SONP přečtené 359

Podivný regiment 2004, Terry Pratchett

Po "Hrrrr na ně" další díl pomyslné humanistické hlídkové série, i když Elánius je zde vyloženě jen v epizodní roli. Od Pratchetta to tu v první části schytávají zejména vlastenecké a válečnické směry politiky - kdo někdy viděl úryvky ze současné ruské propagandy, budou mu některé výroky povědomé: "Naše země je obklopena vraždícími cizinci" nebo "Borogravské matky s radostí posílají své syny do války, neboť největší ctí muže je padnouti za vlast". Postupem času se ale objevuje jednak podstatný feministický nádech knihy (který může konzervativního čtenáře dost podráždit) a jednak explorace remarqueovského válečného kamarádství řadových vojáků, které Pratchett vyjadřuje heslem "nepřítel je stejný zoufalec jako my, ale musíme ho zabít dřív, než on zabije nás". Jak už se píše níže v komentářích ostatních - kniha není k popukání, ale je zde mnoho zábavných momentů: nezklame pochopitelně Igor, ale ani trollí romantika není k zahození, stejně jako poněkud potrhlý důstojník Rubaška, absolvent od života odtržené oficírské školy. A trochu na hlavu postavené rozuzlení celého příběhu jsem taky ocenil. 99%... celý text

Vzpomínka na modrou planetu 2020, Alastair Reynolds

Pro mne to byl zcela klasický Reynolds. Hard-scifi se všemi jeho celkem uvěřitelnými technologiemi, z nichž prim tu hraje možnost vytvořit kopii mysli člověka, nahrát jí do stroje a ten poslat tam, kam se nám samotným buď nechce anebo je to moc daleko. K tomu ještě prolínání skutečné reality s naroubovanou realitou pomocnou - no mě se to prostě dost líbilo. Kromě toho je to snad první sci-fi s africkým odstínem, vždyť těch západních, čínských nebo japonských kulturních odrůd jsme četli už tolik... A jak tomu tak u Reynoldse bývá, není to zrovna místr sympatických postav, to mne provází už od doby, kdy jsem před dvaceti lety prvně četl Odhalený vesmír. Celkově ale velmi příjemné moderní dílko s reálným podkladem a tudíž na mé straně spokojenost. Dalším dílům série dám určitě šanci, ale teď si do své AR navokalizuji něco z naivních děl zlatého věku. 80%... celý text

Nekonečný příběh 2001, Michael Ende

Já jsem si z dětství pamatoval, že děj známý z filmu s Noahem Hathawayem (a Eduardem Cupákem :) ) je v knize pouze prologem. Z té druhé půlky mi ale ulpěl jen Chrám tisíci dveří a závěrečná scéna uvnitř medailónu Auryn. Naopak jsem úplně vypustil, v jakého pitomce moc zkorumpovala Bastiána, jehož zaujetí pro čtení z první půlky prostě musí každý správný knihomol ocenit. Autor se prostě rozhodl, že nám u hlavní postavy naservíruje vývoj od klaďasa k záporákovi a zase zpět. Oproti Děvčátku Momo, které jsem četl nedávno, dávám o jednu hvězdičku méně, protože celá druhá půlka byla souborem trochu izolovaných podobenství a v důsledku toho se podstatně hůře četla než ta "filmová" první, kterou má člověk prostě tak nějak víc pod kůží.... celý text

Nekonečno vítá ohleduplné řidiče 2002, Rob Grant

Pro ortodoxní RedDwarfisty absolutní povinnost. Pro ostatní nevím, protože se též řadím mezi velké fanoušky tohoto kultovního seriálu. Mě tedy nejvíce nadchly technické a další detaily, které v knize jsou a v seriálu pochopitelně být nemohly. Zejména jde o rozlehlost samotné těžařské lodi, po které jezdí dokonce metro, no a samozřejmě závěrečné pasáže ve hře Lepší než život, které byly totální psychedelií. A pochopitelně, pokud to je celé načtené českým hlasem samotného Arnolda J., zvaného "Eso" či "Stará vojna", pak tomuto dílku nemohu dát méně než 110%!... celý text

Lepší než život 2003, Rob Grant

Noční hlídka 2005, Sergej Lukjaněnko

Noční hlídku jsem měl ve frontě ke znovupřečtení už na začátku roku, ale po 24. únoru jsem nějak neměl chuť se do ní pustit, zvláště poté, co autor dosti nevybíravě podpořil nastalou válku. Po 8 měsících jsem se rozhodl, že to tedy zkusím, a zjevně jsem stále ještě nebyl připraven. Že je to klasicky rusky rozvleklé a plné rozervaných dialogů mezi postavami i těch, které vede hlavní hrdina sám se sebou, to mi nevadilo, na to jsem z ruských knih zvyklý. Stejně jako že v prvé půli poslední povídky teče vodka a další alkohol proudem a vedou se při tom moudré a občas trochu kontroverzní řeči. Ale co pro mě bylo dosti rušivé, byl jistý šovinismus autora i hlavního hrdiny Antona, který jsem tam při dřivějších čtení neviděl - asi jsem se za těch 15 let dost změnil stejně, jako se změnilo samo Rusko. U mne, coby milovníka ruské kultury a techniky je toho teď hodně, co tomu národu dnes vyčítám, a prostě jsem tu knihu tak nějak nemohl plně přijmout. Posuďte sami: "Evropa nebo Severní Amerika už svoje potenciální možnosti vyčerpaly. Co se dalo, to už se udělalo. Něco se ještě pořád zkouší. Ale tyhle země usínaj. Úspěšný západní společnosti se daj přirovnat ke zdravýmu důchodci v šortkách a s videokamerou. Experimentovat se musí s mládím. Rusko, Asie, arabskej svět - to jsou naše bojiště dneška." - jak tohle zní v roce 2022? A pokud mi vadí hlavní hrdina, tak mě kniha nemůže chytit za srdce, to už jsem za svůj dlouhý čtenářský život poznal. Takže tentokrát to není víc než 60%.... celý text

Koule 1998, Michael Crichton

Máme tu vše, na co jsme od Crichtona zvyklí. Detailní znalost prostředí á la Hailey, občasné šifry a přepisy toho, co postavy vidí na obrazovkách kolem sebe. Všechno to začíná jako klon Věci (akorát že pod vodou), ale nakonec se to zvrhne v něco docela jiného, co souvisí s povoláním hlavní postavy. Osobně mne ta braková první půlka bavila více, ale nápady z půlky druhé jsem také ocenil. Jinak je to ale klasický, dnes už trochu zapomenutý bestseller, podle kterého byl natočen film s Dustinem, Sharon a Samuelem (který jsem neviděl) - ani kniha nijak extra v dnešní době nepřekvapí, přeci jen je znát, že je z roku 1987, což lze poznat nejen na tom, že v zájmu zachování informací se ze stanice pravidelně do ponorky přenášejí VHS kazety. 60%... celý text

Letní strom 2009, Guy Gavriel Kay

Obálka a začátek opravdu krásné. Velmi se mi líbil nápad, že se hlavní protagonisté dostanou do fantasy světa právě z univerzitního prostředí, kde vznikla v hlavě jistého jazykozpytce ta fantasy nejfantasyovitější. Nicméně ten samotný svět Tapiserie už byl tak přemytologizován, že na vytváření nějakého vztahu k postavám už pro mě nezbylo místo. A tak jsem knihou celkově tak nějak jen proplul, aniž by ve mě zanechala nějakou stopu nebo aniž by mě zajímalo, jak se osudy uvězněných vysokoškoláků budou vyvíjet dále. Celkový dojem proto spíše rozpačitých 60%.... celý text

Hu! Povídky Dědka Čucháka 2022, Ondřej Neff

Po mém předešlém škobrtnutí s Ultimem jsem tady byl zase u Ondřeje Neffa doma a občas někdy i v době, kdy jsem v pozdním dětství hltal jeho sbírku Zeppelin na měsíci. Osobně bych sice hlasoval pro méně zakázaných technologií a více té správné zaprášené Arkádie a ostatních habitatů (vždycky mi jejich líčení strašně zamotalo hlavu), ale vyrůstal jsem čtenářsky i s Neffovým sloupkem v Ikarii právě o tomto tématu, a tak mi to dávalo autorský smysl. 80%!... celý text

Píseň severu 2021, Michaela Merglová

První dojem byl trochu zklamáním z toho, že jde znovu o sérii propojených povídek. Už jsem totiž v doufal v pěkně hutný román. Ale v důsledku vlivu nezměněného citu autorky pro jazyk, který prostě způsobuje určitý nepopsatelný čtenářský prožitek, jsem jí už někde v polovině odpustil a užil si to, že každá z povídek má trochu jiné naladění - ať už mystické, detektivní nebo prostě tak trochu romantické. 80%... celý text

Noční hlídka 2003, Terry Pratchett

Pratchett nám tu zkřížil Les Miserables s cestováním časem a moc se mu to podařilo. Noční hlídka pokračuje v trendu nastoleném už v "Hrrr na ně" a stává se tou nejserióznější linkou Zeměplochy. A jak jsem už psal dříve, tahle Pratchettova depresivně-agresivní poloha mi tak úplně nesedí, stahuje mne totiž sebou a já čtu Zeměplochu přeci jen spíš pro pobavení. A autor tu v osobě Karcera taky stvořil takového příšerného záporáka, že už se asi ani o humoristické fantasy úplně hovořit nedá. I tak to ale funguje skvěle. 80%... celý text

Modrý diamant 2020, Anthony Horowitz

Horowitz zde opravdu stvořil klon Fleminga a stará dobrá doba z knihy opravdu dýchá (zvlášť je třeba vyzdvihnout pasáže kolem automobilového závodu, ty byly opravdu skvělé). Ale celkově se mi víc líbil jeho druhý bondovský počin Navždy a den, který byl ozvláštněn tím, že 007 tam byl začínající ucho. 70%... celý text

Když teče krev 2021, Stephen King

Docela fajn sbírka kingovských povídek: Telefon pana Harrigana, surfující trochu jinak na podobné vlně jako legendární Nadaný žák. Chuckův život mne též zasáhl, jde o poměrně originální zpracování oblíbeného Kingova tématu - smrti. Titulní Když teče krev je spíš už novelou patřící do detektivní Kingovy série Finders Keepers, která začala panem Mercedesem a zatím skončila Outsiderem. Podobně jako v posledně jmenovaném dílku si i zde užijeme variace na příběhy McBaina, ale já prostě tu titulní postavu - mirně švihlou Holly - nemám rád, a tak to pro mne tak docela nefungovalo. Za tuhle povídku srážím jednu hvězdu - sorry mistře, sice jsem se dočetl v doslovu, že Holly milujete, ale já se od ní budu držet dál. A konečně Krysa byla povídkou, které chvíli trvalo, než se zakousla, ale pak už nepustila. Je v ní totiž vše, co mám na Kingovi rád. Koktejl smrti, rodiny, vnitřních monologů i vnějších okolností, které se dějí nebohým spisovatelům, je korunován nadpřirozeným jevem, který se stal a možná nestal. Bravo.... celý text

Billy Summers 2022, Stephen King

Skvělé to bylo! Až se trochu stydím, že téměř cokoliv, co má na sobě napsáno Stephen King (i kdyby to byla krabička od olejovek) snad ode mne dostane pět hvězd. Jenomže je to prostě tak! Námět, který by vám na obálce knihy připadal fakt přitažený za vlasy (cože? sečtělý introvertní nájemný vrah s jemnou povahou?) dokáže King zpracovat tak, že kniha je prakticky neodložitelná... Ano, jsem taky v týmu "první půlka", ale ani válečné vzpomínky ani závěrečná road movie/vendetta žádnou hvězdu neodebere, možná tak maximálně tři procentní body. Takže 97%!... celý text

Poslední hrdina 2003, Terry Pratchett

Tahle útlá zeměploška mi v době vydání tak nějak protekla mezi prsty. V knihkupectví ji totiž prodávali zabalenou ve fólii a já se kdovíproč domníval, že jde o komiks. Teprve po 19 letech od českého vydání zjišťuji, že to komiks opravdu není. A tak jsem si ji tedy přečetl (elektronicky a tudíž bez ilustrací, není totiž kloudně k sehnání). Asi právě kvůli zaměření na výtvarnou stránku jde asi o nejstručnější zeměplochu vůbec. Jde o mix hlídky, mágů, bohů, Hordy důchodců, a zeměplošské kosmonautiky. Ne, že by to nebylo vtipné, ale rozhodně se to mezi mé nejoblíbenější díly nezařadí, i když jsem po letech rád zažil čtení zeměplošského dílka, které bylo pro mně zatím nedotčeno. 60%... celý text

Anděl v podsvětí 2021, Juraj Červenák

Po předchozích dílech série, které byly co do historického pozadí velmi uvěřitelné, byl Anděl v podsvětí pro mě až moc přizpůsoben současnému typu lehce bizarní detektivky. Celá ta zápletka s prazvláštními orgiemi sodomitů a nastražování umělecky znetvořených mrtvol v plzeňském podzemí mne jakoby vytahovala z toho báječně napsaného pozdního středověku z Krve prvorozených někam jinam. Ale četlo se to báječně a chemie mezi všemi protagonisty je zpět. 70%... celý text

Roboti a impérium 2012, Isaac Asimov

Od vesmírné detektivky k psychohistorii, aneb jak se z původně poměrně banální detektivky o robotech stala futurologická studie. Asimov zde prezentuje velké množství věcí k zamyšlení, ať jsou to Giskardovy pochyby o Nultém zákoně (mnoho nejhorších bezpráví na jednotlivcích se v historii lidstva staly v zájmu většího celku) , poněkud svatokrádežné úvahy o naší krásné modré planetě coby kouli na noze expandujícího lidstva nebo škodlivosti válečných jestřábů (stále aktuální). Kvůli těm úvahám Isaacovi odpouštím už poněkud otravnou nestárnoucí a muže stále vzrušující Gladii, i poněkud přitrouble veselého kapitána D.G. Samotný děj není nikterak strhující - jak už známe z této série, postavy spolu neustále rozmlouvají na mnoha stranách a nové je to, že se mezi tím přesouvají vesmírem. Kniha proto není z nejčtivějších, ale rozhodně pudí k zamyšlení, a to je na sci-fi vždy to nejcennější. Jako nádavek dostanou fanoušci série promyšlená napojení na další Asimovovy romány, které byly původně samostatnými díly (např. Oblázek na obloze). 70% "Nemohu přijmout Nultý zákon, příteli Daneeli. Víš, že jsem obsáhle pročetl lidské dějiny. Objevil jsem, že jedny lidské bytosti spáchaly na druhých strašné zločiny a jejich omluvou vždy bylo, že ty zločiny byly vyvolány potřebou kmene, státu nebo dokonce lidstva. Právě proto, že lidstvo je jen abstrakcí, lze jím ospravedlnit cokoli a Nultý zákon je tudíž nevyhovující."... celý text

Fantasy & Science Fiction 2006/04 2006, * antologie

Navždy a den 2020, Anthony Horowitz

A mě se to hodně líbilo, možná proto, že jsem s Flemingovými bondovkami už dlouho na jedné vlně (první jsem četl ještě dříve, než jsem vůbec shlédl všechny filmové bondovky). První, s čím se musí čtenář smířit, je to, že literární Bond je výrazně jiný, než ten filmový (zvláště pokud jste fanoušci Pierce Brosnana). A Horowitz se právě do tohoto jiného Bonda skvěle tímto prequelem ještě před Casinem Royale trefil, Bond je tu ještě ne úplně zaběhlý zelenáč, který se svými zbrklými rozhodnutími dostává do prekérních situací, z nichž ho musí tahat jeho výrazně starší bondgirl. A zatím neřeší žádná spiknutí ohrožující svět, ale jenom výrobu a obchod s heroinem. Hlavní zápletka sice trochu kopíruje filmové Live and Let die, ale přesto obstojí. Nádavkem čtenář dostane další dávku ztraceného světa bílých mužů: casina, holky v šatech od Diora, rámusící auta, cigára a koktejly z vyzrálého chlastu. 80%!... celý text

Roboti úsvitu 2003, Isaac Asimov

Jestli existuje totálně neakční sci-fi, jsou to právě Roboti úsvitu. Totiž až na pár pasáží popisujících Baleyův přílet na Auroru a pár pasáží se vznášedlem je celá kniha prakticky jen přepisem konverzací mezi tímto "vesmírným por. Columbem" a jeho svědky, popřípadě podezřelými. Děj je poté korunován dvěma závěrečnými debatami s aurorským Předsedou a jedním z robotů. Tedy nic pro milovníky akcí nabitých knih, tahle kniha se šine vpřed tempem vpravdě hlemýždím (pokud mají na Auroře hlemýždě). Filozofický přesah knihy v podobě důvěry v krátkověké a hašteřivé lidstvo je jasně patrný a Asimov to všechno okořenil záležitostmi vesmířanské erotiky, což v jeho starších knihách nebývalo typické. V mnoha článcích se dočteme, že Isaac byl ve stáří poněkud oplzlejší, než bývalo zvykem, a tady čtenáře také nešetří až překvapivými detaily. Jeho náhled na ženské postavy knihy jsou pak z dnešního hlediska mírně řečno šovinistický, ale to se snad u génia jeho formátu dá odpustit. Byť by kniha klidně mohla být o třetinu kratší (mistra už se v jeho rozpuku nakladatel zjevně netroufal omezovat), drží si extrémně solidní pozici při propojování světa Asimovových vesmírných detektivek s psychohistorickým universem Nadace. 95%!... celý text