ale když jsem si do pomyslné sbírky přidal comfort fantasy, musím říct, že jsem tohoto žánru fakt fanda.

P.S. Obálka je super, ale všimli jste si toho latte artu na boční ořízce? Tak tomu říkám estetický detail!
95%!

28.07.2023 5 z 5


Egypťan Sinuhet Egypťan Sinuhet Mika Waltari

Nikterak nelze patnácti knihám Sinuhetovým dát méně hvězd nežli právě pět, neboť vskutku jde o knihy pozoruhodné, proti nim jsou díla ostatní jen bzučením mouchy v uších čtenářových, pokud se ovšem nenarodil s lejnem mezi prsty.

Sinuhet obstojí nejenom jako svědectví o dobách dávno minulých, ale i jako podobenství na jakoukoliv dobu pozdější. Tím všim totiž proplouvá Sinuhet jako nerozhodný intelektuál, který se tu nechá ovládat ženami, tu náboženstvím a tu mezinárodní egyptskou politikou. A koho neodradí jistá až Tarantinovská "užvaněnost" této knihy, ten se dočká opravdu unikátního čtenářského zážitku.

Za všechno hovoří fakt, že jsem si v průběhu čtení zatrhl nespočet pasáží, padnoucích jako ulité na současnou společnost nebo na individuální životy nás, co jsme se narodili do technické civilizace a přitom je vše vlastně stejné, jako v době válečných vozů a otevírání lebek.

Zkrátka a dobře je to jednoznačných 100% i při druhém čtení a nehnu se ani o píď!

18.07.2023 5 z 5


Hlubiny města Hlubiny města * antologie

Urban fantasy mám rád už od doby čtení knih Jaromíra Foglara - tímto zdravím editorku sbírky, s níž máme stejný názor na to, kterak Jestřáb tento žánr vynalezl. Proto jsem si nutně musel u příležitosti autogramiády některých autorů na Comic-conu sbírku zakoupit a zatížit tak povídkovou poličku své knihovny (už se tam fakt skoro nic nevejde!).

Jak tomu u sbírek bývá, některé kousky vás trefí na komory, jiné minou o metr i víc. Takže aspoň tři povídky, které mě zaujaly nejvíc:
D. Vácha: Česká mlátička - aneb jak se český boxer do lovecraftovského univerza dostal
P. Stančík: Dutý Septagon - příběh z báječného kominického světa pod Prahou
V. Fiedlerová: Zakantum - trocha římanů nikdy nezaškodí

a divokou kartou pro mě byla povídka V. Kadlečkové - totální sureálný svět přinesl opravdu originální love-story. Doporučuji.

24.06.2023 5 z 5


Vypůjčený čas Vypůjčený čas Zuzana Strachotová

Zmínku v Pevnosti o tom, že vyšla původní česká robotická asimovina, jsem prostě nemohl přehlédnout. Jsem totiž na takovou věc jasný kandidát - celá polička Asimovovy robotické série v mé knihovně hovoří za své.

A dostal jsem přesně to, co jsem chtěl a možná ještě víc. Pod povrchem detektivního příběhu totiž tepe téma mého oblíbeného dílu ST Next Generation: Measure of a man.

Síla knihy není v nějaké převratné originalitě. Do docela jiného světa procitl už Severson v Babulově komunistické utopii Signály z Vesmíru nebo Fry ve Futuramě. Tenhle svět je ale světlou pastelovou verzí dnešní progresivní lattéčkové utopie. Ovšem jak už to s utopiemi bývá, není zde něco tak docela v pořádku.

Celé to šlape velmi pěkně. Sice společenská linka knihy pro mě fungovala trochu líp než ta detektivní, ale celkově panuje velká spokojenost. 80%

18.06.2023 4 z 5


Bílá věž Bílá věž Juraj Červenák

Bílá věž je asi nejválečněji zaměřené dílo z celé kyjevské trilogie. Naštestí pro nás méně akčně zaměřené čtenáře k tomu autor přistoupil tak, že nemusíme číst mnoho a mnoho stránek o tom, kterak se naše hrdinné jezdectvo přesunulo z levého křídla na pravé a šikmo zprava je proti zlým barbarům podporovali lučištníci. Nic takového - vlastně všechny znesvářené strany jsou popisovány jako do jisté míry podlé, vlastní zájmy sledující a krvelačné skupiny. K tomu dostaneme řadu pasáží o dopadu války na jednotlivce a běžné obyvatele, zkrátka nejlepší možný způsob psaní o válce pro mě.

Celkově skvělé, jen jednu hvězdu srážím za to, že to možná bylo až moc dlouhé..

13.06.2023 4 z 5


Z rozkazu prezidenta Z rozkazu prezidenta Tom Clancy

Půl milionu slov sepsaných panem Clancym mě zanechalo v rozporuplném dojmu z této bichle. Jestliže textový procesor páně Kingův trpí slovním průjmem, nechtěl bych vidět diagnózu toho Clancyova. Autor zvolil metodu pomlázky: celou knížkou se proplétá množství dějových linií, z nichž některé jsem považoval za úplně zbytečné.
Celé tohle pojetí způsobilo, že jsem některé linie hltal (Ebola, mezinárodní politika, atentáty) a ohledně jiných se musím přiznat k bezskrupuloznímu přeskakování (hlavně těch vojenských). A to je škoda, protože jinak míra přikování k oblíbeným liniím odpovídala pěti hvězdičkám. Na druhou stranu stěžovat si u Clancyho na přítomnost vojenské linie nebo značnému republikánskému zaměření knihy je v podstatě protimluvem, a tak srážím jen jednu hvězdu, protože příslušné pasáže byly opravdu skvělé.
Navíc nemohu přehlédnout jistou "verneovitost" této knihy, protože nesmíme zapomenout, že vyšla v roce 1996, tedy před 9/11, Usámou bin Ladenem i pandemií COVID-19. A ocenit musím i to, že Clancy inspiroval můj oblíbený seriál Designated Survivor, což způsobilo, že místo původního Aleca Baldwina jsem si do role Ryana v hlavě obsadil Donalda Sutherlanda.

Takže 80%!

22.05.2023 4 z 5


...a dole čeká kat ...a dole čeká kat Vilém Bufka

Poslechnuto jako audiokniha.

Oproti jiným knihám letců z Anglie je tahle o něco více literární (tedy plné různých přirovnání, lyrických pasáží a dějových skoků) a o něco méně technicky popisná. To mi celkem nevadilo a trochu mi to připomínalo o hodně pozdější dílo Zatím dobrý o bratřích Mašínech. V tomto směru spokojenost.

Pokud jde o samotné zpracování audioknihy, tam musím být mírně kritický. Muzikant Petr Třebický má sice dané téma asi rád, tak se snaží o autentický přednes a jeho hlas není nepříjemný, ale je znát, že to není profík. Výslovnost francouzských geografických názvů taky úplně navyšla a navíc interpretovo ráčkování mu trochu lámalo vaz při technických pasážích (bombardér nabral kurs...) Celé pojetí mi trochu připomínalo recitativy v country písních á la "a spodek, pane, to je ďábel".

80%

10.05.2023 4 z 5


Návštěvníci Návštěvníci Ota Hofman

Společně s Cestou slepých ptáků pravděpodobně jedno z prvních sci-fi, které jsem někdy v 7-8 letech přelouskal, pochopitelně pod vlivem TV seriálu. Vzhledem k tomu, že původně šlo o četbu na pokračování v časopise Pionýr, je děj knihy oproti seriálu o něco stručnější. I tak ale, jako tomu v beletrizacích bývá, se čtenář dozví řadu zajímavých věcí nad rámec původního obrazového díla.

Tak například se dozvíme, že kvůli Bernauovu principu cestování v čase vyhynuly včely, kvůli čemuž muselo být vynalezeno něco, nazývající se "pylátor". K tomu se samozřejmě u Návštěvníků váží humorné průpovídky:

"Pylátor zavinil nadúrodu citropomů a navíc vrčí a smrdí!"
"Nový typ vyvinutý ve spolupráci agrocentra s CML už ne."
"Chcete říct, že nesmrdí?"
"Chceme říct, že nevrčí!"
"To není totéž!"

Kdo se ale těšil, že se konečné dozví, co je to humidace, těší se zbytečně.

Kniha je psána zvláštním Hofmanovským stylem, který můžeme znát už z beletrizace Pana Tau. Nicméně samotného by mě zajímalo (a zjistit se to na webu zatím nedá), zda dříve byla je kniha rozvinutím původního scénáře. Některé postavy se totiž jmenují jinak (pozdější ak.Filip a následně ak. Richard se zde jmenuje ak. Rudolf, postava technika se nejmenuje Kane Leo, ale Leo Kars), a kromě toho přímé řeči takřka doslova odpovídají replikám ze seriálu.

Kniha je sice o něco méně kultovní než sám seriál, ale už původní vydání z roku 85 obsahuje fotografie ze seriálu (dokonce jednu plešatou nahotinu!) a tak je atmosféra zachována. Škoda, že to celé bylo zamýšleno jako četba pro děti, čemuž odpovídá už níže zmiňovaná stručnost. Rozvinutější pasáže zejména z roku 2484 by byly naprosto skvělé - takto se musíme spokojit s popisem kinetodromu a reklamami na účast na mezihvězdné expedice.

80%!

05.05.2023 4 z 5


Soudné sestry Soudné sestry Terry Pratchett

Původní vydání téhle Shakesperovské pratchettovky mě zasáhlo v období kolem maturity. Není proto asi nijak překvapivé, že mě její zaměření na velikána anglického divadelnictví celkem nezasáhlo. Zkrátka bych jí v té době nedal víc než dvě hvězdičky.

O skoro 30 let později (je to vůbec možné?) ve zralé dospělosti jsem si jí zakoupil v audiopodobě, načtené paní Slavíkovou. Od vydavatele to byla opravdu skvělá volba, protože každou z čarodějek pojala svým nakřáplým hlasem docela jinak. Stařenka Oggová je přesně ta sympatická babča, se kterou si každý mladík rád povypráví, i když to pak často sklouzne do debaty o tom, co by se bylo stalo, kdyby ona babča byla o čtyřicet let mladší. Magráta je naopak prototypem těch trochu strašidelných děvčat ověšených stříbrem, které kudy chodí, tudy propagují veganství, a kromě toho se snaží o smír s myšmi, vyžírajícími jejich dům. A nakonec - z mme. Zlopočasné, ze které jde strach, už jen když o ní čtete, dostáváte v podání interpretky mrazení v zádech už při prvním slově.

Pro pochopení všech divadelních (zejména Shakespearovských) narážek je záhodno si přečíst zeměplošskou wikipedii, kniha jimi opravdu přetéká a pan Kantůrek se zde musel opravdu zapotit. Plno je ale i klasických zeměplošských fórků na téma muži a ženy, mytí vlasů, těžký život komiků a šašků, porodnictví nebo strasti života hradních duchů (ty bohužel Pratchett záhy opustil, což mi bylo opravdu líto).

Jářku, troufám: proti svému 17letému já musím tedy Soudné sestry vzíti na milost, ale stále mám radši příběhy z Ankh Morporku (i ten se tady objevuje). Možná mám z bábi Zlopočasné opravdový primární strach. Na druhou stranu taková paní Ježková, i když se vám neschová...

02.05.2023 4 z 5


Denní hlídka Denní hlídka Sergej Lukjaněnko

Jsem asi nenapravitelný romantik, který by měl být odsouzen k pobytu v knihovně se samými díly Stephenie Meyerová, ale já mám ten titulní limonádový příběh z Artěku ze všech hlídkových nejraději. Ani ten o Jiném bez paměti spadlém do boje hlídek nejdřív nebyl k zahození, ale ten už se k závěru odporoučel ke klasickému hlídkovému šachovému turnaji Světla a Tmy, což je poloha, která mne úplně nevzala za srdce ani při prvním čtení. A závěrečný pražský příběh už je jasným pokračování téhle filozofické linie, a to i s pijáckou epizodou a nekonečným dumáním nad nesmrtelností chrousta.

Celkově Denní hlídku hodnotím výš než tu Noční, šlo o příjemný výlet do ruských devadesátek, v nichž se mísí poslech nelegálně vypálených CDček s posměchy nad "novými ruskými" podnikateli s kolchozně uvázanými kravatami od Hermése a dozvuky zahořklých postojů k čerstvému Clintonovu bombardování Jugoslávie. Žel dnes už je všechno jinak.
70%

08.04.2023 4 z 5


Hvězdolet Vltava Hvězdolet Vltava Tomáš Lipner

Za prvé: Protože jednou z mých prvních scifáren v životě byly Babulovy Signály z vesmíru (1954), v nichž komunistická společnost vyslala k Alfě Centauri jaderné letadlo "Paprsek", příjemně mě pobavil nápad umístít děj do podobného universa.
Za druhé: Kniha je plná zábavných odkazů na celou řadu pilířů sci-fi literatury a v jednom z takových pilířových univers se dokonce odehrává. Nebudu spoilovat, přijďte si na to sami.
Za třetí: Strašná cihla. Čtení = posilování horních končetin. Možná je to zdravé.
Za čtvrté: Trekistovo srdce plesá. Technobláboly z prostředí alternativní hvězdné flotily ČSLA neměly chybu. Takhle jsem se naposledy pobavil, když v jednom komiksu spadl Superman místo na středozápad USA kamsi do Sovětského svazu.
Za páté: Být to o 40% méně militaristické, dal bych i 100%.
Za šesté: Čest autorově práci. Jdu si přečíst Černé Barony.
80%

24.03.2023 4 z 5


Píseň války Píseň války Michaela Merglová

Třetí díl jsem strávil jako na houpačce. První klasický fantasy příběh o divoženkách navazoval na moje čtyřhvězdové pocity z dílu druhého. V podstatě je to zase další z řady autorčíných kvalitních povídek ve stylu dílů předchozích, samozřejmě se zarámováním do celkového děje. Navázala souvislá část knihy, kterou jsem si nazval jako "klid před bouří", jejímž tématem bylo moje oblíbené sledování obyčejného života v předvečer válečného konfliktu a která můj čtecí zážitek vystřelila opět někam k pěti hvězdám. A pak začala bitevní vřava a začal sešup dolů.

Snad je to tím, že ke knižním rubačkám nemám prakticky žádný vztah, vždyť jsem trpěl i při Tolkienově bitvě o Helmův žleb a bitvu na Pellenorských polích jsem přežil jen proto, že trvá jenom jednu kapitolu. Ale zkrátka jsem trpěl jako zvíře, začal jsem přeskakovat, a v tu chvíli by si autorka ode mě nevysloužila ani ty tři hvězdy. Naštěstí přišel prudce emocionální závěr (v němž se dokonce vytratila i autorčina charakteristická a všudypřítomná košilatost!), kterému zase nemám co vytknout.

A tak zůstávám se svým zážitkem uprostřed té houpačky - 80%!

P.S. Docela by mě zajímalo, do jaké míry zabarvení knihy ovlivnil konflikt na Ukrajině, který se podle datace doslovu (srpen 2022) odehrával v průběhu psaní. Nevím jak ostatní, ale já to tam viděl, už jen v tom, jak vládkyně Tunde popisovala cassus belli.

13.03.2023 4 z 5


Ready Player Two: Nová hra začíná Ready Player Two: Nová hra začíná Ernest Cline

I v 80. letech platilo, že další díly bývají nastavovanou kaší. A taky platilo, že nám to bylo celkem jedno a vesele jsme hltali dvojky, trojky a čtyřky Rockyho, Ramba, Amerického ninji a kdovíčeho ještě. A proč? Protože se nám dostalo nové dávky vybuchujících šípů, boxerských rukavic a asijsky laděných kopů, které už jsme znali z jedničky.
A o druhém dílu slavného Ready player one to platí zrovna tak. Nepřináší vůbec nic nového a přesto jste od první stránky jako doma - pravda, hlavní hrdina už není takový sympaťák a trochu nám zpychl (to se ovšem stalo Rockymu Balboovi taky!) A poté, co se rozkoukáte, vám bude autor sázet další a další popkulturní odkazy.
Za sebe ovšem musím říct, že tentokrát jsem s autorem na stejné vlně nebyl, protože o Johnu Hughesovi jsem až do třetího levelu nikdy nic neslyšel a od Prince alias Symbola znám jenom pár písniček. A bylo sakra znát, že jakmile se kniha pohybovala v neznámých vodách, rázem pro mě ztratila na přitažlivosti. Woke věci mi celkem nevadily, to je pro současnou americkou produkci příznačné, ale přesto u mě dvojka vyvolala ještě o něco horší odezvu, než předešlá kniha Armada. Kdyby se aspoň Cline víc pustil do transhumanistického tématu nakousnutého na začátku, bylo by to o hodně lepší. Takhle je to jenom solidní průměr. 60%

22.02.2023 3 z 5


Upgrade Upgrade Blake Crouch

Blake Crouch v posledních třech knihách (Upgrade, Temná hmota, Zhroucený čas) tak trochu stále opakuje sám sebe. Základem je hlavní hrdina s rodinným zázemím, které se z nějakého důvodu rozpadne. Pokud jste rodič, pak u vás autor většinou tne do živého. A na tento až kingovský postup autor naroubuje nějaký zajímavý fantastický prvek - zde jsou to genetické úpravy, dříve například cestování časem nebo paralelní světy. A základní morální dilema (co se stane s člověkem, odřízneme-li mu emoce - bude to ještě člověk?) si Crouch půjčil například z Invaze zlodějů těl (naposledy film s D. Craigem v hlavní roli), takže ani zde kniha originalitou právě nezáří.

Nechci tento postup nějak hanět, ale zkrátka se po přečtení nemohu zbavit jisté pachuti vykrádání sama sebe. Vznikl sice další námět na zajímavou netflixovou scifárnu (dříve bych řekl na další epizodu Krajních mezí), ale do dějin sci-fi se Upgrade nezapíše. Ale pozor, čte se to výborně, pokud od toho neočekáváte nějakou zářnou originalitu. Já se bavil skvěle. 70%

09.02.2023 4 z 5


Pro hrst dukátů Pro hrst dukátů Juraj Červenák

Co by měl spokojený čtenář dodat k 8. dílu série? Slov už se moc nedostává, zábava přetrvává:
Pozdně-středověké reálie? Ano!
Zábavně vykreslené postavy? Ano!
Klasický červenákovský styl a hlášky? Ano!
Jaroš terminátorem i po operaci mozku? Ano!

Paradoxně nejlepší částí knihy pro mě byla tak, která s dějem vůbec nesouvisela, a to dobrodružství bosorky a jejích chlapců poblíž rozbořené věže. Dalo totiž zavzpomínat na starého dobrého fantasy Červenáka. 80%!

01.02.2023 4 z 5